Neobyčejné obyčejné životy


Kdo mě zná, ví, v kavárnách jsem jako ryba ve vodě a když si nedám aspoň jedno cappuccino denně, k dokonalosti tomu dni prostě něco chybí. Přitom jsem dřív kafe nesnášela; vonělo mi, ale nechápala jsem, jak může někdo pít něco tak hořkého. Na kávu mě naučila karamelová latéčka z Costa Coffee a teď už mě občas přepadne chuť na americano či espresso; cappuccino s bohatou mléčnou pěnou, takovou, která připomíná peřinu, když do ní zaboříte rty, je ovšem pořád můj favorit.

Tenhle článek píšu ve své nejoblíbenější kavárně v Sušici, v Thecoffeehouse. Mám ji jednoznačně nejradši, protože se tu baristé vždycky usmívají, protože vás tu nechají hodiny a hodiny válet se na pohodlných gaučích, protože tu mají interiér, který velmi lahodí mému hipsterskému srdéčku. Dostanu se sem poslední dobou jen o víkendu, ale skoro nikdy si návštěvu Thecoffeehouse neodpustím. Naprosto ideální je začít víkend tím, že si v sobotu ráno přivstanu, abych mohla zabrat ten nejlepší malý červený stolek vzadu u okna, objednám si své milované cappuccino (už mě tu znají a vědí, že bez latté art by to pro mě prostě nebylo ono) a k tomu si dám croissant s čokoládou, které nakupují v pekařství odnaproti. Můžu tu číst - dnes kupříkladu Houellebecqův román Podvolení -, v klidu dopisovat články, pracovat, vymýšlet články na blog, fotit, cokoliv mě napadne. Občas mi připadá, že tu strávím celý den a postupně se tu střídají moji kamarádi, kteří za mnou zaskočí na půl hodinky, na hodinku, popovídáme si a pak zas přijde někdo jiný. Taková moje malá kavárenská kancelář / obývací pokoj v jednom :)

A proč tohle celé vlastně píšu? Protože vám chci připomenout, jak je důležité rozmazlovat se a trávit dny tam, kde to máte opravdu rádi a dělat, co máte rádi - a ještě lépe, dělat to, co milujete, co vás činí šťastnými tak, že máte pocit, jako byste se pořád vznášeli pár centimetrů nad zemí. Možná to zní dost euforicky a občas máme všichni pocit, že je všechno kolem nás úplně na houby a k ničemu, ale pokud se každé ráno do práce těšíte a víte, že děláte něco, co dělá svět hezčím - i kdybyste měli v továrně vyrábět kartáčky na zuby - můžete si pogratulovat. Můžete sedět v továrně, vyrábět kartáčky a představovat si, co všechno s nimi každé ráno lidi prožívají; co všechno při rutinním čištění zubů řeší a čeho všeho budou vaše kartáčky svědkem. To je jedno. Mám pocit, že je kolem mě čím dál tím víc lidí, kteří chodí do práce jen z povinnosti, dělají mraky věcí jen proto, že se to od nich očekává, zůstávají na místech, která vlastně nemají rádi, a to jen kvůli lenosti, pohodlnosti, nebo protože mají dojem, že jinak by to nešlo. Vždycky to jde udělat jinak, líp a v té snaze najít to, co je pro vás nejlepší, byste neměli polevovat ani na vteřinku.

Dělejte si drobné radůstky, choďte do práce, kterou byste nejradši dělali i ve vašem volném čase, buďte s lidmi, které máte opravdu rádi. Je to strašně jednoduché, ale většině lidem to připadá hrozně složité. Proč? Žádná překážka by neměla být tak velká, aby vám zabránila dělat, nebo vidět to, co milujete.

Úplně hrozně perfektně to vystihl Tim z filmu About time (jenž je mimochodem mým úplně nejvíc nejoblíbenějším filmem).

Share this:

, ,

KONVERZACE

24 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Tohle je strašně pěkný článek a úplně s tebou souhlasím! Dokonce i s About time - sleduju ho už snad pravidelně a pořád se mi neokoukal. A jak jsi napsala, je v něm nádherně vyjádřená láska k životu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žejo! Perfektní film :) A děkuju :)

      Vymazat
  2. Tohle je strašně pěkný článek a úplně s tebou souhlasím! Dokonce i s About time - sleduju ho už snad pravidelně a pořád se mi neokoukal. A jak jsi napsala, je v něm nádherně vyjádřená láska k životu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Docela ti závidím tuhle možnost, ale zároveň ti ji přeji. O takovém svém vysedávání sním, až vylétnu z rodinného vesnického hnízda. :) Někdy bych si chtěla udělat den jen pro sebe, s knížkou a dobrým čajem/horkou čokoládou/klidně i tím capuccinem... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro mě už je to nutnost, ale taky to nejde neustále, každej den... ale jednou za čas je potřeba se rozmazlit, já mám cappuccino, ale třeba tě napadne jiné rozmazlování, které bys mohla dělat častěji i na vesnici :)

      Vymazat
  4. Ach, úplně z toho mám chuť jít něco dělat. A nebo si sednout do kavárny (akorát u nás není žádná tak nějak...dostačující). :)
    Bohužel, lidí, kteří dělají, co je nebaví a pomalu je to užírá, znám poměrně hodně. A bojím se, že se někým takovým jednou stanu taky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je přesně záměr tohohle článku, paráda :) Věřím, že ne, když poznáš, že takoví lidé jsou, podle mě si dáš bacha, abys nebyla jedním z nich ;)

      Vymazat
  5. Kavárna a kniha, to je láska k životu, to klidně podepíšu.

    OdpovědětVymazat
  6. Já mám tohle s procházkami do přírody. Když za celý měsíc ani jednou nikam nevyrazím, jsem smutná, nervózní a cítím na sobě, že něco není úplně v pořádku. Kavárny mám také moc ráda, jen, co si budeme povídat, můj studentský rozpočet na pravidelné návštěvy úplně nestačí - z brigády sotva uplatím jídlo a přísun knížek :D Ale občas si v kavárně odpočinu ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S procházkama to mám podobně, aspoň jednou za víkend potřebuju na vzduch, někam na blátivou louku, do lesa, vyšplhat na nějaký kopec :D

      Vymazat
  7. Krásný článek :) Kavárny jsou taky moje srdcovka, ale je fakt, že do nich většinou chodím jen s kamarády, ne sama si posedět (i když to musí být skvělé) - mít v kavárně "kancelář" je naprosto snové :D
    Jinak doufám, že na Podvolení napíšeš recenzi, tahle kniha mě dost zajímá :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díy moc :) Zrovna do kavárny mi vůbec nevadí chodit sama, schválně to někdy taky zkus :) Na Podvolení bude asi recenze na blogu Martinus.cz :)

      Vymazat
  8. Krásný článek. Hlavně pravdivý.:)
    Já jsem například pro to, abych nevstávala se znechucením, že je ráno (kord pondělí) a já se netěším do školy a nestíhám, začala vstávat o 15 minut dřív. V klidu si udělám snídani a k tomu hezky kafíčko. Můžu si dovolit i pár minutek přemýšlet, co si vůbec vezmu na sebe a taky mám dostatek času na zkrášlování. :) Je třeba si ty dny dělat hezčí a úžívat si je a trávit je tam, kde to máme rádi, jak říkáš. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju <3 Přesně, moje řeč, dělám něco podobného, taky vstávám dřív, abych se v pohodě stihla nasnídat, přečíst pár stránek, nebo mrknout na net :)

      Vymazat
  9. Moc pěkné fotky, v této kavárně by se mi také líbilo. Nedivím se, že se tam hipsterské srdíčko cítí dobře! Mým snem vždy bylo mít svou oblíbenou občerstvovnu - sednout si k baru, pozdravit obsluhu, která ví, co mi má přinést a jen tak sedět, popíjet, třeba si i číst nebo jen tak klábosit o ničem s personálem :) Žádné takové příjemné místo u nás bohužel nemáme, ačkoliv nemohu tvrdit, že tu nemáme dobré restaurace. Ale nějak to prostě není to pravé ořechové :(

    OdpovědětVymazat
  10. "About time" je aj môj najobľúbenejší film! Myslím, že vo väčšine vecí, o ktorých píšeš sa mi darí zachovávať si radosť, tešiť sa zo života :) Veľmi pekný článok :)

    OdpovědětVymazat
  11. Jani, tvůj blog je bomba. Máš skvělý vkus na knížky, super recenze, fotky, a články tohohle typu mi vždycky udělají lepší den a vykouzlí úsměv na rtech. :) Až jsem z toho vděčná za "nudnou" práci, kde mám čas si přečíst tvoje články a pár stránek knížky. Kdo by ten život nakonec nemiloval, žejo. :)) A jdu si uvařit kafe. Keep it up!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jej, moc děkuju za takový krásný komentář :) Přesně tohle potřebuju číst, abych s tím blogováním pořád pokračovala <3

      Vymazat
  12. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  13. Janicko, tvůj článek mi úplně zvedl náladu a promluvil mi z duše. Spousta lidí kolem se jen mračí a naříka, co by kdyby, ale se svým životem spíše plýtvá. Navíc mě rozčiluje, ze se někteří pozastavují nad tím, ze já to nedělám - nestěžuji si a jsem šťastná tak jak jsem :-) ale ja říkám - člověk má mít radost z maličkostí, protože ty velké věci mnohdy nepřijdou - takže mám svůj malý knižní blog, svoje krásné děti, rodinu, přátelé a spoustu krásy okolo :-)
    A jinak s kafem jsem na tom jako ty kdysi - miluju její vůni, ale když ji mám vypít, udělám z ní spíš meltu-spoustu mlíka a cukru a kafe je spíš jen jako příchuť :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc, takovýhle pozitivní reakce jsem snad ani nečekala :) Je strašně hezký, že jsem napsala něco, co mi nejdřív připadalo úplně samozřejmý a myslela jsem si, že to ani nikoho nebude zajímat a nakonec z toho snad bude jeden z nejčtenějších článků :) Díky!

      Vymazat