6 knih, které Jane přečetla


Co si budem povídat, pryč jsou ty časy, kdy jsem na blog přidávala články obden. A pěkně mě to štve, protože se teď kolem mě vyskytuje čím dál tím víc parádních knížek a já se s vámi chci podělit o dojmy z každé z nich, ale prostě na to vůbec není čas. Možná jste si na nějaké sociální síti všimli (a já se tím musím pochlubit i tady, no jasně), že jsem začala na částečný úvazek pracovat v knihkupectví Martinus.cz, semtam se ještě o víkendech ochomýtám v kině jako uvaděčka a fakticky se snažím, aby u mě na prvním místě pořád byla škola, kde se pomalu, ale jistě chystám začít psát absolventskou práci o knihkupectvích a sociálních sítích (jak jinak).

Každopádně, jak jsem říkala, chci se s vámi podělit o dojmy z knížek, které jsem přečetla v poslední době. Proto jsem si připravila takové minirecenze - v tomto článku zjistíte, jak se mi líbilo hned 6 knih najednou. Dejte mi pak do komentářů vědět, jestli vám takové články s více knížkami vyhovují, nebo si radši počkáte na článek jen o jedné knížce :)


Coco Chanel: Pohled zblízka od Lisy Chaneyové

Jakože nedá se říct, že bych se nezajímala o módu, ale nikdy mě ji nebavilo nakupovat a mou prioritou je spíš pohodlnost než aby to bylo in. Líbí se mi jednoduché, elegantní a (dost často) černé kousky, takže máme s Gabrielle Chanel něco společného. Její život byl opravdu zajímavý a napínavý a naprosto nepředvídatelný. V této biografii se však autorka nesoustředí tolik na fashion svět jako spíš na Chanelin milostný život. A vůbec, dozvíte se tam i takové "špíčky" jako jestli jsou Gabrielliny lesbické aférky pravda nebo jen fáma, nebo jaký vztah měla k drogám. Jako proč by ne, ale muselo by to být napsáno trochu víc čtivě a poutavě. Za mě tahle kniha nic moc, ale víte co, je fakt pěkná (a pod obálkou se skrývají luxusní hnědé desky se zlatými písmeny), takže bych vás rozhodně neodsoudila, kdybyste si jí i tak přáli (spíše přály) mít ve své knihovně.

Vivienne Westwood od Vivienne Westwoodové a Iana Kellyho

Další fashion biografie, tentokrát o proslulé královně módy a punku. Tvorbu Vivienne Westwood jsem sice nijak nehltala, ale čas od času si ráda přečtu něco o nějaké výrazné osobnosti, která toho hodně dokázala. Kniha o tom, kterak jedna chudá šedá myška otevřela butik v Londýně a stal se z ní celosvětový fenomén, je daleko lepší než předchozí Coco Chanel. Nevím, jestli je to tím, jak je to vyprávěné, nebo tím, že je Westwood větší dračice, nebo že od ní pochází ta legendární záležitost jménem punk, ale prostě je to čtivější, zajímavější a celkově lepší. Kdybyste si chtěli přečíst nějakou biografii o módě, rozhodně vám doporučím spíš tuhle knížku. Plus je taky to, že si jí Metafora fakt vymazlila, má kvalitní papír a vůbec, celkově je prostě fakt skvělá.

Budoucnost od Dmitryho Glukhovskyho

Tyjo, tak tohle je docela psycho. Myslela jsem si, že to bude nějaká přemýšlivá antiutopie, ale je to setsakra drsný, naturalistický a akční příběh, který teda mimo jiné v sobě obsahuje i pár myšlenek, nad kterými stojí za to se zahloubat. Vítejte v roce 2400, kde se lidé stali nesmrtelnými a bojují s přelidněností v obrovských megapolis. Největším zločinem je porodit dítě a právě na tohle dohlíží hlavní hrdina Budoucnosti, Jan Nachtigall. Jeho pevně nalajnovaný život je ale najednou v háji, když se objeví jedna těhotná dívka a než se Jan naděje, najednou je na útěku společně s ní. A to je teprve začátek velmi dramatické knihy, kterou doporučuju všem, co je baví po dočtení nad příběhem ještě velmi dlouho přemýšlet.

Jak přežít v kostce od Sylvy Vespalcové
Tahle útlá knížtička, kterou sepsala děcka z jedné brněnské mateřské školky, nedávno pořádně rozvířila české knižní vody. No, ale já se vůbec nedivím, že se z ní stal takový hit, vždyť obsahuje všechno, co potřebujete vědět o životě - třeba se dozvíte, co dělat, když nemáte vůbec nic, když na vás spadne letadlo, nebo když jste neviditelní. A spoustu dalších ultimátních rad, které řeší neřešitelné problémy všech dospěláků. Je to roztomilé, je to vtipné, je to naprosto dokonalé pro všechny dospělé, kteří mají pořád duši dítěte.

Tam někde za duhou od Ali Smithové
Knihy spisovatelky Ali Smithové jsem párkrát viděla na tomhle instagramovém profilu (mimochodem, mám za to, že tahle slečna fotí ty nejlepší bookloverské fotky!) a tak jsem se rozhodla s ní seznámit. S Ali Smithovou. A sáhla jsem po románu Tam někde za duhou. Moc jsem nevěděla, co od toho vlastně čekat a jsem z toho taková... rozpačitá. Jako jasně, je to rozhodně kvalitka. Ale asi mi úplně nesedne to experimentování se psaním. Starý dobrý klasický příběh je mi milejší. Kniha je o jednom z hostů na večeři v domě v Greenwichi, který se najednou zvedne od stolu, zamkne se v pokoji pro hosty a odmítá vyjít ven. No a když se ho přátelé snaží dostat ven, tak ho čtenář tak nějak jakože poznává, ale je to celé takové divné a zdlouhavé, že si nejsem jistá, zda se s Ali Smithovou někdy skamarádíme.

Rudo od Daniela Majlinga
Jako poslední jsem do článku vybrala komiks. Komiksy normálně nečtu, takže moc nevím, co všechno se o nich sluší a patří v článku zmínit a tak dlouho jsem to psaní odkládala, až jsem na něj skoro zapomněla. Neřeknu vám, zda je výtvarná stránka příběhu bravurně zvládnutá, ale řeknu vám, že jsem se s Brunem skvěle bavila. Je to divný existenciální příběh o sociopatovi Rudovi, který tráví čas s kámošema ze střední a rozebírá filozofické otázky. Chcete-li vědět, jestli existuje Bůh, jaký má smysl literatura a co se s námi stane po smrti, přečtěte si to. Pokud máte stejně jako já rádi černý humor a Woodyho Allena, pravděpodobně u toho budete brečet smíchy.




Pozoruhodná světla, která nevidíme

Knížky, které ve vás rezonují ještě dlouho po dočtení, jsou ty nejlepší ze všech. Jednou z takových výjimečných knih je i román Jsou světla, která nevidíme.

Jejím autorem je Anthony Doerr a odehrává se během druhé světové války, stejně jako jiná kniha, kterou jsem nedávno dočetla a zanechala ve mě spoustu pocitů, Krycí jméno Verity. Obě dvě knihy dokázaly novým a poutavým způsobem zpracovat válečné téma, ale kdybych si musela vybrat, volím pravděpodobně Světla. Hlavní hrdinkou této tlusté bichle je francouzská nevidomá dívka Marie-Laure, jejíž otec je klíčníkem pařížského Muzea přírodní historie. Když Paříž obsadí nacisté, otec s dcerou prchnou do městečka Saint-Malo, kde žije dívčin podivínský strýček a odvážejí s sebou tu nejcennější a zároveň i nejnebezpečnější vzácnost z muzejních sbírek.


Souběžně s tím sledujeme životní osudy německého chlapce Wernera, technicky ohromně nadaného sirotka, jenž se zarputile snaží najít své místo v obřím světě. Podaří se mu dostat se na školu, jenž z mladých Němců vytváří v podstatě lidské stroje vhodné pouze k válce a boji - a tak čtenář zároveň sleduje druhou světovou válku z druhého pohledu, z toho německého pohledu. 


Je to ve všech ohledech velmi výjimečná kniha. Přistupovala jsem k ní s lehkou nedůvěrou, ačkoliv Pulitzerova cena za ni udělená Anthonymu Doerrovi přece jen byla důkazem kvality, tak o téhle knížce básnilo spoustu lidí a znáte mě už, dokážu být k takovým bestsellerům pěkně nedůvěřivá. Ale už taky patřím k těm nadšencům, co o téhle knize dokáží hodiny a hodiny nadšeně povídat. Ta zvláštní kombinace dvou úplně jiných světů, pohledů, názorů, myšlenek, tradic, chování a vůbec všeho, to je prostě něco tak jedinečného, že to musíte sami zažít. Jsou světla, která nevidíme, je docela zvláštní kniha, místy by se dalo tvrdit, že je to tvrdě reálný historický román, místy je to šmrncnuté takovým zvláštním nadpřirozenem, především díky Moři plamenů (Co to je? Dozvíte se v příběhu ;), který se k atmosféře příběhu dokonale hodí a do poslední chvíle je čtenář napjatý, jak to s ním vlastně dopadne.


Kniha je členěna do krátkých kapitol, které jsou přehledné i navzdory tomu, že autor občas skáče z jednoho časového úseku do druhého, není to přísně chronologický příběh. Je však naprosto přehledný, dobře se v něm orientujete zčásti kvůli krátkým a úsečným kapitolám a především díky tomu, jak čtivě Doerr píše. Jeho jazyk je zajímavý, neotřelý a přitom stále jednoduchý a vždy dokáže jednotlivé situace popsat velmi vnímavě a realisticky. Právě díky tomu jsem měla pocit, že hlavní hrdiny znám už věky a rychle jsem si je oblíbila, držela jsem jim palce a prožívala s nimi všechny jejich vítězství i prohry.


Co se mi na knize líbilo nejvíc? Že se soustředí na maličkosti a druhou světovou válku, to hrozivé drama, je spíš tak nějak v pozadí, celou dobu cítíte jeho přítomnost, ale stále prožíváte s hrdiny jejich malé smutky i radosti. Dojímala jsem se u vztahu otce s dcerou, u scén, ve kterých se Marie-Laure učila dělat první krůčky a poznávat tmu kolem sebe, držela jsem pěsti Wernerovi a jeho malé sestře, aby k sobě našli cestu, chtěla jsem Wernera praštit, aby se vzpamatoval a pořádně se podíval na to zlo, které bylo všude kolem něj.

A když ve vás knížka dokáže vzbudit takovéhle emoce, musíte nutně uznat, že je zatraceně dobrá.

Jsou světla, která nevidíme (All The Lights We Cannot See) / Anthony Doerr / Jakub Kalina / 2015

Tajemství, čtivost i klišé v la prise

K téhle knížce mám hodně blízko, protože jsem dostala možnost přečíst si ukázku z knihy ještě předtím, než u nás vyšla, stejně jako tomu bylo u Ostrova lhářů. Tyhle dvě "young-adultovky" od Hostu jsou prostě moje srdeční záležitost a u obou mi už při přečtení anotace bylo jasné, že se mi budou líbit.

Na zadní obálce knihy se dočtete, že se vám Smrtná zima bude líbit, pokud jste si zamilovali sérii Hunger Games. To můžu stoprocentně potvrdit; i když já si oblíbila jen ty filmové Hladové hry, to je totiž, mimochodem, asi jediný případ, kdy se mi film zamlouvá víc než kniha. Každopádně ten dystopický koncept je v lecčems podobný Smrtné zimě. Prý je to taky dost podobné nějakému filmu, který jsem neviděla, takže o tom vám nic neřeknu.


Emmeline bude šestnáct, má postiženou nohu, svůdný úsměv a zdají se jí divné sny a vábí jí zakázané lesy. Žije totiž v osadě, ze které nikdo nesmí odejít. Tohle prazvláštní společenství bylo vytvořeno před osmdesáti lety a společně se snaží navzájem chránit před neznámým nebezpečím, co číhá v místních lesích. Poctivost, odvaha a poznání - to je jejich heslo. Každý, kdo jen náznakem poruší pravidla, nebo kdokoliv z jeho rodiny, je ocejchovaný. Ti největší rebelové jsou vyhnáni z osady, nebo rovnou zabiti. Všichni prostě tak nějak přežívají, děsí se svého okolí i sebe navzájem a vyčkávají příchod la prise - drsné, smrtící zimy, kterou každoročně spoustu z nich nezvládne přečkat.

Začnu tím, co se mi na knize nelíbilo. Tak v první řadě je tu klasický milostný trojúhelník - Emmeline si vybírá mezi dvěma muži, záhadným holohlavým Kanem a Stockhamem, který je vůdcem všech. Vybrat si jí nedá moc práce, ale říkám si, že už je to v těch dystopiích fakt na jedno brdo a setsakra bych ocenila spisovatele, který by zkusil milostnou zápletku pořešit nějak jinak. Jo a to je teď nový trend v literatuře, že nejlepší kamarád hlavní hrdinky musí být gay? 

Dále pak mě velmi zklamalo, že na la prise, na tu příšernou a knepřežitístrašnou zimu nakonec vůbec nedojde; všichni o ní jen dlouze přemítají, což je většinou ok, ale když se ta knížka podle ní jmenuje, doufala jsem, že si ji taky jaksepatří užiju. Kromě toho musím taky podotknout, že oba dva Emmelinini nápadníci jsou dost napřesdržku a nevybrala bych si ani jednoho, i kdybych díky tomu přežila smrtnou zimu. Tak.

A teď už budu asi víceméně jen chválit. Protože když se přenesete přes tyhle nedostatky, čeká na vás příběh, který je fakt hodný pozornosti. V první řadě má vážně zajímavý námět, celé fungování té malé společnosti a jejích pravidel vymyslela autorka, Kate A. Boormanová, vážně skvěle. Samozřejmě, je to stejné jako u všech ostatních knížek tohohle žánru, totiž že je tu skvělý potenciál, jak tohle všechno rozpracovat po psychologické stránce do detailu (jako třeba právě u Hunger Games), což se nekoná, jedeme pěkně jen po povrchu, ale i tak je to poměrně působivé. Nesmírně mě bavilo postupně zjišťovat, jaké byly osudy Clary Smithsonové, Emmelininy babičky, jaká tajemství skrývá Stockham, co má Kane společného s radními, co je zač ten divný sloní muž, ... Autorka na vás straží jedno tajemstvíčko za druhým a to je hnací motor celého příběhu, díky tomu, že se prostě chcete dozvědět úplně všechno, musíte číst dál a dál.

Napsáno čtivě, jednoduše, ovšem s jedním malým elegantním detailem - pár vět, nebo i dokonce souvětích, tu najdete ve francouzštině. Z kontextu vždy pochopíte, o čem je řeč a je to celkem bezvýznamná, leč osvěžující záležitost, která dělá text jako takový mnohem zajímavějším. Celkově vzato je to poutavá, tajemná, temná kniha, u které mi jako u jedné z mála připadá hlavní hrdinka poměrně inteligentní (na to, že je jí šestnáct). Přečetla jsem Smrtnou zimu za jeden den a rozhodně se chystám přečíst si i další díly. Takže jo, stojí to za to. 

Smrtná zima (Winterkill) / Kate A. Boormanová / Markéta Polochová / 2015
Za knihu děkuji nakladatelství Host.