Kapitola 2015

čtvrtek 31. prosince 2015


Na poslední článek letošního roku jsem toho plánovala hodně. Recenzi na knížku Holčička, která spolkla mrak velký jako Eiffelova věž, protože poslední recenzí by měla být nějaká opravdu dobrá a zajímavá knížka. Povídání o tom, co je u mě nového. Přehled nejlepších knih, co jsem přečetla v uplynulém roce. Nakonec jsem se rozhodla, že si to všechno necháme na rok 2016, souhlasíte? :)

Teď na konci prosince mi přišlo upozornění, že bych měla obnovit doménu whatjaneread.com. Vážně jsem přemýšlela nad tím, jestli to má vůbec ještě cenu - poslední dobou si vystačím s focením na Instagram a pro Za knihami a když už něco napíšu, většinou s tím nejsem stoprocentně spokojená, protože vím, že jsou to články psané narychlo (a obvykle se u psaní ještě stihnu nasnídat, nalíčit a vyřídit pět e-mailů) a mohla bych si na nich dát mnohem více záležet. Ale však už mě trochu znáte, jsem nostalgická a opustit tenhle blog, to by mi trhalo srdce. Sice jsem svou nepravidelnou aktivitou na blogu určitě ztratila valnou část svých čtenářů, ale o to raději mám ty, kteří ještě pořád čekají, kdy se tu objeví nějaká nová recenze <3

Kdybych měla vypisovat všechno, proč byl rok 2015 ohromný, tak by tohle byl pěkně dlouhý článek. Neříkám, že byl každý den superskvělebáječný a celý rok jsem byla pořád štěstím bez sebe, ale vím, že jsem si ho užila na maximum. Dokonce i ty poslední dny o Vánocích, které jsem strávila v posteli, v jedné ruce vánočku, v druhé kakao a přede mnou Colin Firth v Love Actually. Celou dobu jsem si říkala, že ten nejlepší dárek jsou tyhlety volné dny, kdy nemusím vůbec nic dělat a strašně jsem si libovala. Ale když se ohlédnu zpátky, stejně tak jsem si na maximum užívala ten předvánoční frmol v práci, ve škole a vůbec i celkově všude kolem mě.


Už teď je mi jasné, že rok 2016 bude ještě ohromnější než ten předchozí, protože mě čeká spoustu důležitých rozhodnutí a nejspíš ho budu vítat s lehkou nervozitou v břiše, znáte to, takový ten divně dobrý pocit, když jdete do neznáma, dost možná to bude průser, ale dost možná to taky bude šíleně skvělé... Nicméně už teď tuším, že co se týče knih, bude to paráda! Mým prvním lednovým předsevzetím je konečně přečíst P.S. od Ani Geislerové a Kafe a cigárko Marušky Doležalové, hned jak vyjdou v dotisku. Jaké knihy s vámi přivítají nový rok?


A vůbec, jaká byla vaše kapitola 2015? :)

Víly, trollové a vlkodlaci existují

úterý 15. prosince 2015

Young adult od Hosta mě prostě hrozně baví. Vybrat si v tomhle žánru kvalitní příběh podle mě není vždycky jednoduché, ale s Hostem je to skoro pokaždé sázka na jistotu.

S Jackabym se přeneseme do New Fiddlehamu v Nové Anglii, rok 1892. Neohrožená mladá dáma Abigail Rooková právě přicestovala, nemá rodinu, peníze a vlastně ani střechu nad hlavou. Nechybí jí ovšem elán, drzost a odvaha. Nechá se zaměstnat u podivínského detektiva R. F. Jackabyho jako jeho asistentka a společně se pouštějí do nevídaných dobrodružství. Ačkoliv Abigail vždycky snila o tom, že její život bude přehlídkou vzrušujících a napínavých událostí, nikdy ji nenapadlo, že by se stala asistentkou někoho, kdo věří na víly, trolly a jiná magická stvoření. A co víc, dokonce věří, že taková stvoření běžně žijí mezi obyčejnými lidmi a má schopnost rozeznat, že nějaké takové stvoření spáchalo zločin. Hned jak se s tím Abigail jakžtakž vyrovná, pouští se společně s ironickým a nepředvídatelným Jackabym do vyšetřování hned několika velmi podivných vražd, v nichž má jistojistě prsty nějaký obzvlášť zlý kouzelný tvor.

Vy, co čtete můj blog delší dobu, dobře víte, že se mi obvykle zamlouvají tak trochu divné knížky. Pěna dní a Zvláštní smutek citronového koláče mluví asi za vše. Tohle je taky dost divná knížka, i když její autor William Ritter asi nebude první, koho napadlo napsat historickou detektivku s prvky fantasy. Každopádně měl Jackaby velký potenciál, aby se mi zamlouval a vážně jsem se na tuhle knihu těšila. Úplně zklamaná jsem nebyla, ale popravdě, úplně nadšená taky ne.

Co se mi nejvíc líbilo? Prostředí, ve kterém se odehrává děj, je jednoznačně skvělé. Pokud máte rádi Sherlocka Holmese a vůbec počátek 20. století, budete blahem bez sebe. Autor velice věrohodně popsal, jak se lidé v této době chovají a je tu jemně, avšak jasně zdůrazněno, jak netypické je chování hlavní hrdinky. Feministka ve mě byla absolutně spokojená, protože Ritter dbá na to, aby z Abigail neudělal nějakou ufňukanou ňufinku. Sice se tu objeví lehké milostné vzplanutí, ale díkybohu se to všechno drží tak nějak v mezích a nemusíte se bát, že by se Abigail uprostřed příběhu úplně pobláznila a zahodila všechny své ideály do větru kvůli nějakému spešl krasavci.

Dalším velkým plusem je postava R. F. Jackabyho. Jak mě tenhle prapodivný chlápek bavil! Taková zvláštní kombinace Holmese a dr. House, řekla bych. Nabručený, neustále trousí nějaké ironické poznámky, myslí si, že jeho okolí dokáže vytušit, na co zrovna myslí, je naprosto posedlý svou prací a dokáže být celkem sebestředný. Ačkoliv děj vypráví Abigail v ich formě, tak je naprosto jasné, že tou hlavní superstar v příběhu je Jackaby, on je tím nejzajímavějším a nejzábavnějším prvkem celého děje. Dokonce si může dovolit nařídit své asistentce, aby prostě vynechala čtrnáctou kapitolu (sakra, hrozně by mě zajímalo, co se v ní stalo!).

Vyskytly se tu ovšem i nějaké mínusy. Kniha by mohla být napsána poměrně poutavým jazykem, který v sobě obsahuje jisté netradiční výrazy, které vás možná i zarazí. S kamarádkou jsme obě četly tuhle knížku o víkendu po cestě na Slovensko a debatovaly jsme o tom, jestli se i v češtině používá zákruta jako výraz pro zatáčku (protože jsme už prostě zblblý tou slovenštinou). Občas se tam objeví nějaké takové poetičtější, zvláštní slůvko, ale je to vždycky jen tak mimochodem, takže na mě kvůli tomu styl psaní působil krapet kostrbatě a nevyrovnaně a zkrátka se mi to nečetlo úplně plynně a příjemně. Není to nijak dramaticky znát, ale nesedělo mi to. Kromě toho mě ještě lehce zamrzel závěr, ve kterém je finále dle mého názoru docela odbyté a velmi slibně rozvinutá zápletka by si určitě zasloužila rozuzlení, které nebude vypadat, jakože už prostě autor nevěděl kudy kam.

Nicméně i tak je mi jasné, že si pokračování Jackabyho určitě přečtu a i když Jackaby s Rookovou nejsou zvlášť výraznou konkurencí pro další současné detektivkové literární páry, tak stejně stojí za pozornost, protože jsou čtiví, vtipní, ironičtí a hlavně - vědí, že víly, trollové a vlkodlaci skutečně existují.

Jackaby (Jackaby) / William Ritter / Vratislav Kadlec / 2015

Jak to vlastně bylo s Wonkovou továrnou na čokoládu

středa 9. prosince 2015

Kdo by neznal film Karlík a továrna na čokoládu? Leda možná zapřisáhlí odpůrci čokolády a takové já nemám ráda. Burtonův film z roku 2005 je bezkonkurenčně skvělý, ale všechno to začalo jednou drobnou knihou od Roalda Dahla už v roce 1964.

V tomhle předvánočním čase mě nejvíc z celého roku baví číst pohádkové příběhy. Nebo aspoň příběhy, kterou jsou tak trochu jiné, zvláštní, kouzelné, příběhy, ve kterých hrdinové zažívají nevšední dobrodružství. Přesně taková je knížka Roalda Dahla - nevšední, kouzelná a dobrodružná. Film s Johnnym Deppem v hlavní roli si pouštím každý rok (a každý rok u něj zbaštím asi tak tunu čokolády), letos jsem se rozhodla, že si to zpestřím původním literárním příběhem Willyho Wonky a Karlíka Bucketa.

Jak už jsem zmínila, kniha Karlík a továrna na čokoládu úplně poprvé vyšla v roce 1964. U nás se objevila v roce 1971 v překladu Jaroslava Kořána a všechny umpa-lumpovské písničky přebásnil Pavel Šrut. Základní premisu příběhu inspirovaly spisovatele jeho vlastní zážitky z dětství; ve 20. letech 20. století zažil velké konkurenční boje mezi čokoládovnami Cadbury a Rowntree's. Obě firmy se snažily ukrást si výrobní postupy, posílaly své špehy jako nové zaměstnance do konkurence a strašně tajnůstkařily se svými recepty.

Film se samozřejmě v mnohém liší a jak už to tak bývá, stejně jako vždy se mi víc líbila ta adaptace, kterou jsem měla možnost zažít jako první. Ta knížka je skvělá a kdybych ji četla aniž bych znala film, určitě by mě posadila na zadek. Ti, kteří měli to štěstí a přečetli si knížku dřív, musí být ovšem totálně nadšení z filmu. Málokdy se vidí, aby někdo dokázal knižní příběh zpracovat tak věrohodně, jako to dokáže Tim Burton. Tak mě teď napadá, jaká je to škoda, že nikdy nerežíroval ani jediný díl Harryho Pottera...

Každopádně, kniha je o dost stručnější než film (jako fakt) a vystačí si s naprosto jednoduchými popisy úžasně komplikovaných a neuvěřitelných věcí, díky čemuž je prostě svým způsobem hrozně fascinující. Tohle jsou zkrátka trubice. Trubice, které vedou čokoládovou řeku do dalších sálů... Willy Wonka to řekne jako by nic, ale úplně v tom cítíte tu magii. Nevím, jak to lépe popsat, ale Roald Dahl si zkrátka dal tu práci, aby bylo pod těmi jednoduchými ledabylými větami cítit, jak strašně magická ta Wonkova čokoládovna vlastně je.

Willy Wonka je stejně správně pošahaný jako ve filmu, Karlík je ještě víc rozkošný, babičky a dědečkové prostě k zulíbání. Augustovi a Veruce byste nejradši dali pár facek, žvejkačková Fialka je taky krásně napřesdržku. Pro mě byla tahle knížka především připomenutí toho, jak je továrna na čokoládu senzační a knižní verze mi to jenom potvrdila. Ještě víc super pro vás ovšem podle mě bude, když si nejdřív přečtete knížku a pak si pustíte film (jak jinak), to z toho budete teprve paf, protože spojení Roalda Dahla a Tima Burtona teda setsakra stojí za to.

Karlík a továrna na čokoládu (Charlie and the Chocolate Factory) / Roald Dahl / Jaroslav Kořán, Pavel Šrut / 2010

Všechny záhady dvou náctiletých vesmírů

sobota 5. prosince 2015

Po Krycím jménu Verity jsem teď objevila další zajímavou novinku od CooBoo. Napsal ji Benjamin Alire Sáenz a je o Aristotelovi a Dantovi.

Nenechte se ovšem zmýlit, Aristoteles a Dante jsou v téhle knížce dva úplně normální patnáctiletí mexičtí kluci, kteří mají prostě jen divná jména. Ari je věčně naštvaný, zamlklý introvert, kterého tíží rodinná tajemství. Dante miluje poezii, výborně maluje a snadno se seznamuje. Jsou absolutně odlišní, ale přesto se jedno léto stanou nejlepšími kamarády, protože i přesto najdou otázky, které je oba tíží a které si chtějí zodpovědět. Záhady celého vesmíru, na které jim nikdo nedokáže dát uspokojivé odpovědi.


Kamarádství Ariho a Danteho sledujeme během dvou let, především o letních prázdninách. Na jeden školní rok je rozdělí Danteho pobyt v Chicagu a taky spousty nedorozumění, hádek, jedna nehoda a tak vůbec. Prostě takové normální přátelství, ačkoliv čtenář už od začátku tuší, že tady jde o něco víc. A taky že jo. Ale na tom vůbec nezáleží. Není to příběh o coming-outu, nebo nějaká lovestory, je to příběh o dospívání a o tom, že je to sakra těžký a ustát všechny ty změny, co se vám odehrávají v hlavě a po těle, to člověku dá občas vážně zabrat.


Mám takovéhle knížky ráda. Knížky s originální a nápaditou obálkou, která okamžitě přitáhne vaši pozornost. Knížky s působivými hrdiny, které si okamžitě zamilujete a strašně jim fandíte. Knížky s obyčejnými, lidskými příběhy, popsanými tak, že vám připadají důvěrně známé a kouzelně fascinující zároveň. Knížky plné moudrých vět, nad kterými se musíte pozastavovat a podtrhávat si je. 


Jestli bych měla něco Aristotelovi a Dantovi vyčíst, tak je to snad jen zdlouhavý úvod, který sice není nudný, ale zhruba od poloviny běží děj knihy mnohem rychleji, je dramatičtější a snad i napínavější. Pozvolný začátek by někoho mohl odradit, a to je škoda, protože tuhle knihu stojí za to přečíst až do konce. Docela mě štve, že jsem ji nemohla číst, když mi bylo patnáct, podle mě by se měla dát všem puberťákům jako povinná četba. Ale bude se jistojistě líbit i všem věčně tápajícím dospělákům, kteří ještě nevyřešili všechny záhady vesmíru.


Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru (Aristotle and Dante Discover the Secrets of the Universe) / Benjamin Alire Sáenz / Světlana Ondroušková / 2015

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.