Pozoruhodná světla, která nevidíme

Knížky, které ve vás rezonují ještě dlouho po dočtení, jsou ty nejlepší ze všech. Jednou z takových výjimečných knih je i román Jsou světla, která nevidíme.

Jejím autorem je Anthony Doerr a odehrává se během druhé světové války, stejně jako jiná kniha, kterou jsem nedávno dočetla a zanechala ve mě spoustu pocitů, Krycí jméno Verity. Obě dvě knihy dokázaly novým a poutavým způsobem zpracovat válečné téma, ale kdybych si musela vybrat, volím pravděpodobně Světla. Hlavní hrdinkou této tlusté bichle je francouzská nevidomá dívka Marie-Laure, jejíž otec je klíčníkem pařížského Muzea přírodní historie. Když Paříž obsadí nacisté, otec s dcerou prchnou do městečka Saint-Malo, kde žije dívčin podivínský strýček a odvážejí s sebou tu nejcennější a zároveň i nejnebezpečnější vzácnost z muzejních sbírek.


Souběžně s tím sledujeme životní osudy německého chlapce Wernera, technicky ohromně nadaného sirotka, jenž se zarputile snaží najít své místo v obřím světě. Podaří se mu dostat se na školu, jenž z mladých Němců vytváří v podstatě lidské stroje vhodné pouze k válce a boji - a tak čtenář zároveň sleduje druhou světovou válku z druhého pohledu, z toho německého pohledu. 


Je to ve všech ohledech velmi výjimečná kniha. Přistupovala jsem k ní s lehkou nedůvěrou, ačkoliv Pulitzerova cena za ni udělená Anthonymu Doerrovi přece jen byla důkazem kvality, tak o téhle knížce básnilo spoustu lidí a znáte mě už, dokážu být k takovým bestsellerům pěkně nedůvěřivá. Ale už taky patřím k těm nadšencům, co o téhle knize dokáží hodiny a hodiny nadšeně povídat. Ta zvláštní kombinace dvou úplně jiných světů, pohledů, názorů, myšlenek, tradic, chování a vůbec všeho, to je prostě něco tak jedinečného, že to musíte sami zažít. Jsou světla, která nevidíme, je docela zvláštní kniha, místy by se dalo tvrdit, že je to tvrdě reálný historický román, místy je to šmrncnuté takovým zvláštním nadpřirozenem, především díky Moři plamenů (Co to je? Dozvíte se v příběhu ;), který se k atmosféře příběhu dokonale hodí a do poslední chvíle je čtenář napjatý, jak to s ním vlastně dopadne.


Kniha je členěna do krátkých kapitol, které jsou přehledné i navzdory tomu, že autor občas skáče z jednoho časového úseku do druhého, není to přísně chronologický příběh. Je však naprosto přehledný, dobře se v něm orientujete zčásti kvůli krátkým a úsečným kapitolám a především díky tomu, jak čtivě Doerr píše. Jeho jazyk je zajímavý, neotřelý a přitom stále jednoduchý a vždy dokáže jednotlivé situace popsat velmi vnímavě a realisticky. Právě díky tomu jsem měla pocit, že hlavní hrdiny znám už věky a rychle jsem si je oblíbila, držela jsem jim palce a prožívala s nimi všechny jejich vítězství i prohry.


Co se mi na knize líbilo nejvíc? Že se soustředí na maličkosti a druhou světovou válku, to hrozivé drama, je spíš tak nějak v pozadí, celou dobu cítíte jeho přítomnost, ale stále prožíváte s hrdiny jejich malé smutky i radosti. Dojímala jsem se u vztahu otce s dcerou, u scén, ve kterých se Marie-Laure učila dělat první krůčky a poznávat tmu kolem sebe, držela jsem pěsti Wernerovi a jeho malé sestře, aby k sobě našli cestu, chtěla jsem Wernera praštit, aby se vzpamatoval a pořádně se podíval na to zlo, které bylo všude kolem něj.

A když ve vás knížka dokáže vzbudit takovéhle emoce, musíte nutně uznat, že je zatraceně dobrá.

Jsou světla, která nevidíme (All The Lights We Cannot See) / Anthony Doerr / Jakub Kalina / 2015

9 komentářů:

  1. Tuhle knížku si hrozně moc přeji a určitě si ji musím koupit, jestli ji tedy nedostanu k vánocům. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pořád nad knížkou uvažuji a pořád nevím, jestli do ní jít. Tvoje recenze mě zase láme, jako že ano... :) No ještě to promyslím...

    OdpovědětVymazat
  3. At uz jsou ty Vanocee, ja ji musim mit! :D :)

    OdpovědětVymazat
  4. Mám ji rozečtenou asi měsíc. A je velice zajímavé, že pokud se do ni dám, tak nemohu přestat číst. Pokud mám ale nucenou pauzu, tak se mi k ní těžko vrací...

    OdpovědětVymazat
  5. Knihu jsem rozečetla před dvěma týdny a pořád jsem asi na páté straně. Není to proto, že by mě nebavila, ale poslední dobou mám na čtení hrozně málo času a stíhám to jen při přejezdech šalinou ... a tahle knížka je na přenášení trochu nepraktická. Ale myslím, že si ten čas prostě budu muset udělat - po přečtení tvé recenze věřím, že budu spokojená :)

    OdpovědětVymazat
  6. Tu knihu musím mít! Dlouho jsem přemýšlela, zda do ní jít nebo ne, ale ty jsi mě přesvědčila, že určitě musím! :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Přesně kvůli takovýmhle pocitům má cenu číst! Doufám, že se ke mně tenhle román brzo dostane, už jsem na něj párkrát zálibně koukala v knihkupectví :)

    OdpovědětVymazat
  8. U nás vyjde až v Januári ale veľmi sa na ňu teším.Podľa tvojej recenzii to vyzerá na zaujímavý a silný príbeh :)

    OdpovědětVymazat