Když holky pilotují letadla

Sešly se mi teď doma dvě knihy, které se shodou okolností obě dvě týkají druhé světové války. Tou první, o které vám dneska budu povídat, je Krycí jméno Verity. 

Tou druhou jsou Světla, která nevidíme a i když umím být ke knihám z tohoto období pěkně skeptická (co si budeme povídat, pořád si myslím, že ty nejlepší romány o druhé světové už byly napsány), oba dva na mě výrazně zapůsobily. Ovšem kdy si tu zase budete moct přečíst nějakou další recenzi vám jen tak nepovím, je mi to líto, ale momentálně se mi toho děje tolik, že mám kolikrát radost, když se mi podaří se pořádně vyspat a na psaní ani nemám náladu. Samozřejmě mě to ale mrzí, zvlášť když se mi teď u jedné instagramové fotky objevil komentář, jestli bych už mohla na blog zase něco napsat; tomu se prostě nedalo říct ne! :)


A teď už o Krycím jménu Verity. Rok 1943, místo Francie. Nedaleko Paříže se zřítí letadlo, v němž sedí dvě holky - nejlepší přítelkyně. Jedna svůj boj o život prohraje, druhá padne do rukou nacistům. Ti ji nezabijí, ale udělají něco možná ještě horšího. Díky důmyslnému mučení se Verity rozhodne, že jim poví pravdu o své misi. Bude to ale pravda, kterou upraví podle svého uvážení. Na stránkách knihy se tak rozvíjí poutavý a velmi netradiční románový příběh psaný v krátkých úsecích podle toho, kolik má Verity zrovna času (a papíru) na psaní. Verity vypráví o tom, jak se seznámila s pilotkou Maddie, jak se z nich staly kamarádky na život a na smrt, o válce, o tom, jak poznamenala je i lidi kolem nich. 

V první řadě musím říct, že pro mě tahle kniha z nakladatelství CooBoo byla podobným překvapením asi jako V šedých tónech. Nic moc jsem od ní nečekala a nakonec mě totálně dostala. Trvalo to tedy na můj vkus docela dlouho, prvních zhruba třicet stran jsem se do příběhu pořád nedokázala začíst. Bylo to hlavně tím, že hlavní hrdinka vypráví ich formou jak to, co se jí aktuálně děje v nacistickém vězení, tak zároveň na papíře překládá svému vězniteli a čtenářům své životní osudy, ve kterých o sobě mluví zase naopak ve třetí osobě. Není těžké se v tom zorientovat, spíš mi vadilo, že je to takové útržkovité a nesouvislé vyprávění, že nemáte šanci se něčeho chytit a vytvořit si k postavám hlubší emoce. Kromě toho se v první části knihy hodně mluví o letectví, o létání a o spoustě, spoustě různých druhů letadel, což mi připadalo krapet únavné, podle mě by se takové technické věci (když už teda o nich musí autorka mluvit) daly do příběhu zakomponovat méně násilně.

Zejména druhá část knihy je ovšem sakra dobrá, postupně jsem si začala uvědomovat, jak je tahleta Verity vlastně geniální a dřív nebo později vás dostane to neuvěřitelně silné přátelství dvou docela obyčejných holek, z nichž jedna prostě náhodou zatoužila stát se pilotkou a přišla jí do toho druhá světová válka. Líbí se mi, že je to neuvěřitelně emancipovaný román; když se Maddie rozhodne, že se ve čtyřicátých letech minulého století chce naučit létat, tak se toho drží zuby nehty a nenajde se snad nikdo, kdo by jí v tom nějak extra podkopával nohy, naopak, spíš se jí snaží pomáhat. Kromě toho je v knize víceméně úplná absence romantiky. Není to milostný román, je to román o válce a o přátelství. Fakt fakt fakt jsem ráda, že Elizabeth Weinová pochopila, že když má za hlavní hrdinku holku, nemusí se to všechno točit jen kolem kluků. Drtivá většina spisovatelů tohle nechápe.

O stylu psaní už jsem psala, co tedy ještě postavy? Verity je boží, samozřejmě, zbožňovala jsem její jízlivý humor, kterým suše komentovala každou situaci. Zbytek mi tak nějak splývá, což je vážně škoda, protože tam byla spousta náznaků na kvalitní a nezapomenutelné literární hrdiny. Připadá mi ale, že práci si autorka dala právě jen s Verity, možná ještě s Maddie, která mi ale nebyla nijak zvlášť sympatická. Možná je to mnou, nevím, třeba jsem až moc náročná, ale zkrátka se mi zdá, že tohle by mohlo být ještě o kousek lepší.

Celkem vzato jsem ale z téhle knížky poměrně dost nadšená. Sice mi to spojení historického románu a young adult literatury ze začátku moc nesedělo, ale nutno říct, že s tímhle se Weinová poprala dobře. Stejně jako kniha V šedých tónech má kniha potenciál oslovit spíš mladší čtenáře, ale jelikož to není jen nějaká romantická oddechovka, na kterou už si po přečtení ani nevzpomenete, tak doufám, že spoustě čtenářů z těch mladších ročníků právě díky knížce Krycí jméno Verity začne druhá světová válka připadat jako velmi, velmi zajímavé téma a třeba se pak díky tomu dostanou i k opravdovým literárním perlám.

Krycí jméno Verity (Code Name Verity) / Elizabeth Weinová / Petr Eliáš / 2015
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství CooBoo.

Komentáře

  1. Tahle knížka je hodně opěvovaná, snad se k ní jednou dostanu :) Jinak super recenze!

    OdpovědětVymazat
  2. Jééé, ono to vážně zabralo, to je skvěléé :)
    Když Tvoje články, jak ty osobnější, tak i recenze, jsou prostě nejlepší a nikdy jich není dost!
    To je jasné, že člověk má někdy hektičtější období, tak Ti přeju, ať máš do blogování i nadéle chuť :)
    Už se těším na Jsou světla, která nevidíme!
    bohemistik25

    OdpovědětVymazat
  3. Jako vždy, krásná recenze:). Verity jsem vyhrála v soutěži a už se mě na názor na ni ptá mnoho lidí, takže si ji asi hned po Líbali jsme se, dám:)

    OdpovědětVymazat
  4. Hezká recenze, jsem ráda, že se ti Verity líbila :)

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělá recenze. :) Knížku jsem dočetla nedávno, teď chystám recenzi a musím říct, že pro mě byla úžasná. :) Na YA je to opravdy podařený kousek. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, můžu se zeptat, které romány z druhé světové považuješ za nejlepší? Díky za odpověď.

    OdpovědětVymazat
  7. Doufám, že se mi podaří tenhle pokládek vyhrát v některém z knižních hopů, co právě běží. Protože mě to fakt láká. Četla jsem o (nejen) druhé světové spoustu knih, mnoho jich bylo dobrých a mnoho ještě lepších, ale nikdy není na škodu rozšiřovat obzory. :) A Jsou světla, která nevidíme si přeji pod stromeček. :D :)

    OdpovědětVymazat
  8. Podobně potěšená ohledně absence romantické zápletky jsem byla teď po dočtení Marťana. Je to prostě úleva, když to někdy spisovatel vynechá a soustředí se na jiné aspekty nebo jiné vztahy...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat