Slova jako jed

Poslední dobou jsem novinky z nakladatelství CooBoo moc nesledovala, protože zkrátka nic nestíhám (a těch knižních newsletterů mi chodí fakt hodně), tak jsem hrozně ráda, že mě šéfredaktorka Tereza upozornila na psychologický thriller Jedovatá slova, který jsem přečetla jedním dechem.


Vlastně mi to zabralo celkem dva velmi napínavé večery. O co jde? Manželům Molinovým se již čtyři roky pohřešuje dcera Bárbara, které by teď bylo devatenáct let. Nikdo neví, kde je, co s ní je, jestli je ještě vůbec naživu. Nad případem hloubá už jen postarší detektiv Lozano, který se právě chystá do penze a předává otěže svému mladšímu nástupci. Během jednoho jediného dne se mu ovšem případ, který marně převrací ze všech stran už čtyři roky, podaří vyřešit. Kniha je vyprávěná hned ze čtyř různých pohledů; na příběh nahlížíte očima detektiva Lozana, Bárbařiny matky Nurie, její kdysi nejlepší kamarádky Evy a samozřejmě očima i samotné Bárbary, která jako jediná vypráví v ich-formě, zbytek se odehrává v er-formě. Hned na začátek musím také zmínit, že v textu není pevně ohraničená přímá řeč; ze začátku mě to trochu odradilo, jsem dost konzervativní a takovéhle kejkle s textem většinou v oblibě nemám, ale tentokrát mi to k tomu tak nějak sedělo a nakonec se mi to skoro i líbilo.

Fakt, že je příběh vyprávěný z pohledu jednoho muže a hned tří žen má své opodstatnění, protože pachatelem jistojistě musí být muž, to je vám od začátku jasné. Taky by vám nemělo být zřejmé, kdo z podezřelých by to mohl provést; byl to snad rozmazlený mladík, co si zahrává s drogami, nebo slizký učitel, co si zahrává se svými studentkami? Rozhodně by vám to nemělo být zřejmé až do samého finále, anebo ještě lépe, ve finále by se mělo ukázat, že je to někdo, kdo vás do téhle chvíle ani nenapadl. Každopádně by se vám nemělo stát to, co mě, totiž že odhalíte pachatele v první třetině a dál budete už jen doufat v nějaký zvrat, kterým vás autorka posadí na zadek. A ten se bohužel neodehrál a myslím, že spíš než že bych měla nějaké úžasné dedukční schopnosti to bude tím, že ukázat prstem na skutečného pachatele je fakt fakt fakt jednoduché.

Čtení jsem si ovšem užila i tak. Maite Carranzová píše velmi čtivě, stručně a úderně, takže obracíte stránku za stránkou, ani nevíte jak. Chválím taky psychologické prokreslení všech postav; nikdo z nich, dokonce ani samotná Bárbara, není úplně kladný hrdina, každý z nich má v sobě něco špatného. Podle mě mohla jít spisovatelka ještě víc do hloubky a ještě víc si rýpnout do každého z nich, ale i tak jsou ti lidé v knize opravdu zajímaví. Teda až na chudáka detektiva Suredu, Lozanova nového nástupce, jenž je odsouzený do škatulky "mladý a tudíž víceméně neschopný" a vůbec nedostane příležitost se z ní dostat, což mě hodně mrzelo.

Knížka má ovšem jedno ohromné plus, totiž to, že přiměla ke čtení mou kamarádku, která se knížkám vždycky spíš vyhýbala; stejně jako já ji přelouskala za pár dní a hned se dožadovala nějaké další. No a knížky, které přimějí k dalšímu čtení moje kamarády, jsou pro mě velmi výjimečné. Navzdory několika pihám na kráse jsem ráda, že jsem se s Jedovatými slovy potkala, však už jsem novinku ze španělské literatury nečetla ani nepamatuju (naposledy snad Marinu od Zafóna). Jaká je vaše aktuální španělská srdcovka?

Jedovatá slova (Palabras Envenenadas) / Maite Carranzová / Lucie Trägerová / 2015
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství CooBoo.

Share this:

, , , ,

KONVERZACE

8 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Zajímavá kniha. Asi si ji přidám na seznam. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Toto mi presne padlo do noty, zrovna som tak hľadala nejaké knihy do wishlistu (Vianoce, narodeniny a tak sa blížia) a Jedovatá slova ma po tvojej recenzii hneď zaujali :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jsem ráda, že se ti líbila! Pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat
  4. Nepamatuji si, kdy jsem naposledy četla knihu od španělského autora. Jedovatá slova zní docela slibně, díky za recenzi! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Knížka nevypadá špatně, ale... nevím, nevypadá to jako něco pro mně. :)

    OdpovědětVymazat