Milý (a bezduchý) Johne

Podzim a zima ve mě probouzí lehkou nostalgii a já čtu knížky, po kterých bych normálně ani nevzdechla. Teď jsem dostala chuť na nějaký doják a když jsem v knihovně minula Nicholase Sparske, prostě jsem neodolala. Tyhle knížky jsem četla, když mi bylo tak třináct a připadaly mi jako ohromné milostné romány. Protože jsem ještě neznala Pokání, Lolitu nebo třeba Lásku za časů cholery. Ale dodneška pro ně mám slabost právě proto, že vím, jak jsem z nich kdysi byla paf.


Milý Johne jsem ale nikdy předtím nečetla a co si budeme povídat, tak ze třiceti procent jsem si tu knížku vzala proto, že je na obálce Channing Tatum (ok, teď se teprv pořádně dozvíme, jak je ta Jane strašně povrchní). Od příběhu jsem si nic moc neslibovala, anotace sdělovala, že to bude to samé jako ve všech Sparksovo knížkách - krásní mladí lidé se do sebe zamilují a postihne je tragédie, kterou nakonec překonají, protože jsou krásní a mladí a Bůh bdí nad nimi, dokonce i když si třeba dají jedno nebo dvě piva. Fajn, už nebudu tak ironická, ale tohle je prostě jako přes kopírák. John Tyree je zkrachovalec, který se vydá do armády, jenž z něj udělá správného chlapíka; Savannah je naprosto úžasná ve všech ohledech už odjakživa. Potkají se, zamilují se, John musí odjet do Německa. Píšou si dopisy, láska na dálku nevydrží. Znovu se setkávají až po pár letech za nečekaných okolností.

Navzdory tomu, že příběh sám o sobě je fakticky plytký a stoprocentně ho odhadnete už v první čtvrtině, stejně jsem to přečetla za dva dny. I když dávám přednost kvalitnějším knížkám, někdy mi jde jen o to zhltnout příběh, užít si tu atmosféru a nepotřebuju, aby mi každá kniha předala nějaké velkolepé poselství (což fakt Sparksovy knihy neumí, sorry). Je to čtivé, příšerně čtivé, ani vlastně nevím, čím to je, ale ačkoliv vám jednotlivé části knihy nepřipadají zvlášť zajímavé, tak jako celek fungují zázračně a vy prostě musíte číst dál, dokud tu zpropadenou knihu nebudete mít za sebou. Nevím, jak to líp vysvětlit, taky se vám to někdy děje? 

Překousla bych jednoduchou zápletku, bezduché postavičky i sladkobolné rozuzlení, kdyby tam nebylo tolik toho pánbíčkaření. A vážně mě štvalo, jak jsou všichni takoví celí správní, hodní, rozumní a nikoho nenapadne nic zlého, natož aby měl nějaké pochyby vůči čemukoliv. Nikdo se nevzepře, nikdo se nesnaží vymanit ze zajetých kolejí, nikdo se během knihy zásadně nezmění. A proč taky? Bůh nás vede a všechno ví nejlíp, no ne? 

A přesto, i když mě na knize rozčilovalo spoustu věcí, tak jsem si s ní užila skvělé chvilky s vínem (to Savannah schvalovala) ve vaně. Mimochodem, taky se vám tolik jako mně stýskalo po čtení ve vaně? Bazén má taky něco do sebe, to jistě, ale voňavé bublinky a čajové svíčky prostě nic nenahradí. A uznávám, že do té vany je Nicholas Sparks docela prima společník.

Milý Johne (Dear John) / Nicholas Sparks / Hana Krejčí / 2010

Share this:

, , , ,

KONVERZACE

7 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Já jsem od Sparkse zatím četla jen Bezpečný přístav a Poslední píseň. Obě se mi líbily moc, je to příjemné čtení a ještě ráda si přečtu i jeho ostatní knihy, ale jak říkáš, nedá se od nich očekávat nic vyššího, velkolepějšího. Já jsem ale romantická duše, občas přesně takovou knihu potřebuji a mně ani ta křesťanská výplň nijak nevadí. Spíš mi přijde, že se hodně autorů snaží podobným narážkám vyhnout, aby nikoho nepobouřili, ale když je Bůh náplní Sparksova života, ráda se o tom dozvím z jeho knih, protože mi potom přijde, že z nich cítím jejich autora. Jednou za čas je to fajn :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako je fakt, že Sparks je tím pro své čtenáře typický, takže chápu, že to pak někomu může připadat takhle blízké :). Já jsem taky docela romantička a "křesťanská výplň" mi taky určitě nevadí, spíš mi vadí, jakým stylem je to podáváno. Naopak mi připadá, že Sparks je ten, kdo se chce vyhnout jakémukoliv pobouření. Ale to je jen můj dojem :).

      Vymazat
  2. Od spousty blogerek jsem četla, jak ten Sparks stojí za to. Tak jsem začala Zápisníkem jedné lásky. No přišlo mi to dost přeslazené a nepochopila jsme, proč ji všichni tak mají rádi. Někdo říká, že film se plně vyrovná knize. Já na něj pro porovnání koukla, ale po půlce jsem musela vypnout. Moc takové sluníčkové a absolutně jsem se neztotožnila s hercem, co hrál hlavní mužskou roli(mladou verzi). Takže Sparkse teď asi dlouho číst nebudu. Hold není pro každého a vždy.
    Tvá recenze je příjemné osvěžení mezi nadšenými chvalozpěvy!
    Ale musím uznat, že se mi líbí obálky se zlatým čtvercem pod jménem. Hezky ucelená jeho tvorba.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zapisník jedné lásky, to je to s Rachel McAdams? To se mi asi líbilo, když mi bylo tak patnáct :D. A děkuju.

      Vymazat
    2. Já mám Sparkse jako takového ráda, ale teda konkrétně Zápisník jedné lásky mi přišel naprosto otřesný. Cukrkandl z toho odpadával po kilech.

      Vymazat
  3. Přiznávám se, že jsem od Sparkse nic nečetla - stačilo mi podívat se na filmovou adaptaci Milý Johne (vlastně jsem ji ani nedokoukala) a rozhodla jsem se dát na varování kamarádky, že to není moc dobré čtení. Na tomhle typu literatury mi taky nejvíc vadí ta "dokonalost" hlavních postav (hrdinka mlčky a statečně trpí, je to čistá duše a tak dále). Ale chápu - taky jednou za čtu totálně odpočinkové a prosťoučké knihy, i když mým obdobím pro tuhle literaturu je jednoznačně léto :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už se zas neplánuju podívat na film :), přesně, jak říkáš, tak dokonalost postav je někdy hrozně drásavá. Já teď během roku nemám tolik času na čtení, kolik bych chtěla, takže mi připadá, že si (ne záměrně) nechávám na tuhle dobu spíš takové jednohubky a ty velkolepější díla si schovávám na letní prázdniny :).

      Vymazat