To nejlepší z mého letního čtení

Co si pamatuju nejvíc z letošního léta? Vedro! Hodiny a hodiny v bazénu, litry ledové kávy, varhánky na prstech, západy slunce s lahví vína v ruce, vesnické zábavy, nějaké ty letní lásky, ranní procházky a nekonečné lehárko s knížkou v ruce. Letní čtení je - stejně jako čtení v jiných ročních obdobích - úplně jiné, něčím specifické. Patří k němu (aspoň pro mě) rybízové koláče, deka, čerstvé maliny a ostružiny, ledové kafe nebo ledová limonáda (co si budeme povídat, všechno ledové bylo letos fajn), nanuky a zmrzlina. V létě jsou stránky knížek zvlněné od chlorované vody a upatlané od krému s vysokým faktorem.

Za dva měsíce se mi jich podařilo přečíst relativně hodně; rozhodně víc, než jsem očekávala. Přivezla jsem si domů z Prahy jednu "várku", o které jsem předpokládala, že bude mým letním základem na celé dva měsíce, ale už po dvou týdnech jsem neměla co číst. Letos v létě jsem zase po dlouhé době podnikla průzkumný výlet do místní městské knihovny, pár knížek jsem vydyndala na svých známých a vůbec, už od začátku jsem neodhadla svoje možnosti. Teď na konci už si dokonce znovu připomínám své nejmilejší knížky - Tuláka po hvězdách a Lolitu, jak jste si určitě všimli na mém Instagramu a na facebookové stránce blogu.


Během července i srpna se mi podařilo narazit na spoustu, spoustu krásných knih. Jednou z nich byl rozhodně Jeden den, na který se tu ještě objeví recenze. Stejnojmenný film s mou oblíbenou Anne Hathaway už jsem viděla dávno a jo, líbil se mi, ale zatraceně, té knížce se ani zdaleka nevyrovná! Proč mi někdo neřekl, jak moc jen to skvělé? Jestli se vám ten film líbil, tak se z knihy zblázníte radostí, protože mi přišlo, že každý dialog ve filmu je asi tak špetka toho skutečně skvělého a podnětného rozhovoru v knize. Víc vám povím až v té recenzi, ale rozhodně, rozhodně, rozhodně tu knihu budu hodně chválit.


Dalším úžasným zážitkem, jemuž předcházel film, byl Nekonečný příběh. Znám to už odmalička, ale stejně, jak já brečela, když musel Átrej nechat Artexe v bažinách! Ani nevím, jak to popsat, aby vám bylo jasné, co pro mě ta kniha znamenala. Pokusila jsem se o to tak nějak v recenzi, ale je to jedna z těch, o nichž slovy tak docela dobře nejde vyjádřit, co při jejich čtení vlastně cítíte. (Ok, to zní trochu melodramaticky, ale je to pravda. Vy mi určitě rozumíte.) Oproti tomu Literární spolek Laury Sněžné byl víc než cokoliv jiného velké překvapení. Tenhle finský paperback s tou svou něžnou zasněženou obálkou tváří jako milá a nevinná pohádka, ale je to dost naturalistické a plné magického realismu. Recenze toho poví víc.


Nebyla jsem si jistá, jestli mám vám víc doporučit Backmanovo Babička pozdravuje a omlouvá se, nebo Gaimanovu Koralinu. Obě knihy jsou skvělé, ale Koralina má možná přece jen o trochu navrch, protože je to prostě Neil Gaiman, moje velká literární láska, přes to vlak zkrátka nejede. Taktéž se tu na ni brzy objeví recenze a můžu vám říct, že číst tuhle knihu v noci sama doma není vůbec, ale vůbec dobrý nápad. Po dočtení jsem měla dvě tři noční můry, ve kterých figurovaly lidé s knoflíkovýma očima. Je to typicky gaimanovsky jednoduše psané, ale mezi řádky se skrývá tolik moudra a napětí, že byste mu za tak skvělou knížku nejradši vlepili pusu. Vskutku.


Letos v létě jsem sáhla i po několika knihách z klasické literatury a nemohla jsem udělat lépe, než když jsem si ke čtení vybrala Hardyho román Daleko od hlučícího davu. Během školního roku bych na všechny ty popisy anglických vřesovišť neměla trpělivost, ale teď jsem si je doslova vychutnávala (labužník, víteco) a jsem vážně ráda, že někoho napadlo natočit podle téhle knížky film, protože jinak bych o ní nejspíš ani nezavadila pohledem. Kniha Daleko od hlučícího davu už má na blogu taky svůj vlastní článek a může se honosit tím, že je úplně první knihou, kterou na recenzi fotil můj nový fotoaparát, k němuž jsem si za srpen vybudovala velmi silnou citovou vazbu.


Poslední knížka, kterou tady zmíním, je česká - aspoň jedna! Povídková sbírka Spoušť je nejvíc vymazlená a pochází z grafické dílny Martina T. Peciny, což je člověk, o kterém jsem si toho v létě zjistila poměrně dost, protože, světe div se, prošlo pod jeho rukama spoustu knížek, které jsem četla. Spouť je krásná nejen navenek, ale hlavně uvnitř, samozřejmě. Po dlouhé době mě bavily povídky, o které jinak zrovna dvakrát moc nestojím, takže klobouk dolů před jejich autorkou Sárou Vybíralovou. V recenzi si o ní můžete počíst do detailu.



A teď je řada na vás - povězte mi o tom, co jste v létě četli, proč jste to četli, kde jste četli nejradši a jaké je vaše letní knižní best of! :)

8 komentářů:

  1. Jeden den jsem dočetla předevčírem a musím také uznat, že kniha je mnohem mnohem lepší, než filmové zpracování. Tato kniha ve mně bude rezonovat ještě dlouho, protože je nezapomenutelná a dotkla se mě přímo u srdce.
    A Koralína je boží, na tu knihu taky nikdy nezapomenu a to jsem ji četla už celkem dávno. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jj a to ten film byl taky jakože dobrej... ale na knížku to nemá :). Chci se teď ještě kouknout na tu animovanou Koralinu :).

      Vymazat
  2. Daleko od hlučícího davu jsem viděla v kině a taky si to chci přečíst.
    Já letos v létě přečetla 16 knížek, z toho sedmnáctá mě čeká zítra. :) Přečetla jsem pět Shakespearů, Staré řecké báje a pověsti, něco v angličtině, nějaké historické romány a dobrodružné věci, od každého trochu, vše z mých nepřečtených knih. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si to snad asi taky pustím, v kině už jsem to nestihla. Tvůj letní seznam vypadá zajímavě, obdivuju těch pět Shakespearů :).

      Vymazat
  3. O prázdninách jsem nepřečetla nic, z čeho bych byla nějak velmi nadšená. Některé knihy byly dobré, ale bylo to spíše zklamání - nechala jsem se ovlivnit příznivými ohlasy a pak jsem byla zklamaná. Za zmínku možná stojí Kanada od R. Forda a Pod vodou od Julie Zeh. Koncem srpna jsem začala poslouchat výbornou audioknihu - The Art of Asking od Amandy Palmer - doporučuji všem milovníkům alternativní hudby a Neila Gaimana (což je mimojiné Amandin manžel) - to bude kniha léta :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pod vodou jsem taky četla a moc se mi to líbilo :).

      Vymazat
  4. Daleko od hlučícího davu jsem viděla film, také jsem rozmýšlela, zda ji mám koupit, ale bylo by to na mě asi dloooouuuuhé :D já bohužel stihla jen Harper Lee: Jako zabít ptáčka a pak klasiku od Orwella 1984, já vim, je to povvinná četba, ale já se k tomu dostala až teď, ale byla jsem nadšená! Na obě se akorát chystam psát recenzi :-)

    kraskadne.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako zabít ptáčka jsem taky četla a moc se mi to líbilo, jsem zvědavá na Go Set a Watchman :). A 1984, to je prostě skvělá klasika :).

      Vymazat