Nekonečně krásný Nekonečný příběh

Jako mrňous jsem filmový Nekonečný příběh nadevšecko zbožňovala. Dokonce jsem si hrávala na to, že mám vlastního Falca a občas jsem se v nějakém zrcadle snažila zahlédnout skutečný odraz sebe sama. Když jsem četla nějakou fakt dobrou knížku, doufala jsem, že se na jejím konci propadnu do příběhu a každému svému náhrdelníku jsem hrdě přezdívala auryn.

Nakonec jsem z toho samozřejmě vyrostla (částečně i proto, že ty další filmy byly daleko ubožejší než jednička), ale když jsem občas zahlédla Nekonečný příběh v televizi, vždycky jsem u ní zůstala jako přikovaná. Teď tak docela nechápu, proč jsem nikdy nepátrala po knižní předloze, když jsem věděla, jak je ten film senzační. Asi jsem si prostě nechtěla zkazit všechny ty vzpomínky z dětství tím, že zjistím, že ten film není tak super a že toho v něm třeba spoustu chybí. Teď mě však něco přimělo, abych si knihu, původní Nekonečný příběh od Michaela Endeho, v knihovně vypátrala.

Michael Ende napsal Nekonečný příběh v roce 1979 a k filmové adaptaci měl prý tolik výhrad, že jeho jméno není uvedeno v úvodních titulcích, jen v těch na konci filmu. A není divu. Hned od prvních stránek mi bylo jasné, že to bude o hodně jiné, než je film; hned se mi smáznul obrázek filmového roztomilouše Bastiána i sladce pohádkové říše Fantazie, všechno je to daleko divočejší, dramatičtější, temnější, ale setsakra lepší, fakticky, byla jsem z té knížky úplně vedle. Základní linka příběhu se neliší - malý kluk Bastián ukradne v antikvariátu knihu s názvem Nekonečný příběh, která vypráví o říši jménem Fantazie, které vládne Dětská císařovna a žijí tu všechny možné kreatury, které vznikají v lidské říši díky lidské fantazii. Jenže císařovna je nemocná a udatný Átrej je povolán, aby se vydal na cestu a našel pro ni lék. Bastiánovi postupně dochází, že to nebude jen pouhopouhá knížka, ale možná třeba brána do skutečné říše Fantazie. A tím to všechno teprv začíná.

Vy, co jste stejně jako já viděli nejdřív film, budete asi nejvíc zaskočeni tím, že filmová jednička končí zhruba v polovině knihy. Na ni pak už jen velmi, velmi volně navazuje dvojka, ale ta už, stejně jako třetí díl, nestojí za řeč. Já jsem každopádně nejdřív vůbec netušila, že obojí najdu v jedné knížce; nejdřív mi to přišlo trochu divné, jakpak by taky ne, když už to mám takhle zažité, ale nakonec musím uznat, že dává mnohem větší smysl provázat všechno do jednoho celku. A ani se tomu Endemu nedivím, že byl s filmem tak nespokojený. Na druhou stranu našťouchat tolik materiálu do nějakých stodvaceti minut je taky úkol nevděčný.

Miluju tuhle knížku! Je krásná, pohádková, moudrá, divná a čtivá. Přečetla jsem ji za jeden den a byla z toho úplně paf, navzdory tomu, že už jsem věděla, jak to celé dopadne a o čem to vlastně bude. Jenže v knížce je vždycky všechno ještě daleko intenzivnější než ve filmu. Navíc když před sebou máte knihu se znamením auryna, vůbec vám nedělá problém představit si, že jste schovaní na školní půdě a každou chvíli na vás může zavolat Dětská císařovna, že potřebuje vaši pomoc. Nebo že na vaší zahradě čeká šťastný drak Falco, se kterým se můžete jen tak prohánět v oblacích. S Nekonečným příběhem je prostě najednou úplně všechno možné.

Výraznější byly hlavně ty smutné a strašidelné části. Jasně, že to bylo taky občas vtipné, ale Endemu jdou spíš než vtípky ty tklivé chvilky. Když musel Átrej nechat svého věrného oře Artexe v bažinách, přiznávám, že jsem zase slzu uronila, protože je to prostě neuvěřitelně smutný moment, ve kterém máte pocit, že už nikdy nemůže být líp. Nebo když se Átrej poprvé setká s Gmorkem, úplně vás poleje hrůza. Je to hrozně věrohodné. V českém vydání z roku 2001 jsou části z Fantazie psány klasicky černým písmem, a to, co se odehrává v lidském světě, je psáno červeně. Jsem ohledně všech experimentů se stylem písma v knize dost konzervativní, podle mě by bylo pěknější, kdyby se třeba změnil font místo barvy, ale nakonec jsem si na to vcelku zvykla a ta odlišnost aspoň působí jako pěst na oko.

Udělejte mi radost a přečtěte si tu knížku taky. Zdá se mi vlastně úplně geniální. Můžete ji buď vnímat dětskýma očima a jen se radovat s Falkem a číhat, co vyvede Xayída, nebo to můžete číst po dospělácku a za jednoduchými řádky vnímat moudrost, metafory a spoustu odkazů na problémy dnešní doby. Ale fakt si to přečtěte.

Nekonečný příběh (Die unendliche Geschichte) / Michael Ende / Eva Pátková / 2001

Komentáře

  1. Dostala jsem ji k Vánocům, kdysi. Myslím, že kolem roku 2003 nebo 2004. A od té doby jsem ji četla mockrát! Má pevné místo v mé knihovně :-)
    Já si zas vždycky hrála přímo na Bastiána - lehla jsem si na karimatku na zem, přikryla se dekou, připravila si malou sváču a celý den četla a četla a četla a... Když jsem ji o těch Vánocích četla poprvé, chvíli jsem věřila, že je opravdu kouzelná, protože i když jsem četla dál a dál, měla jsem pocit, že mi vůbec neubíhají stránky. Takže jsem usoudila, že je ta knížka doopravdicky nekonečná :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D jako upřímně se tomu vůbec nedivím, věřím, že takhle si to čtení člověk nejvíc užije! :)

      Vymazat
  2. Já jsem se na filmy taky mockrát dívala jako malá, ale druhý díl se mi teda vůbec nelíbil. A vždycky jsem měla z těch filmů smíšené pocity, protože mi to připadalo strašně temné a děsivé. Artexe jsem vždycky obrečela, jak potom mluvil s tou obrovskou želvou celej zapatlanej od bahna bylo taky strašně smutné. Prostě jsem z těch filmů měla strašně divné pocity (jen ten třetí díl byl asi nejmíň ponurý a vtipnější). A teda dost mi vadilo že v každém díle hrál Bastiána někdo jiný. No uvažuji o tom že bych si knihu přečetla, jense bojím že z hlavy nedostanu tu filmovou verzi. Já to prostě neumím oddělit a při čtení mi pak vždycky naskakuje film. Proto se filmovým adaptacím vyhýbám, když to jde.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tojo, já taky. a ty další filmy už se mi taky nelíbily. mám to podobně, proto mi ze začátku hrozně nesedělo, že je Bastián v knížce popisovaný úplně jinak, než pak vypadá ve filmu, ale nakonec to bylo celkem v pohodě :).

      Vymazat
  3. Jsem moc ráda, že se ti líbila. Já z ní byla před pár lety také nadšená a také udivená z druhé poloviny. Popravdě mám hodně podobné pocity. Ale i tak mám film stále ráda, ačkoli v něm hodně chybí. Ono je jedno, jestli Artex zůstává v bažině ve filmu či v knize, pokaždé brečím jako želva...

    OdpovědětVymazat
  4. Já film viděla jen jednou. Né, že bych ho nechtěla vidět víckrát, ale nezapamatovala jsem si název a když jsem ho po letech objevila, měla jsem zrovna svou ultraintelektuální fázi, ve které jsem četla výhradně Dostojevského a Dickense a místo filmů jsem pozorovala dvouhodinové záběry šumění trávy (trochu přeháním, ale, bohužel, fakt jen trochu :D ).

    Pohádkové knížky mám ale hrozně ráda a třeba takový Howlův putující zámek nebo Čarozem považuji za nepřekonatelně geniální díla :) A Nekonečný příběh vypadá fakt skvěle. Navíc budu ke knize přistupovat neovlivněná filmem, ze kterého si pamatuji fakt jen ty nejvýraznější momenty (Ajaxe, například, to fakt nejde zapomenout). Takže abych ten zbytečně dlouhý komentář shrnula do jedné věty: Knížku si určitě přečtu, myslím, že taková klasika by mi v knihovně rozhodně neměla chybět :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to rozhodně ne :). jinak dík za tipy na další pohádkové příběhy :).

      Vymazat
  5. Taky už nějakou dobu uvažuji nad tím že si ji přečtu znovu. Jako malá jsem ji četla tolikrát, že má poslepovaný hřbet a drží pohromadě takříkajíc silou vůle. Ale je to jeden z nejkrásnějších pohádkových příběhů, co znám :)
    Navíc je pro mě speciální tím, že je to úplně první kniha, co jsem četla sama :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tyjo, tak to je mi jasný, že o to krásnější pro tebe musí být :).

      Vymazat
  6. Jeee, to je poprvé co narážím na někoho stejně bláznivého jako já :D Na Nekonečňáku jsem vyrostla, ten film jsem viděla snad 1000x a knížku jsem taky četla :) Díky za recenzi, mám úplně chuť si znovu pustit film a pak si přečíst knížku! :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat