Láska počká i padesát jedna let

Kromě moderní beletrie mě pořád zajímá i klasická literatura, hlavně teď v létě, kdy mám na čtení dostatek času. Jen tak naslepo jsem sáhla po Márquezovi, když jsem si vybírala knihu, která bude obsahovat nějaký fakt dobrý a srdcervoucí romantický příběh. Milostný trojúhelník trvající přes padesát let se zdá být jako dobrá volba, žejo?

Když se unylý a neskonale romantický Florentino Ariza zamiloval do Ferminy Dazové, tak nějak jsem si říkala, že mi to k sobě pořád nesedí. Fermina Dazová se mi daleko víc hodila k doktoru Juvenalu Urbinovi, za něhož se provdá, když si uvědomí, že víc než do Florentina byla zamilovaná do pouhé iluze, do toho, koho si místo skutečného Florentina vysnila. Jenže Florentino Ariza je tvrdohlavý až hrůza a rozhodne se, že na Ferminu Dazovou bude čekat tak dlouho, dokud Juvenalus Urbino nezemře. Přesněji řečeno padesát jedna let, devět měsíců a čtyři dny. V den jeho smrti se objeví u Ferminy doma, postupně si získává její náklonnost a nakonec se dva sedmdesátníci rozhodnou, že společně poplují po řece Magdaleně, aby dohnali ztracené roky.


Kolumbie, přelom 19. a 20. století, tři lidé, padesát jedna let. Během nějakých tři sta padesáti stran se dozvíte o jejich životech úplně všechno, od zásadních událostí po všechny jejich oblíbené drobnosti, slabůstky a tajemství. Gabriel García Márquez při tom předvádí úplný literární koncert, bylo to zatraceně skvělé čtení. Není to čtivé tím způsobem, že potřebujete hltat stránku za stránkou, není to napínavé, už na začátku vám dojde, jak to asi skončí. To ale nevadí, protože je to kniha, u které si budete vychutnávat každou řádku, kniha, která vás obohatí tak, že vám z toho budou oči přecházet. Je plná krásy, smutku, lásky, laskavosti a umírání.

Nalijme si ovšem čistého vína, Florentina Arizo je pěkný blbeček. Je to ten typ, co se u něj projevují příznaky podobné choleře, když mu neodepíše dívka jeho snů; nevím, nemám zkrátka ráda, když někdo něco prožívá tak trpitelsky. On vůbec všechno moc hrotí a přitom je jinak takový nemastný neslaný a závěr knihy mi díky tomu nedával moc smysl. Na druhou stranu jsem si úplně zamilovala Ferminu Dazovou, tu její umíněnost, drobné naschvály manželovi, lehkou povýšenost i střízlivost. Je to neobyčejně zajímavá postava s inteligentními názory, jejíž život po celou dobu její existence řídili - jak jinak - muži. Nakonec ovšem vezme otěže do svých rukou. I když teda jinak, než by se mně osobně zamlouvalo.


Juvenalus Urbino neurazí ani nenadchne, svou roli ovšem hraje poměrně spolehlivě. Příběh začíná těsně před smrtí Juvenala Urbina, ale pak se vrací zpátky do minulosti a střídavě popisuje život Ferminy i Florentina a okamžiky, ve kterých se střetávali. Juvenalus mi byl ze začátku dost nesympatický, proto asi moje lehká averze k němu, ale jako mladík byl celkem prima a strávit s ním ještě chvíli, možná bych si ho i byla oblíbila. Jenomže když chytáte papouška ve větvích mangovníku, může to prostě dopadnout špatně.


Zaujalo mě, že cholera, která je i v názvu knihy, je tam jen jaksi okrajově. Očekávala jsem, že jí onemocní některý z hlavních hrdinů, že se jejich životů osobně dotkne, ale připadá mi spíš jen jako taková pohrůžka kdesi číhající, která semtam vystrčí drápky a někoho postraší. Jinak mi to přišlo jako velice realistické dílo, čekala jsem, že prvků magického realismu tam bude víc. Zvlášť silně na mě zapůsobil jen jedna taková zvláštní, nadpřirozená situace - když Florentino a Fermina cestují lodí po řece Magdaleně, potkají loď, na jejíž přídi stojí zvláštní bílá postava. Kdosi to okomentoval tak, že je to duch, který láká cestující k sobě a připadalo mi, jako by se s tím všichni úplně v pohodě smířili, oukej, tamhle je duch, jedeme dál. Jo a mimochodem, já klidně říkám "Fermina" a "Florentino", ale Márquez jim v díle neřekne nikdy jinak, než Fermina Dazová a Florentino Ariza. A Juvenalus Urbino, samozřejmě. Prostě postavy oslovuje vždy celým jménem. Takové neosobní, ale zvykla jsem si na to rychle.


Tady jsem četla, že kvůli absenci kapitol a velkého množství "nedůležitých" událostí, je děj roztříštěný a nesourodý. Mně to tak vůbec nepřipadalo, orientovala jsem se v něm skvěle. Je to fakt dobrá knížka a je to fakt s podivem vzhledem k tomu, jak mi vlastně ta úplně nejdůležitější postava občas lezla na nervy. Márquezův styl psaní, Kolumbie v devatenáctém století a ta myšlenka, že láska přetrvá klidně i jednapadesát let, devět měsíců a čtyři dny - to všechno je velmi působivé.



___

A ještě na závěr, pro ty, co mé články čtou až do konce - musím se vám přiznat, že dneska poprvé, snad vážně vůbec poprvé za tu dobu, co mám blog, se mi nechtělo psát recenzi. Zveřejňovat ji. Ze svého psaní teď mám prostě špatný pocit, poslední dny nebyly úplně ok. Někdo o tom ví, někdo třeba ne, to je mi jedno. Zjistila jsem, že někdy omluvy prostě nic nevyřeší a že vás častokrát do zad bodnou lidi, od kterých byste čekali podporu. Ne že bych objevila Ameriku, samozřejmě, ale takovéhle věci mě pokaždé, zas a znovu, zaskočí. Každopádně, víc než kdy jindy mi teď dochází, že moje recenze nejsou dokonalé a budu pracovat na jejich zlepšení, a to hned jak na to zase bude chuť. Zatím na blogu přibudou fotky. A tak. Uvidíme.

Láska za časů cholery (El amor en los tiempos del cólera) / Gabriel García Márquez / Blanka Stárková / 2011

Komentáře

  1. Určitě je vždy co zlepšovat, ale i tak si nemyslím, že by ses ohledně recenzí měla zač stydět! Tvoje recenze jsou jediné, které dočítám až do konce - a s chutí. A to ne proto, že by mě třeba tolik zajímala ta kniha, o které píšeš (ne všechny si toužím přečíst), ale proto, že se mi zkrátka líbí, jak své názory na knihu do recenze poskládáš. Přijdou mi chytré, výstižné, ale zároveň velmi osobní - což je skvělé, protože hodně recenzentů se snaží vypadat strašně chytře a recenze staví hrozně profesionálně. Mně se tvoje recenze líbí, ale samozřejmě vždy je zde prostor pro zlepšení. Takže jen do toho, držím palce, člověk se musí vyvíjet, ale určitě se nemusíš cítit špatně. Alespoň ne kvůli recenzím. Já jsem tvá nadšená čtenářka ;).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju <3, to je hrozně moc milé. jsem ráda, že blog čteš a určitě bude co číst a na co se koukat i v následujících dnech, díky všem těmhle krásným komentářům jsem maximálně namotivovaná :).

      Vymazat
  2. Neviem, kto ti povedal, že tvoje recenzie sú zlé, ale tak veľmi sa mýlil! Podľa mňa si, čo sa týka reccenzií, v celej blogosfére na prvom mieste spolu s Brabikate (ktora uz ale nejak neprispieva)! Nenechaj si nahovárať reči nejakých úbožiakov! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nejde o to, že by mi někdo řekl, že moje recenze jsou vyloženě špatné, to je spíš asi můj pocit :). každopádně děkuju, moc si cením té chvály :).

      Vymazat
  3. Také se přidávám s názorem, že tvoje recenze jsou skvělé :) Někdy samozřejmě lepší než jindy, ale vždy si drží velmi dobrou kvalitu!
    Myslím, že občas, když se pokazí jedna věc (ať už je to v tvém případě cokoliv), máme tendenci vidět černě všechno... Tak ti přeju, aby brzo bylo líp!

    OdpovědětVymazat
  4. Tato recenze se mi líbila - hodně mě pobavilo hodnocení hlavního hrdiny - unylý a neskonale romantický (tento román se mi kdysi velice líbil, ale právě kvůli těmto dvěma vlastnostem se obávám, že mě bude na stará kolena štvát), nebo Nalijme si ovšem čistého vína, Florentina Arizo je pěkný blbeček :), všechno moc hrotí a přitom je jinak takový nemastný neslaný....
    Jen tak dál :) A líbí se mi, že konečně zase někdo čte něco staršího a ne jen ty neustále omílané novinky - jen tak dál, potřebujeme si připomínat i starší, naprosto zásadní literární díla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky! já to mám jak kdy, víc asi určitě čtu novinky a bestsellery a jedu si v tom mainstreamu :D, ale čas od času mě baví vracet se k té klasice a určitě se tu budou objevovat další takové knížky :).

      Vymazat
  5. Já mám Tvé recenze ráda :) Nevím co se stalo a jsem trochu líná to zjišťovat, každopádně ale myslím, že by byla škoda, kdybys s recennzováním přestala. Ale ke knížce - Já jsem Choleru zkoušela číst kolem patnácti a přišlo mi, že to nejde. Asi jí ale dám druhou šanci :) Mám ráda magický realismus, od Marquéze jsem četla 100 roků samoty a líbilo se mi to, takže myslím, že i Cholera by mi mohla sednout - jen jsemm se na ni prostě napoprvé nevrhla v nejvhodnější čas :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. s recenzováním asi nepřestanu, jen si dám malinkatou pauzičku, abych si to všechno nějak srovnala :). od toho Márqueze asi taky zkusím ještě tu samotu, protože mi fakt nepřišlo, že by cholera byla nějak zvlášť magickorealistická... uvidíme :).

      Vymazat
  6. Tuhle knížku mám na seznamu už dlouho, ale zatím asi nepřišel správný čas...

    OdpovědětVymazat

Okomentovat