Moje seznámení s Harper Lee

Zatímco se svět může zbláznit z nové knížky Harper Lee, já jsem si přečetla její první - a donedávna jedinou - Jako zabít ptáčka.

To šílenství kolem její druhé knížky je samozřejmě opodstatněné, protože Jako zabít ptáčka je naprostá americká klasika, povinná četba na všech školách a v jednu dobu byla prý dokonce oblíbenější než Bible. Já jsem se o ní poprvé dozvěděla právě z nějaké knížky, nepamatuju si teda už z jaké, možná z (Ne)obyčejného kluka nebo z Ponorky nebo z Ten, kdo stojí v koutě. Anebo to mohlo být ze spin-offu Private Practice :D. Autorka téhle knížky, Harper Lee, má ovšem celý šoubyznys dost na háku, nedala rozhovor ani Oprah Winfrey a dost se spekulovalo o tom, že Jako zabít ptáčka vlastně napsal její mnohem slavnější kámoš Truman Capote. Pro mě je to ovšem největší frajerka už jen proto, že se jí jako jediné právě v dnešních dnech podařilo sesadit Fifty shades z první příčky všech literárních nákupních žebříčků.


Ale teď už k Jako zabít ptáčka. Třicátá léta, Alabama, předsudky vůči černochům, trable dospívání, nepochopení mezi dětmi a dospělými, znásilnění a nespravedlivý soud. To je v kusých informacích Jako zabít ptáčka. Příběh je vyprávěný očima Čipery, která brzo půjde do první třídy. Má bráchu Jema a tátu Attika, advokáta, který se u soudu rozhodne obhajovat černocha, neprávem obviněného ze znásilnění mladé dívky. To ovšem v tehdejší společnosti vůbec není samozřejmé a normální.


Já jsem od toho pochopitelně čekala něco, co mě dostane do kolen, když je teď kolem Harper Lee takové haló a vůbec, je to prostě klasika. No, nijak zvlášť boží mi to ale, upřímně, nepřipadalo. Jakože je mi jasné, proč je to tak uctívané, je to dobře a poctivě napsané, autorka velice věrohodně popsala příběh očima malé holky, která postupně dospívá (asi dřív než by měla) a na způsobu jejího vyjadřování je to docela znát. Dokázala vytvořit kvalitní příběh s údernou pointou. Jenomže... prostě se mi to nezdálo až TAK MOC dobrý.


Tak třeba ten Atticus. Podle mě hrozně nevěrohodná postava. Všechny jsou víceméně zajímavě vykreslené, ale tohle je klaďas každým coulem a nic s ním nehne. A to mě nebaví. Vtipné je, že když je někdo totální záporák, tak mi obvykle nedělá problém tomu věřit, ale jakmile v sobě někdo nemá ani zrnko nějaké špatné vlastnosti, zdá se mi, že to nefunguje. Taky mě trochu mrzelo, že do půlky knížky se o Attikově právním případu jen tak občas někdo letmo zmíní a pak se na dalších deseti stránkách řeší dopodrobna každá větička. Jako jasný, dává to smysl, ale prostě by se mi zamlouvalo, kdyby ten případ knihou víc prostupoval, podle mě by pak čtenáře závěr daleko víc chytil za srdce. Jakkoliv to bylo děsné a srdcervoucí, tak se mnou to ani nehnulo, a to obvykle knižní příběhy dost prožívám.


Takže jako jsem vcelku ráda, že jsem si tu knížku přečetla, bylo to čtivé a zajímavé, a to jižanské prostředí mě hrozně bavilo (však víte, Forrest Gump a tak). Fajn knížka k zamyšlení a vystačíte s ní na dvě příjemná odpoledne u vody a navíc můžete mít dobrý pocit z toho, že nečtete nějaký hloupý románek, ale knihu, která je v Americe pokládána za jednu z nejlepších vůbec. Na druhou stranu, znovu už se jí číst nechystám.


Jako zabít ptáčka (To Kill a Mockingbird) / Harper Lee / Marcela Mašková, Igor Hájek / 2015

8 komentářů:

  1. Nechci psát, že mě mrzí, že se ti nelíbila, protože jsi doslovně nenapsala, že se ti nelíbila. Ale je mi to líto. :) :D
    Asi proto, že se tuhle knížku sama chystám číst, a přestože vím, že se mi to klidně může líbit, i když tobě se to nelíbí (a teď jsem zase u toho, že jsi vlastně nenapsala, že se ti to nelíbí), tak nějak jsem doufala, že z ní budeš nadšená, abych se na ni mohla ještě víc těšit. :)
    Jo, moc nedávám smysl, já vím. :D Každopádně si to prostě přečtu, protože mi to přijde jako kniha, kterou bych měla mít přečtenou a uvidím, co na to řeknu. :)
    Mimochodem, já na ni narazila poprvé asi ve dvanácti skrze Nádherné Bytosti. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alejo, dává to smysl, chápu tě :D. Taky mě vždycky lehce odradí, když nějaký bloger není z knížky úplně nadšený, tak, jak bych si představovala.. ale i tak jí zkus ;).

      Vymazat
  2. Má cenu psát, že tohle je naprosto perfektní recenze? Nemá, ale stejně to napíšu... Jak já miluji tvé recenze! <3 Jako zabít ptáčka? Je načase, abych si to taky přečetla. Už se na ní chystám dlouho a pořád nic a nic.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tyjoo, děkuju moc <3, strašně mě těší, když mi někdo napíše, že rád čte moje články, to je úplně nejvíc nejhezčí :) :*.

      Vymazat
  3. Je škoda, že ti nesedla, ale stane se :) Pro mě je to jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla - hrozně jsem si zamilovala asi tak všechny hlavní postavy a citátů z knihy mám několik stránek v sešitě. Jsem docela ráda, že se kniha konečně prosadila /dříve sice byla známá, ale mám dojem, že v poslední době se najednou čte nějak o moc víc :D )! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo by to byl řekl, viď :D. Nojo, tak každému nesedne všechno.. ale jasný, že ta knížka není špatná a jsem ráda, že má takovéhle zaryté fanoušky :).

      Vymazat
  4. Ja som o knižke počula už dávnejšie, ale až keď som na ňu narazila v knihe A co když jsem blázen?, bolo rozhodnuté a konečne si ju aj zohnala. Len ma trošku mrzí, že to nie je "TAK MOC dobrý". Asi preto, že by som chcela aby bolo, keď to všetci chvália. A najmä jej druhá kniha spôsobuje také šialenstvo. Keď som bola nedávno v Londýne, dominovala výkladu každého kníhkupectva. Stále dúfam, že mne sa bude páčiť. Moc. :)

    OdpovědětVymazat
  5. Nedávno jsem ji dočetla a musím říct, že se mi líbila. Na druhou stranu se shoduju s tvým názorem, že jednou to stačilo. Osobně jsem si chtěla knížku přečíst hlavně proto, že je to absolutní americká knižní klasika a člověk by ji měl znát. Navíc je to hezký pohled na Ameriku 30. let a rasovou segregaci. A je zajímavé, že Harper Lee knihu vydala právě v době, kdy se věci začínaly pro černochy v USA měnit.

    OdpovědětVymazat