Moje dojmy z Prvních dojmů

Máte rádi Jane Austenovou? Já teda jo. A jak! Připadá mi, že každá správná knihomolka vyrostla na knížkách, jako je Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma... Pokud jste na tom podobně jako já (kluky samozřejmě nevyjímaje), tak jsou pro vás boží První dojmy jednoznačně povinná četba. I když, chybička se přece jen taky vloudila.


Sophie Collingwoodová, bibliofilka a zanícená fanynka Austenové, právě vystudovala anglickou literaturu na Oxfordu a vymýšlí, kam se vrtne teď. Její rozhodování zásadně ovlivní nečekaná smrt strýčka, s nímž odjakživa sdílela lásku ke knihám. Najednou se octne v jeho bytě s prázdnými regály, kde dřív bývaly knihy a začne pracovat v jeho oblíbeném antikvariátu. Jednoho dne ji tam překvapí 2 totožné žádosti, aby se pokusila sehnat knihu bezvýznamného kněžího z 18. století. Co mají ti dva záhadní muži společného? A proč jsou pro ně tak důležité nudné alegorické příběhy? Má s tím co do činění Jane Austenová? A byla vlastně strýčkova smrt jen náhoda?

Co se mi na Prvních dojmech zamlouvá? Že je to o knihách! Samozřejmě. V tomhle románu nejenže poznáte pár milovníků knih a knižních odborníků, ale hlavně se seznámíte se skutečnými bibliofily. S těmi, kterým záleží na tom, které vydání vlastní, kteří si dávají pozor na to, aby knihu nepoškodili, kteří knihy sbírají a kochají se jimi. Jasně, já si klidně vezmu knížku do vany, zlomím hřbet, aby šla lépe otevřít a nějaká ta kapka od kafe mě fakt nerozhodí, ale to neznamená, že by mi nepřipadalo krásné, číst o těch, kterým na knížkách fakt záleží. Protože je to klidně třeba jejich nejcennější majetek. Nesmírně se mi líbilo, že o knihách se v knize mluví s takovou láskou a přišlo jim, že některé výtisky jsou svázány přímo svůdně.

Sophiino vyprávění se střídá s vyprávěním samotné Jane Austenové, což mi nejdřív přišlo trochu ujeté, ale nakonec je to docela fajn, aspoň vám spisovatelka nepřijde jen jako abstraktní pojem, ale jako skutečná, žijící osoba. Kniha má detektivní nádech a je nesmírně napínavá a čtivá - pro někoho, kdo zbožňuje Austenku, Anglii osmnáctého století a ví, kdo jsou Elizabeth a Darcy. Upozorňuju, že čtenáři, kteří neznají dílo Austenové, budou asi často zmateni nebo znuděni. 

Charlie Lovett mi chvílemi přišel jako britštější, rozvláčnější a upovídanější Dan Brown. Jenže břitké dialogy, které vám občas připadají jako že jsou o ničem, prostě k Austenové patří a mně se knihy, jenž se kupředu posouvají právě jimi, obvykle hrozně líbí. Nepotřebuju, aby hrdinové stříleli a jezdili rychlými auty, mám radši, když se umí ohánět slovy. Ale Lovett se ke konci přece jen k nějaké té drobné akci uchýlí. Každopádně s Brownem jsem si ho spojovala hlavně kvůli tomu naprosto nečekanému, monstróznímu a šílenému tajemství, které Sophie objevila, a které by zcela zásadně hnulo celým literárním světem. JENOMŽE... jenomže vám nesmím prozradit víc, protože bych se neubránila spoilerování, tak si to radši sami přečtěte, ale musím říct, že mě Lovett v závěru setsakra zklamal, totálně zabrzdil a spokojil se teda s parádně nudným koncem oproti tomu, co jsem si představovala.

Kromě toho jsem ještě nebyla úplně šťastná z milostné zápletky. Podle mě šla docela dobře vynechat, protože hlavní hrdinka je v milostných scénách tak trochu jako slon v porcelánu a Lovett neumí popisovat sex moc přirozeně, občas to vyznívá hrozně kýčovitě a červenoknihovně. Proč vlastně v knize, kde má hlavní roli žena, skoro vždycky musí být nějaká romantika? Spisovatelé s mužskými hlavními hrdiny se bez ní úplně klidně obejdou.

Opět, pokud máte rádi autorku Pýchy a předsudku, rozhodně se vám bude zamlouvat styl psaní a bude vám to připadat čtivé. Charlie Lovett ji místy docela napodobuje a dělá to tak mile a bezprostředně, že je to fakt sympatická pocta spisovatelskému géniovi. V knize se ovšem dozvíte o více zajímavých věcech než "jen" o Austence. Zjistíte toho spoustu o tiskařství v 18. století, o době, ve které Austenová žila, o knihovnách v Oxfordu... Upřímně, tuhle knížku bych klidně dala jako doporučenou četbu na mém studijním oboru, protože jsem se toho z ní o tiskařství dozvěděla mnohem poutavější formou daleko víc, než z tuny prezentací jednoho předmětu z letního semestru.

Nemůžu si ovšem pomoct - když se Lovett tolikrát zmiňuje o bibliofilství a jak Sophie, tak její strýček Bertrand jsou posedlí krásnými knihami, očekávala bych, že na Prvních dojmech to bude vidět... hned na první pohled. Nechápejte mě špatně, já paperbacky miluju mnohem víc než knížky v pevné vazbě, ale v tomhle případě bych snad poprvé udělala výjimku a raději bych se přiklonila k té pevné vazbě, nějaké fakt pěkné, a rozhodně by byla na místě vkusnější obálka. Kromě toho jsem si všimla, že v anotaci na zadní straně knihy je chyba - tvrdí se tam totiž, že v jediný den do obchodu zavolají dva různí zákazníci a chtějí vzácný svazek alegorií z 18. století. Což je pravda jen napůl, jeden z nich, Winston, se totiž přišel zeptat osobně.

I navzdory všem negativům jsem si čtení fakt užila, protože mě prostě hrozně baví číst knihy, které jsou o knížkách a nejvíc, když je to beletrie o beletrii. Jo a jinak je dost pravděpodobné, že si nutně budete muset znovu přečíst tu knihu, která začíná jednou z nejlepších úvodních vět v dějinách literatury, totiž: Všeobecně panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.

První dojmy (First Impressions) / Charlie Lovett / Věra Klásková / 2015
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Paseka.

Share this:

, , , , , ,

KONVERZACE

9 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Taky si často říkám, proč se to někdy nemůže obejít bez milostné zápletky... ale na druhou stranu, pokud je to kniha a la Austen, tak by to asi nebylo ono bez nějakého toho vztahu.
    Jinak jsi mě opravdu nalákala, taky miluju knihy o knihách a čtenářích! To je úplný ráj :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to ráda slyším, taky takový knížky přímo zbožňuju :).

      Vymazat
  2. Skvelá recenzia a super si to nafotila :)

    OdpovědětVymazat
  3. Po The Bookman's Tale je tenhle kousek povinnost. Pokud jsi ještě nečetla, mrkni na to, mohlo by se ti to taky líbit. Ty české obálky jsou vskutku nic moc, v originále nejsou tak kýčovitě "sladké". No ale obálka není zas tak podstatná jako příběh sám, takže se už těším, až se na to vrhnu ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nečetla, dík za tip :).

      Vymazat
    2. Dobrodružství milovníka knih je opravdu skvělá knížka. Přečetla jsem jí pomalu jedním dechem. :D První dojmy budou určitě podobné a moc se těším až se mi tahle knížka dostane do rukou.

      Vymazat
  4. Tak to jsem na to vážně zvědavá! :) Knížku mám doma a těším se, až si ji přečtu :)

    OdpovědětVymazat