Dita je prostě nejvíc

To, že bych jednou začala skutečně vařit, je jeden z mých snů, u kterých není moc pravděpodobné, že se jednou splní. Představuju si, jak v puntíkaté zástěře stojím u slibně vonícího hrnce, v jedné ruce vařečku a v druhé recept od babičky, ochutnávám svíčkovou / rajskou / jinou záležitost, kterou ve skutečnosti nebudu nikdy schopná uvařit a usmívám se, protože vím, že to dělám s láskou a jak mým strávníkům bude chutnat.




V reálném světě si udělám míchaná vajíčka a sednu si s nimi ke stolu, kde láskyplně obracím stránky nového Deníku Dity P. a kochám se všemi těmi líbeznými fotkami. Dita Pecháčková šla vždycky mimo mě, což je mi teď dost líto, ale můj kuchařský antitalent mě vcelku omlouvá. Ovšem slyšela jsem na ni pět chválu ze všech světových stran, takže jsem neodolala, abych si její deník číslo dvě nepořídila. A u téhle knížky je docela jedno, že jste si třeba stejně jako já nepřečetli jedničku.

Kuchařka a blogerka a spisovatelka Jana Florentýna Zatloukalová mi řekla, že v dnešní době, kdy si recept na cokoliv můžete najít zdarma na internetu, musí mít každá kuchařka vydaná knižně něco navíc. Něco extra. Zaručené recepty už teda nikoho neohromí, vlastně ani superlahodné fotografie, protože ty najdete u každé druhé foodblogerky. Co má Dita Pecháčková navíc? Vypravěčský talent a prořízlou pusu. To její povídání je skoro stejná mňamka jako její recepty.

Dozvíte se víc o Ditině dětství, o čekání na miminko, o fotbale, o stanování, o normálním a prima životě, který je, viděný očima Dity Pecháčkové, vlastně docela dost kouzelný. Podle mě je to ideální letní kuchařka; nevím, jestli je to tím, že jsem se v ní kochala hlavně v červenci, ale připadá mi, že teď je na většinu receptů to správné období. I to vyprávění k létu pořád tak nějak směřuje. Přidejte si k tomu kvalitní papír, velkorysý formát a měkkou vazbu a máte kuchařku, kterou prostě potřebujete mít doma, i kdybyste z ní měli udělat tak maximálně domácí ledový čaj, nebo okurkovou limonádu. Jako třeba já.

Ne, že by ty recepty byly nějak komplikované - vlastně jsou dost jednoduché a většinu z nich dělá moje mamka denodenně, od pečeného kuřete po francouzské brambory. I když věřím, že to jídlo bude božské a vyšperkované k dokonalosti, sama za sebe oceňuju hlavně Ditin šarm a schopnost vyprávět všední zážitky nesmírně mile a čtivě. Místy to fakt působí jako deník a jeho autorka je vám už po chvíli čtení strašně blízká. Zvlášť, když se dozvím, že se narodila v Klatovech, které mám prakticky za humny.

Slovy Dity Pecháčkové: je to prostě nejvíc a já vám tu kuchařku můžu zvesela doporučit, protože je to krásná a milá a čtivá knížka a takové prostě chcete. Žejo?

Deník Dity P. II / Dita Pecháčková / 2015

Share this:

, , , ,

KONVERZACE

4 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Ditina kniha člověka nadchne. Ráda si v ní jen tak listuji, když jsem unavená, nemohu se soustředit na čtení a jako kulisu mám puštěný nějaký seriál na Prima Love. Posléze zjistím, že to vůbec nevnímám a místo toho slintám nad obrázkem nějakého s láskou uvařeného jídla. Pokrmy jsou skvěle nafocené a příběhy s jídly spojené jsou hezkým a milým doplněním. Mám doma i její první kuchařku, ta byla super, ale druhý díl je mnohem lepší. Zatím jsem z něj ještě nic nevařila, ale na to dojde na podzim. Když je teplo, tak jím spíš saláty.
    Také Ti Dita připomíná Bridget Jones? Sama se do této literární postavy nastylizovala v jednom z dílů její televizní kuchařky :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, trochu jo :). Ten její pořad jsem neviděla, neslyšela jsem na to zrovna dobrý hodnocení a nechtěla jsem si kazit dojem z knížky, dokud s ní neskončím, ale tu Bridget krapet připomíná, i když možná víc v té první kuchařce :D.

      Vymazat
  2. Jani, povím Ti jedno veliké tajemství, na kterém jsem postavila svůj "věhlas", neboť kamarádi se často ptají, kdy je pozvu na něco dobrého. Ať už je to svíčková nebo musaka nebo čokoládový dort z fazolí.
    Pokud jdu do obchodu s tím, že nemám v hlavě konkrétní recept(y), tak výsledné jídlo vždycky dopadne tak nějak jako "dá se to, ale žádná sláva" ... z toho jsem usoudila, že rozená kuchařka prostě nejsem a nebudu. Nicméně, když vařím podle receptu, výsledek je z 99 % skvělý. Ale ne tak ledajakého receptu. Je třeba vytipovat ty nejlepší a nejchutnější. Takže vařím jedině dle Albert magazínu - čili podle Dity, její kuchařky, a pak ještě podle téhle boží webky: http://www.fitnessguru.sk/recepty/ která už taky nabízí krásnou kuchařku. ¨
    Co z toho plyne a jaké je to tajemství? Že za úspěchem v kuchyni stojí především dobrý recept. Nějakej talent nebo tak něco, to je dle mého jen výmluva ... Takže, když už tu Ditu máš, něco letního si vyber a vyzkoušej to ;) Není nad to, když se ti skvěle podaří uvařit svíčková s karlovarským knedlíkem a pochutnají si 3 kamarádi a přítel! Do nosu už mi skoro prší :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju za komentář! :) Je fakt, že většinou jsem prostě líná a na "antitalent" se spíš vymlouvám, protože se mi do toho nechce :D. Ale zkusím, děkuju za tipy :).

      Vymazat