Když se z vás stane prvočíslo

Ke knize Osamělost prvočísel od Paola Giordana jsem už před jejím přečtením měla velmi kladný vztah. Respektive k jejímu nejnovějšímu vydání. Respektive k obálce jejího nejnovějšího vydání.

To mi tak totiž zhruba před půl rokem zničehonic napsal šéfredaktor nakladatelství Odeon a zeptal se mě, jestli bych nechtěla, aby jedna z mých fotografií byla na obálce nového vydání téhle knížky od italského fyzika, který taky píše romány. Měla jsem z toho samozřejmě hroznou radost; nechci vidět moje nadšení, kdybych jednou nedejbože nějakou knížku napsala. Hned jsem si tu knihu googlila, pročítala recenze a názory lidí. Byly veskrze kladné, kniha vypadala inteligentně, dramaticky a lehce intelektuálně, tak jsem souhlasila. Co si ale budeme povídat, souhlasila bych skoro se vším, snad jen nějakému tomu Fifty shades bych svou fotku neposkytla. Pak následovalo dlouhatánské čekání, během něhož schvaloval fotku spisovatelův agent, upravoval ji grafik a nakonec se fotila znovu, takže výsledek na obálce je úplně novou, nikdy nikde nezveřejněnou fotkou. Vydání jsem se dočkala na konci května a po dvou týdnech se mi konečně dostala do tlapek.

Hned jsem se pustila do čtení a těsně před tím úpěnlivě zadoufala, ať to, prosím, není úplně blbý. Naštěstí jsem hned po pár stránkách zjistila, že je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem zatím v tomhle roce přečetla. Díkybohu. Je to příběh o lásce, matematice a o špatných rozhodnutích, která uděláme v jedné vteřině, ale pronásledují nás celý život. A o prvočíslech. Věděli jste, že některá prvočísla k sobě mají nesmírně blízko? Říká se jim prvočíselná dvojčata. Stojí skoro u sebe, jen jen se dotknout, třeba 17 a 19, ale vždycky je mezi nimi ještě nějaké číslo, rušivý element, který jim v tom brání. To dokonale symbolizuje hlavní hrdiny.

Alice měla v dětství nehodu na lyžích, na které ji nutil její ambiciózní otec. Mattia nechtěl vzít na kamarádovu oslavu postiženou sestru. Tyhle dvě události z nich udělaly prvočísla - zvláštní, vykořeněné osobnosti, které nedokáží zapadnout mezi ostatní. Alice je ta kulhavá anorektička s foťákem omotaným kolem zápěstí. Mattia je podivínský šprt, který se řeže, klidně i při vyučování. Když se ti dva náhodou setkají, čtenář začne zjišťovat, že je v nich mnohem víc. Že jsou talentovaní, citliví, vnímaví, zranění. A že k sobě dokonale pasují. Jenže je tu vždycky nějaký ten rušivý element mezi nimi a bůhví, jestli ti dva k sobě nakonec najdou cestu.

Tenhle román je tak naléhavý a naturalistický a přízemní, že jsem z něj byla úplně paf. Byla jsem tím příběhem úplně pohlcená. Jsem strašně ráda, že si mě v poslední době vyhledávají takové silné knihy, řekla bych, že na to teď mám i vhodné životní období; když necítím, že mám pevnou půdu pod nohama v reálném životě, o to víc se nechám unášet v řádcích knížky do nestabilních a rozháraných životů literárních hrdinů. V Osamělosti prvočísel řeší hlavní i vedlejší postavy spousty dalších problémů; rakovinu, (ne)přijetí homosexuality, neschopnost odpustit vlastnímu dítěti... Nejhorší na tom je, že na nikoho nečeká rozhřešení ani happyend. Jen osamělost, jako by samota byla to jediné, co vám někdy zbude.

I přesto to není zvlášť depresivní knížka. Spíš jen smutná. Je to takový ten plíživý, nahořklý smutek, co se usazuje v každé větě a čím víc čtete, tím víc se ukládá i ve vás. Ještě dlouho po dočtení jsem jen koukala do blba a snažila si v hlavě utřídit všechny myšlenky. Mám ráda knihy, které tak překypují emocemi, že to po jejich dočtení prostě musíte chvíli v klidu jen vstřebávat.

Giordanova Osamělost prvočísel je psaná čtivě, jednoduše, stručně, naléhavě. Každá věta má své místo, každé slovo má svůj promyšlený úder, nic není ponecháno náhodě. Nejlepší a zároveň nejvíc protivný je na románu fakt, že hlavním hrdinům vždycky uniká štěstí jen o kousek. To ta prvočísla. Několikrát už jsem měla fakt chuť na Mattiu zařvat, aby prostě Alici chytil za ruku a pověděl jí, že jí má rád a že všechno bude oukej. Ale někdy jsou ty zdánlivě nejjednodušší věci nakonec ty nejtěžší. Chvílemi jsem v té knize viděla samu sebe, to, jak se dva lidé míjejí, i když vlastně nemusejí, ale osud jim prostě nikdy nenahrává do karet. Asi to tak má občas každý. Vidět takové situace zvenčí - jako čtenář - je ovšem hrozně rozčilující.

Je to šíleně dobrá knížka a je pro mě čest, že je na jednom z českých vydání moje fotka. Kdyby po mně ovšem někdo chtěl, abych mu doporučila nějakou dobrou knihu, co jsem teď přečetla, asi bych Osamělost prvočísel nezmínila. Tahle knížka se totiž pro mě zařadila mezi ty, které si zamilujete, ale nemluvíte o nich. Zčásti proto, že to není mainstreamová literatura a asi by ji neocenil jen tak někdo, a to by vás pak mrzelo. Ale hlavně proto, že máte pocit, jako byste v příběhu nacházeli vlastní myšlenky. A to by pak bylo skoro stejně intimní, jako byste někomu ke čtení doporučovali vlastní deník.

Osamělost prvočísel (La solitudine dei numeri primi) / Paolo Giordano / Alice Flemrová / 2015

9 komentářů:

  1. Skvělá recenze! Musím přiznat, že i když na mne hluboce zapůsobila a zařadila se mezi nejlepší knihy,co jsme četla, tak jsem ji nikomu nedoporučila. Možná si k ní každý musí najít cestu sám. Musím přiznat,že na nový vizuál odeonské světové knihovny jsem si ještě nezvykla. Prostě ten starý je moje srdcová záležitost a nerada se s ním loučím. Avšak musím uznat, že tato obálka patří k nejhezčím z nových!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! <3 A už jsem slyšela od více lidí, že ty nový odeonský obálky jsou jim proti srsti, však on je to taky nezvyk a velká změna, ale mně třeba přijdou dobrý a věřím, že za chvíli se stanou klasikou stejně jako ty předchozí vydání :).

      Vymazat
  2. Je to velká náhoda, protože jsem nedávno zaregistrovala, že filmové zpracování této knihy běželo v televizi (tuším, že na ČT ART). Četla jsem si, o čem film je, a zaujal mě moc, ale když jsem se u toho dozvěděla, že je podle knihy, musela jsem si ji hned sehnat. Tak jsem si ji zarezervovala v knihovně, starší vydání, ale měla jsem pocit, že už jsem o té knize slyšela dřív někde jinde. Až teď s tvou recenzí si uvědomuji, že jsem na knihu už několikrát narazila díky tobě, jen jsem na to zapomněla. Knížka na mě už v knihovně čeká a po tvé recenzi se na ni už nemohu dočkat! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak paráda :). Já jsem na ten film nečetla zrovna super recenze a nevím, jestli si ho chci pustit, abych si nezkazila dojem z tý knížky, spíš asi ne :).

      Vymazat
  3. To je úžasný! Moc ti gratuluju!
    Kniha se mi taky líbila, ale upřímně asi moc čtu a vůbec bych si nevzpomněla, o čem byla... :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :), ale takhle to mám, upřímně, skoro se všema knížkama, pokud to nejsou nějaký vyložený srdcovky.. Hrozně obdivuju ty lidi, kteří dokáží z knížek citovat a pamatují si i všechna jména vedlejších postav a tak, já jsem na tohle docela hlava děravá.

      Vymazat
  4. Jsem jedna z mála, kterým se Osamělost nelíbila. Bylo to napsané dobře, ale příběh mě zklamal. Mužského hlavního hrdinu jsem měla jakžtakž ráda, ale Alice mi k srdci ani trochu nepřirostla. Měla jsem pocit, jako by si za svůj zpackaný život mohla hlavně ona sama.
    Bylo to smutné, bezvýchodné, byla jsem ráda, když jsem to měla za sebou.
    Nové odeonské obálky jsou skvělé, jednou budeme shánět vydání jejich knih právě s těmito obálkami po antikvariátech a rvát si vlasy z hlavy, že jsme si ty knihy tehdy nekoupili :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jasný, myslela jsem si, že se to nebude zamlouvat každýmu, hlavně právě kvůli té bezvýchodnosti a je to fakt hodně smutné, no. A doufám, že to bude, jak říkáš, s těma odeonskýma obálkama :D.

      Vymazat
  5. Tak to blahoželám, mať fotku na celej obálke musí byť úžasné :). Je hrozne fajn, že si tvoju prácu všimli a dali ti túto príležitosť. A najmä na tak skvelú knihu. Osamělost prvočísel som čítala už dávnejšie, ešte v tom staršom Odeonovskom vydaní, ale pamätám si, že na mňa silno zapôsobila.

    OdpovědětVymazat