Naučte se číst romány jako profesor

Existují knížky, u jejichž čtení se vzděláváte. Existují knížky, u kterých se pobavíte. A existují knížky, které tyhle dvě parádní věci spojí dohromady a vznikne tak úplně nejparádnější knížka jako třeba Jak číst romány jako profesor od Thomase C. Fostera... No, ale zase to tak s tím nadšením přehánět nebudu, tahle kniha má přece jen své mouchy. Pojďme si o ní povědět něco víc.

Kdo by nechtěl umět číst romány jako profesor, žejo. Rozumět všem drobným nuancím, postřehnout všechny drobné motivy, pochopit jednání postav, dokázat rozpitvat každou situaci v ději... Nevím, jak vy, ale já bych to asi ani umět nechtěla. Připadá mi to zajímavé a po té knížce jsem toužila hlavně proto, že jsem si tak úplně nedokázala představit, o čem všem bude Foster povídat a říkala jsem si, že jestli jako teda fakt bude mluvit o románech, tak to přece nemůže být úplně špatné.

Aby bylo jasno. Dřív jsem sice toužila po studiu literární vědy, ale teď už mi není úplně jasné proč. Nebaví mě pitvat se v knihách. Chci si prostě jen užívat ten příběh, chci se bavit, jsem jasný spotřebitel, konzument, cokoliv, je mi to fuk. Čtení je pro mě relax. Takže jsem se při čtení téhle knížky musela pořád trochu uculovat; představovala jsem si totiž, jak všichni ti velcí spisovatelé, jejichž díla teď rozebíráme do nejmenšího detailu, prostě jen dostali nápad, vzali kus papíru a jednoduše to ze sebe vypsali. A my teď hodiny a hodiny řešíme, proč zrovna použili ich formu, nebo třetí osobu s objektivním náhledem.

Ale to si spíš jen dělám legraci. Popravdě možná až díky Jak číst romány jako profesor mi došlo, kolik dřiny musel vynaložit takový Nabokov, než napsal Lolitu. Tu knížku miluju, jasně, ale až díky Fosterovi jsem si uvědomila, jak moc geniální musel Nabokov být, aby něco takového napsal. Jak číst romány jako profesor vás provede celou řadou literárních záležitostí především proto, aby vám konečně docvaklo, jak strašně geniální všichni ti spisovatelé vlastně jsou.

Dozvíte se toho hodně o historii románu, jak a proč a kde vlastně vznikal a jak se během staletí vyvíjel. Seznámíte se důkladně s jeho stavbou, s tím, jak je vytvořen. Dozvíte se úplné podrobnosti o postavách, o čase, o větách, o vypravěčovi. A to všechno se nebude dít jen teoreticky. Foster vám po celou dobu čtení podstrkuje svá oblíbená díla světových a zejména anglofonních spisovatelů. Sem tam bude nějaká ta ukázka, vtípek, ironie... Foster je docela veselá kopa a máte se na co těšit.

Knížka se mi četla relativně dobře, což o to, ale úplně šťastná jsem z ní zase nebyla. Hlavně to bylo proto, že čtení si podle mě daleko víc užijete, pokud máte načteného Jamese Joyce, Williama Faulknera, Anthonyho Burgesse, Charlese Dickense, Henryho Jamese, Agathu Christie, Virginii Woolfovou, Marka Twaina... zkrátka a dobře, máte fakt literární přehled. To, že jste ty knížky nečetli, tak úplně nevadí, Foster je dokonce natolik džentlas, že se snaží příliš nespoilerovat, ale je mi jasné, že kdybych od každého z těch autorů něco přečetla, tak mě ta Fosterova bude bavit mnohem víc. Jak to vím? Protože když autor hovořil o něčem, co jsem znala, třeba o Austenové, Fitzgeraldovi, Hemingwayovi, Kerouakovi, Rowlingové, Tolkienovi, Nabokovovi (a Bridget Jonesové), tak jsem se u čtení bavila daleko, daleko víc.

Mínusem je fakt, že je to docela neuspořádané čtení. Foster se netají tím, že má rád chaos a ve své knize to dává celkem okatě najevo. Když jsem ke knize vrátila po pár dnech, musela jsem zalistovat o pár stránek dozadu, abych si připomněla, o čem to vlastně Foster píše a jak se k tomu dostal. Je to vážně zábavné a kvalitní a plné zajímavých informací, ale místy mi to přišlo až příliš nahuštěné a takové nějaké rozhárané. Neuškodilo by ten text trochu víc osekat a zjednodušit. A rozhodně by to chtělo, aby zrovna téhle knížce nechyběla záložka. Sice chválím, že se české vydání obešlo bez přebalu, který na knížkách nijak zvlášť nemiluju, ale protože nejsem záložkový maniak, tak si právě tím přebalem často zakládám stránku, kde jsem skončila. A tady není ani přebal, ani záložka. Naštěstí už jsem jako správný knižní bloger skoncovala se starými jízdenkami, papírovými kapesníčky a ušmudlanými útržky ze sešitů a vždycky mám po ruce nějakou fakt cool knihomolskou záložku.

Taaakže si to shrňme - máme tu jednu fajn knihu plnou fajn knižní inspirace, dobře napsanou a se solidním obsahem, jen je to semtam dost neuspořádané a šikla by se záložka. To nezní tak hrozně, že? A na závěr bych vám ještě měla prozradit, že jsem začala opravdu vnímat romány jako... no... profesorka, že. Ale bohužel. Pro mě je čtení románů fakt pořád "jen" skvělá zábava.


Jak číst romány jako profesor (How to Read Novels Like a Professor) / Thomas C. Foster / Petra Jelínková / 2014

14 komentářů:

  1. Už dlouho si ji chci přečíst, budu tu recenzi brát jako znamení :)

    OdpovědětVymazat
  2. Na toto sa chystám už tak dlho! Pekná recenzia!

    OdpovědětVymazat
  3. Ty tvoje recenze jsou tak skvělé! Tuto knihu bych si ráda přečetla. :)

    OdpovědětVymazat
  4. Vynikající recenze! :) Knížka vypadá skvěle.

    OdpovědětVymazat
  5. Taky se chystam.jen tu knihu nemuzu sehnat jako eknihu.takze zatim nic.mam vystudovanou cestinu.takze celkem vim. Vo to znamena v necem se pitvat. I kdyz ted uz ctu taky knihy jako konzument. A tuhle jednou taky zblajznu.dik za recenzi.

    OdpovědětVymazat
  6. :D Když jsi psala o tom, jak si představuješ, že spisovatelé prostě jenom popadli papír a tužku a šli psát, tak já to mám stejně s obrazy. Máme totiž doma hrozně moc knih o galeriích, historii malířství a životopisy světových malířů. Mamka to zbožňuje a mně se to taky hodí, když třeba dělám něco do školy, ale zrovna dneska jsem narazila na stránku, kde rozebírali obraz takhle do detailů stylem: "Vojáci jsou příliš blízko, protože představují stísněnost, kterou autor v těchto letech cítil..." a "Rozpažené ruce muže v bílém zcela jasně napodobují Ježíšovo utrpení na kříži..." A taky jsem se musela smát, protože...Co když to tak malíř prostě jenom namaloval, protože chtěl zachytit danou scénu? Co když ty vojáky namaloval tak blízko, jenom proto, že se mu na plátně dál nevešli? Co když je muž v bílém prostě proto, že byla noc a on měl na sobě noční košili, když je odvedli ven? a tak dále....
    Takže tím chci říct, že tohle úplně chápu. :D
    Bezva recenze. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Skvělá recenze, pobavila a navnadila jsi mě :) Tahle knížka mi tu leží už od ledna, ale přes tunu jiných se k ní zatím ne a ne dostat. Češtinu mám taktéž vystudovanou jako slečna nade mnou, takže bych nějaký ten profesorský vhled ráda zakusila. A jak píšeš, že spousta spisovatelů jen chrlí a nemusí nic složitě vymýšlet, takový Kundera měl všechno do detailu promyšlené a vykonstruované a jeho knihy jsou prostě jedinečné - Nesnesitelná lehkost bytí nebo třeba kratší povídka Falešný autostop jsou prostě geniální.

    OdpovědětVymazat
  8. Také se často rozčiluji nad tím, že autor občas knihou nic říct nechtěl, prostě mu šlo o to, aby to dobře znělo, aby to bylo zajímavé. A ne každým detailem (typu barva klobouku) na něco pokuazovat. Tahle knížka ale vypadá fakt zajímavě, docela jsi mě navnadila. Jen se na ni možná vrhnu, až toho budu mít načteno víc, protože podle toho, co píšeš, bych rozuměla jen hrstce.

    Máš krásné vlasy :)

    OdpovědětVymazat
  9. Mně tak knížka přijde super, musela jsem si ji koupit :-))) Připadá mi, že se dá číst znovu a znovu.. O Nabokovi jsem si to taky říkala. :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Naprosto jsi mě navnadila a rozhodně si ji připisuji na list knih, které si musím přečíst. :)

    OdpovědětVymazat
  11. Mám rozečteno a knížka mě rozhodně baví. Ale je to skutečně dost chaticky napsané, proto to taky chaoticku čtu už delší čas.

    OdpovědětVymazat
  12. Knížka zní hrozně sympaticky, ale nejsem si jistá, jestli by pro mě byla přínosem - asi se spokojím se svým současným čtenářským stylem bez jakýchkoli "odbornějších" měřítek :) Moc hezky napsaná recenze :)

    OdpovědětVymazat
  13. Neustále někde na tuhle knížku narážím... Musím si ji přečíst, sakra!!

    OdpovědětVymazat
  14. Souhlasím, že je trochu problém, když člověk nemá načteno ta rozebíraná díla, já jsem tam hrozně bojovala s Joycem, pak jsem si z knihovny půjčila Odyssea a málem mě kleplo. Fakt smekám před těmi, kteří to dočetli. Je pravda, že Foster by nemusel tolik roztahávat, ale zase na druhou stranu, je docela vtipnej :)

    OdpovědětVymazat