Víte, jaká jsou Pravidla sýrárny?

Pravidla sýrárny mě zaujala hlavně pěknou obálku a příběhem odehrávající se v atraktivním Španělsku a... co si budeme povídat, nejvíc mě nalákalo to jídlo, pochopitelně. A tak jsem neváhala a dala se do čtení.

Absolvent kurzu tvůrčího psaní Michael se vydává do jedné zapomenuté španělské vesničky, aby našel všechny záhady týkající se nadpozemsky božského sýra Páramo de Guzmán a jeho tvůrce. To je v jedné větě hlavní zápletka celé knihy. Anotace dál tvrdí, že je to spletitý příběh lásky, přátelství a zrady, navíc prý Michael na konci své své cesty nalezne pochopení a odpovědi na daleko více otázek, než si na začátku své cesty vůbec dokázal položit.

No, nebuďme zase přehnaně nadšení. Pravidla sýrárny jsou jednoznačně dobrá a zajímavá a kvalitní četba, ale čekala jsem tedy od toho trochu víc. Vážně jsem doufala, že objevím další zásadní kousek evropské literatury, což se bohužel nestalo. Hned ze začátku jsem se do toho vůbec nemohla začíst, trvalo mi asi dva týdny, než jsem se nějak dostala přes prvních padesát stran, což je, co si budeme povídat, víc než dost. Na obranu knížky, měla jsem kolem sebe taková lákadla, jako třeba nového Quicka, kterým se prostě nedalo odolat, a tak jsem dost často knížku odkládala a abych se jaksepatří vžila do příběhu, vždycky jsem se vracela o stránku zpátky. Ale já už jsem takový nezmar, strašně nerada knížky nedočítám a vždycky doufám, že se to nějak zlomí a zlepší. V případě Pravidel sýrárny jsem nakonec udělala dobře, že jsem knihu neodložila a nakonec jsem ráda, že jsem ji dočetla až do konce. Takže pokud vám začátek bude taky připadat takový nemastný neslaný, vydržte! :)


Ačkoliv se mi pak už zdál styl psaní Michaela Paternitiho čtivý, pořád jsem měla pocit, že je takový nevypsaný. Sice tohle není jeho první kniha, ale pořád mi to přišlo takové kostrbaté, nemůžu si pomoct. Pravidla sýrárny mají nicméně tak pěkné kulisy a Paterniti je dovede skvěle vylíčit, takže nakonec jsme to spolu nějak dotáhli do konce. 


Tím největším kladem na knížce shledávám jednoznačně jídlo. Nebo respektive popisy jídla. Ten perfektní výběr adjektiv, který dokáže dokonale popsat sýrovou chuť. Bravo. Naprosto chápu, proč se o knize tvrdí, že je to kulinární průvodce. Když jsem četla tuhle knížku, v podstatě neustále jsem u ní musela něco zobat. Ale pořád to nebylo takové, jako kdybych seděla na tvrdých dřevěných lavicích v nějaké španělské povídárně a ochutnávala dušené maso, olivy, ryby, víno, ořechy, višně, rajčata... a sýry! 


Stejně tak by se dala považovat i za tak trochu cestopis - krásy Guzmánu jsou tu vylíčeny detailně a vy okamžitě pocítíte touhu navštívit Kastilii a nějakou dobu tu žít a poznat na vlastní kůži všechno to, co Paterniti líčí ve svém románu. Ačkoliv zápletka a příběh a postavy jako takové mi nepřišly nikterak zvlášť originální a dechberoucí, tyhlety "vůně dálek" a kouzelné Španělsko a hromady delikátního jídla mi ty nedostatky vcelku v pohodě vynahradily. Takže po Pravidlech sýrárny doporučuji sáhnout, když máte chuť... nebo spíš spoustu chutí po dobrém jídle a touhu přiblížit se Španělsku alespoň na papíře.


Ehm... kdo se mnou v létě pojede do Kastilie? :)

Pravidla sýrárny (The Telling Room) / Michael Paterniti / Alena Přibáňová / 2015
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.

Share this:

, , , ,

KONVERZACE

6 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Achjo, škoda, že je to takový průměr...obálka mě totiž taky už v knihkupectví hodně zaujala :-) Miluju sýry! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Obálka mě hodně zaujala a ráda bych si ji přečetla i když je podle tebe na začátku pomalejší a zápletka, příběh, postavy nejsou originální. Stejně ji chci zkusit, protože každý máme jiný vkus. Ty děláš tak nádherné obrázky! :)

    OdpovědětVymazat
  3. Knížky o jídle jsou mor, člověk u toho musí pořád něco koštovat:) Na sýry sice moc nejsem, ale nové chutě mě lákají, možná po knize sáhnu, díky za tip.

    OdpovědětVymazat
  4. Při čtení téhle knihy bych asi jedla a jedla :) tak nevím jestli do toho mám jít ;)

    OdpovědětVymazat
  5. Přiznávám, že mě dráždí ten název. "Pravidla sýrárny", v originále "The Telling Room"?! Připadá mi to od českého vydavatele jako vytváření umělé asociace na Irvingova Pravidla moštárny (nebo využívání jeho skvělého nápadu na název), což se mi teda fakt nelíbí.

    OdpovědětVymazat
  6. Chystala jsem se, že si knihu přečtu, ale ta nepříliš pozitivní hodnocení mě začala odrazovat. Nechválí to ani na databázi knih, ani na goodreads - škoda, vypadalo to opravdu lákavě.

    OdpovědětVymazat