Shledání s Annou ze Zeleného domu

Knížek, které bych mohla číst pořád dokola, není příliš. Vlastně jich je jen velmi, velmi málo. Obvykle, i když jsem z nějaké knihy nadšená, nedělá mi problém někomu ji darovat či prodat, protože vím, že už se k tomu příběhu vracet nechci. Prostě to bylo skvělé, ale stačilo mi to. Těch knih, kterými si listuji, pročítám své oblíbené pasáže a mám dokonce i vzpomínky na to, v jakých životních obdobích jsem je čítávala, je fakticky málo.

Patří sem všichni Harry Potterové, samozřejmě. Svá otrhaná, pomačkaná a v jednom případě i politá první vydání si střežím jako poklad a bylo by to pravděpodobně to první, co bych vynesla z hořícího domu. Mám dojem, že k žádným jiným knihám jsem si nikdy nedokázala vybudovat takový vztah, jako k téhle kouzelnické sérii. Kromě toho jsem se vracela snad už jen k několika pohádkám a encyklopediím a pak tu taky byla Anna ze Zeleného domu.


Už jste měli s Annou Shirleyovou tu čest? Já se s ní seznámila někdy kolem 12 let, když jsem ji objevila v knihovně. České vydání z roku 1982 jsem následující 3 roky tahala všude s sebou. Anna je sirotek, kterého si (omylem) adoptují Matěj a Marie Cuthbertovi z Avonlea, které leží na kanadském Ostrově Prince Edwarda. Je zrzavá, báječně potrhlá, neuvěřitelně plná fantazie. Čtenář ji sleduje od doby, kdy začne chodit do školy, až po čas, kdy končí akademii a rozhoduje se o své budoucnosti. A prožívá s ní všechny šťastné chvíle i smutky a trápení, lásky a přátelství a vůbec všechno, co může potkat holku v Kanadě na konci 19. století.


Asi to bylo tím, že jsem se Annou v lecčems ztotožnila, naprosto jsem chápala její nebetyčnou drzost a obdivovala nekonečnou fantazii. A pro jejího "osudového muže", uličníka a drzouna Gilberta, jsem taky měla vždycky slabost. Jasně, že nakonec jsem ale z Aninných dobrodružství vyrostla. Tu knížku jsem dostala od mamky, která ji četla v mém věku a já ji v knihovně uschovala pro nějakou pokračovatelku ženské linie naší rodiny :). Nedávno jsem se ale probírala knížkami a třídila a srovnávala a když jsem narazila na Annu ze Zeleného domu, nedalo mi to, abych si ji znovu nezatoužila přečíst.


Rozhodla jsem se ale, že si to trochu ozvláštním a pořídila jsem si Annu úplně novou, v anglickém originále a paperbacku s líbeznou obálkou. Nedávno jsem se do knížky pustila při snídani v kavárně a úplně jsem tam ztratila pojem o čase. Anna si mě i po tolika letech dokáže získat. Ne proto, že by to byl tak fantastický a nepřekonatelný příběh, ale prostě už k němu mám nějaký vztah. Vím, jak mi bylo, když jsem četla tuhle kapitolu ve třinácti a pamatuju si, jak jsem Anně držela palce, aby dostala stipendium na vysokou školu. A jak jsem jí záviděla, že dokázala snít i s otevřenýma očima.

Které knihy byste vy mohli číst pořád dokola? A máte taky rádi Annu ze Zeleného domu? :)

9 komentářů:

  1. Skvělá recenze, ale mě nejvíc učarovalo to kafe :D Ty do něj umíš takhle kreslit? Co bych za to dala, kdybych to taky uměla :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, ale tohle je spíš jen takový vykecávací článek, ne recenze :). A kdepak já, to ti umělci v EMA espresso baru ;).

      Vymazat
  2. Také se přidávám k názoru, že obrazec vytvořený na hladině kafe e opravdu umělecký!Tvůj článek je také moc pěkně napsaný :) Ráda jsem si jej přečetla :)
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. Annu uplne milujem! Spolu s Hermionou sú to moje dve najoblubenejsie literarne postavy! Minule leto som si precitala vsetky diely, kedze ako mala som citala asi len prve tri. Takze ta uplne chapem !:)

    OdpovědětVymazat
  4. Já vnímám Annu jako svůj největší dětský čtenářský dluh - nečetla jsem ji a hodlám to napravit.

    Podle tvého povídání to mám s knížkami, ke kterým se vracím a musím je mít u sebe stejně jako ty. U Harryho Pottera není o čem diskutovat a jsem neskutečně hrdá na všechna svá první vydání (jen Fantastická zvířata mi to kazí), také se překvapivě pořád vracím ke knížkám Stephanie Perkins, k Diamantům od Kerstin Gier, k Pipi Dlouhé Punčoše, Třetímu přání a Mateřské školce od Fulghuma, všem knihám od Pullmana. Mám takových knih dost, ale s ohledem k tomu, kolik toho čtu jich zas tolik není.

    Musím taky přiznat, že většinu z knížek, které jsem tu vyjmenovala mám přečtenou minimálně čtyřikrát. =)

    OdpovědětVymazat
  5. Na Harrym je skvělé to, že plno lidí s ním vyrůstalo (stejně jako já), čímž bylo snazší si ten vztah k němu vytvořit. Navíc ten příběh je skvělý. Samozřejmě, že mám všechny knihy v knihovně také, ale při jakékoliv nehodě bych jako první zachraňovala svoji sbírku Lovecrafta. K málokteré knize mám takový láskyplný vztah jako ke Spisům a Šepotu ve tmě. A jako další by šel Murakamiho Konec světa&Hard-boiled wonderland.
    Jinak se ke knihám taky zrovna často nevracím, ale i tak je většinou střežím jako oko v hlavě a nedala bych žádnou z nich z ruky, teda krom těch opravdu špatných.

    OdpovědětVymazat
  6. Tak já se teď upřímně kaju a divím, ale o téhle knize jsem nikdy neslyšela :o

    Jinak knih, které mohu číst stále dokola, několik je - mé oblíbené Austenovky, Jana Eyrová, Harryho jsem taky četla mockrát a pak mám ještě oblíbenou takovou dobrodružno-romantickou sérii od Elizabeth Lowell.
    Co se týče milovaných knih z dětství, přes Vánoce jsem se pokusila otevřít Správnou pětku, kterou jsem zbožňovala a četla tak 20x, ale už to nešlo, přeci jen mi tehdy bylo osm. V období puberty byly mými favority rozhodně Princezniny deníky, ty jsem taky četla mockrát, hlavně tedy první díl. Poslední dva jsem si půjčovala v knihovně asi před rokem (nebo dvěma?) a už jsem to nedala... To kouzlo dospívání je prostě pryč.

    OdpovědětVymazat
  7. Úplne súhlasím :) krásne napísaný článok .)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc krásný článek! :) Vím sice, že tahle knížka existuje, ale bohužel jsem ji nikdy nečetla.
    Ale stačil tvůj třetí odstavec a jsem do té knihy blázen. :D Konec devatenáctého století v Kanadě? To je snad moje nejoblíbenější období vůbec! (Totálně zbožňuji Případy detektiva Murdocha :D)
    A jinak, co se týče mých knih, které bych mohla číst donekonečna, tak krom Harryho asi z těch nových série Drahokamy, protože tu jsem četla snad tak čtyřikrát a hrozně se mi líbí potrhlost hlavní hrdinky. :)
    Ovšem z dětských knih nikdy nedám dopustit na Pátračku Gildu, konkrétně, tuším, třetí díl - Pátračka Gilda a Duchova sonáta! Já vím, nejspíš to není příliš známé ani kdovíjak mistrně napsané, ale mě to okouzlilo. :) Detektivní, trošku duchařský příběh, který se odehrává v Oxfordu, kde kamarádka hlavní hrdinky hraje na Mezinárodní soutěži mladých klavírních virtuosů. :)
    Často na tuhle knížku vzpomínám a řekla bych, že mě ve spoustě věcí ovlivnila. :)

    OdpovědětVymazat