Odpusťte Leonardovi poznámky pod čarou

Upřímně, dobrovolně bych si asi tuhletu knížku nevybrala, protože už jsem od Matthewa Quicka četla Terapii láskou a nenadchlo mě to tak, abych si od tohohle spisovatele ještě někdy chtěla něco přečíst. Ale to by byla velká chyba! Takže díkybohu za to, že se Odpusťte mi, váš Leonard objevila u mě doma.

Je to vlastně dost bizarní kniha. Osmnáctiletý Leonard má dnes narozeniny a na programu jsou dvě důležité věci. Za prvé - rozdat dárky lidem, které má rád a kteří byli v jeho životě velmi důležití. Za druhé - vzít si nacistickou osmatřicítku (dědictví po dědečkovi) a zabít s ní nejprve Ashera Beala a potom i sám sebe.

V tak trochu divných knihách si vyloženě libuji, proto mě tohle téma přitáhlo jako magnet. Dopředu jsem se ale snažila nebýt moc natěšená, protože v Terapii láskou mě Quick zrovna dvakrát neoslnil. Jenže tentokrát se spisovatel opravdu vytáhl. Dokonce mám nutkání přirovnat jeho styl psaní k Johnu Greenovi, což je u mě mimořádná pochvala. Je to podobně stylizovaný příběh, plný nenápadných moudrých vět hodných zapamatování, zamyšlení, která vás dokáží vytrhnout z všedních dní, citátů, které stojí za to si někam poznamenat. Jasně, že to není až tak superskvělé, ale pokud máte rádi Greenovy knížky, myslím, že by vám mohl Leonard padnout do oka.

Ale řekněme si narovinu, že je to pořádně vyšinutý blázen. Na Leonardovi není normálního snad vůbec nic, ale v té jeho nenormálnosti ho budete naprosto chápat, milovat a nakonec samozřejmě fakt nechcete, aby spáchal tu sebevraždu. Je to nesmírně zajímavá postava a i když si myslím, že obvykle dokážu docela dobře předvídat chování literárních hrdinů, tentokrát jsem byla fakt napnutá a neměla zdání, jak to teda nakonec dopadne. Kromě Leonarda jsem si ještě oblíbila naivní a hloupoučkou křesťanku Lauren, Leonardova výjimečného učitele Silvermanna a dokonce i toho starouška, se kterým se Leonard koukal na boggartovské filmy. Jako jasně, jsou to víceméně šablonovité postavy, od kterých můžete očekávat, co udělají a nikam se nevyvíjejí, ale tady to nějak nevadí. Však to taky není komplikovaný klasický román, ale relativně pohodová oddechovka.

Děj příběhu, který je jinak příjemně stručný, jasný a rázný, ještě autor trochu ozvláštnil. Kladně hodnotím dopisy z post-apokalyptické budoucnosti, které jsou ze začátku docela matoucí, ale jejich přítomnost pro mě nakonec byla úplně nezbytná a mě prostě takovéhle dystopické vize docela baví. (A mimochodem, mám dojem, že by z té Leonardovy vize mohl být super film!) Tou druhou nečekanou záležitostí jsou poznámky pod čarou. Už jsem v předchozích článcích psala, že tyhlety poznámky dost nesnáším, ale v odborné literatuře je toleruji. No, tak tady mi to přišlo fakt otravné a dost mi to zkazilo výsledný dojem z knihy. V poznámkách pod čarou není nic, co by nemohlo být v normálním odstavci a navíc je tam těch poznámek jakože fakt hodně a přišlo mi celkem obtěžující otáčet kvůli tomu stránku a pak se zase vracet zpátky.

Takže, suma sumárum, jedná se o překvapivě čtivou a zajímavou a dobrou knížku, která je plná zamyšlení hodných myšlenek a citátů a protikladů a příkladů toho, jak svět ani trošičku není černobílý. Rozhodně vás nenechá chladné a už jen proto si to stojí za to přečíst. Navzdory těm otravným poznámkám pod čarou.


Odpusťte mi, váš Leonard (Forgive Me, Leonard Peacock) / Matthew Quick / David Petrů / 2015

6 komentářů:

  1. Žádnou knihu od tohoto autora jsem nečetla, ale tuto knihu bych si chtěla přečíst. Hodně mě tvá recenze na ni nalákala. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný příspěvek doplněný o úžasně vypadající fotky :)Tuto knihu bych si po přečtení tohoto článku, určitě chtěla přečíst :) Díky :)
    http://milujemekihy.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  3. Pokud je to stylem podobné Greenovi, tak jsi mě nalákala :) To téma vypadá opravdu zajímavě. Četla jsem na to už nějakou recenzi na jiném blogu a vypadá to, že poznámky pod čarou štvou všechny - tak to bývá, když se autor snaží za každou cenu přijít s něčím neobvyklým...

    OdpovědětVymazat
  4. I já jsem ji nedávno četla a byla výborná. Když se mi líbila, bude se mi tedy líbit i Green? Slyšela jsem, že jeho díla jsou dost nudná. Ale co člověk, to názor:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já teda Greena zcela nekriticky zbožňuju, četla jsem zatím Hvězdy nám nepřály, Hledání Aljašky a Papírová města a všechno se mi to strašně líbilo. a myslím, že by se ti to taky mohlo líbit, ten styl psaní je fakt dost podobný :).

      Vymazat
  5. To vypadá na fajn knížku, díky za tip :-)

    OdpovědětVymazat