Dojemné a reálné příběhy Deseti žen

úterý 3. března 2015

Deset žen. Deset příběhů. Deset povídek. Deset unikátních ženských pohledů na svět. Jedna kniha. 



Přiznávám dopředu a kajícně, že mě tahle knížka od Marcely Serranové nijak zvlášť nelákala a sama od sebe bych si ji nepořídila. Všimla jsem si ji ale na paletě mezi ostatními knihami v knižním skladu nakladatelství Host a vzala si ji z čistého rozmaru, protože recenze na ni jsou veskrze kladné a že si jí třeba někdy přečtu. A nebo jí potěším babičku, které se takovéhle rádoby psychologické knížky líbí.

Jo, jasně, koukala jsem na ni skrz prsty, hlavně kvůli té růžové a květinové obálce, která se mi, upřímně, moc nelíbí. Doma jsem si pak ze zvědavosti přečetla úvodní stránku. A pak ještě jednu. A další. Než jsem se nadála, seznámila jsem se s Franciscou a nutně potřebovala poznat i ostatních osm žen, pacientek psycholožky Nataši, které si pozvala na hromadné sezení. Neuvěřitelné, jak se mi ty jejich příběhy zničehonic dostaly pod kůži. I tak jsem knížku četla relativně dlouho; přece jen jsem si potřebovala po každém příběhu trochu odpočinout a zamyslet se nad ním a až pak jsem mohla pokračovat dál.

Při čtení jsem si říkala, že jsem od toho přece jen očekávala víc, že jsem si myslela, že všechny ženy si ponesou nějaké strastiplné životní osudy, nic normálního. Pár takových drsných se tu skutečně vyskytuje, ale převahují "obyčejné" lidské příběhy, jakých kolem sebe máme statisíce. Jenže když jsem knížku dočetla a konečně ji uviděla jako celek, došlo mi, že právě v tom je její největší síla. Že si ty příběhy na sebe může vztáhnout skoro kdokoliv, a to ačkoliv se víceméně odehrávají daleko v Chile. Ta jejich reálnost má v sobě mnohem víc syrovosti, drsnosti a hlubokého smutku, než kdyby autorka sáhla po nějakých opravdu vykonstruovaných historkách. Tohle je skutečnost a stojí za přečtení.

Všechny ženy jsem si víceméně oblíbila a ať už šlo o dámy v letech jako Mané a Luisa, nebo o mladičkou Guadalupe, ve všech jsem se viděla, v každé jsem našla něco ze sebe. Asi proto si myslím, že muži knížku tak docela neocení, ale jak se zdá, ženy se v sobě navzájem dokonale zrcadlí. Až mě překvapilo, jak se v těch 10 ženách, které Serranová stvořila, absolutně poznávám. Navíc, mimochodem, mám takové podezření, že autorka musela své povídky tvořit na základě skutečných osob a jejich životů; jsou to zkrátka postavy z masa a kostí a nemám nejmenší pochyb o tom, že kdybych teď vyrazila do Santiaga, narazím tam někde na Juanu a v chilské televizi uvidím Andreu.

Tvrdá realita, skutečné ženy a jednoduchý, čtivý styl psaní - to všechno je kniha Deset žen, která vám chtě nechtě padne do noty, i navzdory té růžové květinové obálce (kterou ale stejně většina lidí pravděpodobně považuje za pěknou :D).


Deset žen (Diez mujeres) / Marcela Serranová / Jana Lišková / 2014
Za knihu děkuji nakladatelství Host.

14 komentářů

  1. Krásné fotky k článku :-) Knížku mám taky už nějakou dobu doma, líbila se mi její obálka! Ale ještě na ní nepřišla řada...ale teď si mě celkem nalákala:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuji, jsem ráda, že jsem tě nalákala, snad se ti bude taky tak líbit :).

      Vymazat
  2. Nějak mi poslední dobou přibývá přílíš mnoho knížek do seznamu na přečtení - konkrétně 120 jich mám na databázi knih. A Deset žen je poslední přidaná na seznam. Myslím si, že by se mi to mohlo líbit. Zamlouvají se mi knihy s prokreslenými postavami, což by tato být měla. =)

    OdpovědětVymazat
  3. Já jsem první recenzi na Deset žen četla zřejmě u Basterky:) a ihned jsem si ji zařadila do to-read listu. Ačkoli obálce taky moc nefandím, růžové je někdy moc, dámy bych ale ráda poznala! :)
    Chile by byla jen takový bonus.:D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jj, to prostředí je taky moc fajn :).

      Vymazat
  4. A vidíš to, mně ta obálka vůbec "růžová" nepřišla ;) Což bude ale tím, že mě nadchlo samotné prostředí. Protože cokoliv, co se nějak dotýká psychologie, si musím nutně přečíst. Neměla bys nějaké tipy od babičky? :)
    Netuším, zda-li se jedná o tvůj šálek čaje, ale pokud bys ráda navštívila ordinaci amerického psychiatra, určitě doporučuji Lži na pohovce, od mého oblíbeného Irvina Yaloma. Je to beloška, žádné odborné čtení ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tu psychologii jsem měla na mysli spíš ironicky, babička čte většinou takovou tu literaturu jako Steelová a tak :D. a děkuju za tip :).

      Vymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  6. Přiznávám, že mě se obálka taky líbí :D ale mohla být utvořená z různých barev a trošku odlišnějších druhů květin...no, to je vlastně úplně irelevantní, píšu si ji do seznamu četby, českou literaturu mám ráda :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. aha, to jsem zapomněla zmínit, není to česká, ale španělská autorka ;).

      Vymazat
  7. Taky jsem četla, líbilo, i když unesená jsem z toho zas tak úplně nebyla... http://naskokjinam.blogspot.cz/2014/05/marcela-serranova-deset-zen.html

    OdpovědětVymazat
  8. Sama od sebe bych si tu knihu asi nepořídila, ale po tvé recenzi mám na ní chuť. Díky za tip :)

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.