#mustread knihy z hodin literatury

Řekla bych, že nad knihami z povinné / doporučené četby pořád ještě většina studentů ohrnuje nos. Je to asi hlavně tou nesympatickou nálepkou "povinná" a ke všemu, co se dělat musí, jsem měla i já vždycky už preventivní odpor. 


Nakonec jsem ale samozřejmě zjistila, že školní povinná četba ukrývá skvosty, díky kterým ke čtení zahoří i úplní nečtenáři. Rozhodla jsem se tedy, že pro všechny skeptiky sepíšu knihy, jejichž přečtení považuju za úžasný zážitek.


1) O myších a lidech

Všichni o tom Steinbeckovi pořád básnili a já si řekla, že na tom teda asi něco bude. Bylo. Teď patří Steinbeck k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Číslo jedna z jeho tvorby už pro mě navždy bude O myších a lidech, krátká novelka, na které vám stačí jedno odpoledne. Ale v hlavě ji budete nosit ještě dlouho. Je to příběh o dobru a zlu, o nezlomném přátelství, o odsouzení a vině a trestu. Prý je to nejčtenější povinná četba na amerických školách a až si knížku přečtete, hned zjistíte proč.

2) Lolita

Lolita, světlo mého života, žár mých slabin. Nikdy mě tahle slova neomrzí. Velmi silný a ve své době velmi kontroverzní příběh vypráví Humbert Humbert, čtyřicetiletý literární vědec, který se zamiluje do dcery své domácí - dvanáctileté Lolity. Postupně se ukazuje, že Lolita není tak nevinná, jak se zpočátku zdá, a nakonec si čtenář není jistý, kdo je vlastně v tomhle příběhu ten dobrý a kdo ten špatný. Klady a zápory se stírají a autor knihy, Vladimir Nabokov, tak čtenářovi ukazuje, že svět prostě není černobílý a že je potřeba brát v potaz všechny odstíny barev a neodsuzovat ostatní. N á d h e r n á kniha je to.

3) 1984

Jedna z nejlepších knížek mé maturity z češtiny. Při jejím čtení jsem napětím skoro nedýchala a byla jsem nadšená z toho, že bych mohla o tak superskvělé knize hovořit při zkoušce. George Orwell ve svém dystopickém románu z roku 1948 nastínil, jak bude svět vypadat o šestatřicet let později. O tom, jak se skutečně 80. léta v jeho příběhu zrcadlí, bychom mohli hovořit dlouho. Je to kniha, která ve vás zanechá silné pocity a donutí vás udělat si nové názory na komunismus a na to, jak fungovala tehdejší společnost. Věřte mi, že 1984 je ve vaší povinné četbě právem a rozhodně byste ji neměli minout.

4) Největší z pierotů

Samozřejmě nemůžu zapomenout ani na českou literaturu. Máj a Kytici necháme chvíli stranou a seznámíme se s Františkem Kožíkem. Na jeho knihu Největší z pierotů jsem náhodou narazila v knihovně a byla to láska na první pohled. S Kožíkem se přeneseme do času Napoleona, do revoluční Paříže a budeme zkoumat životní osudy Jeana Gasparda Deburaua, nejslavnějšího ze všech mimů. Tenhle nesmírně zajímavý člověk, který měl vlastně hrozně smutný život, byl dokonce francouzskými lékaři předepisován jako lék proti depresím a byl symbolem dobré nálady po celé Francii. Je to strašně krásný, i když taky strašně smutný a dojemný příběh.

5) Pokání

McEwanovo Pokání jsem přečetla teprve nedávno a štvalo mě, že jsem se tomu krásnému příběhu tak dlouho vyhýbala. Působivý román se odehrává hlavně během 2. světové války, ale McEwan se dokázal svým pestrým a krásným stylem vyprávění přiblížit takovým velikánům, jako je Jane Austenová. A vůbec, ta austenovská atmosféra je v Pokání přímo neodbytná. Příběh o tom, jak malá a neustále fantazírující Briony neprávem obviní zahradníka Robbieho ze znásilnění své sestřenice a o dopadech tohoto obvinění, vás ze svých spárů nepustí až do samého konce. A ten konec? Dámy a pánové, ten teda fakt vyráží dech!

6) Jana Eyrová

O své milované Janě Eyrové mluvím na blogu poměrně často. Nemůžu si pomoct, tahle knížka je už od dětství má srdeční záležitost. Miluju knihu, filmy a vcelku se mi zamlouvala i divadelní adaptace v pražském Divadle bez hranic. Příběh nezávislé mladé ženy, která si prožila muka nejprve u surové tety a později ve škole v Lowoodu a nakonec našla trpkou a štiplavou lásku u pana Rochestera, mě úplně okouzlil a hrozně ráda se k němu vracím. Je to chytrá, moderní, zábavná a hluboká kniha, kterou si snad musí oblíbit úplně každý.

7) Navzdory básník zpívá

Upřímně, na gymplu jsem k téhle knížce byla lehce skeptická a tak nějak se stalo, že jsem si ji přečetla až po maturitě. Teď nechápu, proč jsem s tím tak otálela! Jarmila Loukotková v tomhle mnohovrstevnatém románu dokonale popsala nejen život jednoho básnického velikána, Francoise Villona, ale také mě přiměla zamilovat si středověkou Paříž, což žádný jiný spisovatel před ní nedokázal. Navzdory básník zpívá je radost číst; je to doslova literární koncert, který by měl každý jednou zakusit.

8) Velký Gatsby

Od té doby, co Gatsbyho každý zná z billboardů s obličejem Lea DiCapria už nad touhle knížkou nebudou otráveně protahovat ksichtíky snad ani puberťačky, co jinak knihami opovrhují. Co se mi na téhle štíhlé knize líbí ze všeho nejvíc, je to, jak dokonale dokáže přenést atmosféru 20. let minulého století, toho "jazzového věku", přímo k vám. Jako byste se přímo účastnili Gatsbyho velkolepých večírků, pili vynikající šampaňské a nechávali se oslnit třpytem té jedinečné doby. Přidejte k tomu silnou romantickou zápletku a báječná kniha je na světě.

9) Katyně 

Těch cca 300 stran jsem zhltla za jedno odpoledne. Kdo by to byl řekl, že mě tak nadchne kniha plná zabíjení, mučení a erotiky. Kohoutův příběh o nesmírně naivní Lízince, která po základce vydává na střední školu pro katy a začne studovat katovské řemeslo. Nejprve se zdá, že Katyně bude absurdní, vtipná a úsměvná kniha, ale najednou se to všechno zvrhne a je z toho temné drama, které vás místy až děsí, ale přesto ho nemůžete přestat číst. Podobný pocit jsem měla ze Spalovače mrtvol (taky doporučuju, mimochodem!) a rozhodně jsem ráda, že jsem měla tu čest se s Katyní Pavla Kohouta potkat. 

10) Nebezpečné známosti

O tomhle románu píšu hlavně proto, že jsem na podzim viděla ve Stavovském divadle baletní adaptaci Valmont, která mě úplně uchvátila. Zase jsem si připomněla, jak jsou Nebezpečné známosti dechberoucí. Je to klasický epistolární román, což znamená, že veškerý děj se odehrává v korespondenci, ale nebojte, o drama a napětí tím nepřijdete, spíš naopak. Markýza de Merteuil tu rozehrává osudnou hru s lidskými city, která se jí nakonec vymkne z rukou. Je to inteligentní, břitce vtipné a ironické dílo, v němž se všichni hlavní hrdinové nezadržitelně ženou do záhuby.

Tohle je má top desítka, ale věřím, že jsou v povinné či doporučené četbě spousty dalších knih, které by se mi mohly zamlouvat a nesmírně se těším, až si je jednou taky přečtu! Co vy a povinná četba? Jaká je vaše oblíbená? :)

Share this:

, , , , , , , , , , , , , , ,

KONVERZACE

36 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Veľmi dobrý výber :) Myslím, že povinné čítanie by mohlo byť oveľa lepšie, keby to zostavoval človek, ktorý tie knihy naozaj čítal a vie, čo je dobré. Ja som sa na strednej stretla väčšinou so slovenskými dielami a aj to nezaujímavými a jediné, čo sme čítali zo svetovej literatúry bolo Kto chytá v žite (mimoriadne výborná kniha). Až na vysokej, kde študujem anglickú literatúru som sa stretla aj s inými autormi ako McEwan, Green (teraz nemyslím Johna Greena :D ) a Poeom a mnohými inými. Napríklad my sme na strednej nemali ani Lolitu, čo si myslím, že je skvelá kniha, rovnako ako aj Jana Eyrová. Škoda, že som si vzťah k povinnej literatúre našla až teraz, ale tak lepšie neskôr ako nikdy :D Len ma mrzí, že na školách je taká literatúra aká je, lebo by mohla byť oveľa oveľa lepšia a zaujímavejšia :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. jop, taky si myslím, že by se dala literatura ve škole pojmout mnohem zajímavěji. zatím jsem se nesetkala s nikým, kdo by mi tu lásku ke knihám nějak předával, většina učitelů jen chce, aby se studenti biflovali pojmy a letopočty a co bylo pro které období charakteristické, ale že bychom si to třeba odvozovali z přečtených knížek, to nikoho zatím asi nenapadlo :D. jinak Kdo chytá v žitě se mi taky líbilo, ale ne tak jako ty výše zmíněné :).

      Vymazat
  2. Já jsem byla odjakživa velkou milovnicí klasiky, takže jsem měla spoustu knih z poviné četby k maturitě přečtených ještě dřív, než nám seznam oficiálně předali. I tak se mi ale některé knihy z Tvého výběru zatím vyhnuly, budu to muset napravit :)

    Mezi mé oblíbence patří především Bídníci, Idiot od Dostojevského, Jana Eyrová nebo Na východ od ráje :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na východ od ráje je taky nádherná kniha! O myších a lidech mám asi radši, ale Steinbeckovo knížky jsou snad všechny super... třeba i ty míň známé jako Toulavý autobus nebo Neznámému bohu, všechno stojí za přečtení :).

      Vymazat
  3. Na střední jsem moc nečetla. Nejspíš proto, že jsem musela. Za rok jsem přečetla tak čtyři knížky. Prostě jsem byla ostuda. :D Opět jsem začala číst díky maturitě, když jsem 16 knížek přečetla během jednoho týdne a vzpomněla jsem si, jak jsou knížky úžasné, a že si je nenechám nikým zkasit. Poté jsem nejspíš přestala trucovat. :D

    Proti povinné četbě nic nemám, ba naopak. Mně se většina knih líbila a kdybych měla v seznamu povinné literatury tyto knihy, třeba bych začala číst mnohem dříve. :D

    Katyni si chci již dlouho přečíst. Od Pavla Kohouta jsem četla Kde je zakopán pes, který dodnes patří k mým oblíbeným knížkám. Jana Eyrová by mě asi nebavila, není to můj styl. Velký Gatsby se mi líbil, ale není to jedna z knih, které bych si chtěla přečíst ještě jednou. 1984... co k tomu dodat. Dystopie jsou moje. Tedy alespoň ty starší. Těm dnešním cosi schází.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. taky jsem měla na střední takové období, kdy jsem moc nečetla a za rok přečetla jen pár knížek.. k hltání spousty knih jsem se vrátila až díky blogu vlastně :). jinak dík za tip na tu Kohoutovu knížku, zrovna nedávno jsem o něm mluvila se spolužačkou a ona taky byla nadšená z jeho dalších děl... zkusím se po ní kouknout v knihovně :).

      Vymazat
  4. 1984 a Lolita rozhodně, zbytek na mě teprve čeká. Skvělej článek.

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělý výběr a skvěle charakterizováno.
    Já musím přiznat, že na to, že jsem vystudovala literaturu, tak jsem do maturity nepřečetla z klasiky prakticky nic. Jako učebnici jsme na gymplu naprosto vážně měli "Odmaturuj z literatury", takže všechny obsahy a charakteristiky mám v malíku. Problém byl ten, že když podrobně víte, o čem kniha je, jak skončí a co si z ní máte odnést, tak je pak čtení peklo. Zkoušela jsem třeba Paní Bovaryovou, ale znala jsem ji z hodin tak podrobně, že jsem vydržela číst do půlky.
    Na vejšce se to trochu zlepšilo a to nejúžasnější, co jsem objevila, byla Kunderova Nesnesitelná lehkost bytí, Kafkova Proměna a Čapkova noetická trilogie.
    A bylo mi už něco přes dvacet, když jsem objevila Janu Eyrovou a všechny Austenovky... A těmi jsem od té doby naprosto pohlcená :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky! :) no vidíš, přesně tohle mi na střední štvalo, že místo aby nás učitelé navnadili na to, abychom si ty knihy sami chtěli přečíst, tak nám strčí nějaký "odmaturuj z literatury" a jasně, že pak na to čtení nemáš chuť, když se přesně nabifluješ, o čem to je :). od Kundery jsem četla Nesmrtelnost (mám dojem, že jsem o téhle knížce napsala úplně první článek na blog:D) a bylo to super a Čapka samozřejmě taky mám ráda :). austenovky mě zase tolik nechytly, i když Pýcha a předsudek je bezkonkurenční, no a Jana je moje srdcovka :).

      Vymazat
  6. Já klasiku ráda a z tvého seznamu jsem četla skoro všechno nebo se na to alespoň chystám. Jen Nebezpečné známosti jsou pro mě veliká neznámá. Od Nabokova jsem četla Čaroději, od Steinbecka Na východ od ráje a miluji ji, od Kohouta Kde je zakopán pes a Hodinu tance a lásky. Jen Gatsby mě ještě čeká. =)

    Je to skvělý výběr! =)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak to s těmi Nebezpečnými známostmi rozhodně neotálej, tu knížku / film / audio i balet mám hrozně ráda, ten příběh je prostě krásný v jakékoliv podobě :).

      Vymazat
  7. Já byla na střední divná mě bavilo číst všelijakou povinnou četbu. Z tvoje seznamu je pro mě Lolita a Jana Eyrová number one:), ale třeba z Velkého Gatsbyho jsem byla hrozně zklamaná. Na maturitu jsem si strašně přála vylosovat si Paní Bovaryovou. Měla jsem tak krásně připravené, jak tu její postavu zdrbnu, ale nepoštěstilo se a já si vytáhla Příliš hlučnou samotu (další oblíbenec). Dost mě na střední mrzelo, že mezi povinnou četbou nebyla Anna Karenina, protože od té doby co jsem to četla, tak jsem tou knihou posedlá, je prostě úžasná.
    Romana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. sakra, já si tu Paní Bovaryovou budu muset taky přečíst :). a za přečtení Anny Kareniny tě docela obdivuju, i když mi film z Keirou Knightley připadal úžasný a vůbec celý ten příběh je hrozně zajímavý, tak jsem se tou bichlí prostě nedokázala prokousat :).

      Vymazat
  8. Lolitu a Gatsbyho bych si chtěla přečíst! 1984 mám zrovna rozečtené, tak uvidím jak se děj bude vyvíjet dál ;) Jana Eyrová mě trošku zklamala. Na můj vkus bylo v knize až moc zbytečných popisů a nepodstatných rozhovorů. Asi bych to přirovnala ke stylu psaní Austenové. Jinak miluju Na Větrné hůrce ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. a mě zas Na Větrné hůrce tak úplně nesedlo :D.

      Vymazat
  9. Přidala bych cokoliv od Dickense, Kdo chytá v žitě od Salingera (i když zrovna tuhle knížku asi hodně mladých čte) a taky Bídníky od Victora Huga. Ale jinak s tvým výběrem dost souhlasím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdo chytá v žitě se mi líbilo, ale na nějaké "wow" to zas nebylo. a od Dickense jsem četla snad jen nějaké ukázky někde, jsem ostuda, co bys mi od něj doporučila nejvíc? :)

      Vymazat
    2. Od Dickense úplně nejvíc miluju Davida Copperfielda. Ale vím, že ne každý má na tohohle autora nervy - pamatuju si, že jsi u některých knih hodně vychvalovala úspornost (ve smyslu krásné a přesné formulace s pomocí mála slov), což je opak Dickense, ten je rozvláčný a hodně popisný a často popisuje celý život hrdinů. Osobně mám slabost právě pro tenhle styl (takže linie Dickens - Irving - Murakami...).
      Kdo chytá v žitě bych zařadila právě proto, že některé moje kamarádky-nečtenářky byly touto knihou nadšené, byla to jedna z mála knih, která si dokázala udržet jejich pozornost. Jinak od Salingera mám taky radši jiné věci - jeho povídky jsou třeba dokonalé, nebo méně známé knihy.

      Vymazat
  10. Já se stále pokouším přijít klasikám na chuť, zatím bohužel docela neúspěšně. Ale nevzdávám to, momentálně mám rozečteného Saturnina, o němž jsem si myslela, že mě bavit bude, bohužel se zatím děje pravý opak... většinu knih, které jsi zmínila mám na svém seznamu k přečtení taky, na 1984 se ale vyloženě těším, protože Orwellova Farma zvířat se mi líbila a já mám dystopie ráda, takže snad by mě to mohlo bavit... Janě Eyrové plánuji dát druhou šanci. Zkoušela jsem ji číst, když jsem byla mladší a jaksi to nevyšlo, tak teď možná... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. no, mě Saturnin taky nějak extra nenadchl :). no a určitě to s tou Janou ještě zkus, já jí teda četla už hrozněmockrát, ale čím jsem starší, tím víc si to užívám, objevuju v tom příběhu další nové věci a vůbec, baví mě čím dál tím víc :).

      Vymazat
  11. Tak z výše uvedených jsem četla - už na střední - Lolitu a Nebezpečné známosti (ty miluji v jakékoliv podobě, i filmy mám ráda). A dva roky zpět jsem se dostala k 1984. Podle mne jsou všechny ty knihy něčím skvělé, ale nejsem si úplně jistá, že všechny dokáže student střední školy ocenit...

    A je vážně škoda, že většině z nás tu klasiku na škole tak znepříjemní, že posléze nemáme chuť ni touhu se k ní vracet. Což je většinou vážně škoda, neb je to "kvalita prověřená časem". I když je pravda, že i zde člověk narazí na něco, u čeho si řekne "mnoho povyku pro nic".

    Hnízdo zvrhlé Narcisky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. myslím si, že jo, proč by ne :). a jako jasně, že nikomu se nemůžou líbit všechny knížky, ale právě si taky myslím, že je nejsou klasikou jen tak pro nic za nic a stojí za to se s nimi aspoň seznámit :).

      Vymazat
    2. No, osobně si - třeba u 1984 - nejsem jistá, že bych ji na střední "zvládla". Asi bych ji ani nechtěla číst, vzdala bych to... musela jsem do ní dospět... podle mne musí každý do každé knihy dospět - a záleží na jedinci... :) Jako rozmach ruských autorů bych na střední rozhodně neocenila a odsoudila bych knihy k záhubě bez snahy hledat za tím myšlenku (a to jsem, pozor, nebyla žádný ignorant a četla jsem).

      Ve čtvrťáku jsem třeba četla Svět podle Garpa - nádherná kniha! Spousta lidí jí v té době nedokázala ocenit a teď jí přichází na chuť. Myslím, že zkrátka některá ta díla jsou natolik "velká", že je pubertální mozek chtě nechtě odstaví na jinou kolej... :))

      Vymazat
    3. No vidíš, já jsem 1984 četla, úplně fascinovaná a snad jsem to i zvládla :D. na druhou stranu Svět podle Garpa jsem četla až po gymplu a říkala si, že na to ještě možná nejsem zralá :D. takže je to fakt hrozně individuální, no :), ale rozhodně by studenti tu klasiku měli zkoušet a nezavrhnout ji hned.

      Vymazat
  12. Já zbožňuju Bídníky. Četla jsem je asi tři roky zpátky a chtěla bych si koupit svůj vlastní výtisk, protože to je vážně skvělá knížka. Je tlustá, to jo, a některý popisy jsou na zabití, ale je výborná. Pak mám taky ráda Nesnesitelnou lehkost bytí, ta je taky úžasná :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. tak co se týče Bídníků, to mám ráda tak maximálně ty songy z filmu s Jackmanem a Hathaway :D. zato Kundera, toho můžu. když je na to ta správná nálada :).

      Vymazat
  13. Celkovo by celý systém povinného čítania mohol byť pútavejší a zaujímavejší. Aby naozaj budoval u detí vzťah ku knihám a nie naopak odpor. Veď už len ten názov, že povinné čítanie... U nás to bolo tak, že nám povedali akú knihu si máme prečítať a napísať na ňu obsah. A ten si skoro všetci len stiahli z internetu. Ja som vždy prečítala každú knihu, ale tiež ma nebavili. Rozhodne som nikdy nečítala nič z tohto. A pritom si viem predstaviť, ako krásne by sa dalo o prečítaných knihách debatovať, aj o tých čo boli nezaujímavé. Krásny článok. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. děkuju :). jsem ráda, že nejsem jediná, kdo si myslí, že by literatura na střední mohla vypadat mnohem lépe. taky si myslím, že by bylo přínosnější a podnětnější, kdyby se o knížkách debatovalo a studenti by typické věci pro různé směry mohli objevovat tak, že si to přečtou v knize a ne že jim to učitel nadiktuje do sešitu :).

      Vymazat
  14. Velkého Gatsbyho budu teď brzo číst, tak jsem zvědavá :)
    Pokání je srdcovka ♥

    OdpovědětVymazat
  15. Mna z povinnej literatúry najviac oslovili knihy Antigona, Peter a Lucia a Keď báčik z Chochoľova umrie od Martina Kukučína. Naopak takých Troch kamarátov od Remarquea som ani nedočítala.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. nojo, Petra a Lucii taky můžu :).

      Vymazat
  16. Z tvého článku jsem četla pouze Lolitu, 1984, Navzdory básník zpívá a Nebezpečné známosti. Všechny byly naprosto výborné a mnohé ve mně zanechaly, takže se určitě poohlédnu i po dalších knihách, které doporučuješ. Obzvlášť mě láká Největší z pierotů, Pokání, Jana Eyrová a Velký Gatsby. Výhodou klasické literatury je, že se často dá v knihovnách sehnat v originálním znění, takže se aspoň nebudu muset zaobírat překladem a rovnou se vrhnu na četbu v angličtině (s výjimkou Největšího z pierotů, pochopitelně). :-)

    Z literatury, která by se dala zařadit mezi povinnou, mě kromě těch, které jsi již zmínila ty, napadá leda tak Lakomec, Pygmalion a Obraz Doriana Graye. Jestli jsi náhodou nečetla, mohu směle doporučit. :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Zatím jsem z tvého seznamu četla pouze Velkého Gatsbyho a souhlasím s každým tvým slovem o něm, knihu jsem zhltla za dva dny. Ke knize mě přivedl film, což byla alespoň, co se vizuální stránky týče, dechberoucí podívaná, řekla bych, že i herecké výkony ale stojí za to. :)
    Na zbytek knih ze seznamu se chystám, poslední dobou mě povinná literatura a vůbec hodně knih, jež teď v rámci hodin literatury bereme, chytly. Za sebe mohu rozhodně doporučit Paní Bovaryovou, Miláčka a Noru aneb Dům loutek, dle tvého literárního rozhledu ale soudím, že to jsou doporučení zbytečná. :)
    Jinak, tvůj blog mě jako člověka knihy milujícího velmi zaujal, takže ho zařazuji do oblíbených a rozhodně se tu budu objevovat častěji. :)

    OdpovědětVymazat
  18. O myších a lidech je výborné, četla jsem nedávno. Přečetla jsem a měla jsem chuť začít znovu od začátku :) A nemohla jsem ji dostat z hlavy. Vlastně nikdy ji pryč nedostanu a ani nechci. I film s J. Malkovichem super. Janu Eyrovou jsem četla už před mnoha lety, viděla i zfilmované a bylo to skvělé. S chutí si ji dám někdy ještě jednou. Nebezpečné známosti jsem viděla pouze zfilmované, ale i to bylo vynikající. A Pokání na mě čeká na poličce. Parádní výběr (y)

    OdpovědětVymazat