Jaká jsou pravidla pozitivního sobectví?

S Michaelou Dombrovskou jsem se seznámila na jednom ze svých Naučmese kurzů ještě předtím, než o ní začala básnit naše učitelka informačního managementu. Autorka knihy Pravidla pozitivního sobectví totiž mimo jiné přednáší na Filozofické fakultě UK. Kromě toho má autorčinu fotku v knize na svědomí má oblíbená fotografka Janka Šimáčková. Jakmile jsem se tedy dozvěděla, že u Grady vychází knižně její pozitivní sobectví, bylo mi jasné, že dřív nebo později si to prostě musím přečíst.


Nutno říct, že rozhodně nemám problém s tím, že bych někdy své potřeby upozaďovala a byla přehnaný altruista. Ok, to zní docela hrozně, ale je to tak. Nalejme si čistého vína - mám se ráda, často se rozmazluju (však víte, že můj Instagram je přehlídkou čtecích chvilek a sladkých ňaminek), zkrátka a dobře, na sebe rozhodně nezapomínám. Takže jsem tuhle knížku nečetla z toho důvodu, že bych potřebovala nějak nakopnout, pomoci či poradit, ale byla jsem jen prostě vážně zvědavá, jaké to je.

Kniha sobectví jako takové přímo nepodporuje. Celé je to spíš o tom, najít spokojenost v životě a nastavit si hranice mezi sebou a všemi ostatními. O povinnosti starat se o sebe, protože díky tomu budete spokojenější, šťastnější a veselejší, což se odrazí i na vaše blízké. Jak říká Dombrovská v úvodu: Nejprve nasaďte dýchací masku sobě, teprve potom jiným - jen tak to celé k něčemu bude.

Myslím si, že mým kamenem úrazu při čtení bylo právě to, že v tomhle směru pomoc nepotřebuji. Všechno, o čem spisovatelka v knize hovoří, vím a většinu z toho tak nějak automaticky aplikuji do svého života. Právě proto mě knížka v ničem neinspirovala a i když jsem se při čtení nenudila, tak mi to tak nějak... nic nedalo. Což bych ovšem od self-help očekávala. Na druhou stranu jsem si díky tomu uvědomila, že v poslední době očividně žiju přesně tak, jak chci, dělám to, co mě baví, mám kolem sebe přesně ty lidi, které potřebuji a vůbec, se vším zásadním jsem momentálně vážně spokojená. Při čtení o pozitivním sobectví jsem měla čas se pozastavit a všechny jednotlivé položky svého života detailně probrat. Nutno říct, že je vážně fajn tohle si uvědomit :).

Tahle knížka není pro mě, je pro lidi, kteří mají pocit, že něco v jejich životě v pořádku není (byť jsou to jen maličkosti) a potřebují se nějak srovnat. A taky pro ty, kteří stále upřednostňují ostatní sami před sebou. A pro ty, kteří se zajímají o psychologii a vůbec o self-help knihy. Rozhodně si myslím, že si své fanoušky najde.

Na žádný další problém jsem v knížce nenarazila. Dombrovská to neuvěřitelné kvantum informací zpracovala přehledně, stručně a jasně. V knížce totiž nenajdete jen těch 10 pravidel pozitivního sobectví, ale spousty a spousty dalších zajímavých tipů a odkazů. Oceňuji také ilustrace a místa na poznámky; do téhle knížky je vám totiž samotnou autorkou doporučeno psát si a zaznamenávat veškeré vaše myšlenky. Drobnou výhradu bych měla akorát ještě k samotnému stylu psaní. Není špatný, je vlastně docela čtivý, ale nijak zvlášť emotivní nebo výrazný. Nebylo tu prostě nic, co by mě nutilo se do knížky jaksepatří "zažrat".

Pokud ovšem myslíte, že by se vám Pravidla pozitivního sobectví mohla zamlouvat, určitě jim zkuste dát šanci. Koneckonců, pečovat o sebe je přece superdůležité a učiníte tak šťastnějšími nejen sebe, ale možná i spoustu dalších lidí ;).


Láká vás tahle kniha? :)

Pravidla pozitivního sobectví / Michaela Dombrovská / 2014
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.
Za fotopodlahu na fotkách děkuji eshopu Fotorekvizity.cz.

Share this:

, , , ,

KONVERZACE

4 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Myslím, že je to přesně taková kniha, kterou teď potřebuji. Jen mě mrzí, že už ji tu nemam vedle sebe a nemohu začít s jejím čtením. Děkuju za doporučení. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Také tak zbožňuješ fentimansky? ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. zatím jsem měla jen tuhle růžovou a ta je nesmírně lahodná :).

      Vymazat