Chci strávit Rok v Bullerbynu

sobota 27. září 2014

Miluju Astrid Lindgrenovou a jedním z mých životních cílů je strávit léto ve Švédsku. Takže je jasné, že jsem se dřív nebo později musela potkat s knížkou Gunnara Herrmanna Rok v Bullerbynu. Příběh německého novináře totiž líčí skandinávský Bullerbyn ze všech úhlů pohledu.
Gunnar Herrman pracuje v německých novinách a dostal za úkol celý jeden rok žít jako obyčejný Švéd a psát o tom. Přestěhuje tedy sebe, svou manželku a čerstvě narozenou dceru do Stockholmu, aby zjistil, jaké to je, být švédským občanem. Ukazuje se, že je to dost pestré, nevypočitatelné, ale vcelku vzato vlastně báječné. Hlavně o midsommaru, při nákupech v IKEA a během ochutnávání skořicových šneků a masových kuliček. Když ale máte bojovat s finančním úřadem, hledat byt ve Stockholmu, nebo trávit v zimu v téměř absolutní tmě, uznáte, že být Švédem je nakonec prostě logam. Není to nejlepší, ale je to dostatečně dobré.

Rok v Bullerbynu je milé a jednoduché čtení. Je to knížka, která se čte v podstatě sama a jen velmi neradi ji odkládáte. Zároveň to ovšem není žádné dechberoucí a napínavé čtení. Celým rokem vás provází vypravěč Gunnar v ich formě a jeho vyprávění je typické pro novináře; nikdy nechybí úvod, zápletka a patřičné rozuzlení, je to hodně informativní a stručné a občas mi to přišlo až trochu suché. Zkrátka a dobře, Gunnar Herrmann není beletrista, prostě jen popisuje své zážitky. Jak moc jsou tyto zážitky pravdivé a co už je spisovatelův výmysl, to se nedozvíme, ale vcelku vzato je vše pravděpodobné.


Herrmann je taky docela odtažitý, co se ostatních postav v knize týče. Je tedy jasné, že jeho žena Stefanie, dcera Laura a další "hrdinové" mají předobrazy ve skutečných lidech a do příběhu patří jako jen takové živé kulisy, nejsou pro knihu doopravdy důležití. Ale ono to ani vcelku nevadí; musíte zkrátka brát knížku jako ústřižky ze života novináře. Pak jí odpustíte to, co byste klasické beletrii neodpustili.


Mně osobně se nejvíc zamlouval výlet Herrmannovy rodinky do rodiště Astrid Lindgrenové, protože mám zkrátka moc ráda knižní příběhy v knihách. Dozvíte se něco málo i o samotné Astrid a o "Disneylandu" ve švédském stylu, který byl na její počest vytvořen. Jinak si myslím, že knížka není vhodná pro ty, co by třeba chtěli jet do Švédska na dovolenou jen na týden. Nenajdete tu tipy na zajímavá místa a podobně, není to turistický průvodce. Na druhou stranu, ti, co by ve Švédsku a hlavně ve Stockholmu chtěli pobýt delší čas (já, já!), se v knize určitě poučí - ať už o tom, jak vycházet se Švédy, nebo o tom, jak si sehnat byt. Nutno říct, že se mi díky téhle knížce dost otevřely oči a už si rozhodně nemyslím, že Švédsko je tak ideální země, jak jsem si to dřív představovala. Spoustu věcí je tu mnohem komplikovanějších, než u nás!


I tak mě ale Rok v Bullerbynu utvrdil v tom, že Švédsko jednou prostě musím navštívit. Věřím, že každý, kdo si přečte tuhle knížku, bude taky chtít ten Bullerbyn vidět na vlastní oči.



Co vy a Skandinávie? :)

Rok v Bullerbynu (Elchtest: Ein Jahr in Bullerbü) / Gunnar Herrmann / Petr Kyncl / 2014
Za fotopodlahu použitou na fotkách děkuji eshopu Fotorekvizity.cz.

Morantologie je jednoznačně můj šálek kávy

pátek 19. září 2014

Přečetla jsem Morantologii! A stejně jako v předchozí knize Jak být ženou si mě Caitlin Moranová absolutně získala. Tuhle spisovatelku si prostě nejde nezamilovat. 

Morantologie je sbírka článků, esejí, úvah a recenzí známé britské novinářky Caitlin Moranové. Její knížka Jak být ženou mě uchvátila, takže když jsem zjistila, že nakladatelství Host vydává její další knihu, nebylo nad čím váhat. Nutno říct, že komu se zamlouvaly její předchozí eseje, jistě se bude bavit i u téhle knížky. Moranová se totiž často vrací k úvahám o feminismu, o ženách a jejich oblečení a rýpe do všeho kolem sebe. To je pro ni typické. Ale v Morantologii najdete i spoustu nových témat.

Tak třeba půjdete do swingers klubu s Lady Gaga, pokecáte s Keithem Richardsem a Paulem McCartneym, podíváte se na královskou svatbu z nového úhlu pohledu. Dozvíte se zase něco o Caitlině dětství a manželství. Moranová umí zahrát i na vážnější strunu, uvažuje o správnosti potratů, sociálních dávek, o potřebě knihoven a o spoustě dalších věcech. Je to knížka, u které se pobavíte a zároveň díky ní máte o čem přemýšlet. Co mi tentokrát vadilo, byly recenze na Sherlocka Holmese a Panství Downton. Chápu, že fanoušků těchto seriálů jsou asi mraky, ale těm, kteří tyhle seriály nesledují, ty články vážně moc neřeknou. A ta intermezza z manželské postele na začátku každé kapitoly mi taky moc neseděly; tak nějak se mi zdálo, že jsou vlastně o ničem. Kdyby tyhle stránky z knížky někdo osekal, vůbec bych se nezlobila.

Docela klidně to ale Caitlin Moranové odpustím, hlavně proto, že mi způsobila několik velmi očistných záchvatů smíchu, když líčila, co tweetovali celebrity během svatby Williama a Kate, nebo co prožila před interview s premiérem. Její psaní mě strašně baví. Je to jednoduché a strašně čtivé a taky nápadité. Doslova z toho cítíte tu energii, která musí z autorky sršet. Moranová je zkrátka hrozně talentovaná a věřím, že by dokázala poutavě napsat o čemkoliv. Zvlášť potom, co jsem si po přečtení jejího (nesmírně zábavného!) článku o World of Warcraft říkala, že bych to teda asi taky mohla zkusit.

Jsem ráda, že ještě existují spisovatelé, kteří dokáží literárně obhájit velmi závažná témata, nahlížet na ně objektivně a ještě to celé k tomu všemu pojmout čtivě a velmi vtipně. I kdybyste nakrásně s Moranovou v čemkoliv nesouhlasili, stejně se budete většinou zalykat smíchy. Morantologie je zkrátka jednoznačně můj šálek kávy a vynikající čtení jak pro dámy, tak pro pány. Možná, že dokonce spíš pro muže, protože díky Caitlin Moranové dokáží trochu porozumět té strašlivě komplikované ženské duši.

Četli už jste něco od Caitlin Moranové? Láká vás Morantologie?


Morantologie (Morantology) / Caitlin Moranová / Petra Jelínková / 2014
Za recenzní kopii děkuji nakladatelství Host.

S Avou Lavender není nic nemožné

středa 17. září 2014

Dostala jsem báječnou příležitost přečíst si Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender ještě před jejím vydáním. Četla jsem reading copy v brožované verzi, ale i tak jsem byla okouzlená krásnou obálkou. Vlastně díky tomu pohádkovému designu mě tahle knížka zaujala.
Ava Lavender je normální teenager, který si nejradši povídá o klucích se svou nejlepší kamarádkou Cardigan a kriticky hodnotí svůj vzhled. Až na to, že Ava neřeší velký zadek nebo nos; řeší dvě velká kropenatá křídla, se kterými se narodila. Tahle anomálie, díky které byla některými pokládána za andělské dítě, ji nutí zůstávat skrytá doma před zraky lidí, kteří by ji mohli obtěžovat.

Dá se říct, že nikdo z rodiny Lavenderových není úplně normální; Avino dvojče Henry mluví jen v podivných větách, které nedávají smysl, babička Emilliene vidí své mrtvé sourozence, máma Viviene zase dokáže svým čichem rozlišit různé druhy deště... a to je jen zlomek. Celý příběh vrcholí na svátek slunovratu, kdy se nebe roztrhne, vzduchem poletuje peří a jeden šílenec se rozhodne, že Ava je jeho andělem z nebes.

Páni, tak takhle knížka... je směsicí těch nejdivnějších, nejpodivuhodnějších a nejzvláštnějších příběhů, jaké jsem kdy četla. Pro autorku Leslye Waltonovou očividně není nic nemožné. Při čtení jsem jen střídavě kroutila hlavou a přitom byla lehce pobavená a prostě nemohla přestat číst, takže jsem za necelých pět hodin měla knihu přečtenou a zbyl mi jen takový podivný smutek z toho, že na něco takového už asi jen tak znovu nenarazím.

Původně jsem si myslela, že to celé bude jen o Avě a o tom jejím "problému" s křídly, ale Ava se v knížce pořádně objeví až po první polovině. Nejprve hraje roli vypravěče a vykládá čtenáři barvité osudy celé své rodiny. Nedivte se, když si tu někdo sám vyřízne srdce z těla, nebo se z vlastní vůle promění na kanára, nebo si případně k narozeninám dopřeje bílé tygry a akrobaty z Číny. Je to trochu šílená knížka. Na obálce stojí, že ji ocení především milovníci Márqueze, Hosseiniho a taky ti, kteří si oblíbili Zvláštní smutek citronového koláče. Márqueze jsem četla jen v úryvcích, takže nemůžu soudit, Hosseiniho jsem tu vnímala a Zvláštní smutek citronového koláče taky. Ještě bych dodala, že mi to taky trochu připomnělo Pěnu dní, Velkou rybu a Noční cirkus.

Takže ve výsledku trochu fantazijní, pěkně napínavé, dramatické, vášnivé, docela dost strašidelné a krapítek depresivní. Ale taky zábavné, vtipné a inteligentní. A jako třešnička na dortu je tu ta megačtivost. Je to psáno dost jednoduše, až jsem si říkala, že by ty dialogy neškodilo trochu víc vypiplat, touhle knížkou by se pak veškeré mé předsudky, které jsem kdy mívala o young adult, úplně vytratily.

Ale i tak to stojí za to. Tahle knížka je povinností pro všechny čtenáře magického realismu a taky pro všechny, kteří nepohrdnou příběhy, ve kterých není nic nemožné.


Těšíte se na Avu Lavender? :)

Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender (The Strange and Beautiful Sorrows of Ava Lavender) / Leslye Waltonová / Jana Jašová / 2014
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství CooBoo.
Za fotopodlahu na fotkách děkuji eshopu Fotorekvizity.cz.

Podzimní wishlist

pondělí 15. září 2014

Podzim už je skoro v plné síle, a tak jsem si pro vás připravila podzimní knižní wishlist. Tedy knížky, které ještě nemám a moc bych si je přála. Je to můj vůbec první wishlistový článek a když se vám bude líbit, budu je dělat pravidelně. :)
Ti, co čtou můj blog pravidelně, vědí, že jsem milovnicí zejména světové moderní beletrie. Taky proto je v mém wishlistu momentálně pouze jedna česká knížka, a to ani nepatří k těm, po kterých bych toužila nejvíc. Kromě povídkové sbírky Sedm svateb a jeden rozvod, na které mě láká zejména ta od Michala Viewegha, Kateřiny Tučkové a Petry Soukupové, mě ale české knížky moc neberou. Ještě docela zajímavě vypadá novinka Web ostrý jako břitva od Jana Řezáče, ale jinak mě v poslední době nic neoslovilo. Víte o nějaké nové a zajímavé české beletrii?

Budu pokračovat v představování svého wishlistu. Muži to rádi oblé od Pierra Dukana sice není žádná novinka, ale ještě se mi do tlapek nedostala. Podle anotace se to zdá být chytrá a vtipná knížka. Mám ráda knihy, které boří mýty, ale dělají to nenásilně a legračně, tak doufám, že to nebude mít příliš vážný tón a nasměju se u ní. Dále pak toužím po Módě s podtitulem Obrazové dějiny oblékání a stylu. Už jsem po ní několikrát toužebně vzdychala v knihkupectví, ale nakonec jsem si vždycky pořídila něco jiného. Ani vlastně nevím, jak je to psáno, ale je tak strašně krásná! Představuju si, jak budu nonšalantně otáčet stránku za stránkou v posteli se značkovým povlečením, vedle níž budou ledabyle pohozené nové Louboutinky a zatoulaná náušnice od Tiffanyho. Ach.


Ještě jedna knížka z mého podzimního wishlistu není beletrie - Velká kniha stylů portrétní fotografie. Peter Travers a James Cheadle vytvořili tuhle "knihu receptů na profesionální portrétové techniky" s láskou a precizností. Na 60 portrétech má každý možnost naučit se vše důležité o fotografování portrétů; od patřičné techniky přes osvětlení až po zajímavé pózy pro modely. Mám dojem, že je to pro mě přesně to pravé; do focení jsem poblázněná už nějakou tu chvíli a své portrétové fotky hodlám postupně vybrousit k naprosté dokonalosti.


A teď tedy k té beletrii. Jsem milovnicí všeho severského (snad až na ty detektivky, těch moc velká fanynka zase nejsem), takže jsem neopomněla Rok v Bullerbynu. Podle anotace to vypadá vesele a vtipně, což se na zpestření pochmurných podzimních večerů určitě hodí. Stejně komediální se zdá být i Podivuhodná cesta fakíra, který uvízl ve skříni z Ikey. Název zní slibně, tak uvidíme. Do mého wishlistu taky patří Papírová města od Johna Greena; četla jsem je v originálu a pořád mám pocit, že mi nějaké drobnůstky unikaly, protože nejsem až tak zdatný angličtinář. Pro jistotu si to tedy chci přečíst ještě jednou v češtině. Alespoň budu moci patřičně zhodnotit český překlad.


No a pak už tu mám jen dva resty z klasické literatury. Jsem ostuda, že jsem doteď nečetla Snídani u Tiffanyho a Růže pro Algernon, já vím. Už jsem na ně slyšela spoustu chvály a neustále si připomínám, že si na ně musím udělat čas, ale vždycky se objeví něco jiného, co dostane přednost.


Kromě těchto knih jsem měla ještě na wishlistu novinku Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender, ale to už se mi podařilo si odškrtnout. Doufám, že to s těmi ostatními knížkami taky půjde taky tak rychle! :) Kromě Avy se ještě v nejbližší době můžete těšit na recenzi Morantologie od Caitlin Moranové, Zloděje příběhů od Andrewa Pypera a taky na recenzi audioknihy Atlas mraků od Davida Mitchella. Blog bude teď na podzim recenzemi doslova nabitý!



Jak vypadá váš podzimní wishlist? Četli jste něco z mého wishlistu? Povídejte! :)


Za knihy na fotce děkuji knihkupectví 11th Floor Books.

On the fair

sobota 13. září 2014

Seznamte se s Katkou, fotila jsem ji na pouti. Byla jsem tam po spoustě let a bylo to moc fajn! A to i když nemůžu vlézt v podstatě na žádnou atrakci - trpím totiž (kvůli všem těm hororovým filmům) hrůzou z toho, že se některá z nich utrhne / zasekne / zbortí. Ale ta atmosféra je skvělá! Kde jinde si koupíte balonek, necháte si ulepit ruce cukrovou vatou a asi po půlhodině úporné snahy vystřelíte dvě papírové růže? 


Jediná atrakce, kterou jsem ochotná podstoupit, je typický dětský kolotoč se vznášejícími se labutěmi, autíčky, koníčky... však to znáte. Pan kolotočář se sice chvíli vzpíral, že prý jsme nad věkový i váhový limit, ale nakonec našim lítostivým pohledům neodolal. Takže jsme se i tak trochu vrátily do dětství. 

Máte rádi poutě, balonky, cukrovou vatu a papírové růže? :)


Pomerančová filozofie v praxi

čtvrtek 11. září 2014

Přečetla jsem Sofiin svět a Hrad v Pyrenejích. Obojí bylo báječné. Usoudila jsem tedy, že bych měla tvorbu Josteina Gaardera rozhodně poznávat dál. A vypůjčila si v knihovně Dívku s pomeranči a Tajemství karet. To druhé pro mě bylo nakonec zklamáním, ani jsem knížku nedočetla. Zato Dívka s pomeranči se mi moc líbila.

Georgovi je čtrnáct, žije se svou matkou, otčímem a malou sestrou a vede celkem pohodový život. Hraje na klavír, líbí se mu jedna holka z hudebky, právě bych pochválen za školní referát o Hubbleově teleskopu. Do jeho poklidného života však nečekaně vpadne jeho táta a obrátí ho vzhůru nohama. Vpadne do něj, ale jen na papíře - Georgův táta už je totiž dávno po smrti a dopis, který po sobě zanechal, se až teď našel u babičky. A tak zatímco celá rodina netrpělivě čeká v kuchyni, Georg si čte poslední příběh od svého táty; příběh o Dívce s pomeranči.

Zatímco Hrad v Pyrenejích byl napínavý až do poslední chvíle, tady je vám okamžitě jasné, kdo vlastně ta záhadná Dívka s pomeranči je. Ačkoliv se Gaarder snaží čtenáře trochu tahat za nos, ocenila bych v tomhle ohledu větší nápaditost. Vím sice, že Gaarderovy knížky nejsou primárně o příběhu, nýbrž o filozofii, nicméně příběh by se neměl zanedbávat. Takže mě štvalo, že celou dobu vím, kdo je Dívka s pomeranči. Tak. Tím bych uzavřela kritiku a vrhla se na vychvalování.


Hlavním hrdinou otcova příběhu je Georgův otec, tedy Jan Olav. Vypráví o tom, jak poznal Dívku s pomeranči, jak pátral po tom, kdo to vlastně je. Bylo to tak trochu jako z nějaké pohádky a samozřejmě následuje happyend. Gaarder ovšem pokračuje dál, za ten šťastný konec, aby čtenářovi předložil spoustu nových otázek. Jaké je naše místo ve světě? Má cenu žít, okusit všechny krásy života, když jsme na světě asi tak vteřinu, a pak nám je zase vezmou? Nebylo by lepší vůbec nebýt? Tohle je jen zlomek, samozřejmě. Kromě toho se opět dozvíte spoustu hloubavého o člověku samotném, o světě, vesmíru, smrti, o plynutí času...

"Filozofie v praxi" podaná Gaarderovým čtivým stylem rozhodně nezklame. Hlavní hrdina příběhu, Jan Olav, mi sice občas přišel až takový ženský, s tou svou bujnou fantazií "co by kdyby", ale na druhou stranu bylo vtipné, když si představoval, na co všechno člověk může potřebovat tašku plnou pomerančů. Už je mi jasné, že Gaarder je fakt třída. A ty, kteří nad knihou rádi přemýšlejí, obvykle nezklame. Škoda Tajemství karet, které je podle mě (alespoň do první poloviny) dost nudné.


A teď otázka pro všechny ode mě: Uvidíte v tramvaji dívku s taškou plnou pomerančů. Co si myslíte, že s nimi bude dělat? :-)


Dívka s pomeranči (Appelsinpiken) / Jostein Gaarder / Jarka Vrbová / 2004

Fotografická sejšn

sobota 6. září 2014


Co se fotografování týče, nemůžu se toho poslední dobou nabažit. No fakt. Dokonce to došlo tak daleko, že se svými kamarádkami pořádám improvizovaná "photo sessions", a protože jsou mnohem zkušenější než já, tak hltám každé jejich slovo o nastavení clony a ISO. Zkrátka učím se. A pak si z nich udělám modelky. Takhle to bylo s Terezou, které jsem vnutila stetoskop a svou knížku. Já fotila ji, ona fotila mě. Nakonec z toho vznikly zajímavé fotky. Co myslíte? :)


Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.