Morální dilema v dech beroucí Vypravěčce

Víte, přečetla jsem toho o 2. světové válce docela dost. A hodně z těch románů se mi vrylo pod kůži a pokládám je za jedny z nejlepších knih, co jsem přečetla. Sophiina volba, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou, Zlodějka knih, Pokání, V šedých tónech... Všechny tyhle knihy mě hodně zasáhly, ale překvapivě jsem si uvědomila, že žádná z nich se mě nedotkla tolik, jako Vypravěčka.

Možná proto, že děj Vypravěčky je posunutý do 21. století a o 2. světové válce se tu pouze vypráví a vzpomíná se na ni. To se sice děje i v Sophiině volbě, ale ve Vypravěčce se mnohem víc prolíná současnost a minulost. A čtenář si tak o to víc uvědomuje, že všechno tohle se skutečně dělo, že to má reálné dopady na dnešní společnost, že nejde o příliš dávnou historii, která už je napůl zapomenutá. Nevím, proč na mě zrovna Vypravěčka zapůsobila nejsilněji. Je to dobrá kniha, ale jako Sophiina volba? To asi ne.


Je to hodně rozsáhlý román, má přes pět set stran a hned několik dějových linií. Ta první se týká pětadvacetileté pekařky Sage, která žije v současnosti a na terapii se seznámí s pětadevadesátiletým Josefem. Spřátelí se a Josef ji požádá, aby mu pomohla spáchat asistovanou sebevraždu. Býval totiž příslušníkem SS a velitelem ženského tábora v Osvětimi. Podílel se na neskutečném množství vražd a dalších hrozných věcí. Je tedy na Sage, aby se rozhodla, zda starému pánovi pomůže zemřít. Druhou linku příběhu sledujeme z pohledu Lea, mladého pracovníka na Ministerstvu spravedlnosti, jehož do Josefova příběhu Sage zasvětí, aby zjistila jeho pravost.


Leo a Sage se vydávají za Sageinou prababičkou Minkou, která může být v případu důležitým svědkem; židovka Minka totiž trávila své mládí v polském ghettu a později právě v Osvětimi. Ve třetí části knihy se tedy vracíme do minulosti a znovu s Minkou prožíváme všechny hrůzy koncentračního tábora. No a poslední nedílnou součástí knížky je příběh, který si Minka vymyslela už jako malá holka, příběh o upírovi, který je alegorií na strašlivost a nesmyslnost 2. světové války. Ten mi ze začátku nedával moc smysl a nijak zvlášť se mi nelíbil, ale pro příběh je svým způsobem hodně důležitý, což zjistíte až později.


Uf, doufám, že se mi to podařilo nějak stručně a zároveň jasně vysvětlit. Vypravěčka je velmi krásný a velmi smutný příběh, na jehož čtení byste si rozhodně měli udělat čas, protože to za to prostě stojí. A když říkám čas, nemyslím tím pár týdnů. Sama jsem zhltla asi 300 stránek za jedno odpoledne a večer, protože to prostě bylo tak skvělé, že jsem nemohla přestat číst. Mám na mysli tu část, kdy Minka vzpomíná na Osvětim, to je totiž jednoznačně to nejlepší čtení. Jde až na dřeň, je to tvrdě reálné a dechberoucí a nemůžete s tím jen tak přestat. Byla to část, u které mi nejednou vhrkly slzy do očí a ani náhodou jsem u toho nedokázala jíst, protože by mi prostě bylo trapné, že já jíst můžu a postavy v knize ne.


V téhle části Vypravěčky dokázala autorka Jodi Picoultová vytvořit z postav na papíře živé, dýchající lidi, kteří se stali vašimi kamarády. Obdivovali jste je i nenáviděli, drželi jim palce, nebo se modlili za jejich smrt. Už dlouho jsem nečetla knížku, ve které by mě rozplakala smrt jedné vedlejší postavy. A při čtení Vypravěčky se ve vás vystřídá celá škála emocí.


Oproti tomu působí příběhy, které se odehrávají v současnosti, trochu mdle, neb zkrátka nejsou tak napínavé ani drásavé. Minčin příběh je prostě úplně zastíní, ale kdyby ho nebylo, taky bych se se Sage a Leem jistě skamarádila. Přišli mi sympatičtí, ale nic víc. Ale vůbec nejzajímavější postavou knihy je pochopitelně Josef, monstrum převtělené do milého stařečka. Nebo milý stařeček převtělený do monstra? Těžko říct. Ze začátku jsem měla celkem jasno, jak bych s jeho žádostí o asistovanou sebevraždu naložila, ale v průběhu knihy se můj názor na něj tolikrát změnil, až to bylo neuvěřitelné.


A to se mi na Vypravěčce taky hrozně líbilo. Že to není černobílá kniha. Ani trochu. Neexistuje jen dobro a zlo, pravda a lež. Mezi tím je milion dalších odstínů, které se musí vzít v úvahu. Předpokládám, že i váš názor na Josefa se při čtení několikrát změní. Je zkrátka nesmírně těžké posuzovat něčí vinu a nevinu, když se vezmou v potaz všechny okolnosti. Vypravěčka je díky tomu i nenápadně filozofickým dílem, které klade spoustu podobných otázek, ale dá vám jen málo nápověd a odpovědí. Na ty už musejí čtenáři přijít sami.


Jak jsem už říkala, četlo se mi to skvěle a kdybych nemusela chodit do školy, pravděpodobně bych měla Vypravěčku přečtenou tak za den. Je to čtivé a svižné a skvěle vypracované dialogy převažují nad monologovým vyprávěním. No a jako poslední plus bych ještě zmínila závěr knihy. Vlastně mě to zakončení docela zklamalo, protože bylo naprosto podle mých očekávání. Jako fajn, v pohodě, ale nic extra, čekala jsem to lepší. Ale POTOM... Jodi Picoultová si pro své čtenáře na úplně poslední stránky připravila šokující odhalení. Přiznávám, že mě to taky napadlo z jednoho malého detailu, který jsem během čtení vypozorovala, ale byl to jeden z těch nepravděpodobných možných závěrů. 


Díky té dech beroucí třešničce na závěr si mě Vypravěčka naprosto, totálně a absolutně získala. Jsem vážně moc ráda, že jsem měla tu čest si Vypravěčku přečíst a vám doporučuji, ať okamžitě zamíříte do nejbližšího knihkupectví a pořídíte si ji taky.



Máte rádi příběhy týkající se 2. světové války?


Vypravěčka (The Storyteller) / Jodi Picoultová / Ivana Nuhlíčková / 2014
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.

Komentáře

  1. Ta kniha vypadá opravdu skvěle. Už vím, o co si napíšu Ježíškovi :D

    OdpovědětVymazat
  2. Skvěle napsaná recenze, jde z ní opravdu poznat, jak moc si tě knížka dostala. No a pak jsou tu samozřejmě ty nádherné fotky, které ještě dokreslují atmosféru. A já z toho všeho na tu knížku opravdu dostala chuť. Knížky z prostředí druhé světové války většinou nevyhledávám, protože jsem zatím četla jen takové, které se mi zaryly do kůže pěkně hluboko (Sofiina volba, Maus, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou) a byl to pro mě téměř emocionální výcuc. Na druhou stranu - pokud knížka tuhle emocionální jízdu zvládne na jedničku, je to opravdu dobrá knížka.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc. :) Vypravěčka je rozhodně emocionální výcuc, hezky řečeno! :))

      Vymazat
  3. Moc díky za inspiraci, zrovna nějakou válečnou krásku na čtení hledám a tahle vypadá přesně jako to, co potřebuju:)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuju za recenzi, na knihu jsem v obchodě koukala a líbila se mi, nakonec jsem ale vybrala jinou, takže pro tuto se musím vrátit! :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Tuto knihu bych si chtěla přečíst. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Na tuto knihu už mám taky spadeno! Snad se k ní brzo dostanu :) Pěkná recenze.

    OdpovědětVymazat
  7. Nádherná recenze, z Tvých slov čiší Tvá láska ke knize, je vidět, že si Tě získala. Skvěle zpracovaná a napsaná. Klobouk dolů. A přesvědčila jsi mě, abych si o ni napsala Ježíškovi, který už se blíží. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za krásný komentář. :) <3

      Vymazat
  8. Skvělá recenze! Já Vypravěčku už přečetla a je to naprosto dokonalá kniha, takže s tebou naprosto souhlasím. Spolu s knihou V šedých tónech je to moje nejoblíbenější kniha z tohoto žánru a myslím, že tak hodně dlouho zůstane :)

    OdpovědětVymazat
  9. Kniha vyzera super,daľšia kniha na zozname ktoru by som rada videla pod stromčekom :)

    OdpovědětVymazat
  10. Kniha vypadá vážně skvěle, láká mě o to víc, že příběhy o druhé světové válce mám ráda již dlouho. Jen nevím, kdy bych se k ní s ohledem na její tloušťku dostala, ale určitě si její název a autorku někam poznamenám, abych na ni nezapomněla. Mimochodem, když máš ráda tematiku druhé světové války, četla jsi Nadaného žáka od Stephena Kinga? Na rozdíl od Vypravěčky jde o relativně útlou knížečku (necelých 200 stran), ale je to emocionálně velmi silné dílo a stojí za přečtení. :) Přemýšlela jsem o něm ještě dlouho po dočtení.

    OdpovědětVymazat
  11. V poslednej dobe som začala čítať viac kníh o podobnej téme (Chlapec na dřevěné bedně, Noc...), takže už viem, čo si pôjdem kúpim, keď prečítam tie, ktoré mám doma. Ďakujem za tip a skvelú recenziu :).

    OdpovědětVymazat
  12. Taky ji už mám přečtenou a můžu s tebou jen souhlasit. Je to opravdu skvělá kniha, měla jsem ji přečtenou jedním dechem, protože se to jinak prostě nedalo. Jediné, co mi na knize trochu vadilo bylo to neustálé Sageino rozhodování, s kým a jak a proč a prostě mi tam ten milostný trojúhelník, čtyřúhelník či co to bylo vůbec neseděl, ale jinak se mi Vypravěčka moc líbila. Ten závěr mě dostal. :)

    OdpovědětVymazat

Okomentovat