Řekni vlkům, že jsem doma je smutné, ale krásné čtení

pátek 17. října 2014

Kniha Řekni vlkům, že jsem doma se stala americkým objevem roku a Oprah Magazine a Wall Street Journal ji označily za nejzajímavější loňský debut. Řekni vlkům, že jsem doma napsala Carol Rifka Bruntová a je to půvabný, smutný a dojemný příběh.

Čtrnáctiletá June Elbusová se nejradši ze všeho toulá po lesích za New Yorkem, kde naslouchá vytí vlků, představuje si, že žije ve středověku, snaží se přežít po boku protivné starší sestry Grety a nadevše zbožňuje svého strýčka Finna. Úžasného a okouzlující Finna, který umírá na AIDS. V 80. letech minulého století, kdy se příběh odehrává, je to něco, co se tutlá, za co se lidé stydí, o čem nemluví před dětmi. Když po dokončení Junina a Gretina obrazu Finn zemře, June zjistí, že toho před ní spoustu skrýval. Jeho největším a nejkrásnějším tajemstvím byl jeho přítel Toby, na kterého má na žádost strýčka Finna June dávat pozor. A Toby má zase dávat pozor na June.


No páni. Tahle knížka má tedy rozhodně něco do sebe! Ze začátku (asi dvě tři kapitoly) mi přišla taková mdlá, zápletka mi nepřišla nijak zvlášť zajímavá, bylo to celé takové o ničem. Ale příběh se zničehonic parádně rozjel a za pár dní jsem knížku doslova zhltla. Rozhodně tedy román neodkládejte, pokud vám prvních pár stran nepřijde zajímavých, o hodně byste se ochudili. Ke konci jsem četla schválně pomalu, protože jsem věděla, že mi bude hrozně líto, až zjistím, jak to celé dopadne a příběh skončí.


Samozřejmě je tu důležité, jak se lidé na AIDS tehdy dívali. Jak to bylo hrozné, když nebyli poučeni, jak se to vlastně přenáší. Jak odsuzovali. Bylo by hezké, kdybych mohla říct, že dnes už jsme úplně někde jinde, ale ono to tak vůbec není. Knížka mi připomněla mou školní exkurzi do pražského Domu světla před dvěma roky, kde jsem se dozvěděla, jak jsou lidé pořád plní předsudků. I když dnes už všechny informace mají.


Kniha není jen o AIDS. Je taky o umírání. O hledání sebe sama. O způsobu, jak najít společnou řeč se členy své rodiny, i když se to třeba zdá těžké. June je sice teprve čtrnáct a občas je fakt hodně naivní, ale i tak to je knížka jak pro teenagery, tak pro dospělé. Jen ti zkušenější asi víc dokáží nahlédnout pod povrch a vžít se třeba do situace Juniných rodičů, zvláště její matky, Finnovy sestry. Díky ní je to taky román o sebeobětování, o nesplněných snech, o tom, jak je důležité, vědět, co je důležité.


Právě Juniina matka mi přišla nejzajímavější postavou celé knihy. Je plná nečekaných překvapení. Oproti tomu June, hlavní aktérka celého příběhu, před čtenářem nic neskrývá, a proto bych se nedivila, kdyby leckoho brzy začala nudit. Prostě není nijak zvlášť zajímavá. Mnohem víc mě zaujala její starší sestra Greta, až do poslední chvíle vás autorka napíná, jak to s ní vlastně je a co v sobě tolik řeší. Ovšem Finn, Toby a June byli takoví nemastní neslaní. Tentokrát byli vedlejší hrdinové o něco poutavější.

Bylo ovšem smutnokrásné číst o tom, jak se Toby a June vyrovnávají s odchodem tak blízké osoby. Ačkoliv se Finn objevuje v knize jen málo, jeho postava prostupuje celým dílem a ke konci už máte pocit, že kdykoli se o něm kdokoli zmíní, taky cítíte tu jeho typickou vůni pomeranče a levandule. Samozřejmě je trochu divné, že se čtrnáctiletá holka a chlap přes třicet spolu potulují New Yorkem, zvlášť v tehdejší době. Vede to k několika vtipným situacím. Taková ta knížka prostě je. Divná a vtipná. A smutnokrásná.


Je to ich forma a velmi, velmi čtivá. Jednoduchý styl, hlavně dialogy, žádné dalekosáhlé popisy. Kromě toho všeho bych ještě ráda zapěla chválu na autentičnost doby, v níž se děj odehrává. Holky poslouchají Bon Joviho na walkmanu, večeří Campbellovu rajčatovou polévku a vůbec, ty osmdesátky jsou v té knížce fakt hezky zachycené a přečtení téhle knížky bude možná i fajn způsob, jak zavzpomínat na své dětství / mládí. Nehledě na to, že je to inspirativní a smutnokrásné čtení.



Řekni vlkům, že jsem doma (Tell the Wolves I'm Home) / Carol Rifka Bruntová / Vanda Senko Ohnisková / 2014
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.

15 komentářů

  1. Ahoj Jani, to vypadá pěkně. Obálka asi mate tělem. Normálně bych po knize nesáhla a je mi divné, že jsem o takovém úspěchu dosud neslyšela, ale díky tobě se po ní juknu. Škoda, že se to neodehrává třeba ještě o 100 let dřív. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně se naopak líbilo, že se to odehrává právě v 80. letech... přijde mi, že moderní beletrie z téhle doby tolik není, navíc bylo fajn sledovat, jak se s tou nemocí perou lidi, kteří už by nemuseli být ovlivnění předsudky a přesto jsou... takže za mě super. :)

      Vymazat
  2. Už nějakou dobu se k tobě na blog vracím, po přečtení recenzí mám pocit, že všechny ty knihy potřebuju taky :-)
    Díky za ně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem moc ráda! <3 Já děkuju! :)

      Vymazat
  3. Tahle knížka mě nejdřív zaujala svou naprosto nádhernou obálkou a tvou recenzí si mě na ni nalákala ještě víc, takže doufám, že se k ní dostanu, co nejdřív :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ráda slyším, tahle knížka si určitě zaslouží pozornost. :)

      Vymazat
  4. Moc hezky napsáno, asi si tu knížku budu muset přečíst! :)

    OdpovědětVymazat
  5. Také jsem o knize ještě neslyšela, ale díky za tip, přidávám si ji na seznam.

    OdpovědětVymazat
  6. Krásna kniha a krásna recenzia :). Ja už som mame písala, že k meninám by sa mi páčila, tak snáď si ju do Vianoc prečítam i ja. Inak na tému AIDS začiatkom 80. rokoch som nedávno videla zaujímavý film The Normal Heart, je z produkcie HBO a hrá tam i Jim Parsons, takže kvalita zaručená :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Slyšela jsem o tom filmu a taky se na něj chci kouknout! ;) A děkuju! :)

      Vymazat
  7. O knize jsem v životě neslyšela, ale myslím, že by se mi mohla líbit. Píšu si ji na seznam, díky za tip. Mám ráda, když někde narazím na recenzi knihy, o níž se nepíše skoro na každém blogu :)

    OdpovědětVymazat
  8. Tuto knihu si chci už nějakou dobu přečíst. Akorát jí mám půjčenou z knihovny, tak se těším, až se do ní pustím. Opět nádherná recenze! :-))

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.