Jak jsem propadla kouzlu Pokání

Přijde mi, že spoustu lidí kolem mě Pokání a četlo a je to pro ně báječný a dechberoucí román. Takže jsem po něm taky zatoužila, žejo. Zatím jsem od McEwana četla jen Dítě v pravý čas, na což si můžete recenzi přečíst tady a bylo to velmi zvláštní a velmi dobré. Na Pokání jsem tedy měla vcelku vysoké nároky.


O čem to je? Třináctiletá Briony touží stát se spisovatelkou, nosí hlavu v oblacích a realitu si přikrášluje, jak jen to jde. Její starší sestra Cecilie zahoří láskou k zahradníkovi Robbiemu, který její city opětuje. Celou řadou nešťastných událostí a taky vlivem své bujné fantazie si Briony úplně špatně vyloží Robbieho úmysly a obviní ho ze znásilnění své sestřenice, která se k nim právě přistěhovala. Robbie je odsouzen a aby si zkrátil pobyt ve vězení, dobrovolně se vydá do války. Když si pak po letech Briony poskládá všechny střípky celého dne dohromady, zjišťuje, že Robbieho obvinila neprávem a rozhodne se, že učiní pokání a poprosí svou sestru a Robbieho o odpuštění.

Tohle je, prosím pěkně, děj velice stručně. Odehrává se tam toho spoustu dalšího, jemné nuance, které jsou pro příběh taky důležité, postavy, které stojí za zmínku, ale vypsat to všechno by vystačilo na samostatný článek. Knihu jsem četla jen po velmi malých dávkách a často po nocích, mám ji teď navždycky spojenou s mrazivým nočním vzduchem z pootevřeného okna a naprostým tichem v domě, které přerušovalo jen tikání hodin. Máte ke čteným knížkám taky takovéhle přidružené vjemy? :) Pokání není jednoduchá četba, dost často jsem ho odkládala a zase se k němu vracela. Je to psáno poměrně svižně, ale jazyk autora je docela komplikovaný, bohatý a plný metafor a přirovnání. Bylo to po delší době opravdu kvalitní a vytříbené čtení.

Co se příběhu týče, kdybych nevěděla, kdy se to odehrává, tipovala bych to na nějakou austenovskou éru. Nevím proč, i tím jazykem a stylem psaní mi McEwan Austenovou připomínal. Až když se postavy začnou bavit o blížící se válce, pochopíte, že se nacházíte na prahu 2. světové války. Celý příběh je zvláštním způsobem starosvětský a zároveň moderní, že bych se nedivila, kdyby probíhal v 18. století, ale taky bych uvěřila, že se odehrává v 21. století. A na konci se na jeho práh vlastně dostaneme. Příběh je rozdělen na 4 části; první, druhá a poslední jsou vyprávěny z pohledu Briony a třetí čtenáři líčí Robbie, jeho očima sledujeme hrůzy, které musel prožít během války.

Hlavní hrdinka Briony, od které se odvíjí celá kniha, mi byla sympatická i protivná zároveň; občas jsem měla chuť pořádně s ní zatřást, aby se konečně probrala a někdy jsem její pohnutky docela chápala. Do Robbieho jsem se, myslím, tak trochu zamilovala (zvlášť když vím, že ho ve filmu ztvárnil James McAvoy!) a Cecilie mi svými myšlenkovými pochody byla neuvěřitelně blízká. Ian McEwan zkrátka stvořil skutečné lidi se vším všudy, s touhami a chybami, ale v té své lidské nedokonalosti jsou vlastně dokonalými literárními postavami.

Víte, co mi na knize přišlo nejlepší? Ten závěr. I když mě totálně zdrtil, bylo to úžasné zakončení, protože právě závěr by ve vás měl zanechat celý příliv nejrůznějších pocitů, který si budete ještě dlouho po dočtení knihy vychutnávat. A to tedy McEwan splnil na jedničku. Pokání je kniha, která rozhodně patří k výjimečným literárním pokladům a její čtení bylo skvělým zážitkem. Zanechala ve mně opravdu hluboký dojem.


Četli jste Pokání? Jak se vám líbilo?

Pokání (Atonement) / Ian McEwan / Marie Válková / 2013
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Odeon.

Share this:

, , , , ,

KONVERZACE

16 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Závěr je rozhodně výborný!

    OdpovědětVymazat
  2. Já se stydím - neviděla jsem ani film, nečetla jsem ani knihu. O obojím mám určité podvědomí, ale vědomě se jim nevyhýbám. Při čtení recenze jsem na knihu dostala neskutečnou chuť, ale když jsi autorův styl přirovnala k Austenové, mé nadšení opadlo. Asi se první zkusím kouknout na film, který bude asi přece jen trochu stravitelnější, než kniha :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No nevím, třeba já jsem si při filmu říkala, že kdybych předtím nečetla knížku, pár věcí by mi tam nebylo jasných. :)

      Vymazat
  3. u spousty recenzentů jsem četla, že je ta kniha docela náročnější na čtení, proto se do ní raději nepouštím, mám poslední dobou radši oddechové knihy :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Náročnější asi jo, třeba ani ne tak na čtení, ale spíš mě to nutilo pořád o tom přemýšlet... jako úplně oddechovka ne, no. :)

      Vymazat
  4. Já jsem Pokání nečetla, ale viděla jsem film, který mě opravdu dostal. Budu ráda až si přečtu někdy i knihu, jsem zvědavá jestli se mi bude líbit stejně jako film. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vsadím se, žejo. V knížce je to všechno mnohem obšírněji popisováno a myslím, že bez knížky by mi některé úvodní scény přišly takové zvláštní.

      Vymazat
  5. Už je to tak dlouho, co jsem Pokání četla, že jsem to zapomněla a nedávno si je půjčila v knihovně znovu. Podruhé se mi do toho ale nějak nepovedlo začíst, možná proto, že kniha byla ošklivá a trochu smradlavá. Tak tohle s ní mám teď spojené. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V životě jsem nezažila, že by knížka z naší knihovny byla ošklivá, roztrhaná, počmáraná, nebo dokonce smradlavá. :D Tak nevím, jestli mám jen štěstí na pěkný knížky, ale nedovedu si představit, že by něco takovýho v knihovně trpěli. :D

      Vymazat
  6. Ten konec... zničil mě!
    Krásná recenze :))

    OdpovědětVymazat
  7. Nečetla jsem, ale určitě se chystám :) a fakt skvělá recenze :)

    OdpovědětVymazat
  8. Tyjo, já se stydím. O téhle knize vůbec nevím, neznám, nikdy jsem neslyšela. Ale podívám se po ní, díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi trvalo dlouho, než jsem se s ní potkala, ale musím říct, že jsem ráda, že to bylo až teď, mám dojem, že třeba před třemi čtyřmi roky by mě to vůbec nebavilo. :)

      Vymazat