Co na vás čeká v Muzeu prazvláštních věcí

Pěna dní, Noční cirkus, Zvláštní smutek citronového koláče, Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender... všechny tyhle knížky spojuje jedna věc. Odehrávají se v (jakés takés) realitě a zároveň jsou nepopiratelně magické. A přesně k takovým knihám teď řadím i Muzeum prazvláštních věcí od Alice Hoffmanové.


Kniha se odehrává na počátku 20. století a jejím rámcem jsou dvě skutečné a velmi katastrofické události v dějinách New Yorku - ničivé požáry Triangle Shirtwais Factory a zábavního parku Dreamland. Právě kousek od Dreamlandu stojí působivé Muzeum prazvláštních věcí; místo, kde profesor Sardie vystavuje své hříčky přírody. Najdete tu člověka zarostlého chlupy i v obličeji, bezrukou motýlí dívenku, siamská dvojčata... a lidskou mořskou pannu. Jmenuje se Coralie, je to profesorova dcera, narodila se s blánami mezi prsty a vydrží pod vodou nekonečně dlouhou dobu.


Eddie Cohen oproti tomu docela obyčejným synem chudého žida. Už jako dítě tráví deset hodin denně v továrně a přesto žije v nouzi a bídě. Trápí ho nevyřešené problémy s otcem a nakonec se nechává najímat na lehké detektivní práce v pochybných čtvrtích. Později objeví svou vášeň pro fotografování a stane se umělcem na volné noze. V románu sledujeme události, které postupně vyvrcholí seznámením Eddieho a Coralie, kteří se do sebe okamžitě vášnivě zamilují. Jenže osud jim nepřeje a vymanit se z nadvlády krutého otce pro Coralii rozhodně nebude jednoduché. Jestli se to vůbec podaří.


Tentokrát jsem záměrně děj příběhu víc rozepsala, aby vám bylo hned jasné, že se jedná o mnohovrstevnatý román s několika dějovými linkami, které se občas vrací zpátky do minulosti. Příběh navíc sledujeme z pohledu Eddieho i Coralie vždy v ich formě, což znamená, že na jejich seznámení i na průběh událostí se často díváme z obou úhlů pohledu, to je na knížce jedna z nejskvělejších věcí.


To vůbec nejvíc boží je samozřejmě atmosféra té doby a magično vycházející z Muzea prazvláštních věcí. Knihy, ve kterých se realita mísí s kouzly, nebo alespoň s prazvláštními věcmi, jsem si v poslední době hrozně oblíbila. Bylo mi jasné, že s touhle knížkou nesáhnu vedle. Alice Hoffmanová skvěle vykreslila tehdejší New York, který jakoby v knize ožívá a stává se jednou ze skutečných postav. A ještě lépe se jí podařilo zachytit atmosféru Muzea, které je tajemně lákavým a zároveň docela odpudivým místem. 


Dalším plusem je rozhodně čtivost celého příběhu, navzdory tomu, že děj neplyne jen tak jednoduše kupředu, ale často se vrací zpátky a je přerušován tím, že se ve vyprávění střídají hlavní hrdinové. I přesto jsem měla knihu přelouskanou za chvíli, není to náročné čtení. To ale neznamená, že vám kniha nic nedá. Dozvíte se toho spoustu o tehdejší politické situaci, o hnutí dělníků, o tom, jaké ohromné rozdíly panovaly mezi tehdejšími obyvateli NY. Autorka vážně skvěle zachytila tuhle dobu, kdy se ještě věřilo na mořské panny a říční obludy a leckterá vražda zůstala bez potrestání, protože ruka zákona zkrátka ještě nebyla tak dlouhá, aby dosáhla na všechny.


Když už o tomhle mluvím, objevila se tu i jedna skoro detektivní zápletka, která podle mě skončila celkem nevalně. Nevím, jestli je to tím, že v poslední době nemám detektivky v oblibě, ale zkrátka mě to řešení záhady úmrtí jedné dívky nijak zvlášť nebavilo. Daleko raději jsem s Coralií prožívala všechny hrůzy, které jí připravoval otec v Muzeu prazvláštních věcí. I když, nutno říct, že postavy tu nejsou vyšperkované k dokonalosti. Mám dojem, že nejlépe z toho vyšel New York. Eddie Cohen je poměrně zajímavá postava s tím vším, co má už za sebou a v jeho případě Hoffmanová hezky pracuje s několika symboly, s fotoaparátem, s hodinkami. Ale Coralie je vcelku nudná postavička, o zbylých vedlejších hrdinech ani nemluvě.


Muzeum prazvláštních věcí tedy má pár hluchých míst, ale když k tomu přidám pěknou obálku, skvělou atmosféru, magii, New York na začátku 20. století a začátky fotografování (při povídání o fotografické technice jsem přímo vrněla blahem!), tak sečteno podtrženo, je to skvělý román, který by vám neměl chybět v knihovně.



Jak by se vám líbilo Muzeum prazvláštních věcí? :)

Muzeum prazvláštních věcí (The Museum of Extraordinary Things) / Alice Hoffmanová / Jaroslava Novotná / 2014
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz.

Share this:

, , , , ,

KONVERZACE

8 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. To vypadá jako knížka přesně pro mě! Díky za tip, třeba konečně prolomím svou současnou čtenářskou krizi, kdy se do žádné knížky nedokážu začíst.. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, do téhle knížky jsem se začetla opravdu snadno. :)

      Vymazat
  2. Mám strašně ráda tohle období a atmosféru a podle toho, co píšeš, to vůbec nevypadá marně :)

    OdpovědětVymazat
  3. Fíha, jsem moc ráda, že jsem narazila na tvůj blog. Vypadá to, že budeš mít podobný vkus na knížky, tak se sem budu určitě ráda vracet. Líbil se mi jak Smutek citronového koláče, tak Pěna dní, tudíž si moc ráda přečtu i Muzeum prazvláštních věcí. A máš k článkům velmi vydařené fotky, moc se mi líbí!
    Ohledně historie fotografování - mohly by se ti líbit knihy Phillipa Pullmana - Rubín v kouři, Stín severu a Tygr ve studni. Sice jsou to detektivky, ale ze staré Anglie, hlavní hrdinové mají fotografický krámek a má to krásnou atmosféru (je to asi spíš dětské čtení, ale vážně stojí za to).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za pochvalu i za tipy na knížky, určitě se po nich podívám! :)

      Vymazat
  4. Tato kniha musí být skvělá! Podle popisu mi připomíná knihu Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti. V nejbližší době si jí určitě zakoupím a přečtu, touto recenzí jsi mě na ní dost nalákala. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ráda slyším. :) Jestli je to jako Sirotčinec netuším, nečetla jsem ho, ale je to každopádně parádní. :)

      Vymazat