Zloděj příběhů: Čtivá detektivka s protivným hlavním hrdinou

Už jsem dlouho měla chuť na nějaké odlehčené čtení, takže jsem po delší době sáhla po detektivním žánru. Neočekávala jsem žádný hlubokomyslný příběh, prostě jsem chtěla jen něco rychle zhltnout, moc u toho nepřemýšlet, pobavit se. No, pokud od knihy očekáváte tohle, nejsem si jistá, že Zloděj příběhů od Andrewa Pypera (kterého možná znáte díky známější knize Démonolog) je pro vás to pravé.


Zpočátku to fakt vypadalo celkem jednoduše. Novinář Patrick Rush je po smrti manželky zdeptaný a mezi psaním o televizních reality show a staráním se o malého synka marně hledá příběh pro svůj velký román. Rozhodne se tedy zapsat se do kroužku tvůrčího psaní. Jeho "kolegové" mu ale v životě uvíznou na delší dobu, než by si přál. Po ukončení kurzu totiž jednoho po druhém začne vraždit tajemná postava, jejíž choutky po smrti jsou známé po celém městě. Patrickova syna Sama navíc někdo unese...

Stará dobrá detektivka, žejo. Pár mrtvol, velké finále, kde se všechno vyřeší, konec šmitec. To jsem čekala. Zloděj příběhů jde ale mnohem dál. Takže na vás čeká ještě k tomu všemu hororová atmosféra, duchové, mučení, schizofrenie a spoustu dalších věcí, kvůli kterým se vám bude špatně usínat. Podle mě je ta knížka strašně přeplácaná, to především. Skončila bych to asi tak v polovině. Z jednotlivých částí v té knížce by mohly být zajímavé povídky, ale takhle dohromady to působí divně. Je tam toho prostě moc najednou. A už někdy v polovině, kdy se konečně začíná něco řešit, jsem neustále přemítala o možných variantách finále, takže to rozhodně oddechové nebylo. Přičemž ten hooodně otevřený závěr mě fakt dostal. Jestli tu knížku budete číst, napište mi pak, co si o tom myslíte. Ráda s vámi podebatuji o své verzi.

Druhým kamenem úrazu jsou postavy. Co se těch vedlejších týče, Andrew Pyper si jich sotva všimne, takže když se nějaká objeví mrtvá, je vám to celkem šumafuk. Kdepak, autor je totiž zamilovaný do hlavního hrdiny Patricka. Mnohem lepší by bylo dát příběh do er-formy, protože ich jen zdůrazňuje to, jak si Patrick nesmírně libuje v rýpání se ve svých problémech a bolístkách. Navíc, hrozně mi připomínal muže, na které občas narážím v reálu; jsou to takoví ti nesmírně sebevědomí všeználkové, kteří rádi rýpou, ke všemu mají duchaplnou připomínku a většina lidí kolem nich by jim nejradši vrazila pár facek, aby se vzpamatovali. Znáte tenhle typ? 

Důležitou součástí příběhu je snaha hlavního hrdiny napsat knihu. Jak to nakonec dopadne, to samozřejmě neprozradím, jen řeknu, že to skvěle zapadlo do mé představy o tom, jak nesmírný budižkničemu Patrick vlastně je. Fňukat o tom, že chci strašně moc napsat knihu a nemám příběh, protože můj život je nudný a ubohý... achjoo, jestli je něco ubohé a nudné, tak jsou to takovéhle řeči.

Je vám jasné, že pokud jsem měla takovouhle averzi na hlavní postavu, kolem které se celý příběh točí, asi jsem ve výsledku dost zklamaná. Zklamaná teda trochu jo, ale katastrofa to celkem vzato zase nebyla. Zloděj příběhů je napsán sice jednoduše, ale velmi čtivě, měla jsem ho přečteného za chviličku. Občas se tu objeví nějaký zbytečný dialog nad skleničkou mezi dvěma muži, který vlastně k ničemu nevede, ale to se dá odpustit. Chválím taky obálku; tedy ne ten černobílý strakatý přebal, ale to, co se nachází pod ním. Nojo, mám slabost pro vintage a mintovou barvu. Pokud jste na tom stejně + máte rádi otevřené konce a detektivku & horor, tak to zkuste, třeba si Patricka oblíbíte víc, než já.


Zloděj příběhů (The Killing Circle) / Andrew Pyper / Jindřich Manďák / 2014
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz.

Share this:

, , , , ,

KONVERZACE

8 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Opravdu hororová obálka :) Všeználky také znám :))

    OdpovědětVymazat
  2. Já ji mám rozečtenou asi měsíc a ne a ne se do ní dostat. Za tu dobu jsem přečetla pět dalších bez problému, ale takhle mi furt straší u postele a nemůžu jí přijít na chuť :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak jsem to měla ze začátku, asi tak první kapitolu, nebyla jsem si jistá tím, že se mi to bude líbit. Myslela jsem, že ta část v kurzu tvůrčím psaní bude nejlepší, ale nakonec jsem tomu doopravdy přišla na chuť asi až někdy v polovině, tak to nevzdávej. :D

      Vymazat
  3. Já teď před nedávnem přečetla Démonologa a docela se mi líbil. Měl opravdu hororovou atmoséfru, a já jsem se opravdu bála. Zloděj příběhů mě láká, ale otravné hrdiny tedy v lásce opravdu nemám. No... tak uvidíme časem :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. : ) toho Démonologa bych taky chtěla zkusit, prý je lepší, než Zloděj příběhů, ale tohle mě nalákalo víc na to spisovatelství, tvůrčí psaní a tak : )

      Vymazat