Pomerančová filozofie v praxi

čtvrtek 11. září 2014

Přečetla jsem Sofiin svět a Hrad v Pyrenejích. Obojí bylo báječné. Usoudila jsem tedy, že bych měla tvorbu Josteina Gaardera rozhodně poznávat dál. A vypůjčila si v knihovně Dívku s pomeranči a Tajemství karet. To druhé pro mě bylo nakonec zklamáním, ani jsem knížku nedočetla. Zato Dívka s pomeranči se mi moc líbila.

Georgovi je čtrnáct, žije se svou matkou, otčímem a malou sestrou a vede celkem pohodový život. Hraje na klavír, líbí se mu jedna holka z hudebky, právě bych pochválen za školní referát o Hubbleově teleskopu. Do jeho poklidného života však nečekaně vpadne jeho táta a obrátí ho vzhůru nohama. Vpadne do něj, ale jen na papíře - Georgův táta už je totiž dávno po smrti a dopis, který po sobě zanechal, se až teď našel u babičky. A tak zatímco celá rodina netrpělivě čeká v kuchyni, Georg si čte poslední příběh od svého táty; příběh o Dívce s pomeranči.

Zatímco Hrad v Pyrenejích byl napínavý až do poslední chvíle, tady je vám okamžitě jasné, kdo vlastně ta záhadná Dívka s pomeranči je. Ačkoliv se Gaarder snaží čtenáře trochu tahat za nos, ocenila bych v tomhle ohledu větší nápaditost. Vím sice, že Gaarderovy knížky nejsou primárně o příběhu, nýbrž o filozofii, nicméně příběh by se neměl zanedbávat. Takže mě štvalo, že celou dobu vím, kdo je Dívka s pomeranči. Tak. Tím bych uzavřela kritiku a vrhla se na vychvalování.


Hlavním hrdinou otcova příběhu je Georgův otec, tedy Jan Olav. Vypráví o tom, jak poznal Dívku s pomeranči, jak pátral po tom, kdo to vlastně je. Bylo to tak trochu jako z nějaké pohádky a samozřejmě následuje happyend. Gaarder ovšem pokračuje dál, za ten šťastný konec, aby čtenářovi předložil spoustu nových otázek. Jaké je naše místo ve světě? Má cenu žít, okusit všechny krásy života, když jsme na světě asi tak vteřinu, a pak nám je zase vezmou? Nebylo by lepší vůbec nebýt? Tohle je jen zlomek, samozřejmě. Kromě toho se opět dozvíte spoustu hloubavého o člověku samotném, o světě, vesmíru, smrti, o plynutí času...

"Filozofie v praxi" podaná Gaarderovým čtivým stylem rozhodně nezklame. Hlavní hrdina příběhu, Jan Olav, mi sice občas přišel až takový ženský, s tou svou bujnou fantazií "co by kdyby", ale na druhou stranu bylo vtipné, když si představoval, na co všechno člověk může potřebovat tašku plnou pomerančů. Už je mi jasné, že Gaarder je fakt třída. A ty, kteří nad knihou rádi přemýšlejí, obvykle nezklame. Škoda Tajemství karet, které je podle mě (alespoň do první poloviny) dost nudné.


A teď otázka pro všechny ode mě: Uvidíte v tramvaji dívku s taškou plnou pomerančů. Co si myslíte, že s nimi bude dělat? :-)


Dívka s pomeranči (Appelsinpiken) / Jostein Gaarder / Jarka Vrbová / 2004

16 komentářů

  1. Sofiin svet sa mi páčil, ale keby som ho mala ohodnotiť, 5 hviezdičiek by nedostal - skôr 4, lebo ako si aj spomenula v článku, je viac zameraný na filozofiu.
    Čo je super, jeho diela sú osobité, ale keby dejovo dotiahol svoje príbehy lepšie, tak ako filozofické myšlienky v nich, tak vtedy by to bolo ozaj skvelé. :)

    Na Appelsinpiken sa chystám odkedy som si prečítala recenziu od Brabikate, lež u nás v knižnici nie je -_-

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mám ten pocit, že by to chtělo víc dotáhnout děj. ; ) Já měla na knihovnu štěstí, je tam od Gaardera snad všechno známější, i když mě trochu udivilo, že je v dětském oddělení. : )

      Vymazat
  2. Já jsem toho od téhle knížky nečekala moc a možná právě proto mě dostala tak hodně. Patří k mým zamilovaným. Ale myslím si, že není úplně pro každého, třeba moje sestra ji ani nedočetla. :-o Čte se jednoduše, lehce a přitom je v ní spousta zajímavých myšlenek, jen je člověk musí umět ocenit. A ne úplně každý tohle dokáže, jak jsem zjistila. :))
    Jsem ráda, že ty ano. :) Pěkná recenze!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám dojem, že co se líbí tobě, tak se mi nemůže úplně nelíbit. :D Děkuju. : )

      Vymazat
  3. Sofiin svět mi doma leží už dva roky a od té doby jsem ho několikrát začala číst, ale nikdy nedočetla.. Není to tím, že by to bylo nezajímavé, to spíš naopak (a to filozofii moc nemusím). A když jsem Dívku viděla v knihovně, tak jsem váhala, zda si ji půjčit. Podle tvé recenze bych váhat neměla, takže příště si ji půjčím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Půjč! ; ) Sofiin svět je o té filozofii fakt primárně, v dalších Gaarderových knížkách už jde hlavně o ten děj, i když by to chtělo víc ho dotáhnout. Ale být tebou, zkusila bych to a Dívka s pomeranči je dobrý začátek. : )

      Vymazat
  4. Já jsem zatím četla pouze
    Annu a musím říct, že ta mě neskutečně zklamala, její čtení pro mne bylo holé utrpení. (Ovšem mám ve zvyku knihu dočíst, u téhle jsem i trochu doufala, že to třeba konec zachrání.) Takže na dalšího Gaardera už nějak nemám "chuť ni odvahu".

    Hnízdo zvrhlé Narcisky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak Annu mám na seznamu jako další Gaarderovku, no. :D Uvidíme.

      Vymazat
  5. Dívka s pomeranči kolem mě tak nějak krouží, ale zatím se mi vyhýbá. Ale stále doufám, že jednoho dne se k ní dostanu. Minimálně teď mám na ni opravdu chuť! :))

    OdpovědětVymazat
  6. Tato kniha vypadá dobře možná si ji koupím a přečtu. :)

    OdpovědětVymazat
  7. Tahle knížka patří mezi moje nejoblíbenější. Na konci jsem si opravdu dost pobrečela a to její poselství je tak dokonalé! :-)
    Knihy od Gaardera mám moc ráda. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poselství určitě dokonalé je. : )

      Vymazat
  8. Do prčic, Jani! Ty tvoje fotky s jídlem mě jednou zabijou, musím pak jít hrabat, co mám kde ulitýho sladkýho:) Jinak kdysi mi kamarádka doporučila Tajemství karet a vzpomínám, že jsem to nedočetla, tak děkuju za pozitivní názor na Gaardera, zkusím mu dát ještě šanci.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.