Středoškolská lovestory o jedné tragédii

pondělí 4. srpna 2014

Tak já vám nevím. Na tu young adult knižní řadu od nakladatelství Host jsem se těšila a zatím jsem z ní nějaká rozpačitá. Ačkoliv obálky knížek vypadají skvěle a anotace jsou vždycky lákavé, ze samotného příběhu nadšená nejsem. Tak to bylo v případě Kostičasu a stejné je to i teď, když jsem dočetla Esej o tragédii.

Na Irvingově internátní škole je spoustu tradic, ale dvě jsou nejdůležitější - čtvrtý ročník organizuje tajemnou hru a jako závěrečnou práci píše esej o tragédii. Duncan, zbrusu nový čtvrťák, zjišťuje, že mu byl přidělen ten nejmenší pokoj, který obýval podivínský albín Tim, a že mu jako dárek na přivítanou zanechal kupu cédéček, na nichž mu vypráví všechno o tragédii, která se stala minulého roku, a které byl Duncan náhodným svědkem. 


Duncan tedy díky cédéčkám zjišťuje, jak to vlastně bylo mezi Timem a Vanessou a nechává se Timovým příběhem inspirovat pro svůj vlastní esej o tragédii a vůbec, pro celý svůj vlastní život. Což zní celé moc hezky, že. Ale upřímně, nejvíc se mi z celého příběhu líbila Irvingova škola. Taky bych chtěla studovat někde, kde je tak důležité napsat dobrý esej, kde je jednou týdně snídaně k večeři a kde existuje něco jako "koblihový den".


Nejprve budu chválit. Knížku jsem přečetla v podstatě naráz, zhltla jsem ji za necelých pět hodin na svém netbooku, kde se dlouhé texty nečtou zrovna nejpohodlněji. Ale je to čtivé až běda. Ten zajímavý způsob vyprávění, totiž střídání Timova a Duncanova vyprávění a navíc ještě střídání ich a er formy, tomu dodává na přitažlivosti. Čtivost a zajímavé téma jsou jistě důležitými kladnými body, to, co se autorce knihy, Elizabeth LaBanové, zadařilo nejvíc.


Nojo, jenže... Tim, Duncan, Vanessa, Daisy i ostatní postavy jsou strašně nudné. Ničím nejsou zajímavé. Na Timovi je zvláštní akorát to, že je albín, s čímž se sám neumí popasovat navzdory tomu, že si toho ostatní nijak zvlášť nevšímají. Teda jo, jasně, že si všimnou, ale podle toho, jak to Tim popisuje, se zdá, že jako megaproblém to vidí jen on a nikdo jiný. Vanessa neví, co chce, a podle mě se v tom milostném trojúhelníku, který v příběhu vznikne, vyloženě vyžívá. Duncan je vcelku sympatický, ale nijak nezaujme. A Daisy je taková plochá postava, v podstatě nijak důležitá, a pěkně nudná.


Kdyby všechny tyhle hlavní postavy dokázaly čtenáře opravdu zaujmout, jistě by to byl skvělý příběh. Silný, dramatický a dojemný, protože byste si hlavně Tima a Vanessu oblíbili a těžce pak nesli tu tragédii, která se jim stala. Jenomže když vám k srdci nepřirostou, nijak zvlášť ten závěr neprožijete. Když jsem si nikoho z nich neoblíbila, nedokázala jsem být patřičně v šoku z toho, co se jim stalo. Celé to bylo takové nedomrlé.


Nejdřív jsem si říkala, že je to třeba tím, že už jsem starší než hlavní hrdinové, ale ve Hvězdy nám nepřály je hlavním hrdinům taky sedmnáct a v Hledání Aljašky jakbysmet. A jak jsem z těch knížek byla paf! Esej o tragédii mi vlastně Hledání Aljašky trochu připomínala, taky se to totiž odehrává na internátní střední škole a dojde tam k tragédii. 


Za mě je to tedy každopádně spíš ne, ale pokud máte rádi young adult, knížku byste přece jen zkusit měli. Když už ne kvůli příběhu, tak aspoň kvůli té nádherné obálce, která vám bude v knihovně jednoznačně dělat parádu.



Četli jste Esej o tragédii? Nebo se teprve chystáte?

Esej o tragédii (The Tragedy Paper) / Elizabeth LaBanová / Štěpán Hnyk/ 2014
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.
Za fotopodlahu použitou na fotkách děkuji eshopu Fotorekvizity.cz.

10 komentářů

  1. Jediné co mě na té knize kromě opravdu pěkné obálky zaujalo je to, jaká tragédie se Timovi a Vanesse stala. To mi asi nebude stačit k tomu, abych si ji chtěla přečíst, ale co já vím třeba na to jednou dojde :D

    OdpovědětVymazat
  2. Tohle se teda číst nechystám, ale když jsem byla malá a četla dvojčata Pat a Isabelu, dost se mi ty internáty líbily :-) No a koblihový den? Sem s ním!

    OdpovědětVymazat
  3. Esej jsem akorát v pátek dočetla :) Je to vážně neuvěřitelně čtivé dílko, nemohla jsem se odtrhnout a prahla po rozzuzlení, chtěla jsem se dozvědět, co se tedy přesně událo. Nicméně když byly všechny nitky rozpletené, nemohla jsem se ubránit pocitu, že se z celého příběhu dalo vytěžit víc. A samotná tragédie mě nijak zvlášť nezasáhla. A máš pravdu, postavy jsou spíš nesympatické - Timovi bych jednu pleskla, aby se probral, Vanessa byla hlavně potvůrka, kterou to celé především bavilo, Duncan byl takový nijaký a Daisy tam byla proč že? :-D Nicméně moc se mi líbila Irvingova škola, to je přesně místo, kde bych chtěla strávit mládí, kdybych ještě někdy měla tu možnost :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to takhle vidí, zvlášť s tou Vanessou. :D

      Vymazat
    2. Mně se právě líbilo, že ty postavy nebyly zrovna zdrojem dokonalosti a ctnosti, chovali se hloupě a právě tak to autorka chtěla, aby ukázala, jak se někdo může chovat hloupě a jak se z toho můžeme poučit, ale taky bych je pleskla :)

      Vymazat
    3. Mně by nevadilo, že se chovaly hloupě, i hloupá postava může přirůst k srdci :) Mně vadilo, že podle mě ty charaktery jsou takové... já nevím, no zkrátka nesympatické :-D a hlavně nijaké, nevyhraněné. O žádné z těch postav nedokážu říct, jaká byla, vyjmenovat její vlastnosti - kromě rysů uvedených výše (které jsou ale jenom povrchní)... A jako by ani sama autorka nevěděla, jaké charaktery vlastně stvořila. To se pak může stát sebevětší tragédie, když člověka neosloví postavy, nedá se svítit :)

      Vymazat
  4. Nečetla jsem a zatím se nechystám, ale nikdy neříkej nikdy.

    OdpovědětVymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.