Zamilovala jsem si Muže jménem Ove

pondělí 7. července 2014

Tak jsem si přečetla všemi vychvalovaný román Muž jménem Ove. Podle recenzí a tweetů a statusů jsem se měla připravit na humorný román křísnutý kapkou smutku a nostalgie. Nutno říct, že nikdo nekecal, tohle na Oveho přesně sedí. Ale nikdo mě nevaroval, že jde o jednu z nejlepších knih, jakou jsem doposud přečetla.

Ovemu je devětapadesát a žije sám v domě ve vilové čtvrti. Je samozvaným strážcem pořádku, který nedodržuje nikdo kromě něj. Poté, co ho vyhodili z předsednictva čtvrti, což sám považuje za převrat, ho v životě těšily jen dvě věci - jeho Saab, což je, jak ví každý trumbera, to nejlepší auto na světě, a pak jeho žena Sonja. Jenže ať chceme nebo ne, věci kolem nás se mění, umolousaní kocouři se nám nastěhují do bytu, pákistánská rodinka se mermomocí snaží spřátelit a nikdo nechápe, že tenhle protivný dědek, jehož životní filozofii porozumí jen málokdo, se chce prostě jen v klidu zabít.

Řeknu to hned. Miluju Oveho! Ove je ztělesněním všeho, co mě na lidech vytáčí, ale miluju ho z jednoho velmi individuálního důvodu - hrozně mi totiž připomíná mého dědu. Děda je podobný mudrlant a perfekcionista, který vzpomíná na staré dobré časy, opečovává své drahocenné auto, málokdo je mu dost dobrý, své city nerad dává najevo a přitom by na své nejbližší nedal dopustit. V žabomyších válkách mezi Ovem a sousedy jsem si jen dokolečka říkala: Safra, přesně můj děda! Ove to občas vyhnal do extrému, jasně, ale stejně.

Takže bylo nasnadě, že dřív nebo později Ovemu úplně propadnu. Ale asi by se to nestalo, kdyby mu jeho stvořitel, Fredrik Backman, nenapsal tak dobrý příběh. Nejprve jsem si říkala, že je to jednoduchý, prvoplánový humorný románek, u kterého čtenář relaxuje. Potom jsem si chvíli myslela, že to bude ironické a nejapné, pak zase, že smutné a těžké a depresivní. Taky jsem se domnívala, že by to mohl být příběh neskutečně dojemný a láskyplný. Tak. Na závěr se tohle všechno spojilo dohromady a vznikl z toho Muž jménem Ove. Je to tohle všechno a ještě o trochu víc.

Fascinovalo mě, jak spisovatel Backman dokázal propojit jednotlivé střípky tak, že se toho čtenář o Ovem dozvídá postupně víc a víc, dokud si ho úplně nezamiluje. Míchá se tu Oveho minulost se současností, dozvídáme se, jak to, že se z něj stal takový morous jako je teď, sledujeme jeho životní osudy, které jsou osudy obyčejného, a přesto výjimečného člověka. Na pozadí románu se odehrává i velký milostný příběh, přesto podaný jednoduše a skoro suše (protože Ove tyhle serepetičky stejně nemá rád). 

Původně jsem si do svého recenzního notýsku poznamenala, že knížce vytknu, jak je leckde až zbytečně technická a taková "chlapská". Samozřejmě mám na mysli Oveho posedlost auty a hodnotit každého podle jeho vozidla. Jenže se nakonec ukázalo, že za značkami se skrývá mnohem víc než jen lidská pýcha. Jakmile jsem si přečetla, jak to vlastně doopravdy bylo s automobilovou válkou Oveho a jeho souseda Runeho, bylo mi jasné, že mám před sebou knížku od výjimečně dobrého spisovatele. Ale že tam přece jen jde trochu i o ta auta jako taková dokazuje fakt, že se švédská automobilka k románu hrdě přihlásila a podle iLiteratury.cz k románu napsala vlastní recenzi.

Jsem ráda, že tohle není jedna z těch knih, kde hlavní hrdina hraje prim a ostatní nestojí za nic. Upřímně jsem si oblíbila ráznou Parvaneh a jejího manžela "mameluka" Patricka. Ostatní postavy spíš tak "přicmrndávají", ale ani jedna není k zahození. Oveho manželku Sonju nevyjímaje, to je učiněný anděl. U té jediné mě trochu štvalo, že na rozdíl od ostatních nemá jedinou vadu a je zkrátka dokonalá. Ale možná jsme ji jen viděli Oveho očima, i když prostřednictvím autora, protože román je psaný v er formě.

Někteří románu vyčítají zbytečně dojemný konec, ale dle mého je prostě nevyhnutelný. A přiznám se vám, že ačkoliv nejsem zrovna citlivka, když jsem dočítala Oveho, brečela jsem jako želva. I když nejsem příznivcem natvrdo uzavřených konců, tady jeden takový je a vůbec mi to nevadilo.

A jak se to čte? V pohodě. Není to velkolepé dílo, jazykově mistrně vybroušené, vlastně docela obyčejně psáno. Zajímavé jsou prostřihy Oveho nespisovné mluvy, které se překladatelce Jitce Herčíkové povedlo dokonale vybrousit, ale nijak zvlášť mě styl psaní autora nezaujal. Nejde o to, jak je to napsáno, ale co napsal. Fredrik Backman stvořil další legendární literární postavu a já už se nesmírně těším, až ji uvidím i na filmovém plátně.


Muž jménem Ove (En man som heter Ove) / Fredrik Backman / Jitka Herčíková / 2014
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.

18 komentářů

  1. Naprosto souhlasím, i když si myslím, že je to i skvěle napsáno, takhle pěkně a umně střídat minulost a současnost není zase tak lehké, zrovna tak střídat partie humorné a dojemné, aby toho bylo akorát :) A taky mi Ove připomínal dědu :) Na film se těším, i když nevím, jestli se povede najít toho správného filmového Oveho :)

    OdpovědětVymazat
  2. Já Oveho mám doma, ale zatím ho čte jen mamka a je z něj stejně unešená jako ty. :) Recenze mě na knihu ještě více navnadila, tak doufám, že má velká očekávání Ove splní a budu mu moc dát pět z pěti. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Věřím, že se ti bude zamlouvat. : )

      Vymazat
  3. Po téhle knížce už nějakou dobu také pokukuju :) Sice je pravda, že jsem pořád trochu skeptická, protože námět mě na první pohled nijak zvlášť neuhranul a auta jedou úplně mimo mě, ale po tolika kladných recenzích snad ani nejde nedat knížce šanci :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mně ten námět přišel naopak docela neotřelý a "automobilové" vyústění je snad to nejdojemnější z toho všeho.. : )

      Vymazat
  4. Docela hodně lidí to srovnává se Stoletým staříkem, který se mi moc líbil, tak jsem na knížku dost zvědavá. :) Možná ve Staříkovi bude více politiky a tento román bude takový víc pohodovej, uvidíme:) Jsem ani nevěděla, že se to chystá do kina:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem teda viděla Staříka jen v kině, knížku jsem nečetla, tak se to asi hůř posuzuje, ale jinak mi to moc podobné nepřišlo. Možná nějaké ty náznaky, no. A určitě je to pohodová knížka. ; )

      Vymazat
  5. Kniha mě nalákala už u Basterky, jsem na ni opravdu zvědavá, musím si ji brzo pořídit. Já jsem si dědečky moc neužila, ale tuším v Ovem zase svého tatíka. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám takový dojem, že každý má svého Oveho, ať už v příbuzenstvu, mezi kamarády nebo sousedy.. :D

      Vymazat
  6. Já se na tuhle knihu chystám v audio podobě, rozhodla jsem se, že to chci vyzkoušet a myslím si, že Muž jménem Ove k tomu bude ideální. Tak uvidíme! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alejó, docela si dovedu představit, že bych Oveho příběh poslouchala. : ) Po Belles Lettres bych taky chtěla nějakou tu audioknížku zkusit. : )

      Vymazat
  7. Účinná recenze. Dopoledne jsem ji přečetl, večer knihu koupil :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to tedy opravdu ráda slyším. : )

      Vymazat
  8. Už na mě doma čeká, takže si recenzi přečtu až pak, titulek mi prozatím stačí:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dej vědět, jak se ti zamlouvala! : )

      Vymazat
  9. Po knize pokukuju , někdo jsem četla, že pokud si čtenař zamiluje staříka , Ove se mu bude libit. Na Staříka se chystám teď o prázdninách, tak doufám, že pak sáhnu i této knize. Láká mě:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co se Staříka týče, nemůžu soudit, zatím jsem viděla jen film, ale oboje se mi moc líbilo, tak předpokládám, že milovníci Staříka budou i fanoušci Oveho. : )

      Vymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.