Jak jsem poslouchala Muže z ostrova Lewis

Tak jsem se pustila do své úplně první audioknihy. Dostala jsem chuť na nějakou detektivku a oni teď všichni tak básní o Peteru Mayovi (který se, mimochodem, tenhle týden ukázal v Čechách na několika čteních) a jeho Muži z ostrova Lewis, takže to byla celkem jasná volba. A navíc už jsem od festivalu Belles Lettres chtěla zkusit ten audio poslech. Jaké to bylo?


Nejprve něco k příběhu. Muž z ostrova Lewis je velmi poetický a mrazivý. Zápletka je hodně zajímavá - při každoročním kopání rašeliny na ostrově Lewis se našlo zachované tělo mladého muže. Nejprve to vypadá, že se mladík stal obětí nějaké rituální vraždy, ale jeho tetování říká něco jiného. Do toho všeho se navíc ukáže, že má tělo oběti stejnou DNA jako otec Marsaili Macdonaldové, což byla dávná láska Fina Macleoda, bývalého policejního detektiva. Ten se vrací na ostrov, aby si dal život do pořádku, ale očividně ho tu žádný klid nečeká.

Děj jako takový se mi vcelku zamlouval, je to napínavé, temné a pochmurné, i když leckde se podle mě Peter May zbytečně dlouho zastavuje nad lyrickými popisy místní krajiny. Kdybych knížku četla, nevím nevím, jestli bych občas někde nešvindlovala a nepřeskočila o odstavec dál. To mi ale Jiří Dvořák, který knížku načetl do audio podoby, samozřejmě neumožnil. Knížka prý, mimochodem, volně navazuje na Mayovu předchozí knihu Skála, ale nestalo se mi, že bych se kvůli tomu v ději ztrácela. Ale je dost možné, že jsem si nějakých náznaků na předchozí díl ani nevšimla.

Když jsem začala poslouchat audioknihu od nakladatelství OneHotBook, trochu mi to připomnělo mé dětství, kdy mi rodiče, pokud neměli čas na čtení před spaním, pouštěli klasické pohádky od Jana Přeučila a Štěpánky Haničincové. Už tenkrát se mi moc nelíbilo, když mi někdo předčítal, že četl jiným tempem, že dělal pauzy, kde bych je já neudělala. Nutno ovšem říct, že Jiří Dvořák není špatný. Jeho hlas se dokonale hodí k té pochmurné atmosféře, má skvělou intonaci a příjemně se poslouchá. Možná byl místy až příliš monotónní, ale nic uspávacího, nebojte.

Protože je tohle moje úplně první audioknížka, nedokážu posoudit, jak moc se s audio nahrávkami piplají ostatní nakladatelé, ale ta od OneHotBook je prostě špičková. Každou kapitolu uvádí pár tónů, jenž vás patřičně vnesou do atmosféry příběhu. Je to hudba, která s knihou dokonale souzní, za to dávám velké plus. Stejně tak se mi nepodařilo najít jediný kiks co se týče režie, zvuku, prostě nic, a to jsem setsakra napínala uši. Poslouchá se to vážně dobře.

Nejsem si jistá, jak často budu audio poslouchat. Protože přese všechny klady pořád dávám přednost psané knize, kde si můžu číst svým tempem, na chvíli se zastavit a zamyslet nad tím, co daná postava řekla, podtrhnout si větu, atakdále. Ale naučila jsem se pořádně ocenit všechny výhody audioknih. Schválně jsem ji poslouchala ve chvílích, kdy by se prostě normálně číst nedalo - při běhání, vaření, při mytí nádobí a při uklízení. V autě jsem to ještě nezkoušela, ale už je mi jasné, že audio je prostě skvělá náhražka klasického čtení. Ale pro mě pořád jen náhražka.


Posloucháte audioknihy?

Muž z ostrova Lewis (The Lewis Man) / Peter May / čte Jiří Dvořák / 2014
Za recenzní mp3 děkuji nakladatelství OneHotBook.

Share this:

, , , , , ,

KONVERZACE

17 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Audioknihu jsem ještě nikdy neposlouchala (když nepočítám ta cédéčka s pohádkami, která se prodávala společně s Méďou Pusíkem). Neumím si představit, že bych byla schopná se na poslech pořádně soustředit, když bych přitom dělala něco jiného, ať už by to byl úklid, jídlo, sport... To si raději pustím hudbu, když už něco. Snad jedině do toho auta mi to přijde jako dobrá alternativa. Jenže vzhledem k tomu, že preferuju hromadnou dopravu (mj. z důvodu, že si tam můžu číst :D), jde i tahle možnost mimo mě.
    Ale jsem teda rozhodně zvědavá, jestli se audioknihy nějak výrazněji uchytí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já bych právě zase nemohla poslouchat v autě, protože tam se vždycky musím pekelně soustředit (nejsem zrovna dobrá řidička :D). Ale u takových věcí, jako je úklid nebo běh, to šlo v pohodě... což je docela div, protože já jsem ženská výjimka a většinou mi moc nejde soustředit se na víc věcí najednou. :)

      A taky by mě hrozně zajímalo, jak to s těmi audioknihami bude do budoucna, podle nakladatele z Belles Lettres to nic moc není, ale podle mě se to bude zlepšovat, lidi jsou líný číst. :D

      Vymazat
  2. Velmi krásný příspěvek a opravdu moc hezké fotografie. :-) Mám to s audioknihami podobně, vadí mi, že nemůžu jet vlastní tempem, a při práci se na poslouchání tak docela nedokážu soustředit, takže poslouchám jen před spaním - a to u toho často usínám. I tak je mám ale ráda. Někteří předčítači mají úžasný přednes a z poslechu pak mám vážně zážitek... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, od tebe si pochvaly fotek echt vážím. : ) Na té audioknížce se mi to taky hrozně líbil přednes Jiřího Dvořáka! Když má zkrátka člověk charismatický, příjemný hlas, tak je to hned o něčem jiném. : )

      Vymazat
  3. Já chci dát audio knihám v letošním školním roce opravdu šanci, protože letos jsem čtení maturitní četby opravdu zanedbávala. Tvůj článek mne v tom opět více utvrdil-audio knihy nejspíše nebudou tak zlé jak si pořád namlouvám. Pořád jsem zastáncem opravdových knih a nejsem si jista, jestli je dokáži vyměnit za něco jako jsou audio knížky. Uvidíme jak to celé dopadne. Každopádně článek je opět nádherný a ty fotky také. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje sestřenice je totální nečtenářka a audioknížky jako Babička jí u maturity zachránily. :D Určitě je audio fajn, ale jak pro koho. Chce to zkusit. ; ) A děkuju!

      Vymazat
  4. Úplně souhlasím s tebou s tím, že je to pouze náhražka. Zkoušela jsem v audioknize Sto roků samoty od Márqueze. Četla jsem to při chůzi, vaření, ale jakmile byl čas, sáhla jsem po klasické knize. Audioknihy mají bezesporu své výhody, ale papírová knihy je prostě papírová kniha :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Asi tak. : ) Docela tě obdivuju, žes poslouchala zrovna Sto roků samoty, já bych si vždycky radši vybrala něco akčnějšího, aby mě to náhodou neuspalo. :D

      Vymazat
  5. Já poslouchala jako audioknihu zrovna ten první díl, Skálu, a byla jsem spokojená - ale knihu už jsem předtím četla sama v klasické podobně. Byla jsem zvědavá, jak se s tím textem poprali a musím říct, že se to povedlo. Ale určitě se shodnu s tebou i ostatními, že to je jenom náhražka. Mě vadí, že mezi mě a ten text se najednou vplete ještě někdo, chvílemi si připadám, jako by mě snad někdo šmíroval - čtení je intimní činnost a hlas vypravěče mě ten pocit trochu ruší. Ale je to vždycky případ od případu - třeba takové radiové hry a knihy upravené pro rádia mám moc ráda. A poslouchám většinou při cestování MHD, při vaření, uklízení a někdy při práci, když mám zrovna mentálně nenáročný úkol.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky mě takový pocit napadl, jakoby snad četl někdo další se mnou. : ) A vlastně úplně nejlíp se mi to poslouchalo třeba při vaření, když jsem si pustila mobil hodně nahlas a mohla vlastně předstírat, že je to to samý, jako bych si pustila rádio. :D Ale to jde asi jen o zvyk, až budu poslouchat pátou, šestou audioknížku, tak už mi to určitě nepřijde. : )

      Vymazat
  6. Pěkně napsáno a ty fotky skvělé! Měla bych se konečně pustit do Skály! Já slyšela zatím jen Proktora a tam by zrovna asi vyhrála audiokniha, teď mám Oveho a není to špatné, ale kniha byla přeci jen lepší :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! : ) Přemýšlela jsem nad tím, že bych audio zkusila s něčím, co už jsem dřív četla, ale mně by asi vadilo, že už vím, jak to dopadne. : )

      Vymazat
  7. Já jsem zkoušela poslouchat Skálu, ale můj problém je, že se vydržím soustředit tak 10 minut (a to i u domácích prací). Navíc mi přišlo, že to čte strašně pomalu :-D Ale Muže z Ostrova Lewis jsem četla (taky před Skálou) a ty popisy mi nevadily a nepřeskakovala jsem :-) Ale možná nějakou audioknihu zkusím, zatím to vypadá na Doktora Proktora :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, taky se mi to ze začátku zdálo pomalý, ale pak jsem to naopak oceňovala, aspoň jsem se v tom nikde neztrácela. : ) A vidíš, já kdybych Muže z ostrova Lewis normálně četla, určitě bych něco přeskočila. :D

      Vymazat
  8. Moc pěkná recenze - na knížku jsi mě moc nalákala, ale asi si ji zkusím sehnat spíše v klasické, papírové podobě. Podle popisu mi připadá jako jedna z těch knih, u kterých ty přestávky na zamyšlení opravdu potřebuji a u audioknihy se prostě nemilosrdně "jede dál".

    Já zrovna také poslouchám svou první audioknihu a zjistila jsem, že ji prostě nemůžu poslouchat večer před spaním. Ta asociace s předčítáním od rodičů je hrozně silná a jakmile slyším, že mi někdo čte, mám pocit, že bych měla usnout...a taky usnu :D Zkrátka audioknihy musím poslouchat přes den a zásadně v sedě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! Ale tak víš co, i tu audioknížku můžeš stopnout a vrátit se... akorát to není tak pohodlný jako u normální knížky, no. : ) A to s tím předčítáním je hezký, taky bych ji asi nemohla poslouchat před spaním. :D

      Vymazat
  9. Já audioknihy miluju!:-) Začala jsem je poslouchat před 8 lety, když se mi narodil syn a já chodila na dlouhé procházky s kočárkem. A poslouchám dodnes. Mám z nich úplně jiný zážitek než ze čtení, ani horší, ani lepší, ale jiný. A taky si většinou i víc pamatuju, když poslouchám, než když knihu hltám při čtení:-) V audiopodobě mám nejradši detektivky a napínavější věci. Třeba Písečný muž byl skvělý! Dobrý interpret dokáže zvednout i průměrnou knížku, a naopak - Lorda Morda v podání autora jsem musela odložit, resp. jít si to raději znovu přečíst. Poslouchám v autě, při běhání, při nějaké manuální práci. Už jsem si střihla i kombinaci - Brownovo Inferno jsem částečně poslouchala a částečně četla. A bavilo mě to docela hodně. Já u audioknih zůstanu určitě:-)

    OdpovědětVymazat