Být imaginárním kamarádem není žádná sranda

čtvrtek 31. července 2014

Být imaginárním kamarádem není žádná sranda. Vlastně je to pěkná dřina. Ale navzdory všem trápením, strachům a obavám je to to nejlepší na světě. Své o tom ví Budo, což je imaginární kamarád osmiletého autisty Maxe.

Díky tomu, že je Max jiný, než ostatní děti, je Budo na světě mnohem déle, než další imaginární kamarádi. Je to vlastně už skoro Metuzalém, a proto je daleko světaznalejší než Štěně, Mlask, Lžíce, Malenka nebo Graham, což jsou další imaginární kamarádi. Ti spolu mohou mluvit, ačkoliv je zbytek světa nevidí. Vidí je pouze jejich dětský kamarád, který si je vymyslel. V okamžiku, kdy na ně dítě přestane věřit, imaginární kamarádi zaniknou. Což je v podstatě to samé, jako by umřeli a Budo se víc než jiní kamarádi děsí smrti.


Když ovšem Maxe přímo ze školy unese učitelka Pattersonová, Budovi nezbývá nic jiného, než se rozhodnout, co je pro něj přednější - jeho vlastní existence, nebo Max? Rozhodnutí, které je na první pohled tak očividné, ovšem není do poslední chvíle jisté, protože Paměti imaginárního kamaráda nejsou černobílé, není tu jen dobro versus zlo, ale celá paleta nejrůznějších barev. A to je na něm jedna z nejlepších věcí.


To vůbec nejlepší, řekla bych, je ten nápad. Postavit do hlavní role a zároveň do role vy
pravěče imaginárního kamaráda je tak originální a neotřelé, že už jen díky tomuhle bych z knížky byla nadšená. Ještě navíc je to čtivé, vtipné, napínavé a trochu pohádkové, což je zkrátka jedinečná kombinace. A třešničkou na dortu je fakt, že ačkoliv o sobě Budo prohlašuje, jaký že je to zkušený chlapík, stále je to "pouze" odraz Maxe, tudíž mají čtenáři možnost vidět svět dětskýma očima. 

Matthew Dicks je skvělý spisovatel. Jeho nejsilnější stránkou jsou silné charaktery postav a taky velmi napínavé popisy situací, kdy jde do tuhého. Závěr knihy, který je opravdu akční, jsem doslova hltala a nemohla se od něj odtrhnout. No a ty postavy... Budo je strašně sympatický. Je dost sobecký, bojácný a zároveň starostlivý a statečný na to, abyste chvílemi zapomínali, že to není skutečný člověk. I Maxe, Budova člověčího kamaráda, vykreslil spisovatel velice věrohodně, a velice přesně a citlivě vystihl vnitřní svět člověka s autismem.


To jediné, co mi na knížce úplně nesedí, je ten nenápadný obal. Sice pěkný a docela vystihující, ale vím, že jsem už knížku jednou viděla v knihkupectví, ale do ruky jsem ji nevzala, právě kvůli tomu, že je obálka nevýrazná. Schválně se koukněte po internetu, jak si s obálkou poradili v jiných jazycích, vypadá mnohem lákavěji. V knize jsem taky zpozorovala tři nebo čtyři překlepy, což pro mě není odrazující, ale říkám si, že tak báječný příběh si zaslouží, aby ho nakladatelství vypiplalo k dokonalosti po všech stránkách.


Otevřený závěr příběhu byl přesně podle mého gusta, ovšem ten, kdo si nerad sám domýšlí konce, nejspíš moc nadšený nebude. A vůbec, něco si musíte domýšlet i během příběhu, ne všechno je tam řečeno polopaticky. Na konci jsem slzu uronila a knížku jsem zavírala s dobrým pocitem z toho, že mám za sebou parádní příběh. Je mi celkem jedno, že mi od začátku bylo jasné, jak to dopadne.

Takže, je vám jasné, že Paměti imaginárního kamaráda si prostě musíte přečíst, že? :-)


Paměti imaginárního kamaráda (Memoirs of an Imaginary Friend) / Matthew Dicks / Dominika Křesťanová / 2014
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.

23 komentářů

  1. Skvělá recenze! Nejspíš si po ní knížku prostě budu muset přečíst :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, ráda navnadím na dobrý knížky. : )

      Vymazat
  2. Je to tak neskutečně originální příběh, že se divím, jak na to vůbec někdo mohl přijít. Fakt neskutečný. :) určitě musím zavítat někdy do knihkupectví a knížku si koupit, protože jsi mě naň nalákala tedy dost. :))

    OdpovědětVymazat
  3. Tyhle originály jsou nejlepší (ostatně jako každý originál:)) Vždycky jsem nadšená, když v knížce objevím něco, s čím ještě nikdo nepřišel, nejlépe, když je to hlavní téma. A mít imaginárního kamaráda nemusí být vůbec špatné, dá se na něj svést plno věcí:-D Nikdy jsem nikoho takovýho neměla, ale chápu, proč si je děti vymýšlí :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám stejný názor, v této souvislosti jsem si vzpomněla na Zlodějku knih. :-) Pěkná recenze a vypadá to i na zajímavou knihu!

      Vymazat
    2. Díky Jani! Taky si myslím, že ten nápad je úplně skvělý a až mě trochu mrzelo, že jsem v dětství žádnýho imaginárního kamaráda neměla. I když jsem teda nesmírně ráda za ty skutečné přátele. :D

      Vymazat
  4. Mně se taky knížka moc líbila :)
    Ale přiznám se, že pro mě byl první popud obálka, líbí se mi hrozně moc, je přesně podle mého gusta, ta originální se mi zas nelíbí vůbec :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A pak se má chudák nakladatelství zavděčit všem, že jo. :D

      Vymazat
  5. Díky za tip, zní to strašně zajímavě!

    OdpovědětVymazat
  6. Achjo proč mi to děláš?! Už chápu jak se cítí lidi, kteří čtou mé recenze, asi tak jako já teď. Mám chuť jít do prvního knihkupectví si jí koupit! Skvělá recenze a kniha vypadá opravdu skvěle! :)

    OdpovědětVymazat
  7. To chci! :D .. Děkuji za tip :) (btw. moje peněženka tě proklíná :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pozdravuj peněženku a vyřiď jí, že to stojí za to. :D

      Vymazat
  8. Neskutočne krásna recenzia, pri najbližšej možnej príležitosti utekám do kníhkupectva a knihu naozaj musím mať. Takéto príbehy milujem a knižka sa mi páči už teraz. Ešte raz ďakujem za tip, máš pravdu s tou obálkou, tiež by som knihu kvôli nej asi minule.

    OdpovědětVymazat
  9. Zrovna dneska jsem byla v knihkupectvi a teto knihy jsem si vsimla prave ze kvuli nadherne obalce. I kdyz jsem o knize drive nic neslysela, uvazovala jsem o koupi jen kvuli tomu obalu :D. Krasna recenze :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, holt je vkus každého úplně jiný. A díky! : )

      Vymazat
  10. Skvělá recenze, tu knížku si musím přečíst. ;) A obálka je podle mě dost povedená, takové křehké mám ráda. ;)

    OdpovědětVymazat
  11. Zajimava recenze. Ja si knihu koupila tedy predevsim kvuli obalce, ktera me proste nadchla a musela jsem ji mit. S obsahem knihy je to trochu horsi. Tesila jsem se vic na Maxe, nez Buduv svet. Mam knihu stale rozevrenou a ctu ji asi uz dva tydny a jsem pres pulku, protoze me pribeh proste trochu nudi. Svet imaginarniho kamarada pro me neni az moc pritazlivy, prijde mi, ze se v nem hodne veci jen opakuje. Asi by me kniha nadchla vic, kdyby tam bylo vice casu s Maxem, abych ho mohla poznat. Za knihu jsem rada, a snad ji casem doctu, ale cekala jsem neco trochu lepsiho. :o/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem právě od ní moc nečekala a nadchla mě. Naopak jsem se zas trochu bála, že to bude hlavně o Maxovi a byla jsem ráda, že příběh vypráví Budo a že to celé sledujeme z jeho úhlu pohledu... nojoo, každý to má trochu jinak. : )

      Vymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.