5 nejlepších knih z mého dětství

Jako velká čtenářka jsem byla v naší rodině známá už odjakživa. Teď už toho nepřečtu ani zdaleka tolik, jako když jsem byla malá. Když mi bylo 7-8 let, přečetla jsem v podstatě cokoliv se mi strčilo pod nos. Od knížek přes časopisy až po návod k použití. Teď už jsem setsakra vybíravější.

I přesto jsem ovšem jako mrně měla svých top 5 knih, které jsem četla pořád dokola, dokud jsem je neznala nazpaměť. A když se mi někdy zasteskne, sáhnu po nich i dnes, i když už jen výjimečně. Dovolte mi, abych vám je představila.

1. Kubula a Kuba Kubikula
Vladislav Vančura stvořil medvědáře Kubu Kubikulu a medvěda Kubulu v roce 1931. Mamka mi tuhle knížku četla před spaním a pamatuju si, že jsem se občas bála, aby na mě ve ztemnělém pokoji někde nečíhalo ohavné strašidlo Barbucha. Pro neposedného mlsouna Kubulu jsem měla ohromnou slabost a pro jeho strach z Barbuchy jsem měla naprosté pochopení. 

2. Pinocchiova dobrodružství
Dřevěného panáčka, kterému se prodlouží nos, když zalže, netřeba dlouze představovat. Dětský román od italského spisovatele Carla Collodiho pochází už z roku 1883 a dodnes ho mají děti rádi. Když jsme si hrávaly s kamarádkami, často jsem si samu sebe představovala jako dobrotivou vílu Modrovlásku. Pinocchiovi jsem držela palce ze všech sil, aby se mu splnilo jeho největší přání, totiž stát se normálním klukem.

3. Ronja, dcera loupežníka
Nejen Ronju, ale i další knížky od Astrid Lindgrenové jsem jako malá zbožňovala. Ronja byla ovšem jednoznačně číslo jedna. Loupežnické příběhy z roku 1981 jsem doslova hltala, trochu jsem se zamilovala do Birka a chtěla si chytit vlastního divokého koně stejně jako Ronja. Když jsme se sestřenicí osidlovaly krajinu kolem naší chalupy nejrůznějšími druhy bunkrů, hrávaly jsme si i na to, že jsme loupežnické dcerky, které utekly svým rodičům, aby žily na vlastní pěst. Jo, až tak moc jsem tu knížku měla ráda.

4. Kdysi dávno, pradávno (Pohádky bratří Grimmů)
Jakože ten nejklasičtější výběr ze všech klasických pohádek. Jeníček a Mařenka, Červená Karkulka, Popelka, Sněhurka, Růženka... Já vím, že jsou to pohádky, které zná každý jak své boty, ale Grimmové to vyprávěli fakt moc hezky. S obzvlášť velkou chutí líčili ty situace, kdy vlk sežral babičku, kdy Růženka usnula na sto let, kdy Jeníčka ježibaba začala strkat do pece... takže je to asi takové strašidelnější, ale fakt dobré. A ty ilustrace v knížce z roku 1984 jsem taky měla ve velké oblibě, i když teď mi přijdou až kýčovité.

5. Na pomoc slůněti Hubertovi
Tohle je velice speciální knížka, kterou mám jen já a nikdo jiný. Napsal a ilustroval ji Martin Donátek v roce 1999 a byla vyrobena pro mě. Od Ježíška. A nejen to. Jsem dokonce i hlavní hrdinkou příběhu. Malá neohrožená Janička a její kamarád Honzík (v té době kámoš, bez kterého jsem nedala ani ránu) se kouzlem přenesou do Afriky, aby našli matku týraného slůňátka z cirkusu, který přijel k nim na vesnici. V Africe zažijí spoustu dobrodružství, ničeho se nezaleknou a sloníka se jim podaří zachránit. Parádní, no ne?

Pohádek a vůbec dětských knížek mám dodnes v oblibě samozřejmě daleko víc. Na tuhle pětici ovšem nedám dopustit a hodlám ji v knihovně přechovávat i pro svá vnoučata. Která knížka z vašeho dětství je pro vás ta nej? :-)

26 komentářů:

  1. Ronju jsem taky měla hrozně ráda. Jak knížku, tak i zfilmovanou pohádku, která se povedla. :) Zbytek knížek jsem nějak extra nečetla, ale znám je. Jen Kubula a Kuba Kubikula jsem nemohla číst, protože jsem se toho hrozně bála, když jsem byla malá. A to i toho večerníčku. :D Skvělý článek, originální a zajímavý.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! Večerníček s Kubikulou jsem neviděla, ale je fakt, že u knížky jsem se taky docela bála. :D A Ronja je prostě úžasná. : )

      Vymazat
  2. To je vážně úžasné!! Jsem úplně nadšená tím, že máš VLASTNÍ knihu! To je fakt něco! :) Z tvého výběru jsem četla jenom upravené vydání Pinocchia a jinak nic, ale všechny knihy znám :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, teď jsem z toho taky hrozně nadšená, ale když jsem ji dostala, tak jsem to, myslím, brala docela laxně. :D

      Vymazat
  3. Ježiš to je hezký článek :) A ty super fotky! Pohádky bratří Grimů byla taková moje klasika a Astrid Lingerová a její knížky mi taky dělala v dětství často společnost. Hrozně se mi líbí ta poslední kniha, kterou ti daroval ježíšek, jen a jen pro tebe. Je to krásný nápad :)

    OdpovědětVymazat
  4. Úchvatný! :) Můj výběr by vypadal sice jinak, vlastně ani jednu z knížek bych na svůj seznam nezařadila, ale je zajímavé si to přečíst. ;)
    Navíc ta tvá fotka je super!
    A knížka jen a jen pro tebe?! Ten Ježíšek na tebe vážně hodně myslel! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky! : ) Taky si teď říkám, že jsem byla asi hrozně zlatý dítě, když pro mě vymýšlel takovýhle dárečky. :D

      Vymazat
  5. Krásný článek, úplně jsem se vrátí do dětství, taky to budu muset sepsat/natočit někdy :) Na Astrid jsem také vyrůstala :) A Kubula je klasika, i když já bych zvolila jiných pět :) A knížka jen pro Tebe no to je úžasné! Já taky ráda četla pohádky bratří Grimmů jen my měli už trošku dospělejší vydání a byl to spíš předstupeň Kinga než pohádky :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, určitě napiš/natoč, takovýhle článek bych si u svých oblíbených blogerek ráda přečetla! ; ) Prý předstupeň Kinga, to je hezký. :D

      Vymazat
  6. Krásny článok, aj ja nad takým rozmýšľam :) Ronju som mala rada aj ja, spolu s Pipi to boli moje najobľúbenejšie knihy od Lindgrenovej. Užívala som si tie dramatické príbehy a bála sa Větrnic :) A vlastná knižka od Ježíška... Jaj, to sú veci, za mojich mladých čias to nebývalo :D Z toho by som asi v mladosti omdlela :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! : ) Jé, Pipi, tu jsem taky zbožňovala! A Děti z Bullerbynu jakbysmet. Tak uvažuju, že možná jednou napíšu článek jen o knížkách od Astrid. : )

      Vymazat
  7. Vzpomínat na dětství je vždycky krásné a ještě krásnější je to v souvislosti se čtením. Kubulu a Kubikulu jsem měla taky ráda, nedávno jsem se k nim vrátila, když jsem četla mladší sestře :). Od Lindgrenové jsem četla Děti z Bullerbynu. Hodně zajímavý příběh sepsala v knize Bratři lví srdce. To jsem četla až teď jako dospěla a stejně se mi to líbilo :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky se těším, až tyhle jednou budu číst nějakému capartovi a budu se k těm příběhům zase vracet. : )

      Vymazat
  8. Co mi četla matka si už nepamatuji. Nejspíš proto, že si většinou vymýšlela vlastní. :D Ale od té doby, co jsem začala číst sama, tak jsem četla také pohádky od bratří Grimmů. Jinak jsem pohádky moc nečetla, spíše jsem si vybírala jiné knihy. I teď si pamatuji Odvážnou školačku, nebo Bílého Tesáká, kterého jsem ve čtvrté třídě četla již po druhé. Hodně jsem také jako malá četla knihy o koních. Ale nedávno jsem narazila na film podle knihy Dopis pro krále, kterou jsem četla tak v 11. letech a tehdy se mi hrozně líbila. Nyní si však myslím, že by mě už tolik nezaujala.

    OdpovědětVymazat
  9. Já bych asi takového seznamu nebyla schopna, jelikož jsem jako malá nečetla, ale musím říct, že ta kniha speciálně pro tebe je něco neskutečně roztomilého a krásného. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Žejo... teď to taky patřičně oceňuju. : )

      Vymazat
  10. Teda vlastní knížku závidím nepopsatelně!
    Já přečetla asi milionkrát Lottu z Rošťácké uličky (Ronju od A.L. jsem například donedávna neznala vůbec - byla jsem nedávno v našem ústeckém činoheráku na její adaptaci a byla úplně nadšená!), potom jsem milovala Správnou pětku od Enid Blytonové (a od ní posléze skoro vše, co měli v naší knihovně - třeba sérii Kamarádky - nejprotivnější holka ze školy), z pohádek byla mojenejmilejš Krása nesmírná (to byla jedna z prvnch knížek, kterou jsem se snažila louskat už v první třídě a zápisek o Marje Morevně - překrásné carevně, kterou unesl Kostěj Nesmrtelný byl i mým prvnmve čtenářském deníku :D. Potom jsem zbožňovala Ferdu mravence a pohádky Boženy Němcové (Spravedlivý Bohumil mě extra děsil - zvlůště ty ilustrace!
    Perličkou, kterou si dodnes pamatuji, byl Čuk a Gek - prostě poklady socialistických knihoven našich rodičů :D

    OdpovědětVymazat
  11. Knížky od Astrid Lindgrenové jsem taky naprosto hltala, ale zrovna u Ronji si tak úplně nepamatuju, jestli jsem ji četla... :D Moje absolutně nejoblíbenější knížky, když jsem byla malá, byly asi dvě :) Pipi dlouhá punčocha, což byla moje úplně první knížka nad 200 stránek, kteoru jsem sama přečetla. A Neználek ve Slunečním městě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojo, Pipi je taky jedinečná. : ) Neználka jsem ale bohužel nečetla. : )

      Vymazat
  12. Pěkný výběr, mám připravené fotky na podobný článek, ale asi jsem vybrala knihy z pozdějšího věku než ty, takže se v ničem nekryjeme. Kromě poslední knihy jsem ale četla a měla ráda více méně to stejné, nejvíc ale Ronju, i když jsem dlouho nevěděla, že je taky od Astrid. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Moc krásné! Tak jsem si zavzpomínala! U mě vedly Děti z Bullerbynu, Pipi Dlouhá punčocha a pak O dvou kamarádech Harýkovi a Billovi. Na tu si vzpomínám a četla jsem ji synovi a čítávám ji také předškolákům. Ona totiž nekončí úplně dobře, ale i o tom je život. Ronja je super!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! ; ) Ta Astrid je prostě klasika, neznám snad nikoho, komu by se její knížky nelíbily. : )

      Vymazat
  14. Tak vlastní knížka je úžasný dárek :) To ti tedy moc moc závidím. Jinak knížka mého děství... asi řeknu Děti z Bullerbynu, ty jsou top a vracím se k ním i dneska. Pak mi mamka předčítala Školáka Káju Maříka a taky Malého lorda od Frances Hodgson Burnett, tyhle knihy mi taky utkvěly. A zvláštní kategorií je pak parta kluků, na které jsem doslova závislá asi od deseti let až dodnes a zůstane mi to asi už napořád... Rychlé šípy :)

    OdpovědětVymazat
  15. Páni, ta kniha jen pro Tebe - to je úžasné! :) Ronju jsem měla vždy ráda jako film, ale nikdy jsem ji nečetla. A co třeba Medvídek Pú, ten Ti k srdci nepřirostl? :) Jinak tohle vydání "Pinocchiova dobrodružství" jsme doma měli také. :)

    Hnízdo zvrhlé Narcisky

    OdpovědětVymazat
  16. Poznám iba Ronju a tkatiež to bola moja obľúbená kniha v detstve :) zaujímavé, koľko ľudí na ňu v komentároch spomína - a to som si myslela, že Ronja bola vcelku neznáma :'D

    OdpovědětVymazat