Věčný národ se strachy netřese

Na festivalu Belles Lettres jsem si pořídila knížku Věčný národ se strachy netřese. Čekala tam na mě, mám ji na wishlistu už pěkně dlouho, už od té doby, co o její autorce Shani Boianjiu psala Růžová panda. Jaké to bylo?

Jael, Avišag a Lea jsou tři obyčejné náctileté holky, které myslí na kluky, líbí se jim Protivný, sprostý holky a jejich mysl nejvíc zaměstnává, u které z nich doma uspořádají večírek. Až na to, že kvůli signálu musí běhat po celé vesnici, Avišag zrovna oznámili, že její bratr zemřel a brzy budou muset všechny tři narukovat. Protože v Izraeli je vojna povinná i pro holky. Tak to prostě chodí.

Šani Boianjiu prošla stejným výcvikem jako její hrdinky, takže vše popisuje nesmírně autenticky. Je to zvláštní kniha, protože tu není typický vypravěč. Ve vyprávění se střídají Jael, Avišag i Lea, do děje nahlížíme jejich pohledem pomocí ich i er formy, někdy v přítomném čase, občas se vracíme do minulosti. Příběh začíná na hodině dějepisu v karavanu, který měli na vesnici místo školy, a pokračuje mezi elitními střelci, strážci hranic a policisty na kontrolních stanovištích. Dívky se rozcházejí a zase scházejí.

Po dlouhé době se mi opravdu líbila anotace knížky. Zvlášť tahle věta: Žijí v jedinečné, jakoby zhuštěné vteřině těsně předtím, než začne jít o život. To je hrozně vystihující. Ve válce se totiž dost často na něco čeká. Očekávala jsem dramatickou akci, ale Šani Boianjiu mi přichystala něco úplně jiného. Čtenář po celou dobu čtení velmi intenzivně prožívá onu zhuštěnou vteřinu, celou dobu čeká, kdy konečně vypukne to zabijácké šílenství, které na dívkách zanechá nesmazatelnou stopu (tak jako na všech vojácích ve všech románech), ale ono se pořád tak nějak nic neděje a najednou zjistíte, že jste byli svědky hromadného znásilnění, ale Shani Boianjiu vás přímo skrze tak odpornou věc protáhla doslova ledabyle, jako by nic.

Je to zvláštní kniha. Na jednu stranu máte pocit, že by to byl docela obyčejný románek o tak trochu pošahaných holkách, které si samy se sebou neví moc rady, ale ty válečné kulisy tomu dodávají úplně nový rozměr. Je to vtipné. Ten kousavý humor mě bavil. Taky je to napínavé. Svíravé. Úzkostné. Bláznivé. Smutné. Těžké. Dramatické. Ačkoliv se tam většinou nic moc neděje.

Četla jsem tu knížku v horkých dnech v našem obzvlášť horkém obýváku, kde se v létě drží všechno teplo, protože to k té knížce tak nějak patří. Dusný večer a studená cola. Ta knížka je přesně taková, dusná a studeně syrová.

K Lee, Avišag a Jael jsem překvapivě hodně přimkla. Na první pohled se mohou zdát trochu plochými postavami, protože je autorka v příběhu příliš nepopisuje. Místo aby jejich chování a vzhled opisovala, nechává je ke čtenářovi přímo promlouvat, což mám daleko radši. Zvláště Jael jsem si hodně oblíbila a loučila se s ní těžko. Na druhou stranu mi trochu vadilo, že styl vyprávění byl po celou dobu příběhu až překvapivě stejný, navzdory tomu, že ho vyprávěly tři různé osoby. Taky bych podotkla, že ani jedna z dívek nijak zvlášť nevyspěla, a to mezitím proběhlo pěkných pár let a setsakra životních zkušeností. Když se s nimi na konci loučíme, jsou to zkrátka ty samé náctileté holky jako na začátku.

Trochu mi to připomínalo román Žena prchá před zprávou, tou svou naléhavostí a zvláštně úzkostnými pocity, které to ve mě zanechalo. Tak či tak je jasné, že je to výjimečná kniha. Skoro tři sta padesát stránek jsem přečetla za tři dny, a to mě nehnala zvědavost, jak to celé dopadne. Užívala jsem si to. Je to dobře napsané, výrazné, zapamatovatelné, moudré a ironické. A navíc to má v sobě tu nepopsatelnou naléhavost.

Přečtěte si to.



Věčný národ se strachy netřese (The People of Forever Are Not Afraid) / Šani Boianjiu / Tomáš Suchomel / 2013

Komentáře

  1. Četla... U mě pocity spíš rozporuplné, nějak mi to téma nesedlo a při představě života, který hrdinky vedly, mě dost jímá hrůza... Holt už mám k tomu pubertálnímu věku dál, no... Jak jsem psala ve své recenzi, jsem ráda, že jsem tu knihu přečetla, ale v zásadě bych byla ještě raději, pokud bych na podrobnosti zase rychle zapomněla.
    http://naskokjinam.blogspot.cz/2013/11/sani-boianjiu-vecny-narod-se-strachy.html

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pěkný článek, jsem ráda, že mám takové srovnání. ; )

      Vymazat
  2. Ja už na ňu pokukujem tiež nejakú dobu, ale ešte som sa neodhodlala. Ale vyzerá skvele... Len škoda, že postavy nemajú nejaký vývoj, bol by to ešte zaujímavejší náhľad. Neverím, že za tú dobu by sa hrdinky nezmenili... No ale možno to Šani dobehne v nejakej ďalšej knihe :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak třeba to byl jen můj pocit, ale i kdyby ne, celkem vzato je to jen malá piha na celkové kráse příběhu. ; )

      Vymazat
  3. Podle tveho popisu mam vazne chut si tuhle knihu precist, skvele napsana recenze!

    OdpovědětVymazat
  4. Na tenhle titul jsem narazila už poněkolikáté...a myslím, že tvá recenze rozhodla. Knížku si chci přečíst. Díky!

    OdpovědětVymazat
  5. Pěkná recenze, ale s touhle knihou pořád váhám. Když o ní psala Růžová panda, uplně mě to odradilo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. : ) Mě to od pandy zas hrozně navnadilo. Ale pokud se ti knížka podle pandy nezdála, tak bych do toho, být tebou asi radši nešla. Protože ona se nese v dost podobném duchu, v jakém se o ní na pandě psalo. Nebo zkus knihovnu, ta to jistí. : )

      Vymazat

Okomentovat