Jak jsem byla v nakladatelství Host

neděle 27. dubna 2014

Byla jsem v nakladatelství Host. Já a pár dalších vyvolených knižních blogerů. Je to jedno z největších, nejznámějších a taky nejkvalitnějších českých nakladatelství - aspoň podle mě. Pojďme si o něm říct pár zajímavostí a prohlédnout si, jak to vypadá u nich v redakci a v jejich obřím knižním skladu.

Pár nezbytných základních faktů pro začátek:

Tohle nakladatelství znám už roky a vždycky jsem s nimi byla nadmíru spokojená. Jejich knížky jsou vkusné a kvalitní co se týče obsahu i designu. Petra Plevová, která se Hostu stará o online marketing, říká, že je to velká zodpovědnost, ten punc kvality, který si Host za ty roky vydobyl. Když někdo jiný vydá knihu, která není tipťop a dokonale "vymazlená", nejsou pod takovým tlakem jako právě Host, od kterého je už "vymazlenost" samozřejmostí. Jsem ráda, že o své knížky tak pečují. Drtivá většina toho, co jsem od nich četla, byla zkrátka bez chybičky.

Od Hostu mám snad úplně nejradši překladovou beletrii, takže jsem hltala každé slovo Kristiny Nesvedové, jazykové redaktorky. Od ní a od Evy Sedláčkové, která je vedoucí redaktorkou literatury pro děti a mládež, jsem se toho dozvěděla spoustu zajímavého nejen o práci nakladatelského redaktora. Bylo nám taky prozrazeno, že Host chystá novou kategorii - hodlá zabrousit i do young adult a vydávat jen to nejlepší z tohohle nového odvětví literatury. Takže nebojte, žádní upíři, vampýři nebo něco podobného. Jejich vlajkovou lodí je bestseller Kostičas od Samanthy Shannonové (o který se bude na mém Facebooku už za chvíli soutěžit, nenechte si to ujít!)
Zleva: Eva Sedláčková, Kristina Nesvedová a Petra Plevová

A proč já osobně mám nakladatelství Host tak v oblibě?
  • už jsem to zmiňovala a řeknu to ještě jednou -> kvalita a preciznost!
  • hostovští lidé jsou fajn a je na nich vidět, že knihy prostě milují
  • vydávají jak českou, tak zahraniční literaturu
  • díky nim jsem se seznámila s panem Penumbrou, Achilleem a Buzíčky
  • jejich Manguel a Johns mě toho spoustu naučili
  • hostovskou redakční kuchyňku z jedné strany tvoří velká knihovna, takže věřím, že jsou to odborníci na slovo vzatí a že by mi dobrou knížku ušitou na míru našli, i kdybych doteď ještě nic nepřečetla

Na brněnském srazu od nakladatelství Host jsem se seznámila se spoustou zajímavých lidí i z řad blogerů. Pokud neznáte blog Katky Brabcové, tak se pořádně zastyďte a rychle to napravte. Koukněte taky na Knižní kukátko šoumena Vojty Hamerského a pusťte si nějaké knižní video od Madeleine Fehrensové. ;-)

~ ~ ~

A teď už jen fotky!
Začínalo se v brněnské kavárně Jedna báseň...

...pokračovalo v redakci nakladatelství Host...





...a na závěr nás čekala exkurze do knižního skladu.










Vítejte v roce 2059

sobota 19. dubna 2014

Když jsem dostala příležitost přečíst si nový světový bestseller ještě před jeho oficiálním vydáním, samozřejmě jsem ani na minutu nezaváhala. Zvlášť, když jsem se dozvěděla, že jeho autorku, teprve dvaadvacetiletou Samanthu Shannonovou, označilo Sunday Times jako "novou Rowlingovou".

To s tou Rowlingovou si všechna ostatní média převzala a udělala z toho tak trochu nafouknutou bublinu. Nejde o to, že by byl Kostičas podobný Harrymu Potterovi. To ani náhodou. Spíš to mělo poukázat na fakt, že Shannonová dostala od britského nakladatelství Bloomsbury smlouvu na všech sedm zamýšlených knih. Stejně jako Rowlingová. Samantha Shannonová k tomu řekla, že než být další Rowlingová, raději bude první Samanthou Shannonovou. Tak, to jsme si vysvětlili, a teď pojďme na to nejdůležitější. Jakýpak vlastně Kostičas je?


Zmatený. To je pro mě asi jeho nejpřesnější charakteristika. Byla jsem z toho příběhu lehce zmatená od začátku až do konce. Ztrácela jsem se v něm a zase nacházela, unikala mi jména důležitých postav, nechápala jsem tu či onu narážku. Vážně se snažím číst knihy poctivě a když mi něco není hned jasné, klidně se vrátím o pár stránek nazpátek, ale u Kostičasu jsem to musela udělat v podstatě pokaždé, když jsem začala číst. Především ze začátku toho na mě spisovatelka vychrlila strašně moc najednou a sotva jsem jakžtakž všechny informace schroustala, objevily se další a další další... Ve fantasy a scifi jsem zkrátka zastánce pomalých nebo alespoň očividně přehledných začátků. Jinak už v tom plavu až do konce.

Hlavní hrdinkou Kostičasu je Paige Mahoneyová, krajinochodec, což je velmi zvláštní druh jasnovidky. Nabourává se lidem do jejich snů a myšlenek. Má zdánlivě legální práci v kyslíkovém baru (kyslík je jediné potěšení po tom, co všechny jiné drogy byly zakázány) a naprosto nelegální práci pro jeden z gangů v londýnském podsvětí. Píše se rok 2059, Londýn je pod nadvládou organizace jménem Scion a i to, že Paige dýchá, je protizákonné.

A co to vlastně je, ten Kostičas? Je to nábor vojáků - zadržených vidoucích -, který se koná každých 10 let. Paige ovšem bojovat nechce, jediné, po čem touží, je svoboda. Rozhodně se ovšem nehodlá nikomu vzdát - a že jí jde po krku slušná řádka zlosynů. A tady její příběh teprve začíná. Příběh plný napětí, dobrodružství, akčních bojů a ano, objeví se tu i krapet lásky.

Rozhodně se nedá Samanthě Shannonové upřít, že vytvořila pozoruhodný svět. Nedokázala jsem v tom najít jedinou chybičku, nějakou skulinku, kterou by Samantha nedomyslela. Ale je možné, že jsem ji přehlédla, já jsem se totiž v tom příběhu opravdu dost ztrácela. Je tam toho zkrátka přespříliš. Až příliš postav (od "obyčejných" lidí přes vidoucí až po duchy), zvláštních záhad, situací, překvapení, událostí... Prostě se mi to zdálo překombinované a přesycené od začátku do konce. Není to klasická dystopie, mísí se tu prvky steampunku, cyberpunku a urban fantasy. Ano, to jsem si kdesi přečetla, protože až dosud jsem se s touhle literaturou nesetkala a měla jsem jen velmi matné ponětí o tom, čím přesně se vyznačuje. 

Kromě toho, že mě knížka hned ze začátku vyvedla z míry tím, co všechno je třeba vstřebat, když ji začnete číst, taky mě dostalo, jak je napsaná. Byla jsem velice mile překvapená, jak propracovaný je příběh co se týče jazyka. Jména všech postav pocházejí z arabštiny a jsou velice pečlivě vybíraná (skoro bych řekla, že je to skoro jak u Rowlingové), Shannonová klade důraz na to, aby každá druhá postava měla svůj vlastní slang a přidává do řeči celou řadu novotvarů, které překvapivě neznějí ani trochu hloupě, ale naopak, skvěle do toho všeho zapadají. Čte se to celé pěkně a jednoduše a i když si autorka nepotrpí na rozvitá souvětí a soustředí se naopak na akci a dialogy, nikoliv na popisy, stejně je ta kniha až překvapivě jazykově bohatá.

Celkem vzato si tedy vůbec nejsem jistá, jestli se mi Kostičas líbil. Jistě, má své nepopiratelné klady a jistě ho ocení každý milovník fantasy, sci-fi, steampunku, cyberpunku, urban fantasy a kdovíčehoještě. Můj šálek kávy to evidentně nebyl, ale přesto jsem ráda, že jsem měla příležitost si tenhle román přečíst. Jsem vážně zvědavá, jestli u nás dosáhne stejné popularity jako jinde.


Kostičas (The Bone Season) / Samantha Shannonová / Lenka Kapsová / 2014
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Vyprávějte po Facebooku

úterý 8. dubna 2014

Mám oficiálně další důkaz, že sociální sítě nejsou jen nutné zlo, co žere čas a nedává člověku nic nazpátek. Facebook nám totiž začal dávat literaturu! Respektive tedy akce pod záštitou Magnesie Litery a spisovatele Jaroslava Žváčka, která se rozjela čistě, pouze a jen na nejznámější sociální síti vůbec.

Loňský vítěz v kategorii Objev roku Jaroslav Žváček a Magnesia Litera (jejíž slavnostní předávání vypukne už dnes večer, těšte se!) se společně pustili do projektu, jehož cílem je stvořit facebookovou povídku. Ta bude mít celkem 10 odstavců a můžete se na ní podílet i vy!

Tři hlavní hrdinové povídky samozřejmě žijí online. A tak se jejich příběh, popsaný vždy v jediném odstavci, odehrává zároveň i na Facebooku. Vy, jakožto čtenář, máte možnost komentovat každou situaci a zároveň nadhodit nápad, jak by to asi mohlo pokračovat dál. Rozvíjejte zápletku, budujte napětí, křísněte to romantikou a nějakým tím vtípkem a je z toho povídka jaksepatří. Stačí, když svou verzi na pokračování hodíte do komentářů pod povídkou.

Za vaší aktivitu budete samozřejmě odměněni. Autor každého dalšího vybraného odstavce získá poukázku na nákup do knihkupectví Kosmas a navrch ještě podepsaný výtisk knihy letošního vítěze Magnesie Litery. Paráda, ne? A to ještě není všechno. Na toho nejlepšího ze všech těch nejlepších komentátorů ještě čeká zbrusu nová čtečka Amazon Kindle 5. Takže na nic nečekejte, mazejte na Facebook a přidejte svůj tip na to, jak bude tahle povídka pokračovat.

Nechte se provést dějinami pirátů

sobota 5. dubna 2014

Poslední dobou se zaobírám odbornými knížkami víc, než beletrií. Což je určitě chvályhodné - většinu z toho totiž využiju ve škole (nebo si to aspoň namlouvám) - ale co si budeme povídat, beletrie je beletrie. To jsem si říkala, když jsem otvírala šestisetstránkovou bichli s názvem Pirátství. Bude to možná fajn, ale nějaký pořádný komplikovaný milostný román to prostě nenahradí.

Víte co? Já u toho byla napjatá, skoro jako by to byla nějaká detektivka. Pachatele jsem sice znala, ale ten Adrian Johns píše tak čtivě, že mě donutil brát si knížku všude s sebou. Za což jsem ho proklínala - má totiž na svědomí nejen protržení mé oblíbené látkové tašky, ale taky jsem si na přednášce připadala trochu trapně, když jsem si ke čtení vytáhla takovouhle cihlu, zatímco ostatní pařili Pixwords na svých tabletech a smartphonech. 


Hm, ale oni se nedozvěděli všechno o dějinách pirátství, narozdíl ode mě, že! Já teď vím, že pirátství nezačalo u Gutenberga, ale už u Vitruvia a Galéna, jak se trestalo pirátství po celou existenci moderního lidstva, odkud a jakým způsobem vznikaly zákony na jeho ochranu, proč vlastně by mělo být pirátství trestáno a jak ho chránit. Je toho zkrátka spoustu. Ta knížka je úplná pokladnice na jakékoliv téma týkající se pirátů - pirátů překračujících hranice autorských zákonů, patentů a duševního vlastnictví. Od historie pirátství přes zamyšlení a různé úvahy na tohle téma až po malý náhled do budoucnosti. Nenapadá mě jediná věc, kterou by autor mohl zmínit a zapomněl na ni.


Ba právě naopak. Občas se mi zdálo, že Adrian Johns zmiňuje i věci, které by mohly zůstat nevyřčeny, vypráví příběhy, jenž tak docela nesouvisí s hlavní myšlenkou, čas od času odbíhá od tématu. Ne že by to nebylo zajímavé - ba právě naopak! U jeho vyprávění jsem se dobře bavila a dozvěděla se spoustu zajímavostí. Jenže ten formát knížky je prostě pro normálního smrtelníka trochu odpuzující. Špatně se drží při čtení a je jen velmi těžko přenositelný. Holt jsem zkrátka rozmazlená a hledím i na takové detaily. Klidně bych Pirátství rozdělila do dvou dílů. Nebo něco ubrala. Johns je někdy opravdu až příliš podrobný.


Jelikož je ovšem, jak už jsem výše zmínila, taky hodně čtivý, myslím, že tloušťka atd. jsou jenom malými šmouhami na celkové kráse Pirátství. Opravdu mě strašně překvapilo, jak snadno a pěkně se to četlo. Žádná zbytečně komplikovaná slovní spojení (taky vás tak odpuzuje odborná četba, ke které potřebujete ještě slovník, abyste vůbec pochopili význam slov?), jednoduché a krátké věty. Místy mi to přišlo dokonce až trochu napínavé, jak to Johns pěkně líčil. O pirátství vypráví klasicky chronologicky, od chybného určování autorů starověkých svitků až k nelegálnímu online stahování.

Když to vezmu kolem a kolem, můžu vám knížku určitě doporučit. Neberte si ji s sebou v létě na dovolenou, vychutnejte si ji hezky doma v klídku. Načerpáte z ní spoustu zajímavých informací a možná se ti, kteří doposud nelegálně stahují, také patřičně zastydí. Já se zastyděla. Stahování knih na internetu mi sice je proti srsti, ale nějaký ten seriál nebo písničku si nerozpakuji stáhnout. Adrian Johns sice vůbec dnešní "online piráty" nekritizuje, ale když si přečtete celé dějiny pirátství a necháte si před sebou rozprostřít tu po staletí trvající snahu o prosazení autorských zákonů a zákonů o duševním vlastnictví, určitě se minimálně zastydíte stejně jako já.


A co vy, jste lepší než já nebo taky patříte mezi piráty? : )

Pirátství: Boje o duševní vlastnictví přes Gutenberga po Gatese (Piracy: The Intellectual Property Wars from Gutenberg to Gates) / Adrian Johns / Lucie Chlumská, Ondřej Hanus / 2014
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.
Zdroje obrázků: Spy.cz, wikia.com

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.