V tekutém světě tekuté vztahy s tekutou láskou

Knížka, o které jsem poprvé četla na Růžové pandě a okamžitě zatoužila dozvědět se o těch "tekutých vztazích" něco víc. Z Tekuté lásky od Zygmunta Baumana mám trochu smíšené pocity, nicméně zanechala ve mně velký dojem.

Nežijeme v moderní ani postmoderní době. Tyhle časy už dávno minuly. Žijeme v tekuté době. Nic není trvalé - zejména naše vztahy. Už to není ta bezpečná jistotka, o kterou se můžeme opřít ve smutku a trápení, naopak, je to důvod smutku a trápení. Navazujeme vztahy tak, abychom se příliš nezavázali. Necháváme si únikovou cestu, nechceme, aby nás naše polovičky "dusily", snažíme se mít nějakou zálohu. Pěstujeme rádoby vztahy a'la "přátelé s výhodami" a snažíme se uniknout tomu, aby si nás někdo úplně a naprosto podmanil. A to je zároveň to, po čem toužíme nejvíc.

Sociolog Zygmunt Bauman není jako ostatní sociologové, se kterými jsem se v rámci knih setkala. Nepotřebuje grafy, tabulky ani průměry. Vychází jen z toho, co se děje kolem něj. Sleduje lidi. Opravdové lidi, nikoli populační údaje. Díky tomu je jeho esej mnohem uvěřitelnější a daleko víc "o vás". Snadno se v knize najdete. Věřím, že úplně každý. 

Bauman podrobně zkoumá otázku křehkosti lidských pout. Sám se sebou diskutuje o tom, jak vlastně dnešní konzumní doba nahlíží na vztahy - na jedné straně vyžaduje, aby člověk byl naprosto volný a "nesvázaný" nějakým doživotně, úředně stvrzeným slibem a na straně druhé požaduje, aby se lidé neustále snažili najít k sobě dokonalý protějšek, někoho, kdo bude jejich vysněným ideálem. A když nefungují vztahové poradny v časopisech, leckdy postačí i online horoskopy.

Častokrát jsem se v knížce našla a s hrůzou jsem shledala, že jsem typickým "člověkem tekuté doby" - toužím po pevném a hlubokém vztahu, ale představa, že v něm skutečně jsem, mě mírně řečeno dost děsí. Chci jistotu i adrenalin. Bauman to přisuzuje právě opět dnešní době - době, ve kterých jsou lidé zvyklí plnit si všechna přání na počkání, do druhého dne, k vyzvednutí na kamenné prodejně. Dlouholeté budování kvalitního vztahu je příliš dlouhé, únavné a vyžaduje to spoustu riskantních investic, které se mohou, ale taky nemusí vrátit. Chceme něco, co se dá rychle objednat, zabalit do dárkového balení a v případě, že nám to nebude vyhovovat, zase pěkně rychle vrátit.

Samozřejmě jsem tušila, že se Bauman dotkne i "online světa". Ale jen tak zlehýnka. Trochu jsem předpokládala, že začne prostě zhurta kritizovat seznamky a facebooky, ale to ne. Vůbec ne. Prostě jen velmi trefně podotkl, že virtuální vztahy vypadají jako šité na míru pro dnešní dobu. Vždycky je prostě možné zmáčknout tlačítko delete nebo na email vůbec neodpovědět. Je to prostě způsob lásky, který nenarušuje svobodu člověka, a zároveň poskytuje jakýsi zdánlivý pocit bezpečí.

Na knížce mi trochu vadilo, že nitky Baumanových úvah se táhnou takřka bez začátku a konce. Na začátku spadnete do vody plné jeho myšlenek a na konci jste zase vytaženi ven. Radši bych, abych se do té hloubky musela trochu brodit - prostě nějaký pořádnější úvod a závěr. Vůbec mi přišlo, že celé jeho dílo je takovou změtí náhodných myšlenek, autor zkrátka uchopí jednu větu a tu rozvádí dál a dál. Postupně jsem si na to zvykla, ale chvíli to trvalo. Možná ale, že jsem jen prostě rozmazlená přehledným beletristickým oddělováním všech kapitol.

Není to nikterak zvlášť složitá kniha na čtení, ačkoli je to hluboký text, který nutí k úvaze. Tekutá láska je čtivá a doporučila bych ji každému, kdo text nejen hltá, ale taky se nad ním zamýšlí. A nemůžu opomenout pochválit minimalistický a zároveň křiklavý design obálky, která upoutá na první pohled. Za mě je to rozhodně podařený počin a možná někdy nějakého Baumana ještě zkusím.


Tekutá láska. O křehkosti lidských pout (Liquid Love) / Zygmunt Bauman / Zuzana Gabajová / 2013
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Academia.

Komentáře

  1. Pro mě příliš jednostranná kritika dnešního světa. Ne všechno je horší než bylo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm, ona to není vlastně kritika, spíš takové konstatování, ale věřím, že by se autor nevyhýbal diskuzi na tohle téma, kdyby byla možná. : )

      Vymazat
  2. Hezky napsáno... Asi jsem jedna z mála, kdo tekuté vztahy nepěstuje, i když mě svým způsobem taky lákají... jsou všude kolem nás, až si člověk říká, že to tak asi má být. Možná, že ale ne. Díky za článek, už jen ten mě donutil k zamyšlení. ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkně napsáno, láká mě to přečíst, ale zároveň mě to už teď irituje, protože můj svět myslím není zas tak tekutý, a přitom se s knihou dostatečně nemůžu pohádat, že to tak není.. :-)
    Možná to ale špatně chápu a není to jen o kritice.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Určitě to není kritika, jak jsem psala výš, prostě jen takové konstatování a věřím, že by se autor nějaké diskuzi na tohle téma nevyhýbal. : ) Ale je fakt, že je to jen jeden subjektivní pohled a myslím, že se Bauman moc nesnažil kouknout se na téma z různých úhlů.

      Vymazat
  4. Já Baumana četla loni, původně jako nutnost do školy. Konkrétně Myslet sociologicky. Musím říct, že se mi to četlo jedna báseň a když se mě pak zkoušející zeptal "myslíte sociologicky?" nezbývalo než odpovědět "doufám že ano". Vážně doporučuju!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám od něj doma ještě Umění života, na to jsem hodně zvědavá! : )

      Vymazat
  5. Mmm pěkná recenze a docela zajímavá kniha. Jak píšou holky výše, je to sice trochu jednostranné, ale tak to tak bývá, když se snaží autor přiblížit právě tohle téma :) Já tekuté vztahy moc nepěstuji, spíš naopak, až příliš husté a pak se v nich topím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se občas topím i v těch tekutých. : ) Díky!

      Vymazat
  6. Líbí se mi to pojmenování - ''tekuté vztahy''. Lepší název pro nestálost neznám:) Už je to dlouho, kdy jsem o tom přemýšlela a rozhodla jsem se, že se do žádného tekutého stádia dostat nechci. Ani ve vztahu, ani nikde jinde. Není to tak strašné, jak by se mohlo zdát, jen se člověk musí naučit spoléhat sám na sebe. Moc hezké počtení je u tebe! :)

    OdpovědětVymazat
  7. Myslíš, že má cenu to číst, když mám pocit, že se mě to netýká a přesně takovým lidem se vyhýbám? Obsahuje kniha i nějaký "návod" jak soužít s takovými jedinci, třeba jen na přátelské úrovni? Nebo je to vyloženě jen zamyšlení nad lidmi, co praktikují tekuté vztahy. Mimochodem, z názvu by jednou mohl být terminus technicus :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Myslím, že to určitě smysl má, protože nejde jen o vztahy jako takové, ale vůbec o "tekutou dobu" se vším, co k tomu patří. : ) Návod, pokud si pamatuji, neobsahuje... ale možná, že takové vztahy díky téhle knížce víc pochopíš. A neboj, s námi se dá rozhodně žít na přátelské úrovni, jsme milá stvoření! :D

      Vymazat
  8. Zajímavé a pěkně napsané. Díky ! Je fajn vědět/vidět/číst, že někdo takovéhle knížky čte a přemýšlí o nich. Zajímavé je srovnání s novou knížkou Jana Kellera Posvícení bezdomovců, kde "rozšiřuje" interpretaci dnešního světa o ekonomickou závislost člověka, která podle Kellera není ani trochu postmoderní, tekutá.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat