Královna večírků a podivínská schizofrenička Zelda Fitzgeraldová

středa 19. března 2014

Miluju dvacátá léta! A neznám nikoho, kdo by nebyl uchvácen rafinovanými účesy, Velkým Gatsbym, namyšlenou intelektuálností a noblesou té doby. Když jsem zjistila, že Odeon vydává fiktivní román o manželce F. S. Fitzgeralda, Zeldě Sayrové, bylo mi jasné, že tu knížku prostě musím mít, ať se děje co se děje. 

Román napsala Therese Anne Fowlerová a je zcela fiktivní, o fakta se pouze opírá a spoustu si toho autorka domýšlela. Přesto se literární veřejnost shoduje na tom, že jde o výjimečně autentické dílo, v němž autorka přesvědčivě vystihla jak tehdejší dobu, tak i složitou povahu hlavní hrdinky a hlavně všechna ta melodramata, která ji provázela ve vztahu se slavným autorem románu Velký Gatsby. Zeldin příběh sledujeme jejíma očima v ich-formě. Začíná jejím dětství ve velké jižanské rodině, pokračuje přes zásadní zlom - setkání se Scottem - až k bujarým večírkům a oslavám, kterými se tahle generace tolik proslavila. Dál Zelda popisuje postupný krach manželství, pobyt v sanatoriích a svoji proměnu z královny večírků na podivínskou schizofreničku.

Čekala jsem, že Z jako Zelda přečtu za dva tři dny, že to bude taková šťavnatá jednohubka plná skandálních odhalení a velkolepých párty v centru Paříže. Něco z toho tam je samozřejmě taky, ale spíš než povrchní výlet do historie je Z jako Zelda hluboký a psychologicky znamenitě propracovaný příběh. Autorka se snažila, aby čtenáři ne jen přiblížila život Zeldy Sayrové, ona ji před ním doslova zhmotnila, ukázala všechny její stránky, ať už dobré nebo špatné, vytvořila dokonale prokreslenou, komplexní postavu, jejíž radosti a trápení dokážete prožívat společně s ní. Už jen za to patří Fowlerové velký obdiv. Nicméně není to lehké čtení.

Zeldinými osudy jsem se nakonec prokousávala jen velmi pomalu. Kniha není psána nikterak složitě, vlastně je to docela jednoduchý a čtivý styl, ale má v sobě takovou podivnou tíhu a zmatek a smutek, že jsem se do ní prostě nedokázala pořádně začíst. Je to příběh, na který jsem musela mít tu správnou náladu, abych u něj vydržela. Ale stálo za to, číst až do konce. Když se oba rozervaní manželé Fitzgeraldovi sejdou a navzdory nenávisti, kterou k sobě cítí, začnou vzpomínat na předešlé roky, Scott poznamená: "K čertu se vším, ty jsi má životní láska." V tomhle okamžiku jsem měla slzy v očích, protože díky citlivému popisu od Fowlerové jsem naprosto pochopila, jak se ti dva musí v tu chvíli cítit.

Zeldu jsem si pochopitelně zamilovala, stejně tak i jejího manžela, a vlastně i všichni ostatní hrdinové mi byli víceméně sympatičtí. Jasnou královnou parketu je samozřejmě Zelda, která si čtenáře dokáže naprosto podmanit svou jedinečnou osobností. Lidé, od kterých nikdy nevíte, co čekat, mě sice v reálném životě dost děsí, ale jí to dodává jakési nepopiratelné kouzlo a charisma.

Pro koho je tahle knížka určená? Hm, tak asi ji nedoporučím těm, co hledají nějakou tu "hltací rychlovku". Připravte se na to, že román Z jako Zelda není jednoduché a povrchní čtení, chvíli potrvá, než se pročtete všemi jeho vrstvami. Ovšem ti, co nepohrdnou kvalitní beletrií a stejně jako já zbožňují dvacátá léta, jistě zklamaní nebudou. A možná je stejně jako mě potěší, že je obálka knihy Z jako Zelda laděná do zelena. Protože zelené světlo té dokonalé společnosti jazzového věku nebude zářit věčně...


Z jako Zelda (A Novel of Zelda Fitzgerald) / Therese Anne Fowlerová / Olga Walló / 2014
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Odeon.

14 komentářů

  1. F. S. Firzgeralda vážně miluji, je to jeden z mých nejoblíbenějších autorů co se klasiky týče a on a jeho žena jsou opravdu dobrý námět na knihu. Recenze mě opravdu navnadila, takže jí přidávám na pomyslný wishlist! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pokud máš Fitzgeralda ráda, je pro tebe Z jako Zelda rozhodně povinná četba! : )

      Vymazat
  2. Skvělá recenze, tuhle knížku si musím přečíst. Od té doby, co jsem viděla Půlnoc v Paříži od Woodyho Allena jsem se chtěla o Zeldě dozvědět víc. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju! : ) Mám to úplně stejně, Zeldu jsem poprvé pořádně zaregistrovala v Půlnoc v Paříži a od té doby mě tahle postava strašně zajímá!

      Vymazat
  3. Tuhle knížku si rozhodně musím přečíst! Lákala mě už před tím, ale po téhle recenzi je to jasné! ;)

    OdpovědětVymazat
  4. Já momentálně čtu Pařížskou manželku, tedy o Hemingwayových :) Tuhle knížku bych si moc přála, inu - musí začít šetřit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pařížská manželka je taky skvělá, recenzovala jsem ji tu loni. : )

      Vymazat
  5. Mně osobně nedělá problm se tou knížkou prosoukávat, naopak se mi to čte moc dobře a úplně si to dokáži živě představit - atmosféra 20. let je prostě kouzelná. No ale jsem zatím na 150 stránce tak uvidíme jak se to bude vyvíjet. Ale jinak moc pěkná recenze :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To tedy, tuhle dobu zbožňuju. Tak přeji pěkné čtení. : ) A díky!

      Vymazat
  6. Ta poslední věta je skvělá. :) Mně docela překvapilo, že je ta kniha taková zelená, protože úplně na všech fotkách mi přišla žlutá. :D Osobně mi nepřišla nějak těžká na čtení, ale je pravda, že ke konci bych radila číst po částech, protože tolik deprese by člověk nemusel zvládnout. (ne že bych se tím řídila, já jsem se od ní prostě nemohla odtrhnout. :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jé, jsem ráda, že si někdo všiml té poslední věty z Gatsbyho. : )

      Vymazat
  7. Hmm, to vypadá jako ideální kniha pro mojí máti, miluje životopisné romány (např. o Milevě Einsteinové, doporučuju). Já na tuhle dobu zas tak vysazená nejsem, resp. zajímá mě spíš české prostředí (teď mě napadají Listy Olze), ale je okolo toho takové haló, že si to nepřečíst nemůžu! Navíc moc pěkná obálka!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ta obálka je kouzelná, to je fakt. Když jsi to teď zmínila, taky bych si docela ráda o někom z českých osobností ráda něco přečetla. : )

      Vymazat

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.