Ahoj, já jsem Jana, těší mě

Už se tu toho spoustu napovídalo o knížkách, ale říkala jsem si, že je načase přidat zase jeden článek čistě osobní. Článek, ve kterém se dozvíte všechno o autorce tohoto blogu. Šťavnaté drby jako od Rity Holoubkové. Nejpikantnější tajemství, nejtajnější tajnosti i nepodstatné maličkosti.


Ok, nepřehánějme to. Zase úplně všechno vám nepovím. To si schovám až na osobní setkání, třeba. Každopádně jsem si říkala, že bych zase trochu mohla poodhalit roušku tajemství a prozradit vám o sobě pár věcí. Protože nikdo nečte rád blogy, které si nemůže spojit s žádným konkrétním blogerem (vyjma takové Citové prostitutky). No a jelikož zkrátka není v mých silách poznat vás všechny osobně (ke dnešnímu dni čítají pravidelní čtenáři parádních 141 lidí a na Facebooku už je vás přes 200, ani nevíte, jakou mi to dělá radost), prozatím alespoň můžete poznat vy mě. A pak třeba někdy zase já vás. ; )

1. Je mi 20 let, někdy se ale chovám jako desetileté dítě nebo se naopak cítím jako stařena. Lidé mi obvykle hádají víc, už od patnácti nemusím na baru ukazovat občanku. Teď mi to nevadí, ale až mi začnou nabízet sedadlo v MHD, pravděpodobně budu mít výhrady.

2. Jsem tak trochu grafomanka. Snažím se to držet v mezích, ale jen ztěžka. Miluju psaní! Zapisuju si kdeco, můj diář má už teď v březnu poznámkovou část úplně zaplněnou. Hrozně ráda posílám maily, sms, na facebookovém chatu mě opravdu užije. Ráda se vyjadřuju v psané formě, v některých situacích je mi to mnohem příjemnější než konverzace z očí do očí. No jo, jsem taky trochu srab.

3. Studuju knihovnictví. Dělá mi to velkou radost, i když bych se do budoucna chtěla věnovat on-line marketingu. Ten zaprášený, majestátně tichý svět knihoven mě ale nikdy nepřestane fascinovat. I když dnešní knihovny jsou setsakramentsky moderní záležitost. Myslím, že za chvíli si budu mezi ostatními studenty připadat jako Superman - o rešeršních službách a citačních pravidlech budu vědět absolutně všechno.

4. Bydlím trochu na Šumavě a trochu v Praze. Na Sušici, bránu Šumavy, moje rodné městečko, nedám dopustit. Mám tam vzpomínky snad na každý centimetr čtvereční a všechny své největší kamarády. Ale poslední dobou čím dál tím víc tíhnu k Praze. Praha je uchvacující elegantní dáma a většinou ji nesmírně obdivuji. Vyhovuje mi ale, že mám kam utéct, když mi to velkoměsto začíná jít na nervy.

5. Na první pohled nejsem zrovna komunikativní člověk. To už jsem, na blogu, myslím, prozrazovala. Když se s vámi potkám poprvé, můžu se zdát zakřiknutá, nemluvná, mračím se a tak nějak celkově zrovna nejsem člověk, se kterým byste se chtěli dát do řeči. Ale to je jen taková skořápka. Ve společnosti kamarádů jsem upovídaná naopak až příliš. Jen mi prostě dlouho trvá, než se spřátelím.

6. Neumím si nic odepřít. Nejsem zásadový člověk. Pravidla, která dávám sama sobě, zkrátka nemají šanci. Vstávám, kdy se mi zachce (ještě štěstí, že jsem ranní ptáče), jím podle libosti cokoliv se mi zamane, prostě nemám žádnou disciplínu. Obdivuji lidi s pevnou vůlí.

7. Žiju online. Sice nevlastním všechny ty iVěci, ale stoprocentně jim fandím. Jsem prakticky neustále na Facebooku a na Twitteru, často a ráda přispívám na Instagram a checkuju se na Foursquare. Na Google+ nevěřím. Mám štěstí, že jsem v tom "online světě" objevila svou brigádu snů - spravuju sociální sítě pro firmu, která v Praze pronajímá apartmány turistům. Je to brigáda, za kterou by spoustu studentů vraždilo.

8. Nemám ráda, když mě lidé nemají rádi. To je možná to nejosobnější, co vám o sobě povím. : ) Jsem vždycky ta, co se usmiřuje jako první, protože prostě nedokážu žít s pocitem, že je na mě někdo naštvaný nebo uražený. Všechny konflikty řeším hned a řeším je poctivě, tak, abych stoprocentně věděla, že už je všechno špatné zažehnáno. Na to, abych se snažila lidem zalíbit, asi nemám dostatek energie - vzhledem k mému nepřívětivému výrazu při většině seznámení s cizími lidmi bych musela opravdu vynaložit veškeré své síly, abych první dojem ze mě udělala příjemný. Jasně, že vždycky to nejde. Ale snažím se.

9. Mám ráda kočky a děsí mě ptáci. Nejvíc pražští holubi. Asi že jsou tak oprsklí a vypasení. Nikdy nevíte, kam těma korálkovýma očkama zrovna koukají. Kdybyste mě chtěli opravdu hodně poděsit, zavřete mě do nějaké obrovské ptačí voliéry. Na druhou stranu, jsem obrovský kočkomil. Doma máme pejska, protože bráška je na kočičí chlupy alergický, ale já jsem jednoznačně kočičí člověk.

10. Nejsem zrovna typický "knihomol jaksepatří". To je asi trochu smutné, ale je to fakt. Nemám potřebu hromadit přečtené knížky v knihovně (ale uznávám, že na ty designově vyšperkované knihovničky je někdy fakt pěkný pohled), nevyrábím si záložky a co je nejhorší - o své knížky moc nepečuju. Nepořizuju jim speciální obaly, dost často se s nimi koupu ve vaně a ohýbám jim rohy (protože si nevyrábím záložky). Doufám, že mě za tenhle poslední bod ostatní bookloveři neukamenují. : )


Napište mi, jestli se ztotožňujete s některým bodem, jestli jste naopak v něčem hodně rozdílní a co vás překvapilo. Povídejte! : )

Share this:

KONVERZACE

34 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Milý, překvapivý článek :) Máš pravdu, do osobního prostoru oblíbeného blogera nahlídne každý rád. Včetně mě. Já zásadová také nejsem - ačkoli se o to snažím, no vážně! Kočkomil jsem jakbysmet, a poslední bod se mi moc líbil. Rohy ohýbám jen občas, většinou zakládám tím, co je zrovna po ruce. Lístek z autobusu, papírový kapesíček, vytrhnutý list z notesu..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky občas jako záložku použiju, co je zrovna po ruce. : )

      Vymazat
  2. Taky mám raději psanou formu a většinou se rozpovídám až mezi kamarády. Kočky miluji a poslední bod mě vystihuje naprosto přesně.:) Jo, a jsem taky ze Šumavy, bydlím kousek od Vimperka, což sice není hned u Sušice, ale nějak daleko také ne.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi z Vimperka? Hurá, nebudu tam sama!!! :)

      Vymazat
    2. Přímo z Vimperk ne, ale chodím tam do školy.:-)

      Vymazat
    3. To je docela blízko, tak třeba se někdy opravdu potkáme. ; )

      Vymazat
    4. Jeee... to se tu hezky scházíme... Já pendluju na trase České Budějovice-Prachatice :)
      Navrhuju udělat sraz :D

      Vymazat
  3. Skvělý článek... a je mi ctí, že většinu z toho už o tobě vím! ;)
    Jsme si v hodně věcech podobné - až na ty kočky, já jsem zkrátka milovnice psů! :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je mi ctí, že víš! : ) A je fakt, že to tvoje štěně i mně přijde až neuvěřitelně roztomilý. : )

      Vymazat
  4. Jé, konečně nějaký knihomol, který taky nemá potřebu knihy hromadit! To mě moc potěšilo, tenhle bod :-). Když jsme teď stěhovali knihy, které jsme měli uložené ve sklepě, uvědomila jsem si, jak strašně je důležité si to, co člověk vlastní, dobře vybírat - máme opravdu spoustu knih, ale většinu z nich jsme přečetli jednou a napodruhé už je nikdo číst nebude. A co najednou se spoustou socialistických knížek pro mládež, ač jsou v dobrém stavu? :D Nicméně ty srdcové kusy (nebo, jak říkáš, designové kousky) si domů pořídím moc ráda. Jo a ve vaně jsem utopila kamarádčiny Dvě věže. Několik let jsem pak nemohla Pána prstenů ani vidět, i když už jsem měla vlastní edici s ilustracemi, co byly předlohou pro film :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Prima, já sice ještě žádnou knížku neutopila, ale až se to stane, nebudu mít takové výčitky, protože Fay du Fée už taky jednu utopila, nebudu v tom sama, díky! :D

      Vymazat
  5. Máme pár věcí společných: grafomanii, život na jihu Čech a v Praze a ne zrovna velkou komunikativnost. Ale hned u prvního bodu jsem si říkala, že tohle mám třeba já úplně naopak, lidé mi tipují většinou tak 14 až 16 let. :D A ne, ani trochu mě to netěší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počkej za dvacet let, to za to budeš ještě ráda! ; ) (i když na druhou stranu, já si v té době zase vždycky sednu v metru i v tramvaji:D)

      Vymazat
  6. Máme některé věci společné :) Kde studuješ knihovnictví? Já dělám magistra na UISKu a přesně rešerše, citace a informační systémy jedu pořád dokola i o půlnoci někdy :) A s tím Praha-Sušice to máme naopak, celý život v Praze, přítele v Sušici a nejspíš tam zakotvím, i když teda vůbec nevím, co tam budu dělat :) A tuhle se mi v Sušici smáli jeho kamarádi, když jsem v hospodě předváděla nabubřelého pražského holuba :D Skvělý článek, vím tak o Tobě zase něco vím a jsi mi teď tak nějak i bližší, když o Tobě vím víc než, že píšeš skvělé recenze a děláš kurz na Naučmese :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jinak knihy hromadím a to opravdu hodně, ale taky to s tou péči nepřeháním, pořád jsou to knihy, které se mají číst, takže je na nich většinou vidět, že se četli, ale rohy neohýbám to tedy ne a mám radši pejsky, protože mám na kočičky alergii :)

      Vymazat
    2. Jsem ráda, že ti článek líbil! : ) Jsem pod UISKem, jen ne na fildě, nýbrž na Praze 4. : )

      Vymazat
  7. Jéé, tou osmičkou a desítkou jsi mě mile překvapila, mám to stejně. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že v tom nejsem sama! ; )

      Vymazat
  8. Ahoj, ja som Katka, teší ma :) Veľmi príjemný článok, tiež si rada prečítam niečo osobnejšie o ľuďoch, ktorých recenzie sa mi páčia. Niektoré veci máme spoločné, tiež žijem na FB :) Je to taká nutnosť, pred ôsmimi rokmi som sa presťahovala do ČR, ale rodina a kamaráti pochopiteľne zostali na Slovensku. A čo si budeme hovoriť, oproti životu na materskej je ten online svet oveľa zaujímavejší :) A takisto nepatrím medzi hromadičov kníh. Tak nejako mám pocit, že je lepšie si knihu najskôr požičať a prečítať, a keď mám pocit, že sa k nej budem vracať, tak ju kúpiť. Jasné, že sa mi stane, že pri chodení v kníhkupectve si odnesiem knihu, lebo mám pocit, že ju musím mať, ale už to nebýva tak často. Takže mám doma v podstate len pár vybraných kúskov. No dobre, asi 50 vybraných kúskov :) V podstate je dobre, že to tak nemá väčšina ľudí, lebo by knižný trh skrachoval :) Jo, a holubi ma pobavili. Odvtedy, čo som čítala Vtáky, tak mi už nepripadajú také nevinné :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Katko, díky moc za pochvalu. : ) na ten film jsem se ještě nekoukla, možná jednou až budu starší... a statečnější :D

      Vymazat
  9. Ahoj, na tvůj blog chodím sice krátce, ale můžu říci, že jsem si ho oblíbila. A abych nezapomněla, těší mě, že jsem na tento blog narazila. :) Neznám totiž moc lidí, které by rádi četli a navíc, když si řeknu, že bych jako dárek k narozeninám přála knížku, tak na mě koukají jako na blázna. Což mi ani tak nevadí, to co mi vadí je, že si nemůžu s nikým o přečtených knihách popovídat a nebo znát jiný názor, a proto jsem ráda za tvůj blog.

    Jinak, stejnou máme asi tu "komunikativnost," ale u té zásadovosti to mám právě naopak. A co se věku týče, no... je mi 21. let, ale všichni mi typují kolem 15 či 16. Člověk si hold nevybere. :D
    Jinak, psaní mám také ráda, ale na druhou stranu nemám ráda, když to musím někomu ukazovat.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ráda slyším! : ) Mí přátelé už jsou zvyklí na to, že jsem vášnivá čtenářka, ale občas taky narazím na člověka, který je celý vykulený z toho, že ráda čtu. A jak jsem psala výše už Vendy, věř tomu, že jednou budeš ráda, že vypadáš na míň. : )

      Vymazat
  10. Opravdu skvělý článek, působíš sympaticky :) a hlavně tu 5ku máme společnou :D

    OdpovědětVymazat
  11. Ahoj, já jsem taky Jana a těším se, že si tvůj seznam vezmu na naše setkání (pokud se uskuteční) a budu si odškrtávat body, s kterýma budu souhlasit ,-)

    OdpovědětVymazat
  12. Pražští holubi - moje noční můra :D Od jisté doby, kdy se se mnou jeden málem srazil, vůči nim mám silnou averzi. A nejhorší je, že je v Praze potkáváš na každém kroku!
    Já osobně knížky hromadím. Ne, že bych kupovala všechno, na co narazím, ale pokud se mi něco vážně líbí, musím to mít. Ráda se ke knížkám vracím. Některé jsem četla už dvacetkrát a pořád je miluju. A půjčuj si je pokaždé v knihovně.
    Knihovnictví studuješ na FF UK?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Srazil? Fakt? Achjo, teď z nich mám ještě větší hrůzu! :D
      Jsem pod UISKem, ale studuju na vošce, která je na Praze čtyřce. : )

      Vymazat
  13. Tak to bychom ten sraz měly asi doopravdy udělat, když je tu tolik holek z jihu. :D :) Taky Vimperk, stejně jako Katie, stejná škola, stejná třída. Jojo, už to tak bude. :)
    Já jsem se v tom posledním bodě taky našla a vždy si přijdu jako rebel, když pomyslím, kolik lidí by mě za to ukamenovalo. :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já už jsem sice spíš západ, než jih, ale stejně je to skoro za humny. : )
      Prima, že je tolik rebelantských knihomolů! : )

      Vymazat
  14. Jsi šla s kůží na trh :) V hodně bodech jsme si podobné např. taky na první pohled nevypadám jako někdo, s kým byste se chtěli dát do řeči, prý vypadám namyšleně a arogantně :-( poslední dobou se to snažím bourat častějším úsměvem. Jako děcko nebo jako stařena si připadám poměrně často. A například rohy knížek, jsem ještě nedávno ohýbala taky, ale tohoto nešvaru už jsem se naštěstí zbavila :) A holubi... hnus, nedávno jsem jednoho (omylem) nakopla směrem do tramvaje... tu paniku bych vám přála vidět :D

    OdpovědětVymazat
  15. Chceš si mě vzít? :)

    OdpovědětVymazat