Nesmrtelná klasika v novém kabátku

Jana Eyrová je prostě nesmrtelná klasika. Patří mezi mé nejoblíbenější knížky už od dětství. Poprvé jsem ji četla, když mi bylo asi dvanáct a všechny ty útrpné chvíle u paní Reedové a v Lowoodu jsem strašně prožívala. Když ji v loňském roce vydalo nakladatelství Omega znovu a v nesmírně slušivém kabátku, bylo mi jasné, že ji prostě musím mít.


Jana Eyrová je nejslavnější knihou Charlotte Brontëové. Poprvé ji vydala v roce 1847, což je jen tak pro zajímavost také rok prvního vydání knihy Na Větrné hůrce od její sestry Emily Brontëové, na níž jsem psala recenzi nedávno. Na rozdíl od Větrné hůrky ale slavila Jana Eyrová okamžitý úspěch mezi čtenáři a dodnes na její motivy vzniklo kolem 30 filmových, muzikálových a televizních adaptací.


Jana Eyrová je sirotek. Žije se svou jedinou příbuznou, paní Reedovou a jejími dětmi. Její život je ovšem jedno velké příkoří, protože kromě služebné Bessie Janu všichni nesnáší. Aby se paní Reedová Jany zbavila, pošle ji do výchovného ústavu Lowood pro dívky. Z příšerného místa, kde je zima a hlad, se nakonec vyklube Janin opravdický domov. Odchází odtud až po osmi letech, když přijme místo učitelky na sídle Thornfield. Bude učit francouzskou chovanku pana Rochestera, záhadného a samolibého pána. Ukáže se ovšem, že tenhle namyšlený podivín je Janina životní láska. Ke šťastnému konci má tahle dvojice ale pořád daleko, protože se začnou prozrazovat tajemství, spousty let skrytá před světem...

Janu Eyrovou zbožňuju. Tahle knížka má v sobě všechno. Drama, osudovou lásku, utrpení, odpuštění, zamotané osudy, happyend (i když poněkud trpký). Je to zkrátka román jaksepatří. Četla jsem ji už počtvrté a stoprocentně si ji přečtu znovu. Hlavně proto, že jsem si zamilovala hlavní hrdinku.


Jana je rozhodně netypická. Spíš než nijaký vzhled ji trápí to, že v životě nezažila dostatečné dobrodružství. Není to hrdinka, která by před zrcadlem vzdychala, že není krásná, a přitom před ní omdlévali všichni muži - ne, dokonce i Rochester o Janě prohlásí, že není zrovna hezká. To se mi na tomhle románu líbí. Ta trpkost. Brontëová nic nepřikrášluje. Ale zpět k Janě. Strašně mě baví, že má vždycky poslední slovo, za každou cenu se drží svých zásad a není prototypem typické ženy spjaté společenskými konvencemi. Při čtení téhle knížky mě vždycky napadá, že některé ženy dokáží být i dnes úplné puťky. Vemte si příklad z Jany v 19. století!


Častokrát mě od čtení odradí dlouhé popisy čehokoliv a vězte, že Charlotte Brontëová nejednou nějaké to anglické vřesoviště pořádně do detailu popíše. Ale u Jany mi to nevadí. Líbí se mi, jak Charlotte píše, hrozně čtivě a vždycky dokáže vypíchnout nějaké zajímavé drobnůstky.


Na novém vydání Jany Eyrové mě okamžitě zaujala obálka, která je (koneckonců jako všechny ostatní obálky z nakladatelství Omega) prostě nádherná. Maličko mě zklamal font písma, čekala jsem něco originálnějšího, malé písmo se mi navíc nečetlo nejlíp, ale není to nic hrozného. Ještě mě trochu mrzelo, že se v knize Janině žákyni říká Adda. Nevím, jak vy, ale já vždycky četla jedině o Adéle, takže mě ta Adda v knížce trochu zaskočila a kdykoliv se v příběhu objevila, zastesklo se mi po tom počeštěném jméně. :-) Ale to už je jen taková moje osobní libůstka. Jinak můžu nové vydání staré klasiky jedině doporučit!



Jana Eyrová (Jane Eyre) / Charlote Brontëová / Petr Polák / 2013
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega.

Share this:

, , , , ,

KONVERZACE

17 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Jé, děkuju za připomenutí i mé oblíbené knihy :-)
    Je to moje srdeční záležitost. Mám jakési staré vydání ještě po mé mamince a knížka zaujímá v knihovně čestné místo :-)
    Mám dojem, že pod "tlakem" tvé recenze po ní asi opět sáhnu :-)
    Díky!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Báro, není zač. Musím uznat, že mít čerstvé vydání je sice prima, ale taky nedám dopustit na ty nejstarší knížky ve své knihovně - zvláště ty, které jsem podědila od někoho z rodiny! ;-)

      Vymazat
  2. No teda, Omega se s obálkou opravdu vyšvihla, myslím, že knížku krásně vystihuje! Já mám s Janou jinou zkušenost - když jsem ji četla poprvé, byla jsem z ní trochu rozpačitá (i když se četla dobře), nedovedla jsem pochopit, co na Rochesterovi vidí. Teprve po letech, při opětovném čtení (a po shlédnutí úžasné BBC minisérie s Ruth Wilson a Tobi Stephensem) jsem začala chápat, o co mezi těmi dvěma kráčí. Teď je Jana jedna z mých nejoblíbenějších a přijde mi, že člověk snad nemůže nikdy plně vychutnat všechny ty vrstvy, které v tom příběhu jsou. Však i každá adaptace ho pojímá po svém a zdůrazňuje jinou složku románu. A pokud by někoho zajímalo, jak by vypadal příběh Jany Eyrové dnes, tak tady http://www.youtube.com/user/TheAOJaneEyre se tvůrcům povedl mistrovský kousek, žasnu, jak skvěle tenhle příběh převedli do dnešní doby a přeložili některé motivace tak, aby byly plně pochopitelné pro moderního diváka. Jane rocks!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jane rocks, hezky řečeno. :D Díky za tip, vypadá to moc zajímavě! :-)

      Vymazat
  3. Teda, ta obálka se vážně povedla! Už tedy asi vím, pro které vydání se rozhodnout do své knihovničky. Jana Eyrová je moje nejoblíbenější knížka na světe (i když jsem ji poprvé četla až ve dvaceti) a stále nemám vlastní výtisk. Dlouho jsem se totiž nemohla rozhodnout mezi starými vydáními, která se dají sehnat na aukru, ale cenově stojí stejně jako nová kniha, mezi vydáním z knihkupectví, z Levných knih a z Alberta :) Zatím jsem tedy neporovnávala překlady (na které si dávám velký pozor především u Jane Austenové, kde Eva Ruxová nemá konkurenci!), ale trochu se bojím té "Addy"!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmm, jako dá se na to zvyknout (na všechno se dá zvyknout), ale pro mě je to docela velká piha na kráse, ta Adda. :-) Jestli jsi taky vždycky četla Janu Eyrovou s "Adélou" a potrpíš si na takové detaily, možná bys měla sáhnout po nějakém jiném překladu. ;-)

      Vymazat
    2. Snad Eva Kondrysová, ne? Eva Ruxová překládala jen jednu Austenovou (Annu Elliotovou), Kondrysová všech šest, a skvěle.

      Vymazat
  4. Janu Eyrovou mám v plánu si přečíst už dlouho - na poličce mi leží ohmataný výtisk po mamce :). A ty jsi mě teď krásně motivovala :).
    A Omega má naprosto nádherné obálky - jednoduchost jim sluší! K Vánocům jsem dostala Jámu a kyvadlo a mám tendenci se při čtení zastavovat a prohlížet si obálku :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě si Janu přečti. ;-) A pravda, že Omega těm klasickým dílům dodává na přitažlivosti. ;-)

      Vymazat
  5. Moc pěkná recenze :)
    Janu mám moc ráda, na rozdíl od Větrné hůrky mi sedla a četla jsem ji už několikrát. Navíc ji mám doma v hrozně krásném vydání, snad sto let starém, ale zachovaném tak, že by to člověk ani nehádal.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to je snad lepší, než úplně nové vydání. ;-) A děkuju!

      Vymazat
  6. Janu Eyerovou si chci také přečíst a tohle nové vydání vypadá úžasně. Díky za recenzi, tohle by se mi mohlo líbit :)

    OdpovědětVymazat
  7. Ooo takový krásný obal... jak je možné, že já mam tuhle knihu zase s nic moc obalem :-/

    Já už jsem tady u Hůrky psala něco ve smyslu, že popisnost u Eyrové je místy poněkud (poněkud dost) úmorná. Možná jsem psala i to, že Hůrka je kniha, která patří mezi mé oblíbené a tam bych Eyrovou asi nezařadila. Nicméně, Eyrová má něco do sebe, místy se čte výborně, místy příběh vázne, ale jako celek je to vydařený počin. Navíc Bronteová tu klidnou povahu Eyrové nějakým záhadým způsobem dokázala vložit do celé své knihy a stylu, jakým je napsána - a tomu tedy říkám umění.

    OdpovědětVymazat