Kniha, která vás obohatí

Román makedonského spisovatele Goce Smilevského jsem otvírala se zvědavostí. O Freudovi toho na můj vkus moc nevím. Psychologie na gymplu i v prvním semestru mi sice poskytla docela přehledný obrázek o psychoanalýze, snech a nevědomí, ale co se Sigmunda Freuda týče, znám jen stručný životopis. Proto jsem si říkala, že bych si nejprve měla přečíst něco o něm, než se začtu do životních osudů jeho sestry Adolfiny. Ale riskla jsem to a ani trochu nelitovala.


Příběh začíná koncem - jak jistě mnozí ví, Adolfinu i tři další Freudovy sestry stihla krutá smrt v koncentračním táboře, před kterou Freuda zachránili jeho přátelé v Londýně. Adolfina vypráví o tom, jak se ona a sestry chystaly na odjezd do Terezína, co se tam dělo a jak nakonec odevzdaně vešla do neblaze proslulých sprch. Pak se příběh zajímavě otočí na samý počátek Adolfinina života a ona začíná skládat dohromady své vzpomínky. Jsou veskrze smutné a mají trpkou příchuť: spiklenecké přátelství s bratrem Sigmundem skončilo v okamžiku, kdy rozeznala anatomické rozdíly mezi mužem a ženou, matka jí denodenně připomínala, že by bylo lépe, kdyby se nenarodila, její osudová láska spáchala sebevraždu... 

Deprese, do níž pomalu, ale jistě upadá celá kniha, zmizí v okamžiku, kdy se Adolfina dostane do psychiatrické léčebny Hnízdo. Společně s přítelkyní Klárou Klimtovou, jejíž bratr Gustav je stejně úspěšný jako Sigmund, fascinovaně pozorují pacienty, jejichž chování se vymyká tomu, co většina společnosti odsouhlasila jako "normální". Pro mě tohle byla ta nejsilnější část celé knihy. Nejen proto, že na mě zapůsobily osudy osazenstva Hnízda, ale hlavně proto, že se tu Smilevskému nenásilně podařilo vměstnat spoustu odkazů na Freudovy názory. Ač si to sám Sigmund nikdy nepřiznal, jedině Adolfina mu z celé rodiny intelektuálně stačila a kdyby jí někdo dal patřičné vzdělání, mohla to dotáhnout stejně daleko jako Freud. Jenže tehdy bylo hlavním úkolem ženy rodit děti a vařit teplé večeře.

Freudova sestra je kniha, jejíž čtení vás nesmírně obohatí. Sama bych si Freudův Snář nebo Úvod do psychoanalýzy nepřečetla, ale Smilevského reprodukce Freudových myšlenek mě zajímala. A dozvíte se toho hodně nejen o nevědomí. Freudova sestra je velice věrohodným obrazem Vídně na konci devatenáctého a počátku 20. století. Doba, v níž se neslušelo, aby dívky jezdily na kole nebo nosily kalhoty, je tu vykreslená opravdu detailně.

To nejlepší na téhle knížce není vyprávění jako takové nebo fakt, že se jedná o reálné lidi, ale ta propracovaná psychologie postav. Goce Smilevski dbal na to, aby nikdo z jeho hrdinů nebyl černobílý, aby každý měl svá pro a proti. Třeba taková matka Freudová by se na první pohled mohla zdát jako typický záporák, se vším tím negativním přístupem ke své dceři. Zatímco své ostatní děti hýčkala, jí připomínala, jak velkým zklamáním pro ni je. A co teprve takový Sigmund Freud, který do Anglie, kam se odjel schovat před koncentračním táborem, vzal raději svého psíka, než své sestry. Freud se zdánlivě jeví jako chladný a vypočítavý sobec, jehož osobní blaho je nadevše ostatní.

Adolfina je jiná. Díky ní zjišťujeme, že matka i Freud mají pro své chování nějaké (i když třeba nepochopitelné) důvody. Nikdy nikoho neobviňuje, nevzpouzí se, všechno špatné, co se jí děje, přijímá s takovým podivným flegmatismem. Právě to mi na téhle postavě vadilo. Chybělo mi nějaké vzepření se proti zavedenému pořádku. Neustále jsem doufala, že i Adolfina si vybojuje své "místo na slunci". Že aspoň na chviličku všem ukáže, zač je toho loket. Ale ona se jen tak nechává unášet tou svou melancholií a není schopná si vydobýt uznání.

Není to zrovna jednoduché čtení, ale i přesto je kniha svým způsobem hodně čtivá. Smilevski často používá metafory a nezvyklá slovní spojení, leckdy jsem měla dojem, že než příběh samotný je pro něj důležitější nejvýstižnější popsání toho či onoho pocitu. Ale daří se mu to, nutno podotknout, skvěle. Některé věty jsou vyšperkované tak, že bych je nejradši citovala. Jak jsem říkala, Freudova sestra je kniha, která vás obohatí.


Freudova sestra (Sestrata na Zigmund Frojd) / Goce Smilevski / Ivan Dobrovský / 2012
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Odeon.

Share this:

, , , , , , ,

KONVERZACE

14 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. O této knížce slyším poprvé, ale možná by se mi mohla líbit.

    OdpovědětVymazat
  2. Nejsem si úplně jistá, ale v Terezíně "sprchy" nebyly. Takže nemohla zemřít v Terezíně, když vešla do "sprch". Takže... Chyba je na straně autora, nebo na straně tvé? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chyba je na mé straně. ;-) Máš pravdu, vyznívá to tak, že "vešla do sprch" v Terezíně... ale odvezli ji do jiného tábora.

      Vymazat
    2. Zajímavější by bylo, kdyby autor udělal chybu. :o)

      Vymazat
  3. Skvělá recenze, naprosto mě navnadila, byť Freud mi není sympatický.. po přečtení recenze ani trochu. :-)
    Obal je také zajímavý...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tahle obálka není špatná, taková melancholická, ale schválně se koukni na originál, ten je skvělý! :-) Mně Freudovy názory nikdy neseděly a díky téhle knížce se mi ještě navíc zprotivil jako člověk. Nicméně jeho životní osudy jsou moc zajímavé.

      Vymazat
    2. Tak pardon, ne originál, ale na vydání s názvem Freud'un Kız Kardeşi. To je skvělé. :-)

      Vymazat
  4. O téhle knize jsem vůbec nevěděla, zní to skvěle. Nalákala jsi mě.

    OdpovědětVymazat
  5. Souhlasím s ostatními, vypadá to zajímavě. Doteď jsem o tom neslyšela. :)

    OdpovědětVymazat
  6. Jestli si chceš přečíst čtivě napsaný Freudův životopis, byť je to teda "fošna", tak Irving Stone - Vášně mysli:-)

    OdpovědětVymazat
  7. Naprosto souhlasím - není to jednoduchá kniha, ale hrozně čtivá. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a hodně dlouho po přečtení mi ležela v hlavě. Tina

    OdpovědětVymazat