Na Větrné hůrce: Staroanglická klasika nezklame

Doplňuji si své mezery v povinné četbě, proto jsem si teď na recenzi vybrala nové vydání anglické klasiky Na Větrné hůrce, kterou v loňském roce vydalo nakladatelství Odeon v půvabné zlatohnědé obálce. Jak se mi kniha zamlouvala?


Ani jsem si z hodin literatury nepamatovala základní zápletku, jen to, že se mi zdála hrozně komplikovaná. Věděla jsem, že je to jediná kniha Emily Brontëové. Vydala ji pod mužským pseudonymem Ellis Bell v polovině 19. století a kniha tehdy nesklidila velký úspěch; dokonce byla považována za rané a nezralé dílo úspěšnější Charlotty Brontëové. Nakonec se ale přece jen ukázalo, že Emily měla talent a Na Větrné hůrce se postupně stala jednou z nejvýznamnějších děl anglické literatury.

Pokusím se vylíčit základní děj: na Větrnou hůrku přijíždí gentleman Lockwood, který si chce pronajmout sousední sídlo Drozdov. Díky shodě událostí se dozvídá celý příběh rodiny Earnshawů, jenž žili na Větrné hůrce a Lintonů, kteří bydleli na Drozdově. Hlavním hrdinou je drsný a mstivý Heathcliff, jehož jako malé dítě našel starý Earnshaw v lesích. Heathcliff se nesnáší se svým nevlastním bratrem Hindleym, a naopak si velmi rozumí se svou nevlastní sestrou Kateřinou. Dokonce se do sebe postupně zamilují - avšak zpupná Kateřina si za manžela zvolí Edgara Lintona z Drozdova, aby pro sebe i Heathcliffa zajistila přijatelné společenské postavení. Heathcliff se cítí zrazený a rozhodne se rodu Lintonů jaksepatří pomstít za spáchané křivdy.

To je jen velmi, velmi stručně řečeno. Kolem téhle nejzákladnější linie se rozbíhá ještě spoustu dalších příběhů. Když jsme si dílo rozebírali ve škole, zdálo se mi to příliš složité, ale to jen proto, že jsem knížku zkrátka neviděla zevnitř. Když ji čtete, není problém se v tom všem zorientovat. Jen si nepleťte Kateřinu s Katkou.

Vypravěčka, služebná Nelly, ráda a často zabíhá do detailů, proto je čtení knížky občas táhlé a přiznávám se, že všechny ty její podrobné popisy všech situací a dialogů mi párkrát trochu lezly na nervy. Na druhou stranu, byla jsem fascinovaná tím příběhem jako takovým. Je to úplně něco jiného, než na co jsem zvyklá z podobných knih. I když happyend takové Jany Eyrové měl taky trochu trpkou příchuť, tady je to vyloženě kousnutí do kyselého jablka. Pořád jsem čekala, kdy se z Heathcliffa vyklube ten pravý romantický hrdina, kdy odhalí toho citlivého a v jádru hodného človíčka v sobě. Marně.

A takhle je to dobře! Sladkobolné konce mám někdy ráda, ale tady by to všechno zkazilo. Emily Brontëová umí na závěr jaksepatří překvapit. A taky umí perfektně nastínit charaktery všech postav. Bavilo mě, jak přisuzovala typicky mužské vlastnosti ženám a naopak. Vemte si třeba takový pár Katka a Linton. Katka je stoprocentně ta energičtější, dravější a dominantnější. Linton je takový něžný jemnostpán. Ženy v Na Větrné hůrce jsou taky obvykle vzdělanější než muži, dokonce jsou to často ony, kdo je musí učit číst a psát. Emily se mi zdá ještě emancipovanější než její sestra Charlotta Brontëová.

Na Větrné hůrce je dílo čtivé, ovšem ne zrovna jednoduše psané. Někdy jsem měla pocit, že mi čtení ubíhá strašně rychle, někdy se zase hrozně vleklo. Knížku pravděpodobně, pokud nejste nějaký rychločtenář, nezhltnete za jedno odpoledne. Ale! je to kniha plná krásných výrazů, metafor a zajímavých přirovnání, takže zlepšení vaší slovní zásoby je zaručeno. A ještě malou třešničkou na dortu je krásný "odeonský" vzhled knížky. Má takový starodávný nádech, což jen umocňuje starobylost celého příběhu.


Na Větrné hůrce (Wuthering Heights) / Emily Brontëová / Kateřina Hilská / 2013
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Odeon.

Share this:

, , , , ,

KONVERZACE

29 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. To je opravdu pěkné vydání! Knihu jsem četla již dvakrát a vždycky jsem si jí vychutnávala. Není to žádná slaďárna a postavy se chovají někdy opravdu příšerně, ale v tom právě tkví to kouzlo, jak je to skvěle napsáno :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si myslím, že se postavy někdy chovaly příšerně a že v tom tkví to kouzlo! Přesně! :))

      Vymazat
  2. My jsme na střední nebrali ani jednu Brontëovou, ani Austenovou. Úplně nám je zatajili. Nechápu, jak je to možný. Každopádně jsem dodnes od žádné z nich nic nepřečetla, ale letos bych to chtěla napravit minimálně nějakou Austenkou, její knihy mě zaujaly víc. Nemáš nějaký tip, čím bych měla začít? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Omlouvám se, že se vetřu s odpovědí, ale jakožto zapálený Austenofil doporučuju tu nejslavnější - Pýchu a předsudek. Přestože Rozum a cit má podobnou zápletku, nelíbí se mi zdaleka tolik, je to taky zamotanější a hlavní hrdina není tak výrazná postava. Moje první byl Mansfield park, což je pěkná bichle, nevím, jestli by ti to nevadilo, jinak je to fajn. Northanger abbey je trochu parodie gothic novels, stejně tak sranda (nedopsaná kniha) je Sanditon. A mezi tím je tak nějak Emma, která mi nevyčnívá nikam, mimochodem staré vydání má hezké obrázky od Borna. :-)
      Ať se ti líbí!
      (Jo a od Bronteových mám ráda třeba Villete.)

      Vymazat
    2. Díky moc za doporučení! :)

      Vymazat
    3. Myslím, že už tu máš tipů ažaž, za mě je od Austenové nej Pýcha a předsudek, od Charlotty Brontëové si musíš přečíst Janu Eyrovou (nakladatelství Omega ji teď vydalo znovu s boží obálkou, dneska mi zrovna přišla na recenzi) a Větrnou hůrku od Emily taky, samozřejmě! :)

      Vymazat
  3. Pěkné vydání. Není to moje nej kniha od sester Bronte, ale rozhodně má pro mne nejsilnější příběh (když jsem jí četla podruhý, nadávala jsem tý blbce, že si to s Heathcliffem nevyříkají jako rozumný lidi, že jo). Film jsem viděla kupodivu taky, je to dobré na podzimní náladičku :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na film se teď po dočtení knížky chystám! ;)

      Vymazat
  4. U Větrné hůrky jsem poprvé chytla nějakou šílenou verzi překladu. Jmenovalo se to totiž "Vichrné návrší" a četlo se to hrozně. Postavy mluvily jako děti a hrozně mi to lezlo na nervy. Nyní mám paperback z Levných knih a čekám na vhodnou příležitost, kdy tomu dám v jiném překladu druhou šanci :)
    My jsme na gymplu tyto spisovatelky taky neprobírali. Ve svém sešitě mám jen poznámku k Janě Eyrové, že je román pro dívky. Janu Eyrovou jsem četla poprvé až ve dvaceti a od té doby je to moje nejoblíbenější knížka vůbec.
    Vendy: Pokud chceš doporučit něco od Austenové, Pýcha a předsudek a Rozum a cit jsou naprostá klasika a čtou se výborně. Pokud bys chtěla něco méně známého, tak je skvělá Anna Elliotová (v originále Persuation) - v knihkupectví jsem ji viděla i pod názvem "Pýcha a přemlouvání".

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vendy a Lucie, i já mám za to, že jsme při literatuře mohli mluvit o sestrách Brontëových a Jane Austenové mnohem víc!

      Vymazat
  5. Já tuhle knížku četla už tak dávno a aspoň dvakrát myslím, ale minimálne na poprví jsem byla téměř dítě, až se vůbec divím, že jsem takovou knížku tehdy četla, no ale z toho vyplívá, že si to skoro taky nepamatuju a rozhodně jsem knihu tehdy asi nemohla úplně docenit, i když se mi už tenkrát líbila. Myslím, že po ní v blízké době śáhnu znova. Jsem hodne zvědavá co moje dospělejši já řekne.

    OdpovědětVymazat
  6. Jedna z mych oblibenych knih, driv jsem vubec na sestrach Bronte dost ujizdela:)L.

    OdpovědětVymazat
  7. Jedna z mých nejoblíbenějších a od sester Brontëových podle mě nejpovedenější dílo... líbí se mi, jak je to temné a komplikované :) a taky bych se podepsala pod to, že by se Austenové a Brontëovým mělo dát při hodinách literatury víc prostoru, taková klasika a všude se to vynechává!

    OdpovědětVymazat
  8. Jedna z mých nejoblíbenějších knížek.:.-) Asi před rokem jsem vyhrála jedno novější vydání s novým překladem, takže se chystám, že si Větrnou hůrku zase zopakuji.:-)

    OdpovědětVymazat
  9. Tuhle knížku jsem také četla a dodnes si pamatuju, jak moc jsem nesnášela všechny postavy. Ale rozhodně myslím, že stojí za přečtení :) Jako vždy moc pěkná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
  10. Á, moje anglofilské srdéčko jásá! A dvakrát jásá, když čtu komentáře, to je krása vidět, že tahle literature je stále, i navzdory středoškolské výuce, kde ji úspěšně ignorují, populární! :-) Krásně napsaná recenze, moc mě těší hlavně poznámka, že Heathcliff není romantický hrdina. Znám lidi, kteří se ve vztahu Katky a Heathcliffa vidí, a to mi pak trochu běhá mráz po zádech.
    A když už se mluví o těch filmech, určitě moc doporučuju tuhle adaptaci http://www.csfd.cz/film/259366-emily-bronteova-bourlive-vysiny/, Tom Hardy je v hlavní roli naprosto výborný. No a nakonec ještě takový bonus - http://www.youtube.com/watch?v=Fk-4lXLM34g Větrnou hůrku jedině s touto písní! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tahle adaptace už mi byla doporučena jednou, tak jí asi dám šanci. :) A písnička mě sice moc neoslovila, ale dovedu si ji k tomu příběhu představit. :))

      Vymazat
  11. Á jedna z mých oblíbených... tiše závidím ten krásný obal, já si Hůrku koupila v antiku a obal žádná sláva + velice temné ilustrace (i když ty vlastně umocňují celkovou atmosféru knihy). Pokud jde o zdlouhavost, kterou někteří zmiňují... nic takového jsem si při čtení neuvědomovala. Já příběh hltala! A styl, jakým je kniha napsána se mi líbí. Naopak druhá ze sester B. a její Jana Eyrová, byla podle mě úmorná a zdlouhavé popisy každého lístečku v okruhu 10km mě ubíjely.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidíš, a mě ty popisy v Janě Eyrové zase přijdou čtivější než ve Větrné hůrce. :) A temné ilustrace by mi k tomu docela dobře šly! ;)

      Vymazat
  12. Knihu jsem četla před více než 10 lety, ale co si tak matně pamatuju, tak jsem si "vykreslila" Heathcliffa tak, že jsem se do něj tajně snad i zamilovala :-)) Asi si ji v brzké době přečtu zas, díky za připomínku ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Není zač, já děkuji za milý komentář. :)

      Vymazat
  13. Miluju tyhle anglické klasiky od sester Bronteových a od Jane Austenové... Byly časy, kdy jsem nečetla nic jiného. :) Jednou si to určitě zopakuji. Jinak u nás na škole padla o Bronteových krátká zmínka, ale Jane Austenovou jsme přeskočili úplně. Nechápu...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky tomu nerozumím, proč to vynechávají. Každopádně je super, že i přesto je mezi knihomoly tolik fanoušků Pýchy a předsudku, Jany Eyrové a dalších skvělých knih. :)

      Vymazat
  14. Promiň, ale já to zkrátka musím napsat. Ženy v Na Větrné Hůrce......TOHLE naprosto rve uši a popírá veškerou gramatiku :P Panství se jmenuje - Větrná Hůrka....Kniha se jemnuje NA Větrné Hůrce - překlad: co se stalo NA tom panství, které nese název VĚTRNÁ HŮRKA. Je to zcela evidentní už v druhé kapitole, když se Lockwood brodí blátem K Větrné Hůrce. Omlouvám se, musela jsem to napsat, protože tohle napsat jako recenzi třeba do novin, tak nakladatelství by se mělo propadnout :P

    OdpovědětVymazat