Konec & začátek

neděle 28. prosince 2014

Rok se s rokem sešel a už je to tři roky, co jsem si založila tenhle blog. Vlastně se mi to zdá jako chvilička, ale když se ohlédnu, co všechno se mi za 3 roky přihodilo... Jen ten poslední rok byl plný zážitků a změn a za spoustu z toho vděčím právě svému blogu.

V tomhle roce pár důležitých lidí z mého života odešlo a několik nových důležitých osob jsem do něj vpustila. Taky jsem se postupně naučila, že si nesmím dělat hlavu z každé prkotiny a že s některými věcmi se nedá nic dělat a musím se s nimi prostě smířit. Na první pohled jasná věc, ale občas zkrátka nevidíme ani to, co přímo bije do očí.


Jinak to byl rok bohatý hlavně na profesní změny. A většina z nich se udála úplnou náhodou. Je to zvláštní, kam vás náhody zavedou. To se tak třeba jednou domluvíte s kamarádkou na focení s cappuccinem jako rekvizitou a najednou máte klubovou kartičku do Costa Coffee a svůj den už si bez karamelového latte neumíte představit. A sousloví "zajdem na kafe" už má pro mě konečně ten správný význam.


A tak jsem si jednou seděla v kavárně s kafíčkem, když mi na mobil přilétl vzkaz od jednoho pana učitele ze základky ve Chvalkovicích. Tamní děcka se rozhodla založit si skupinu na FB, kam budou přidávat recenze na přečtené knihy a chtěla ode mě poradit, jak na to. Rozhodla jsem se, že jim povím vše, co jsem se o recenzování knížek naučila - a předala jim své materiály z Naučmese kurzů. Tímto bych tedy chtěla oznámit, že (prozatím) v Naučmese jako lektorka končím.


Práce mám teď stejně až nad hlavu. Kromě Naučmese jsem skončila i v Bohemia Apartments, kde jsem psala blog a příspěvky na sociální sítě. Vydala jsem se úplně jiným směrem; oblékla jsem černou uniformu, uvázala si oranžový šáteček a začala pracovat jako uvaděčka v kině. Rozhodla jsem se tak po velice dlouhém zvažování a věřím, že jsem udělala správně.


Pořádný foťák jsem si přála snad odjakživa. Můj Canon se ke mně dostal taky náhodou; koupila jsem ho bez velkého rozmýšlení, naskytla se mi totiž výhodná koupě a nebyl čas váhat. Představovala jsem si, že ho budu mít jen tak, pro radost. Nikdy bych nečekala, že mí kamarádi se ode mě nechají nafotit třeba ve stylu Alenky v říši divů, že budu fotit fashion blogerku, nebo že si mě knihkupectví Martinus.cz vybere pro spolupráci na projektu Za knihami!


Tak a je to venku! :) Za knihami je teprve v rozpuku, ale už teď tam najdete spoustu fotografií. O co jde? Společně ještě s jedním fotografem brouzdáme Prahou a fotíme čtenáře za knihami. Zajímají nás lidé na ulici, v MHD, v kavárnách, obchodních centrech, zkrátka všude ve městě. Chceme vědět nejen CO čtou, ale také KDO jsou. Co vám budu povídat, Za knihami jsem si zamilovala na první pohled a hrozně se těším na všechny ty zajímavé čtenáře, které díky tomuhle projektu potkám.


No a pochopitelně se toho spoustu událo i na blogu! Přibylo neuvěřitelné množství fanoušků na FB, návštěvnost článků stále vzrůstá a mě hrozitánsky moc těší, když vidím, kolik lidí baví číst, co píšu. Moc vděčná jsem samozřejmě i všem knihkupectvím, nakladatelstvím a dalším firmám, se kterými jsem v letošním roce spolupracovala! Budu se snažit, aby mé články byly v dalším roce ještě lepší a můj blog byl jedním z internetových koutů, kam se budete rádi vracet.



Jo a ještě... všem svým pravidelným čtenářům posílám pusu a objetí, protože jste ti nejlepší ze všech!

Šťastný Nový rok!

Audio koncert pro vaše uši

čtvrtek 25. prosince 2014

Možná si pamatujete, jak jsem poslouchala svou první audioknihu. A že jsem z toho nebyla úplně nadšená. Jenže nabídce od OneHotBook jsem prostě nedokázala odolat. Navíc si možná pamatujete, že jsem se zúčastnila i křestu Nebezpečných známostí. Vzhledem k tomu, kdo v ní účinkuje, mi bylo okamžitě jasné, že to nebude žádný průšvih.

Tentokrát jsem na to šla vlastně úplně opačně než s první audioknihou. Nevybrala jsem si neznámou knihu, ale sáhla jsem po klasice, kterou moc dobře znám, jen jsem ji nečetla už pěkně dlouho. Nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose mě kdysi úplně uchvátily, stejně tak Formanův film a letos jsem navíc ještě viděla balet Valmont, který rovněž stojí za to. Epistolární román plný spletitých intrik markýzy de Merteuil by si rozhodně měl přečíst úplně každý! A pokud by ho nebavilo číst, naskýtá se mu možnost pustit si knihu do uší.


Pařížskou audio smetánku z 18. století tvoří Jiří Dvořák coby vikomt Valmont, Klára Issová jako Cecílie Volanges, Jan Meduna v roli rytíře Dancenyho či Kristýna Frejová alias madame Tourvel a vypravěč Igor Bareš.  No a třešničkou na dortu je markýza de Merteuil = Vilma Cibulková. Zvlášť ona dělá z audioknížky výjimečný zážitek. Chvílemi totiž budete zapomínat, že vám ze sluchátek zní česká herečka, budete přesvědčeni, že to opravdu šeptá skutečná markýza de Merteuil. Klobouk dolů před Cibulkovou, ve své roli je vážně skvělá.

Nezaostávají za ní ovšem ani další herci. Dvořákův hlas jsem si oblíbila už v Muži z ostrova Lewis a jeho sytý baryton jistě nenechá žádnou dámu chladnou. Báječně věrohodná je Klára Issová jako ufňukaná Cecílie a fakt mě mrzelo, že Bareš neměl ve své roli ironického vypravěče větší prostor, protože knihu výborně doplňuje. Jediný, kdo mi nesedl, byla Kristýna Frejová - nemůžu si pomoct, její hlas mi prostě nebyl sympatický. Ale dost možná to bylo zapříčiněno i tím, že pánbíčkářka Tourvel mi už v knížce byla dost protivná, mnohem radši jsem měla vypočítavou markýzu! :)

Nebezpečné známosti jsem poslouchala vždy na svých cestách Praha-Sušice a měla tak na dvě hodiny o zábavu postaráno. Je to vskutku koncert pro vaše ušiska; přiznávám, že jsem se trochu obávala, jak si nakladatelství poradí s faktem, že je celý román vyprávěný v dopisech, ale ono to funguje právě proto skvěle. Zamlouvala se mi i hudba, která odděluje jednotlivé úseky knihy, jako vystřižená z nějakého noblesního salonku ve Versailles. Temné tóny mi už k románu tolik nesedly, ale nebylo to nic, co by mi výsledný dojem z audioknihy pokazilo.

Jak se zdá, pro mě osobně je mnohem lepší poslechnout si nějaký příběh, který už znám a oživit si ho v jinak zpracované verzi. Příběhy, které ještě neznám, si pořád radši přečtu v klasické psané formě. Nicméně díky Nebezpečným známostem si u mě audioknížky dost šplhly a už se fakt těším, až si poslechnu nějakou další!


Posloucháte / chystáte se poslechnout nějakou audioknihu? :)

Nebezpečné známosti (Les Liaisons dangereuses) / Choderlos de Laclos / Vilma Cibulková, Jiří Dvořák, Klára Issová, Jan Meduna, Igor Bareš, Kristýna Frejová / 2014
Za recenzní mp3 děkuji nakladatelství OneHotBook.

Zatoulaná Bernadetta je čtivá a báječně praštěná

neděle 21. prosince 2014

Tak na tuhle knížku jsem se díky recenzím opravdu těšila. Nekorektní vtipný román, navíc tak trochu šílený? To je rozhodně něco pro mě!

Musím říct, že po celou dobu čtení jsem měla permanentně na tváři pobavený úsměv. Bernadetta není legrace k popukání, ale párkrát se tu od srdce zasmějete. Pokud máte rádi nekorektní a ironický humor. Protože srovnávat hrůzy mořské nemoci s hrůzami vražd v moskevském divadle asi není pro každého. Ale vám, co jim takový černý humor nevadí, rozhodně doporučuji, abyste se s rodinkou Branchových seznámili co nejdřív.


Elgin Branch pracuje v Microsoftu, rád chodí jen v ponožkách a zcela rezignoval na svou potrhlou, agorafobickou manželku Bernadettu, bývalou geniální architektku, která teď tráví volný čas tím, že se chová nepřátelsky k celému okolí a ke své pomlouvačné sousedce Audrey nejvíc. Připočtěte k tomu ještě supernadanou dcerušku Bee a padesátikilového psa Zmrzlinku a máte rodinu, na jakou asi hned tak nenarazíte. Zvlášť, když ta rodina sice bydlí v rozpadajícím se domě, kterým prolézá ostružiní, ale rozhodne se Bee splnit její přání za dobré známky - výlet do Antarktidy. To aby přestala škemrat o poníka.


Kde se touláš, Bernadetto? nemůžete brát úplně vážně. Je to trochu praštěná knížka, na kterou se musíte dívat s nadhledem. Ale pokud to uděláte, užijete si s ní spoustu legrace. Je psaná dost netradičně, příběh vytváří taková velká koláž historek nasbíraných Bee z e-mailů, faxů, ručně psaných vzkazů, oficiálních policejních zpráv... je to doslova smršť různých dokumentů, ale orientuje se v tom jedna báseň, věřte mi. Je to čtivé a báječné.


Kde se touláš, Bernadetto? ovšem rozhodně není kniha pro každého. Já mám tyhle ulítlé příběhy v oblibě, ale vy, co raději holdujete klasickým příběhů, se na tohle radši příliš netěšte. Knihu jsem záhy po dočtení půjčila kamarádce, která se na ni dost mračila, protože jí zkrátka často chování hlavní hrdinky nedávalo smysl. Ona je Bernadetta sice geniální, ale občas právě trochu nesmyslná. Pokud jste ale svobodomyslní a ta její praštěnost vám bude připadat líbezná, směle se vrhněte do čtení.


Kde se touláš, Bernadetto? (Where'd You Go, Bernadette) / Maria Sempleová / 2014
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.

Hájíčkovy povídky neurazí, ani nenadchnou

pondělí 15. prosince 2014

Tolik lidí pořád básnilo o Jiřím Hájíčkovi, že jsem si od něj taky zatoužila něco přečíst. Nejprve jsem chtěla Rybí krev, ale pak se ke mně dostal povídkový soubor Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku, což se mi zdálo lepší, říkala jsem si, že budu číst Hájíčka po malých povídkových douškách.

Po celou dobu čtení mi přišlo, jako by se Hájíček snažil načrtnout obraz typického jihočeského venkova, v každé povídce uvidíte pár nových tahů a v závěru se vám celá změť čar spojí do jednoho obrazu, ve kterém doslova jako v zrcadle vidíte, jak to v jižních Čechách vlastně chodí. Pocházím z jihozápadu a mám s tím jihem spojené nějaké to příbuzenstvo a zážitky, takže se mi tohle na knize víceméně zamlouvalo. Je to takové hezké, když se po všech těch amerických a "cizokrajných" knihách vrátíte zpátky k rodné hroudě, žejo.


Z 20 povídek v souboru jsou prý zatím poprvé publikované pouze 3, takže Hájíčkovi věrní fanoušci asi budou trochu zklamaní, že toho tady na ně zase tolik překvapivého nečeká. Já - začátečnice - si to ale vcelku užívala. Je to takové pohodové čtení, žádné velké drámo, sem tam nějaké drobné rozechvění. Prostě klídek. Hájíček se víc než na překvapení a dechberoucí situace zaměřuje na propracovanou psychologii postav, na hrátky s jazykem, na pečlivě vystavěné dialogy.


Těžko říct, která z povídek se mi líbila nejvíc, musím se přiznat, že teď po dočtení mi trochu splývají. Nebyla tam žádná, která by se mi vyloženě nelíbila, ale upřímně, nic moc mě extra nenadchlo. Všechny jsou milé, čtivé, sympatické, ale taky nic víc. Bavily mě Melancholické lístečky z podzimních stromů demokracie, která se odehrává na volbách a taky Pinky a já, což je o jednom opileckém setkání dvou kamarádů. 

Asi je jasné, že z knížky nejsem úplně nadšená. Hájíček pro mě nebude to pravé, ale věřím, že ti, co je nadchla Rybí krev a jeho další romány, tuhle knihu nebudou chtít minout. A stejně tak věřím, že to bude hezký dárek pro milovníky současné české literatury. No a já se teď jdu pustit do Bertík a čmuchadlo, snad už konečně najdu v současných českých knihách něco, z čeho budu úplně paf.


Co vy a Hájíček? Četli jste od něj něco? :)

Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku / Jiří Hájíček / 2014
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz.

Kouzlo první školní lásky

úterý 9. prosince 2014

Dámy a pánové, představuji vám jednu z nejskvělejších knih letošního roku. Jmenuje se Eleanor & Park a ze začátku jsem na ní byla jen hodně zvědavá a neměla velká očekávání. To se ale změnilo hned po několika stranách. Byla to láska na první pohled.

Eleanor a Park to ale měli úplně jinak. Tohle je totiž milostný příběh, ale jiný, než na který jste z knih asi zvyklí. Ona má neposedné zrzavé háro, odrbané oblečení a spoustu problémů v rozpadající se rodině s mnoha sourozenci. On je asijský podivín s černými linkami pod očima, miluje komiksy a jeho máma prodává Avon. Oba jsou outsideři, obyčejní a všední lidé. Ale když se na ně podíváte pořádně, zjistíte, že Eleanor má šmrnc a vtip a Park zase skvělý hudební vkus... no a najednou se do nich úplně zamilujete. Ani nevíte jak.

Není to typická lovestory a chvíli trvá, než si tyhle dvě postavičky vůbec padnou do oka. Nakonec si ale padnou i do náruče, a to navzdory rodičům, zákeřným spolužákům a všem dalším protivenstvím, jaká je ve světě čekají. A vy jim při tom držíte palce, seč vám síly stačí a doufáte, že se tahle povedená dvojka dočká svého happyendu. Jenže jak si oni ten happyend vůbec představují?

Jak já se do téhle knížky pobláznila! Slupla jsem ji jako malinu a hned bych si dala nášup. Je to fakt jednoduchý příběh, ale stoprocentně dokazuje, že v jednoduchosti je krása. Čtivý, přímý, plný dialogů; děj sledujeme z pohledu obou hlavních hrdinů v er-formě. Navíc je parádní, že to není jen o prvních láskách a krutostech střední školy, ale taky se to dotýká všemožných sociálních problémů. Kromě toho se příběh odehrává v 80. letech minulého století a mám dojem, že je to tam skvěle znázorněno, hlavně co se hudby týče!

Nedám teď dopustit na The Smiths a U2! Autorka knihy, Rainbow Rowellová, vytvořila "soundtrack" k této knížce, který rozhodně stojí za poslechnutí, skvěle se mi trefila do vkusu. A Eleanor & Park rozhodně stojí za přečtení, ale to je vám jasné, jsem z té knížky zkrátka úplně paf. A víte, co je na tom nejkrásnější? Připomenete si svou první školní lásku. To napětí, nervozitu, motýlky v břiše, první chycení za tlapky, první pusu... No, prostě, přečtěte si to, jo? :)


Jaká další romantika v poslední době dostala vás? :)


10 vánočních dárků pro knihomola

čtvrtek 4. prosince 2014


Tak jsem překonala všechna pražská protivenství (den bez tramvají i evakuaci Nového Smíchova) a připravila jsem pro vás článek s vánočními knihomolskými tipy. Máte doma vášnivého knihomola a už vám docházejí nápady, čím ho obdarovat? Jasně, že vždycky můžete sáhnout po knížce, ale možná byste ho letos chtěli překvapit něčím originálnějším. Tady jsou dárky, díky kterým se oči vašeho drahého knihomola rozzáří jako vánoční stromeček.

1) Záložky & placky
Upřímně, já si na ně zase tolik nepotrpím, ale většina milovníků knih je do záložek a placek s knižními motivy celá divá. Zkuste se dopídit, jaká je knihomolova nejmilejší kniha / autor a podle toho zapátrejte na internetu. Popřípadě záložka s nějakým trefným citátem, nebo úryvkem z knihy, vždycky potěší. Pestrou nabídku najdete kupříkladu na Bookmarklovers.

2) Hrnek
Možná si říkáte, že dát někomu hrneček není zase až tak originální. Ale věřte mi, že čtenáři ho ocení víc než kdo jiný. Čtení je zkrátka dokonalé až tehdy, pokud máme po ruce hrnek horké kávy / čaje, zvlášť teď v zimě. A aby to nebyl hrnek jen tak ledajaký, nýbrž knihomolský, doporučuji stylové hrnečky z knihkupectví Martinus.cz.

3) Knižní šperk
Pokud se váš knihomol rád ozdobí nějakým šperkem, co takhle mrknout na Etsy.com a vybrat mu něco přesně na míru? Pokud má rád Harryho Pottera, doporučuji zlaté náušnice ve tvaru kostěných brýlí či přívěsek ve tvaru obraceče času, jestliže zbožňuje Pána prstenů, není nic snazšího, než mu pořídit jeho vlastního "miláška".

4) Plátěná taška
Protože knihomolové s sebou věčně tahají spousty knih a igelitky už zkrátka fakt neletí (a když budete knížky nosit tak jako já, v kabelce, tak ji vždy do pár měsíců zničíte), nebojte se někoho pod stromečkem obdarovat plátěnou taškou. A samozřejmě ne jen tak ledajakou. Mrkněte třeba na Knižní vesmír, určitě tam najdete něco parádního s literární tématikou.

5) Literární postel
Postel je místo, kde většina knihomolů tráví spousty času. Čtením. A tak ji svému knihomolovi jaksepatří vyzdobte. Třeba mu pořiďte skvělé popsané povlečení, nebo nadýchané polštáře ve tvaru knih. Bude nadšený, to vám garantuju.

6) Čtečka / sluchátka
Holduje váš knihomol i čtení jiného druhu knížek? Nedá dopustit na audioknihy, nebo by se popral za e-knížky? Nic snazšího, než mu pořídit nějakou pěknou čtečku knih - pro knihomoly je Kindle totéž, co pro ostatní smrtelníky Apple, mimochodem - nebo mu vybrat nějaká fantastická sluchátka, ve kterých bude moci poslouchat své oblíbené příběhy.

7) Stolek do vany
Často mi kamarádi, co taky čtou, říkají, že by si rádi četli ve vaně, ale že se příliš bojí, aby náhodou knížku neupustili do vody. Vyřešte tedy jejich problém jednou provždy a pořiďte jim nějaký stylový stolek do koupele. Nejenže si na něj budou moci zapřít knížku, ale ještě budou mít po ruce místo na skleničku s vínem.

8) Knižní svíčky
Neznám knihomola, který by se nerozplýval při vůni nové knihy, staré knihy, knihovny, knihkupectví... zkrátka čehokoliv, co má něco společného s knížkami. Tak jim darujte tuhle jedinečnou vůni.

9) Dárková poukázka
Není to sice tak osobní dárek, ale rozhodně je to záchranné lano v případě, že chcete darovat knihu a fakt vás nenapadá, jaká by danou osobu potěšila, nebo se případně chcete ušetřit trapasu, že už by ji mohl mít přečtenou. Poukázky najdete kupříkladu na Martinus.cz a jistě knihomola potěší jako všechny ostatní dárky! (A nebo případně můžete přihodit k dárku tuhletu poukázku, tu taky jistě čtenáři využijí.)

10) Knihy, knížky, knížtičky
Co si budeme povídat, tímhle stejně vždycky knihomola potěšíte nejvíc. Co se mě týče, můj letošní dopis pro Ježíška jsem si vytvořila přímo na Martinus.cz, po ničem jiném netoužím tolik, jako po knihách. Rozhodla jsem se nevypisovat své tipy, ale všechnu tu knižní inspiraci jsem vyfotila. Najdete tu vhodnou knížku pro děti, nějakou tu klasiku, detektivku, české knížky, něco tajemného a kouzelného, historického a životopisného a nechybí ani odborná literatura.


Tak co, vybrali byste něco?

Jezte, meditujte, milujte

úterý 2. prosince 2014

O Jíst, meditovat, milovat jsem se dozvěděla už před pár lety a vždycky jsem si tuhle knihu chtěla přečíst, navzdory tomu, že jsem jak na knihu, tak na film četla dost negativních recenzí. Ale určitě to tak taky s nějakou knihou máte, prostě vás od ní žádná záporná recenze neodradí, když si ji vážně chcete přečíst. Dřív nebo později jsem musela Jíst, meditovat, milovat vyzkoušet na vlastní kůži.

Spisovatelka Elizabeth Gilbertová napsala autobiografickou knihu o tom, jak se po nevydařeném manželství a románku, celá sesypaná a nešťastná, rozhodla strávit rok na cestách ve 3 zemích: Itálii, Indii a Indonésii. V Itálii přibrala nejšťastnějších deset kilo a pizza a zmrzlina jí pomohly postavit se na nohy. Do Indie odjela meditovat, hledat v sobě zbožnost a vyčistit si mysl. V Indonésii na Bali si dala za úkol najít v sobě ztracenou rovnováhu.


Začnu chválou. Možná je to taková ta guilty pleasure kniha (tedy taková, jejímž přečtením se před intelektuálštějšími čtenáři nechlubíte, ale stejně se vám líbila), ale to neznamená, že by byla horší než ostatní. Je to čtivé a chvílemi jsem si bezděky říkala - jo, tohle jsem si taky myslela, nebo jo, taky jsem se takhle cítila. Pokud v sobě máte takovou tu superženskou nelogiku (abyste se dokázali vžít do hlavní hrdinky, která odkopává jednoho muže za druhým, jen proto, že si není jistá, že je to pro ni to pravé, a pak pláče, že je sama), tak si myslím, že si tuhle knihu dokážete docela dobře užít.


A hlavně je to docela fajn průvodce po zajímavých místech. Dozvíte se toho spoustu o všech třech zemích, které Liz navštívila, těm, co rádi objevují nová místa alespoň na papíře, můžu tuhle knihu rozhodně doporučit. Italskou část byste, mimochodem, neměli číst s prázdným žaludkem, ale nejlépe s pořádným kusem pizzy poblíž. Jinak se může stát, že si půjdete (stejně jako já) v půl 11 večer vařit špagety, prostě jen proto, že té Elizabeth ty gastroorgie hrozně závidíte.


Kniha má ale i slabá místa. To, že některá poselství jsou tak trochu slaboduchá, bych ještě vcelku přešla, ale opravdu mě rozhořčil závěr knihy. /SPOILER: Očividně jediným možným závěrem knihy, která je o hledání nezávislosti, samostatnosti, o snaze prosadit se ve společnosti, která od ženy stále očekává, že založí rodinu a bude mít děti, je odejít do západu slunce s novým mužem svých snů. Takže i když vám autorka celou dobu říká, jak to bylo super, když dokázala najít samu sebe a naučila se fungovat bez toho, aby byla závislá na svém mužském protějšku, nakonec se bez něj stejně neobejde. Divný konec. Konec spoileru/


Tak abych to nějak shrnula. Rozhodně se do téhle knihy nepouštějte s tím, že vám to předá nějakou ohromnou moudrost, budete pak inspirováni a bůhvíco všechno ještě. Kdepak. Budete zklamáni. Ale pokud Jíst meditovat milovat budete brát jako oddechovku, u které se občas pobavíte, podráždíte chuťové buňky a dostanete příšernou chuť cestovat, tak toho pak určitě nebudete litovat.



Jíst, meditovat, milovat (Eat, Pray, Love) / Elizabeth Gilbertová / Zdík Dušek /2013
Za recenzní kopii děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz.

Showroom OneHotBook & Audiolibrix

sobota 29. listopadu 2014

S audioknížkami se teprve seznamuji, ale máme se čím dál tím víc v oblibě. Jako první jsem si poslechla Muže z ostrova Lewis, ale definitivně jsem si audioknihy oblíbila až s čerstvou novinkou od nakladatelství OneHotBook, Nebezpečnými známostmi. A tak jsem si nemohla nechat ujít její křest v showroomu 2media.cz v pražské Pařížské.

V showroomu byl ale křest jen jeden z bodů programu. Kromě toho nám byl představen průzkum portálu Audiolibrix (mimochodem, tohle sympatické audio knihkupectví by rozhodně audioknihomolové neměli nechat bez povšimnutí!) o vzestupu digitálního prodeje audioknih a také jsme byli seznámeni s úplně novým projektem od Audiolibrix - s možností předplatit si na určitou dobu libovolné audioknihy.

Co se toho průzkumu týče, dozvěděli jsme se spousty zajímavých čísel. Víte například, že kdybyste si chtěli bez přestávky poslechnout všechno, co Audiolibrix nabízí, strávili byste nad tím přesně 224 dní beze spánku? :) Jinak v letošním roce v oblíbenosti rozhodně vede Jo Nesbo, českých autorů se prodává kolem 27% z celkového počtu audioknih. A kdybyste si mysleli, že i v ČR nejčastěji lidé poslouchají knihy při sportování, nebo při řízení, jste na omylu. Tak je tomu v cizině, ale u nás se audioknihy nejvíc pouští při domácích pracích. Žehlení s Nesbem je zkrátka o něco přívětivější. :)

Nad tím předplatným audioknížek jsem začala docela uvažovat i z čistě praktického hlediska - v autobuse strávím týdně skoro 5 hodin a číst si za jízdy mi dělá docela problémy, takže si myslím, že by to stálo za zkoušku. Skvělé je, že z klubu Audiolibrix se můžete kdykoliv odhlásit, nikomu se neupisujete na určitou dobu. Za velmi sympatickou cenu se vám každý měsíc nahraje do knihovny 1 kniha dle vašeho přání, která tam zůstane neomezeně dlouhou dobu. Vsadím se, že ti, co pravidelně poslouchají audioknihy, z toho budou nadšení.

O Nebezpečných známostech se víc dozvíte v recenzi, kterou plánuji až tak za 2 týdny, ale už teď vám můžu prozradit, že to teda stojí za to. Vilma Cibulková mě svým hlasem úplně očarovala a podmanivý Jiří Dvořák taktéž, nemluvě o skvěle ufňukané Kláře Issové alias Cecílii Volanges. A hlavně jsem se právě díky Nebezpečným známostem přesvědčila, že audioknihy jsou zřejmě nutností i pro mě. :)



Jaká audiokniha od OneHotBook nejvíc zaujala vás? A vůbec, posloucháte audioknihy?

Nekupujte si tuhle knihu

středa 26. listopadu 2014

Don't buy this book - tenhle barevný nápis na černém přebalu vás okamžitě přitáhne, i když jinak byste o knihu možná ani nezavadili pohledem. Je to skvělý reklamní tah, který hezky vystihuje téma téhle odborné knihy - Historie, teorie a výzkum spotřební kultury.

Přečetla jsem si ji hlavně proto, že se pro letošní semestr stal marketing mým jednoznačně nejoblíbenějším předmětem a často si o něm díky odborným knížkám rozšiřuji znalosti. Řekla jsem si, že tahle novinka z Academie, která vyšla teprve na začátku listopadu, mi jednoznačně bude ku prospěchu. A ano, taky mě zaujal ten vyzývavý nápis.


Co je to vlastně spotřební kultura? Kniha sice nenabízí jasnou a pevně danou definici, ale uvede vás do všech detailů jejích začátků, změn, převratů, myšlenek, teorií i praxe. Takže na konci si dokážete o spotřební kultuře udělat docela dobrý obrázek vy sami. Spotřební kultura = vše, co se děje kolem nás. Všechny značky, reklama, konzumní způsob života, všechen trh a jeho propagace. Spotřební kultura nás obklopuje ať chceme, nebo nechceme, nemůžeme jí utéci. Jak řekl jeden ze spoluautorů, Martin Fafejta, na křtu knihy: "I to, že někdo nic nespotřebovává, je forma spotřeby. Je to spotřební styl, nebo módní trend a postoj ke spotřebě."


V knize najdete celkem 14 studií souvisejících se spotřební kulturou. Dozvíte se všechno jejích počátcích a historii, o propagaci prostřednictvím reklamy a marketingu, nechybí ani její kritika. Musím říct, že jsem z ní byla nadšená. Je to jedna z mála odborných knih, která mě opravdu bavila a třeba od historie reklamy jsem se fakt nemohla odtrhnout. Nicméně je fakt, že mi vše kolem reklamy, marketingu a obchodních značek přijde nesmírně zajímavé a přitažlivé. Pokud vám tato témata nic neříkají, pochybuji, že si se Spotřební kulturou padnete do oka. Je fakt, že tu byly i méně zajímavé studie, například Kulturní spotřeba a sociální distinkce v České republice mi nic moc neříkalo, a tak jsem to prostě přeskočila. Ale to je spíš o osobním vkusu. Na druhou stranu třeba studie Sociologie reklamy, Současný strategický marketing a Účinky reklamy a skeptický spotřebitel mě bavily hrozně moc.


Pokud jste do marketingu celí žhaví, může to být ovšem láska na první pohled. Samozřejmě tuhle knihu ocení i všichni amatérští milovníci, ale musthave kniha je to hlavně pro marketéry a kohokoliv, kdo pracuje v médiích a samozřejmě i pro studenty všech marketingových a sociologických oborů.


Je to čtivé, jasné, stručné, bez zbytečných omáček okolo. Za to velké plus. K odborné literatuře samozřejmě patří i odborný jazyk, takže to sice není ta nejjednodušší četba, ale téma je dostatečně zajímavé na to, aby vás to neodradilo. Jediné, co mi vadí (ale to je jen moje osobní libůstka) jsou dlouhé poznámky pod čarou, fakt strašně nerada je čtu, ale když jsou tak dlouhé, mám pocit, že mi uteče něco důležitého, když si to nepřečtu. Ani nevím, proč k nim mám takovou výhradu, ale jsou mi prostě hrozně protivné. V odborné literatuře je ale obvykle akceptuji, samozřejmě, ale třeba v beletrii mi vadí extrémně.


Tahle kniha je prý určena všem, co si nemyslí, že se spotřeba a kultura vylučují. Pokud si to taky nemyslíte a máte slabost pro marketing, na nic nečekejte a mazejte pro Spotřební kulturu.



Spotřební kultura / Pavel Zahrádka a kolektiv / 2014
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Academia.

5 let s CooBoo

sobota 22. listopadu 2014


Včera jsme se s Katkou vydaly do pražského Era světa oslavit 5. narozeniny nakladatelství CooBoo. Pospíšila jsem si s článkem, protože jindy na něj teď o víkendu nebudu mít čas (chystám se do nové práce, o které vám určitě brzy povím!). Tady je tedy fotoreport z celé akce.

Nakladatelství CooBoo vám jistě dlouze představovat nemusím. Vzniklo pod křídly nakladatelství Albatros a jeho doménou je young adult žánr a knížky pro děti. Pro mě je ještě sympatičtější tím, že už jsem se mohla podívat přímo do redakce, zjistit, jak to vlastně v takovém nakladatelství chodí a jak vypadá práce literárních redaktorů. A navíc s jejich šéfredaktorkou Terezou si vždycky ráda popovídám. :) 

Co se jejich knih týče, mezi mé favority rozhodně patří V šedých tónech a ještě stále novinka Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender, která je vůbec taková moje srdcovka. Na včerejší akci nám byl představen ediční plán na jaro 2015 a musím říct, že je rozhodně na co se těšit! Kromě toho nám šéfredaktorka Tereza Pecáková pověděla něco o historii a zajímavostech nakladatelství CooBoo (věděli jste, že se taky mohlo jmenovat Laputa, Fénix, nebo GO! ?) a nechyběla bohatá tombola, ze které si každý odnesl nějaké knihomolské překvapení. A hlavně se pilo víno, jedlo a hodně povídalo. Moc ráda jsem se viděla s blogery i se všemi dalšími lidmi, kteří se motají kolem knih. A teď už ty slíbené fotky!


Nakladatelství CooBoo ještě jednou přeji všechno nejlepší k narozeninám a hlavně spoustu dalších podivuhodných a krásných knih!

Jaká je vaše oblíbená CooBoo knížka? :)

Latest Instagrams

© What Jane Read. Design by FCD.