Stesk po květinách poetický a soustředěný na detaily

Květinostesk je novela, kterou napsala Michaela Losekoot - jedna z nejslavnějších českých blogerek a tweetařek. Její Růžovou pandu zná kdekdo. Moc mě těší, že jsem Michaelinu prvotinu dostala jako recenzní kopii a ještě mohla pít šampaňské na jejím křtu.

Popsáno nepopsatelné


Michaelina bakalářská práce na Literární akademii. Byla jsem nesmírně zvědavá, protože její články doslova hltám - byla jsem přesvědčená, že stejně tak zhltnu i Květinostesk. Už jen ten název. Smutek v duši, že jsem nedostala pár sladce vonících květů, vyjádřený jedním slovem. Dokonalé. Hlavní postavou Květinostesku je trafikantka, která svá citová melodramata s rodiči řeší únikem do (ne)vztahu se starší ženou a jejím synem. 

Upřímně, když jsem četla anotaci, nevěřila jsem, že se tohle všechno dá nějak solidně vypointovat na devadesáti stránkách. Jenže ono to jde. Teď zase nějak nechápu, proč některé romány mají tolik stránek, když to Michaela Losekoot všechno zvládla za necelých sto stran. Rozhodně je to zajímavý počin. Těsně po dočtení jsem měla pocit, že je to geniální. Teď, po několika dnech, jsem trochu vystřízlivěla. 


Vlastně si ani nejsem jistá, jak moc se mi to líbilo. Některé pasáže pořád považuju za dokonale napsané, pasáže, které bych klidně zařadila vedle pasáží z velkých, proslulých románů. Některá ta slova jsou volená tak dobře. Až mě z toho mrazí, že se dá slovy tak efektně a přesně popsat nějaký zdánlivě nepopsatelný stav emocí. Na druhou stranu mám dojem, že jsem se místy trochu ztrácela ve vší té obraznosti a metaforičnosti, potřebovala bych víc styčných bodů z reality, asi.



Z jiného úhlu pohledu


Nejprve mi to sice přišlo čtivé, ale teď si říkám, že vlastně ani není. Je to poetické a dramatické a tak nějak zvláštní, že se vám to vlastně čte dobře, ale přitom ten text nehltáte (tak jako to klasicky bývá u vážně čtivé četby), spíš z něj pomalu ochutnáváte, převalujete na jazyku jednotlivá slovní spojení a užíváte si jejich jedinečnost a originalitu. Ze začátku jsem měla pocit, že se vám to buď bude líbit nebo ne, že nic mezitím není, ale teď si zase říkám, že jsem někde mezi, že z toho nejsem úplně nadšená.

Losekoot skvěle pracuje se slovy, metafor tu objevíte nesčetně, čeká na vás spoustu slovních hříček. To mě bavilo. Taky se mi nesmírně líbilo, jak se soustředí na jednoduché detaily, které ve výsledku dělají strašně moc. Třeba když hlavní hrdinka popisuje, jak si zapaluje cigaretu žena sedící naproti ní. Ten moment mi přišel strašně zásadní a silný, i když se tam vlastně nic nestalo. Bylo to popsané skvěle. A stejně tak i spoustu dalších okamžiků. Je vidět, že se spisovatelka dokáže podívat na svět ne jen z toho jednoho dobře známého, osvědčeného úhlu pohledu. Naopak, dívá se jinak, tak jak se před ní ještě nikdo nepodíval, a je to ta nejlepší věc na téhle knížce.

Spoustu lidí už Michelle zná z Růžové pandy, z Twitteru nebo třeba z knihkupectví Martinus.cz. Já už tuhle pestrou osobnost znám i jako Spisovatelku. Výjimečnou. Poetickou a originální. I když Květinostesk jako takový asi nebyl úplně můj šálek kávy, nebyla jsem z toho úplně paf, některé věty z téhle novely na mě mocně zapůsobily. Těším se na další dílo.


Květinostesk / Michaela Losekoot / 2013
Za recenzní kopii děkuji nakladatelství YoungBooks.cz.

2 komentáře:

  1. Na tuhle recenzi jsem se obzvlášť těšila! :) Díky. Osobně očekávám, že Květinostesk bude trochu něco jako Hruškadóttir - nevím přesně proč. A přesné té skoro až přehnané metaforičnosti, o které píšeš, se trochu obávám, ale i tak se těším, až si to jednou (snad) přečtu, myslím, že to bude zas něco trochu jiného, než většinou čtu. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Tyjo, o Hruškadóttiru slyším prvně a vypadá to dost zajímavě. :) A udělala jsi mi velkou radost, že ses na tu recenzi těšila, to je hrozně milý! :) Je to něco úplně jiného než moje obvyklá četba, ale stálo to za to. ;)

    OdpovědětVymazat