Nepolepšitelné děti neztrácí na půvabu a moudrosti

Na druhý díl Nepolepšitelných dětí od Maryrose Woodové jsem se těšila už od té doby, co jsem zhltla jedničku a byla z toho celá pryč. A stejně tomu je i v případě dvojky s podtitulem Utajená obrazárna.





















Ze sídla Ashton do Bochánkové ulice


V téhle knížce se sešly tři skvělé záležitosti. Tak zaprvé: příběh. Je poučný, dobrodružný, tajemný. Za druhé: postavy. Jsou vtipné, inteligentní a neotřelé. A do třetice: vzhled knížky. Ano, co se týče knih, jsem lehce povrchní a dám na vkusně vypadající obálku. Do ilustrací Jona Klassena jsem se zamilovala na první pohled už v prvním dílu a nejinak tomu bylo i u dvojky. 

Penelopa Lumleyová, vychovatelka tří "vlčích" dětí - Alexandra, Beowulfa a Kasiopey - se pouští do dalších nevídaných dobrodružství. Jenže tentokrát přímo ve městě nečekaných možností, v samotném Londýně! Sídlo Ashtonů totiž potřebuje akutní rekonstrukci po zuřivém konci slavného plesu lady Konstance. Veškeré obyvatelstvo sídla se tedy, včetně lorda Frederika, paní Clarkové a tajemného kočího Timothyho, přesouvá do londýnské Bochánkové ulice. 
















Skvělá Lumaú a stále více otázek


Mám dojem, že druhý díl Nepolepšitelných dětí je mnohem dobrodružnější a dramatičtější než ten předchozí. I přesto do něj opět Maryrose Woodová dokázala zabudovat spoustu chytrých pouček, ovšem tak, aby každému (od dětí až po dospělé) připadaly atraktivní a zajímavé a hodné zapamatování. Jak já si užívala, když Woodová zaníceně vysvětlovala, co to je "faux pas" a nebo syndrom "proč já?". Stejně tak mě ale bavily chvíle, kdy Penelopu a její nové londýnské přátele pronásledovali herci převlečení za piráty. Jak se zdá, Maryrose Woodová skvěle zvládá popsat jakoukoliv situaci.

Styl psaní autorky je stále stejně jednoduše půvabný. Nesmírně mě baví, že jedním slovem dokáže Woodová popsat to či ono tak trefně, přičemž jinému spisovateli by to zabralo minimálně pět šest přídavných jmen. Podle toho se podle mě pozná opravdu výjimečný spisovatel. A taky tím, že dokáže své čtenáře maximálně strhnout a upoutat. Jo a ještě tím, že si zkrátka zamilujete postavy, které vymyslel. Slečnu "Lumaú" (jak jí říkají její malí žáčci) prostě zbožňuju.

Prostě to napíšu narovinu - dvojka je snad ještě lepší než jednička. Jako fakt. Zvláštní, že? Většinou všichni říkají, že první díl byl nejlepší a pak už to nestálo za nic... To tedy o Nepolepšitelných dětech vážně neplatí. Jediné, co mě na téhle knížce rozčiluje, je fakt, že jsem se zase pořádně nedozvěděla nic o všech těch tajemstvích, které Maryrose Woodová vymýšlí. Jen mám asi desetkrát víc otázek. Takže jakmile vyjde třetí (a bohužel poslední) díl, musím ho okamžitě mít. Už teď je mi jasné, že to bude bomba.


Nepolepšitelné děti ze sídla Ashton: Utajená obrazárna (The Incorrible Children of Ashton Place Book 2: The Hidden Gallery) / Maryrose Woodová / Jan Sládek / 2013
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota.

Share this:

, , , , ,

KONVERZACE

4 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Tak to jsem taky povrchní, protože pokud vidím více vydání jedné knihy, automaticky si jdu pro to, které je hezčí :))
    A knížku si určitě přečtu, podle tebe vypadá zajímavě :)

    OdpovědětVymazat