Vydejte se do Chatrče za Taťkou

Přečetla jsem si Chatrč. Tenhle příběh napsal William Paul Young. Údajně je podle skutečných událostí. Původně knihu napsal jen pro sebe a svou rodinu a dal ji přečíst několika přátelům. Ti ho přesvědčili, aby ji vydal s minimálním nákladem a bez jakékoli reklamní kampaně. Záhy se stala bestsellerem. Prodalo se jí přes 18 milionů výtisků. Proč?


Protože je to kniha, která vás osloví. Nadchne. Znejistí. Donutí přemýšlet. Obohatí. Je to kniha, která vám nedá spát, dokud ji nepřečtete, ačkoli ji nečtete proto, že byste nutně potřebovali vědět, jak to dopadne. Od začátku vám je jasné, jak to dopadne. Vy ji čtete s takovou vášní, protože potřebujete vědět... zkrátka všechno. Chcete poznat tu moudrost, kterou vám její autor, William Paul Young, jen tak jednoduše nabídl.


Bůh je Taťka


Chatrč ze začátku působí jako dramatická detektivka. Spořádaný otec rodiny Mack se rozhodne vzít na pár dní své tři děti na výlet. Dopadne to tragicky - jeho nejmladší dcera, Missy, je unesena. Stala se obětí Beruškového vraha, nechvalně proslulého tím, že znásilňuje a zabíjí malé dívky. Po Missy zůstaly jen zakrvácené šaty v chatrči daleko v lesích. Mack a celá jeho rodina se snaží mermomocí vyrovnat s touto tragédií, každý po svém. Po několika letech překvapí Macka vzkaz ve schránce, pod kterým je podepsaný "Taťka", což je oblíbená přezdívka jeho manželky pro Boha. A tímto končí započatý detektivní příběh a začíná takzvaná "křesťanská beletrie".

Pro mě to nebyla až tak moc křesťanská beletrie, jako spíš mystická pohádka. Mack se v chatrči, kde byla pravděpodobně zavražděna jeho dcera, setkává s Bohem v podobě sympatické černošky, s Ježíšem a Saraju, což je Duch svatý. S touhle prapodivnou trojicí tráví čas na nejkouzelnějším a přitom nejodpornějším místě na světě a zotavuje se ze své bolesti. Konec je celkem nasnadě, ale přesto se v příběhu objeví pár překvapivých momentů.

Líbilo se mi to. Bavilo mě to. Je to kniha, nad kterou prostě budete neustále přemýšlet a hloubat. Jestli se názorově shodujete s autorem a nebo na to naopak máte úplně jiný pohled... bylo to osvěžující a moudré. Není to žádná křesťanská propaganda, vlastně naopak, církevní záležitosti jdou tak trochu stranou a po celou dobu se autor soustředí spíš na otázku víry jako takové. V tomhle bodě se nad knihou vznáší největší kritika ze strany čtenářů-křesťanů, totiž to, že kniha podává klamné informace o křesťanské víře a že ji zesměšňuje a bůhví, co všechno ještě. Nesmysl. Naopak, myslím si, že křesťanství jako takové je v Chatrči podáváno velice citlivě a vnímavě. Fakt, že je tu Bůh představen jako kyprá dobrosrdečná černoška, mi nepřijde nijak rouhavý. 
Zdroj: bux.cz


Knížka nabízí otázky, ne odpovědi


Celý román je vyprávěn er-formou. Vypravěčem příběhu je přítel hlavního hrdiny Macka, Willie, který se v příběhu sám také objeví. Provádí čtenáře příběhem pomocí jednoduchého, čtivého stylu psaní. I když je pravda, že na několika místech se autor na můj vkus až příliš zadrhává a zbytečně odbočuje od hlavní linie. Zvláštní, že třeba u Irvinga, pro kterého je právě tohle "odbočování" docela typické, mi to nevadilo, ale tady jsem jeden dva odstavce prostě přeskočila, protože byly pro příběh jako takový úplně zbytečné. Nicméně jinak dokázal spisovatel efektně zachytit každou emotivní chvíli, zejména první setkání s Taťkou a Mackův velký závěr jsou brilantně napsané scény, kvůli kterým se budete usmívat a možná taky trochu plakat.

Hlavní hrdina mě nezaujal. Nezamlouval se mi lidsky, ta jeho oddaná víra mě chvílemi pěkně vytáčela. Jasně, taky si občas zapochyboval (kdyby dál neotřesitelně věřil, tak by jeho "pokec s Bohem" byl zbytečný, že), ale přišlo mi, že se Bohem nechal vždycky strašně snadno přesvědčit, ať už šlo o jakoukoliv otázku. Já bych se v tom tedy klidně šťourala ještě víc. Co se týče zbytku jeho postav, Taťku si samozřejmě zamilujete. Ten zbytek mi tak nějak splývá v jedno. A to vůbec nemluvě o zbytku Mackovy rodiny, která byla úplně nevýrazná. Dokonce mi přijde, že je spisovatel Young dost odbyl. Matka ztracené holčičky vlastně ani pořádně netruchlila a taková hrozná věc s její vírou ani trochu neotřásla. Jako by byla z kamene. Pochyboval jen otec.

Každopádně to byla zajímavá četba. Je to knížka, která nabízí spíš otázky, než odpovědi a je na vás, abyste si na ty otázky odpověděli sami, podle svého uvážení. I přes těch pár nedostatků se dobře čte a rozhodně patří mezi knihy, díky nimž se po jejich přečtení cítíte (a vskutku jste) bohatší. Myslím, že jestli jste věřící nebo nejste, vůbec neurčuje, jestli se vám knížka bude líbit. Spíš to, jak moc otevření jste novým pohledům na věc. Někteří lidé nejsou. Přečtěte si to sami. A přečtěte si hlavně Chatrč.


Chatrč (The Shack) / William Paul Young / Šárka Kadlecová / 2009

Share this:

, , , , , ,

KONVERZACE

4 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Tahle recenze je pro mě obzvlášť zajímavá, protože jsem Chatrč nečetla a Křižovatky ano. Trochu mám dojem, jako kdyby se snad Young v Křižovatkách z nedostatků Chatrče poučil. Hlavní postava Křižovatek je totiž nevěřící, kterého je opravdu náročné přesvědčit a který právě neustále pochybuje. I ostatní postavy mě většinou zaujaly... Ale co se týče myšlenek, filozofie, křesťanství a všech těch otázek, to asi zůstává stejné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak si říkám, že podle tvého popisu (a recenze) by mi Křižovatky asi sedly víc. :)

      Vymazat
  2. Zajíavá recenze, od tohoto autora jsem ještě nic nečetla, ale Křižovatky mám v plánu.
    Snad nevadí, že jsem tě nominovala na Liebster Blog Award - http://literarnikoutek.blogspot.cz/2013/10/liebster-blog-award.html. Neber to, prosím, jako spam, jen mám tvůj blog ráda a s radostí se na něj vracím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc za nominaci, vážím si toho a jestli budu mít teď o víkendu čas, určitě taky nějaké otázky vymyslím. :) (i když bych nejradši nominovala stejné blogy jako ty:D)

      Vymazat