Sex a Shakespeare v novém bestselleru od Irvinga

V jedné osobě je nový román Johna Irvinga. Okamžitě se vyšvihl na přední příčky knižních žebříčků. Je v něm plno sexu, Shakespeara a všelijakých odboček od hlavního tématu. Prostě typický Irving, řekli byste.

Návrat ke Garpovi

Svůj nový román napsal víceméně pro svého syna. V době, kdy Irving uvažoval o románu, jehož ústředním hrdinou by byl mladík - bisexuál, za ním přišel jeho nejmladší syn a prozradil mu, že je gay. A román byl v cukuletu na světě. Tedy, tak si to aspoň představuji, protože je to napsané tak neuvěřitelně lehce, svižně a jednoduše, že tomu prostě nemohly předcházet žádné tvůrčí krize.

A přitom je to podobně jako jiná Irvingova kniha, Svět podle Garpa, velmi rozsáhlé dílo. Garpovi se vůbec tahle novinka dost podobá. Tak zaprvé, oba dva hlavní hrdinové toho mají spoustu neujasněného co se týče vlastních emocí a sexuality. Za druhé - děj se dost dlouho odehrává na půdě školy. A za třetí, je tu jistá transsexuálka Donna, která mě chtě nechtě připomínala Garpovu "kámošku" Robertu. Tohle prostě není náhoda. Vtipné je, že jsem od Irvinga prozatím četla jen dvě knížky - kromě V jedné osobě právě ten Svět podle Garpa, takže mám báječné srovnání. Ale po tomhle románu vím, že jsem s Irvingem ještě ani zdaleka neskončila.

Vypravěčem celého příběhu je zároveň hlavní hrdina. Jmenuje se William Abbott a má poměrně komplikovaný život, s nímž čtenáře seznamuje. V knize ale nesledujeme jen  život jednoho bisexuála, plný lásek, vášnivých vzplanutí, tvrdých dopadů a naivních snů, sledujeme zároveň s ním i život celé společnosti nejprve padesátých, a potom především 70. a 80. let. A ačkoliv se všude píše, jak tehdy v 50. letech byli lidé prudérní, myslím, že Irving zobrazil tehdejší dobu trochu jinak. Jistě, rozhodně ne tak otevřenou jako později, o ničem se nemluvilo, vše se (podle Irvinga) tiše tolerovalo. Kupříkladu dědeček hlavního hrdiny, který se rád převléká za ženy. 

Shakespeare a sex od začátku až do konce

Na knize mě po celou dobu čtení fascinovaly tři věci. Strašně mě bavilo, že kdykoliv se Irving hodně rozpovídá a uteče od hlavní linie příběhu někam úplně pryč, zase se tam postupně vrátí a ta "chvilka mimo" čtenářovi vůbec nepřijde jako ztracený čas, ba naopak. Leckdy byly ty odbočky zajímavější než to, co se právě dělo v přítomném čase. Ovšem jestliže vás takové natahování na skřipec a nesouvisející povídání rozčiluje, radši se Irvingovi vyhněte obloukem. Tak se mi zdá, že tohle je jeho poznávací značka.

Líbily se mi narážky na literaturu v příběhu, a zejména pak dalekosáhlé rozpitvávání Shakespearových děl. Název tohoto díla vlastně vyplývá z jednoho Shakespearova citátu: "V jedné osobě hraji mnoho rolí, s žádnou z nich ale nejsem spokojen." (Mimochodem, perfektně to vystihuje podstatu celého příběhu.) To je zkrátka něco pro vášnivé milovníky literatury. Takhle moc jsem se toho o Bouři a dalších Shakespearových hrách nedozvěděla snad ani z hodin literatury. Za mě perfektní. Ale uznávám, že ti, co renesančnímu literátovi a dramatu celkově neholdují, asi budou tyhle části knihy muset nějak přetrpět, jestli na ně vůbec budou mít trpělivost.

A do třetice: to bezuzdné líčení sexuálních scén. Nechápu, jak se Irving dokáže po celou dobu držet přesně na té tenké hranici mezi syrovou a nestydatou oplzlostí a jemnou něžností. Fascinující. Vážně. První erekce na vás vyskočí už na první stránce a vůbec, prudérním lidem rovněž knížku nedoporučuji. Abyste si mohli Irvinga jaksepatří užít, musíte mít mysl otevřenou. Všemu.

V jedné osobě je napsáno jednoduchým a čtivým stylem. Pochopitelně je to pastva pro oči co se týče slovních obratů a spojení, není to sice úplně mistrovské jazykové dílo, ale vyvažuje to ta nesmírná čtivost. Jakmile je knížka čtivá, má u mě vyhráno. Přidejte k tomu ještě zajímavý a nevšední příběh, v závěru až nečekaně dojemný, a pět bodů dávám bez rozmýšlení.

 V jedné osobě (In One Person) / John Irving / Jiří Hanuš / 2013

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský.