Litva v šedých tónech 2. světové války

Dostala jsem dáreček od šéfredaktorky CooBoo. V šedých tónech. Četla jsem na to hrozně pochvalné recenze a zaujalo mě to. Takže velká pravděpodobnost velkého zklamání. O čem to vlastně je?

Dechberoucí příběh


Lině je patnáct, má umělecké ambice a žije v Litvě. Jednoho večera celou její rodinu zatkne NKVD a matku s dětmi pošle do pracovního tábora. Sověti. Stalin. A na druhé straně Hitler. Prostě úžasné téma, říkám já. Všechno se to odehrává v roce 1941. Všechny romány z této doby, které jsem přečetla, byly zaměřené na boj proti nacismu, koncentráky, Evu Braunovou. O pobaltských státech vím houby. V podstatě nic. Jo, vím, že Estonsko, Lotyšsko a Litva byly taky na začátku devadesátých let osvobozené od nadvlády Sovětského svazu. Toť vše. Touhle knížkou jsem si obzory značně rozšířila.

Narovinu - není to historický román. Je to od CooBoo, tudíž se pořád držíme v mezích "young-adult" literatury. Říkám to předem jako varování pro všechny nadšence Philippy Gregory a jí podobných, kteří historické události a detaily všeho druhu sypou z rukávu jako by nic. V šedých tónech nejde o historická fakta ani přesnost. I když takové záležitosti jsou tam vcelku dobře zvládnuté. Říkám vcelku - občas se, především ve flashbacích, postavy chovají, jako by žily v současnosti, jsou podle mě mnohem uvolněnější, přímější a puberťáčtější, než by v takové době skutečně byly. Ale to je spíš můj osobní dojem, který ovšem ty výsledné pocity z knihy dost ovlivňuje.

Lina, její bratr a matka se ve vlaku na cestě do pracovního tábora seznámí za otřesných podmínek se skupinou lidí, s níž se pak čtenář více či méně potkává celý příběh. Ruta Sepetysová, autorka knihy, se naštěstí nebojí zabíjet, takže někteří otravní hrdinové zmizí velmi rychle - s některými se na druhou stranu budete muset dlouho sžívat a když už konečně máte pocit, že jsou snesitelní, zbaví se jich Sepetysová až pak. Pochopitelně hlavní hrdinky se tohle netýká, ať už jde o kurděje, tvrdou práci nebo nebetyčnou zimu, Lina jakožto superhrdinka vše statečně snáší a přežívá bez sebemenšího zaváhání.


Bolestná realita


Ostatní postavy mě nijak zvlášť nezajímaly. Celkem hezky se vyvíjel charakter Liny. Bavila mě ta umělecká rovina - hlavní hrdina má zkrátka vždycky něco navíc - a popisování jejích obrazů i zmínky o Munchovi. Poměrně dobře tu byla načrtnutá její matka Jelena, k níž jsem za tu dobu čtení opravdu přilnula, ale jinak mě nikdo neoslnil. Zvlášť protivný mi byl rádoby drsňácký Andrius, Linin "princ na bílém koni". Zdá se mi to, nebo jsou všichni tihle literární kluci z knížek od CooBoo na jedno brdo? Kromě toho jsem u postav měla ještějednu potíž. Příběh se vlastně týkal celkem početné skupiny, takže bych možná měla ocenit, že čtenář není zavalen všelijakými cize znějícími litevskými jmény, ale já bych ocenila, kdyby se našel i jiný přívlastek k "plešatci" a "mrzoutské ženě". Nemůžu si pomoci, pokaždé, když se jedno z toho objevilo v textu, skřípala jsem zuby.

Na druhou stranu má tahle knížka samozřejmě i kladné stránky. Co je hlavní - je obrovským přínosem pro všechny, co si chtějí rozšířit své historické obzory. Nevím, jak vy, ale já toho o Pobaltí fakt moc nevím. A navíc, všem nám je jasné, jak strašně špatný byl Hitler, ale uvědomujeme si dostatečně, jak strašně špatný byl Stalin? Tohle je příběh lidí, kteří v příchodu německých vojáků do Litvy viděli naději na přežití. Paradoxní, že. Ale je to tak. Byla jsem fakt překvapená, že právě takové téma si vybralo nakladatelství CooBoo, plné young adult a sci-fi. Čekala jsem aspoň špetku sci-fi. Ale je to příběh tak bolestně reálný, dokonce založený na skutečných událostech, že jsem na konci skoro doufala, že se tam nějaké sci-fi objeví.

Tahle směska syrové, šedé a reálné young-adult je navíc úžasně čtivá. Taky jedna typická věc pro knížky z CooBoo. Má průměrná doba čtení těchto knížek je zhruba den, maximálně dva. Tahle je ještě navíc v závěru nečekaně dojemná. Autorka totiž nechává umřít i postavy, u kterých byste to vůbec nečekali. Postavy, u kterých máte naprosto jasno, že tihle prostě dostanou svůj šťastný konec. Nakonec jsem tedy poslední stránky proplakala. Zatracená Sepetysová! Doufám, že už zase brzy něco napíše.


V šedých tónech (Between Shades of Gray) / Ruta Sepetysová / Petr Eliáš / 2013

5 komentářů:

  1. Hezká recenze, jsem ráda, že se ti to líbilo! Jsi už druhá, kdo píše, že je Lina superhrdinka ve smyslu, že se jí téměř žádné příkoří nedotkne... a asi máte pravdu :)
    A máš i pravdu s tím, že je to pořád young adult, ale myslím, že přesně tohle je ta knížka, co ty hranice vlastně úspěšně překračuje, baví i dospělé a z toho mám já obrovskou radost.

    P.S.: Autorka napsala a píše, další knížku od ní vydáme už na jaře ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Budu se těšit na další knížku od Sepetysové. A je to fakt, to s tím překračováním hranic young-adult, knížku mi právě ukořistila moje maminka. :)

      Vymazat
  2. Jak jsem ti už říkala, tuhle knížku bych si prostě ráda přečetla. Čtivě (a ještě k tomu "young-adultsky") podané osudy obyvatel Litvy za druhé světové války? Zní to skoro jako protimluv, takže pokud se to autorce podařilo, fakt mě zajímá jak přesně to dokázala! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, taky mě to celkem překvapilo. Jak jsem ti říkala (:D), ze začátku jsem z toho měla docela i protichůdný pocity, ale nakonec se mi to vlastně líbilo. :)

      Vymazat
  3. Jsem asi v půlce a úplně mě bilo do očí ta jejich uvolněnost ve flashbacích. Úplně jak píšeš. Jak kdyby žili dnes a ne tehdy, chvíli jsem přemýšlela jestli tam doopravdy žili takhle nebo jestli to byla chyba autorky..

    OdpovědětVymazat