Zapomenutý papež není knížka pro každého

Je celkem úsměvné, že někdy po knížce toužím klidně i několik měsíců a pak zjistím, že vlastně zase tak úžasná není a občas se mi stane, že na nějakou narazím úplnou náhodou a je zkrátka báječná. To druhé se mi teď přihodilo se Zapomenutým papežem.


Xena odhaluje pradávná tajemství


Máte rádi historii? Knihovny? Pátrání po starých tajemných rukopisech? Odhalování skandálních církevních tajemství? Pak už teď máte jasno - Zapomenutého papeže musíte mít. V opačném případě radím: nečtěte. Pro někoho, koho nevzrušují starobylé spisy a pradávné poklady tahle knížka nemá smysl, protože je právě tímhle doslova napěchovaná. Hned v začátku se pustíte do dobrodružné výpravy za objevením proslulé Alexandrijské knihovny společně s hlavní hrdinkou, neohroženou Alessandrou d'Ascoli. Dále pak budete navštěvovat nejváženější představitele křesťanské církve, kde se mimo jiné seznámíte s tajemným Niketasem, Alessandřinou životní láskou, kterému už ale nezbývá mnoho dní života. Společně s nimi postupně, krůček po krůčku, odhalujete dech beroucí tajemství - jak se zdá, prvním papežem zřejmě nebyl Petr, jak bylo dosud známo.

Asi je vám jasné, že já patřím mezi milovníky toho všeho, co jsem uvedla výše. Přesto jsem netušila, co přesně mě čeká, když jsem si knížku náhodně vybrala v recenzní nabídce od knihkupectví Martinus.cz. A pak jsem byla jednoduše nadšená. Společně s Alessandrou a Niketasem jsem se ponořila do 15. století a navzdory více jak pěti stům stran jsem Zapomenutého papeže měla za tři dny přečteného. Podle mě všechno záleží jen na tom, jak moc vás baví takový typ příběhů. Pokud ano, není co řešit.


Florenťanka Alessandra je taková ta správná drsňačka, co v 15. století reálně samozřejmě neexistovala, ale ta její udatnost a'la Xena mi při čtení připadala spíš zábavná a tak jsem se bavila, než abych řešila, že tehdy by nejspíš žena o politice a válčení neměla ani páru. Občas něco prostě musíte brát trochu s nadhledem. Není to ale nijak zvlášť přitažené za vlasy. Vynahradí vám to bohaté popisy historických míst (Alexandrie, Řím, Egypt, Florencie) a vůbec celá ta atmosféra doby konce středověku a začátku renesance, ovzduší nových možností a velkých objevů. Nutno říct, že tohle Barbara Goldsteinová vystihla skvěle.



Akční drama i příjemný oddych


Dokonce se postarala i o své nejzvídavější čtenáře, protože na svých stránkách uveřejnila opravdu obsáhlý bonusový materiál i s fotografiemi. Takže pokud vás Alessandřin velký objev zaujme, můžete se o něm dozvědět ještě další informace. Přiznávám, že mě ve čtení tentokrát nehnala potřeba zjistit, jak to tedy vlastně je, ale spíš opravdové užívání si toho jedinečného prostředí dávných dob, které je vykreslené prostě dokonale.

Zapomenutý papež je psán ich-formou. Aby to bylo zajímavější, tak se střídá vyprávění z pohledu Alessandry a Niketase. Já jsem jednoznačně preferovala Alessandru, z její strany je to o dost akčnější a dramatičtější, zatímco Niketas vypráví s rozvážným klidem a hloubavými zamyšleními s odbočkami a nesoustředí se tolik na tu hlavní linii příběhu. Psáno je to poměrně jednoduše, ale připravte se na dlouhé odstavce dějepisných pouček. Já si u nich třeba příjemně oddychla od všeho toho napětí s Alessandrou (a ještě jsem se něco zajímavého dozvěděla), ale předpokládám, že někdo by tohle nejradši přeskočil a chtěl by užuž vědět, jak je to tedy s tím papežem.

Za mě tedy skvělá záležitost. Ale jak říkám, není to knížka pro každého. Milovníci historie ji ovšem budou milovat a chránit vlastním tělem stejně jako Alessandra své drahocenné spisy a papyry.

Zapomenutý papež (Der vergessene Papst) / Barbara Goldsteinová / Vítězslav Čížek / 2013
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.

Share this:

, , , , ,

KONVERZACE

6 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Historické romány mám celkem ráda, ale zatím jsem četla spíš příběhy z období starověku. Ale Zapomenutý papež nevypadá vůbec špatně, možná pro tentokrát zabruslím do novějších dějin.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Starověké příběhy mám taky ráda, ale období renesance ještě víc, takže pro mě bylo tohle to pravé ořechové. Doporučuju. ;)

      Vymazat
  2. Ou, koukám, že jsem nevědomky v recenzi, kterou jsem právě napsala, použila část tvého nadpisu do jednoho podnadpisu. Všimla jsem si toho až teď, když jsem se pustila do čtení tvé recenze. Tak snad to nevadí... :))

    Zapomenutý papež působí překvapivě dobře. Mám ráda historické romány, když jsou takhle dobře napsané. A taky mám ráda příjemná překvapení od knih, od kterých to původně nečekám! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, po přečtení tvé recenze na Křižovatky je jasný, že to stejně jako Zapomenutý papež není prostě knížka pro každého. ;) A takováhle překvapení jsou vážně fajn. :) Chystám se teď na Zvláštní smutek citrónového koláče a (Ne)obyčejného kluka a od obou čekám dost dobrý příběh, tak doufám, že nebudu zase naopak zklamaná. :)

      Vymazat
  3. Tak tohle vypadá hodně zajímavě, sice jsem na knížku už narazila v knihkupectví, ale z nějakého neznámého důvodu mě na první pohled nezaujala, působí tak nějak nenápadně. Ale teď to vypadá, že je to knížka úplně pro mě, historické romány mám hodně ráda. Děkuji za pěknou recenzi a za tip na zajímavou knížku ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to fakt, taky bych do ní na první pohled neřekla, že mě tak zaujme. No a jestli jsi milovnice historických románů, tak není co řešit, tuhle musíš mít. ;)

      Vymazat