Nepředvídatelný Folný vás provede všemi vrstvami Buzíčků

Už ani nevím, kdy jsem naposledy četla něco ze současné české tvorby, což je docela ostuda. Díky Martinus.cz se mi nakonec podařilo získat knížku, která má potenciál rozvířit české literární vody, občas poněkud stojaté. Zaujala mě už jen svým názvem. Je to sbírka povídek, jmenuje se Buzíčci a napsal ji Jan Folný.


Autor povídek je nepředvídatelný chameleon


V jedenácti povídkách se odehrávají, jak jinak, příběhy z pražské gay komunity. Začíná se tou nejvíc šokující vůbec, tou, jejíž hlavní hrdina patří přesně mezi ty typické "buzíčky", o nichž kolují tisíce předsudků. Vyfintěný šampónek střídající partnery jako na běžícím páse, HIV pozitivní. Tahle povídka na vás sice zaútočí jakousi nehmatatelnou agresivitou, ale zároveň vás donutí začíst se do knížky tak, že ji už ze svých spárů nepustíte. Každý si tu totiž najde "to svoje". Jan Folný doslova překypuje literárním umem a povídky se jedna od druhé liší jako den a noc. Po blogových zápiscích na vás čeká e-mailová korespondence, tradičnější dopisy, úplně obyčejné vyprávění, někdy er jindy ich-forma. 

Povídky se liší nejen stylem psaní. Každá z nich má úplně jiné vyznění a po jejich přečtení se budete vždycky cítit úplně jinak. Některé vás pobaví, jiné rozesmutní, možná i pobouří. Folný je zkrátka chameleon, nikdy nehraje na stejnou notu. Právě to se mi na Buzíčcích líbilo ze všeho nejvíc. Nikdy nevíte, co vás čeká na další stránce. Není to nic předvídatelného. Necháváte se překvapit, zaskočit, šokovat. 


S hrdinou se rozloučíte, ale zase ho potkáte


Osobně se mi zamlouvaly víc povídky v něžnějším a optimističtějším duchu. Nejvíc ta, ve které jedenáctiletý kluk popisuje prostřednictvím školních slohovek svůj život se dvěma maminkami. Sice je v téhle rovině autorův styl psaní nejméně uvěřitelný - přece jen, ten malý kluk má podivuhodně vyspělé vyjadřování - ale je tam jakási líbezná přemoudřelost, která mě prostě dostala. Na druhou stranu třeba taková třetí povídka mě nezaujala vůbec. Je o vyhořelém třicátníkovi, který se probírá svým seznamem známostí velmi krátkého i trvanlivějšího charakteru, a jedině při ní jsem si říkala, že už by bylo fajn, kdyby skončila. Naštěstí kromě ní v drtivé většině převažují povídky, u nichž si bude přát pravý opak.

Baví mě, když povídky v souboru nejsou jen tak náhodně poskládané, ale tvoří dohromady nějaký celek. Buzíčky spojují nejen homosexuálové, ale hlavně provázanost mezi jednotlivými hrdiny. Zhruba v půlce vám dojde, že tohle jméno už bylo v jiné povídce, že o tomhle lesbickém páru už jste někde četli... V jedné povídce jsou jen nedůležitou kulisou a vzápětí se vám představí jako hlavní hrdinové. Zajímavé, i když ne úplně originální, ale funguje to. Hned máte pocit, že jsou vám ty povídkové postavy bližší.

Buzíčci jsou neotřelou novinkou v českém literárním světě. Nečekaní, drsní, samolibí, sarkastičtí, ale taky jemní a citliví. Bavilo mě objevovat všechny vrstvy téhle povídkové knížky. Je to svěží závan vzduchu do české literatury a doufám, že není poslední.

Buzíčci / Jan Folný / 2013
Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Martinus.cz.

2 komentáře: