Zimě úzkosti chybí literární drajv

Přečetla jsem další knihu od Nobelovou cenou ověnčeného spisovatele Johna Steinbecka. Zanechala ve mně hluboký dojem, ačkoliv je to pravděpodobně to nejslabší, co zatím od tohoto literárního mága znám.


Morální sonda do duše


V Zimě úzkosti se Steinbeck odvrací od děje odehrávajícího se (celkem tradičně) na pozadí hospodářské krize minulého století. Lidé už netrpí nedostatkem kvůli politické situaci a dalším vnějším vlivům, je to čistě jejich záležitost, otázka schopností a možností, které před nimi leží a je jen na lidech samotných, jak je uchopí a dokáží si s nimi poradit. Ethan Hawley, hlavní hrdina příběhu, na tom není zrovna nejlíp. Pracuje v místním obchůdku, vydělá sotva tolik, aby uživil rodinu a šéfuje mu Talián i přestože ještě nedávno celé okolí patřilo právě Hawleyho rodině. Není to zkrátka k nevydržení?

Zima úzkosti je na Steinbecka celkem netradičně psaná v ich-formě z pohledu Ethana. Je to taková morální sonda do duše jednoho obyčejného člověka, v němž se sváří dobrá a zlá polovina. Ta dobrá odsuzuje úplatky, tu špatnou láká pohodlný život bez starostí a prestiž. Steinbeck po malých krůčcích ukazuje, jak to dopadne, když se člověk nechá zlákat nekalými myšlenkami a jak těžký je návrat z šikmé plochy. Jestli je vůbec takový návrat možný.


Chybí literární drajv


Velkým a pro mě naprosto nečekaným problémem příběhu je, že se strašně vleče. Máte pocit, že vám čtení vůbec neubíhá a že stránek pořád jen přibývá. Je to hlavně tím, že se v knížce v podstatě nic neděje. Ze začátku mi ten styl vyprávění přišel docela zajímavý, říkala jsem si, že je to aspoň změna od Steinbeckových obvyklých osudových příběhů, kde se každou chvíli stane nějaká dech beroucí tragédie, ale za chvíli mi to už lezlo na nervy. Chyběla mi akce, nějaký dramatický dějový obrat, vtipný a břitký dialog... zkrátka něco, co by dodávalo ten správný literární drajv.

Postrádala jsem i výrazné popisy kalifornské přírody. Ne, že by chyběly úplně, ale bylo jich vzhledem k ostatní Steinbeckově tvorbě dost málo. Nicméně poměry a ovzduší malého městečka se spisovateli podařilo znázornit dokonale. Stejně tak musím vyzdvihnout i jeho charakteristiku jednotlivých postav. Autor do detailu znázornil sebemenší aspekt jejich povahy. Zvláště pak s hlavním hrdinou Ethanem si vyhrál. V závěru knihy se mi ani nechtělo se s ním loučit, ačkoliv jsem s mnoha jeho názory i činy nesouhlasila, protože jsem ho díky Steinbeckovi znala tak dobře.


Suma sumárum, musím přiznat, že jsem ze Zimy úzkosti spíš zklamaná. Vůbec se to nedá srovnávat se Steinbeckovými předchozími díly. Je to dlouhá a náročná četba pro trpělivé čtenáře. Řekla bych, že ji ocení spíše fanoušci jeho tvorby, kteří už to nejlepší přečetli (i když já se teprve na Hrozny hněvu chystám) a nepohrdnou detailní psychologickou analýzou jednoho obyčejného člověka.

Zima úzkosti (The Winter of Our Discontent) / John Steinbeck / A. J. Šťastný / 2001

Share this:

, , , ,

KONVERZACE

2 x byl okomentován tento příspěvek:

  1. Kniha z knižnice? :)
    Ja som od tohoto autora čítala iba jednu knihu (už naozaj neviem ktorú) a mne sa páčila :) Ale keď píšeš, že bola najslabšia, tak asi naozaj bude :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, je z knihovny. :)
      Steinbeck má spousty skvělých knížek (O myších a lidech, Na východ od ráje, Neznámému bohu, Toulavý autobus, Hrozny hněvu...), tak třeba jsi četla jednu z nich. ;)

      Vymazat